Home-cože to? (13.kap.) Inning

Byli překvapeni, ale ne zase tolik, aby se nedokázali oklepat a bojovat s námi dál. Gorila Lukas vypadal, že na mě každou volnou sekundu hodlá skočit a jeho battery kolega Jim byl z toho všeho upřímně pobavený. Stále se spokojeně usmíval a směrem ke mně házel nadšené úšklebky. Líbila jsem se mu, to bylo jasné, no o mojí přízeň se hádá kde kdo. Bude se muset víc snažit, i když jeho nadhoz je fakt něco dech beroucího. Musím se uklidnit, přeci jen musíme udržet náš náskok.

Brzo mi totiž došlo, že to nebude vůbec snadné.

Mad Dragons měli jistou pověst, o které jsem netušila. Důkaz se ale objevil v poli a naši polaři byli tímto zázrakem, v podobě rychle poskakujícího míčku, hodně překvapeni.
„Pořád jsou přeborníci na skákavé odpaly.“
„Cože to?“
„Když jim jde do tuhého, začnou odpalovat míčky do pole.“
„A co tím jako získají?“
„Dělají to schválně, protože ví, že to soupeře rozhodí.“
„Jo, naučili se takovou taktiku, kterou nazvali Klouzačka. Je to vůči všem tak nějak nesportovní.“
„Ale smí se to, že jo?“
„Jo. A v tom je ta potíž.“
„Chápu. Docela chytrý,“ ozval se Alan zamyšleně a já mu jednu střihla. Tak tohle ať on raději nezkouší, už tak je na pálce děsný. Nafoukla jsem svoje tváře a zamračila se. Můj pohled v tu chvíli zaznamenal soustředěný Lio, který zrovna klečel za pálkařem soupeřova týmu. I v té jeho ochranné masce šlo poznat, že se ušklíbl. To mi názor jen utvrdilo.

„Něco takového dělat záměrně je fakt hnusný!“
„Jen klídek, Pískle. Tohle už jsme zažili,“ řekl mi Frenk a cvrnkl mi jedním prstem do nosu. Pak si sundal modrou kšiltovku a začal si upravovat svůj menší culíček, což neuniklo Lenymu. Začal mu posílat vzdušná srdíčka a polibky taky nešetřil. Frenk si jen zpět nasadil týmový znak a otočil si kšilt dozadu. Pak sjel Lenyho pohledem vraha, který jasně vyjadřoval – Během zápasu se klidni!
„Jo, jo… Kyle a Peter ví, co mají dělat,“ dodal klidně za podrážděnou dvojici Felix, který mou další otázku vyčetl z obličeje.
„Sleduj, Shayne se přesunuje blíž ke kopci s Jackem, kde dává pozor.“
„A Monty to jistí až vzadu u kraje pole.“
„Vidíš, není se čeho bát,“ od jeho pevného postoje jsem nedokázala odvrátit modré oči, byl si tak jistý a hlavně si věřil. Věřil ve své spoluhráče tak moc, až mi to sebralo dech.
„Páni, dostal si mě do rozpaků,Frenký,“ řekla jsem a lehce se ušklíbla. Rychlostí blesku zčervenal až za ušima a dal mi rychlý mírný pohlavek.
„Zavři hubu a čum na hřiště místo po lidech, Pískle!“
„Díky.“

„Hele, Reve, dej si zpátečku! Frenk je můj, tak s ním přestaň flirtovat!“ Křikl na mě Leny a nafouknul své růžové tváře. Já potlačila smích a raději se rozhodla tohohle blonďatýho hezouna provokovat.
„Ještě jsem nezačal.“
„Ty jeden malej hajzlíku!“ Pokračoval Leny a dal se přede všemi do lechtacího útoku. Šklebil se a podle mě si i užíval místa, kam mi sahal. Ještě, že nemá páru o tom, že jsem holka. Neubránila jsem se smíchu, jelikož lechtivá jsem. A tak to byla úsměvná scéna pár provokujících se výrostků.
„Haha, nech- nech toho, Leny…! T-to lechtá…haha…D-dost…“
„Vzdáváš se všech nároků na mého Frenkýho?“
„Jak tvýho sakra?!“ Ozval se nabroušeně Frenk a užuž se chtěl přidat, ale u něj by to znamenalo pěstní souboj na život a na smrt. A o to jaksi zájem nemám.
„Já vím, Méďo, promiň, žádný sladký blbosti během zápasu,“ řekl omluvně Leny a udělal na culíkáře štěněčí oči, čímž ještě přilil olej do ohně.
„Tak jsem to nemyslel, ty předimenzovanej vosle!“
„P-rosím pusť,… vzdá-vzdávám se,“ snažila jsem se a nakonec podlehla. Pustil mě, ušklíbl se a rychlostí komety mě políbil zvesela na tvář. Pak jen provokativně vypláznul jazyk.
„Tak se mi to líbí,“ řekl a já to přešla s menším tikem do levého oka. No, někdo jinej ale vybouchnul.
„Neignoruj mě, ty napudrovanej vlezdoprdelko!“
„Ale no tak, Frenku. Tyhle intimnosti bych tu nevytahoval,“ usmíval se Leny a upravil si patku.
„Jestli chceš umřít, tak v tomhle rozhovoru pokračuj!“ Řekl Frenk a vzal ho dost zabijácky pod…
„Uklidněte se!“ Zavelel Tayler, který v pozici více-kapitána musel uklidnit ty blbečky. Možná bylo štěstí, že byl zrovna Harry v poli jako střední polař. Ten by jim za to dal i sto trestných koleček, kdyby je ovšem slyšel. Vzdálenost nás opět zachránila.

Naši kluci polaři zatím bojovali jako divá zvěř. Neměli to lehké, vzhledem k taktice Klouzačka, která neuvěřitelným způsobem fakt fungovala, a to docela spolehlivě. Kvůli tomu jsme ztratili jeden bod a byli zase o krok k vyrovnání. Všechno šlo do kytek, musím to vyřešit. Můj další odpal by to mohl vyřešit, ale zatím nejsme na pálce. A zbývá nám směna a půl. Začala jsem se kousat do rtu a poklepávat nohou o zem. Bart mě sledoval, ale nic neřekl, zřejmě cítil to samé.

Říkala jsem si, proč je sakra Lio tak klidný? Proč něco geniálního nepředvede, jako na treninku? Ale on stále nic, jakoby… jakoby si stále testoval soupeře. Jeho arogantní hnědý pohled mě někdy vážně mátl, nešlo nikdy předpokládat, co udělá. Navíc, bez jeho modré hřívy, která byla schovaná pod helmou a celou výstrojí, vypadal docela cool. Přesto ve mně hryzalo malé morče.

Na čí straně vlastně si, Lio?

Odpověď přišla mnohem dříve, než jsem ji původně čekala. A to ve stylu novoročního ohňostroje. Dobrá, titul kouzelník hřiště si ten šmoula stoprocentně zaslouží.