Home-cože to? (14.kap.) Half-Inning

Náš chytač šmoula Lio si z ničeho nic vyžádal oddechový čas a přeběhl ke kopci nadhazovače, kam přiběhli i všichni polaři. Podle pravidel hry to bylo normálně povolené, ale stejně se mi na tom něco nelíbilo. Že by už konečně Lio zapojil svého génia a pomohl nám k vítězství? Nechtěla jsem malovat čerta na zeď, ale stále to s námi bylo nahnuté. Už prostě nesmíme ztrácet body, musíme je jen nabírat, jo… to si asi říká každý tým.

Měli asi pět minut na to sdělit si nějaké ty vychytávky a případnou novou strategii, než hlavní rozhodčí odpískal konec Timu. Lio se zdál spokojený a vyrovnaný, když si nasazoval ochrannou masku zpět na modré vlasy. Jeho starší bráška Jack očividně bez větších námitek přistoupil s ledovým klidem na jeho plán. Jisté rozhodnutí a víra našeho nadhazovačského esa přesvědčila i zbytek kluků, kteří se bez zbytečných emocí vrátili do pole. Tak a teď mi něco vyrazí stoprocentně dech, jen doufám, že to nebude špatně odpálený bílý míček. Vydechla jsem těžký vzduch, který se ve mně nahromadil, a snažila se ustát čas, který byl pro mě jen čekací.

Tuhle půl-směnu musíte ustát, kluci.

Zatnula jsem ruce v pěsti a byla připravená bojovat celou svou duší. Moji Havrani měli stejné odhodlání jako já a jejich oči zářily jako spartským bojovníkům. Ozvala se píšťalka hlavního rozhodčího a ve mně škublo. Jen klídek, River!

Jack se podíval ledově hnědýma očima na svého chytače a ten mu dal jasný signál dvěma prsty mezi svými chrániči. Byla to začátečnická strategie! Znamenalo to udělat Slaidera, což se do téhle situace vůbec nehodilo! Uvědomoval si to vůbec, ten namyšlenej idiotskej šmoula! To nás chce potopit nebo co?! Jak s tímhle mohl jeho brácha souhlasit?! K mému překvapení Jack jen kývl na znamení, že je připravený a napřáhl svou pravou ruku k nadhozu. Dokonce ani trenér Cooper na to nic neřekl, nehnul ani brvou a celou dobu jen pečlivě sledoval svůj broušený diamant Lionela Millera. Nechápala jsem, ale rozhodla se pro tentokrát mlčet a sledovat, co tímhle jako zamýšlí.

Naše eso vypálilo svou ránu jako z děla, proto mi na chvíli zmizel míček z dohledu! Bohudík jsem to ani sledovat nemusela, protože se najednou od domácí mety ozvalo - třetí straik, pálkař jde ven! Nedokázala jsem nic jiného než otevřít pusu a zmateně párkrát zamrkat. Co se tu teď vlastně stalo? Úplnou základní věcí dostali bratři Millerovi posledního pálkaře ven z hřiště? Jak se jim… vždyť to musel čekat… nebo ne. Pálkař, který se vracel k týmu, nevypadal zrovna nadšeně, ale překvapený byl skoro tak moc jako já sama. Jeho kapitán Jim mu jen poklepal na rameno a zamračil se směrem na Lia. Ten se na něj na oplátku ani nepodíval, zase dělal, že je tu vše pod jeho úroveň, jako že asi bylo. Tak dobře přečetl toho soupeřova pálkaře, až mi z toho přejel mráz po zádech.

****

„Jen tak dál, Juniore,“ poznamenal Taylor a uznale kývl na příchozí battery Millerů. Lio jen zavřel oči a pohrdavě uhnul pohledem jinam. Jeho bratr Jack mu s klidem Angličana přetočil obličej zpět na svého spolužáka a donutil ho slušně poděkovat. To si zasloužil, modrovlasej idiot!
„Bezva hoši, jestli teď uhrajeme tři body, vyhrajeme,“ řekl nadšeně Monty a sednul si unaveně na lavičku, při jeho výšce to ani nijak jinak nejde. Když v boxu stojí, musí být v předklonu, chudáček.
„Zaplať pánbůh, moje nohy už další směnu nevydržej,“ ozval se Peter, když se protahoval.
„Že ty si stěžuješ, nejvíc toho naběhám já!“ stěžoval si Kyle a neváhal se usadit vedle skoro spícího slintajícího Montyho. Peter ho neřešil a jen se pousmál.
„To jo, ale v tom nejmenším poli.“
„Klídek, tady Reve zajistí, že už dneska nepoběžíte, že jo?“ Řekl s úsměvem Shayne stojící za mými zády a dal mi ruce na ramena. To od něj byl podraz, takhle to hodit na mě sakra!
„No jo vlastně, mistr odpalovač dostane zase všechny domů,“ řekl Leny pobaveně a natlačil svou rudou tvář těsně k té mé, hned potom, co mě sebraly jeho vlastní ruce z dosahu těch Shaynových.

„Jestli se trefí,“ vyšlo kousek od nás ze šmoulových úst. Lio dělal, že nás neslyší skoro vždycky, ale také si vždycky našel načasování na arogantní odpověď. Já, Shayne a Leny jsme ho jen sjeli ledovým pohledem. To jak se tvářil Kyle s Peterem raději popisovat nebudu, byli na něj alergičtí.
„Pokládáš jeho talent za náhodu?“ Optal se klidně Shayne, ale nijak nedal najevo, že ho to vytočilo.
„Odpalování je vlastně jedna velká náhoda. To jste nevěděli?“ Odpověděl Lio klidně a stroze.
„Blbost!“ Křikla jsem naštvaně, jelikož moje nervy toho měly dost! Lio na mě stočil hnědý pohled a poprvé za celou dobu se na mě lehce ušklíbl. Co si zase ten idiot vymyslel?!
„Tak to dokaž.“
„Jak?“
„Žádnej Home-run.“
„C-cože?“ Zakoktala jsem, to jsem teda nečekala. Ostatní to taky nečekali, protože odpověděli stejně.
„Slyšels dobře. Na to si netroufáš, co?“
„T-to přeci nejde, blbe! Zmenším tím šance běžců na bod!“ Řekla jsem a stále byla nabroušená!
„Výmluvy. Všechno jde, když na to máš.“

Nechtěla jsem mu to říkat. Ne, jemu to neříkej! Slyšela jsem vnitřní hlas, ale nějak se mi ho nechtělo poslechnout. Otevřela jsem a zase zavřela pusu a věděla, že čeká odpověď. A já se přemohla. To, co neměl nikdo slyšet, uslyší zrovna tenhle arogantní deb*l! Kousla jsem se do rtu a přivřela oči.

„Co… co když ti řeknu, že nic jiného neumím, Lioneli.“
„Pak si mě zklamal,“ řekl klidně Lio a stále na mě hleděl jako na něco podřadného. To mě vytočilo!
„T-ty jeden hajzle!“ Křikla jsem a zatnula pěsti. „Proč si sakra myslíš, že mi na tom, co vyprodukuje ta tvoje modrá palice, nějak sejde?!“ Pokračovala jsem a chytila ho za lem dresu. Tohle nebylo dobré znamení. Věděla jsem, že mu brzo ublížím, a to bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy.
„Očividně ti záleží na myšlence nikoho ve svém týmu nezklamat. Ale já jsem taky člen tvého týmu, jak si sám řekl,“ začal a ušklíbl se. „Takže ať se ti to líbí nebo ne, mě taky nesmíš zklamat.“

****

Žena by vždycky měla být ta silnější. Měla by psychicky vydržet i to, co chlapi normálně dostává do kolen. V tuhle chvíli jsem se ale cítila spíš jako chlap. Možná to vytvořil ten můj super převlek a hlavně velký hnusný trenky pod mým dresem, ale z ničeho nic jsem se cítila zranitelná a slabá. Chtěla jsem se rozbrečet a utéct někam daleko od toho otravného debi… NE… To, od čeho jsem chtěla utéct, byla jen pravda, kterou mě zrovna on tak jednoduše dostal do temného kouta.

Co… co mám teď jako dělat? Prosím, řekněte mi to někdo! Prosím.