Horečnatá láska - den druhý

V Ikebukuro byl krásný slunný den a Heiwajima Shizuo si to s velice nakvašeným výrazem rázoval přelidněnými ulicemi. Nesnášel tu masu lidí. Stačil jeden jediný zlý pohled, aby se před ním rozestoupila ulička tak akorát, aby mohl v klidu projít. Jediný, kdo neuhnul, byl Simon.
"Yo, zdravím, Shizuo." Zvedl mu ruku na pozdrav Simon, ale Shizuo se to rozhodl ignorovat a jen kolem Simona prošel. Simon se ovšem s takovou reakcí nespokojil. Chytil Shizua za flígr a zvedl metr vysoko. Shizuo to v první chvíli ani nezaznamenal, protože usilovně přemýšlel, ale když mu to okolní ticho bylo divné, zvedl hlavu a podíval se pod sebe. Zem byla od jeho bot více jak metr vzdálená a škrtila ho košile. Začal sebou mrskat jako ryba na suchu a snažil se dosáhnout na cokoli ve svém dosahu, aby tím mohl Simona přetáhnout. Jenže Simon znal Shizuovu sílu a držel ho od všech potencionálně nebezpečných věcí dál. Shizuo se vztekal, rudnul, nadával, prskal, ale nepomohlo mu to. Simon měl stejnou sílu jako on sám a on přeci sám sebe nikdy nezkoušel porazit. Uklidnil se tedy a zůstal jen tak viset.
"Vidíš, jak krásně jsi se uklidnil, Shizuo? Víš, co ještě by tě uklidnilo? Ruské sushi, je dobré, je zdravé a je levné." Lákal Shizua Simon na jídlo do restaurace.
"Nechci. A ani nemůžu, musim někde sehnat něco proti horečce."
Simos se podíval na svého stále visícího společníka, co byl držen spíše nedobrovolně.
"Léky proti teplotě? Na co ti budou? Sushi tě vyléčí. Není nad pravé ruské sushi, pamatuj si to, Shizuo."
Shizuo jen protáčel oči. Podle toho, co Simon říkal, fungovalo ruské sushi snad i lépe než placebo.
"Postav mě na zem." Zavrčel, kopajíc nohama ve vzduchu a Simon trošičku zaváhal, než ho dal dolů. Nejdříve se samozřejmě obezřetně rozhlédl, jestli v jejich blízkosti nestojí cokoli, s čím by Shizuo mohl házet či jakkoli jinak manipulovat.
"Teoreticky bych mu nějaké sushi vzít mohl." Přemýšlel Shizuo nahlas a Simon ho jen pozoroval.
"Mu?" Pozastavil se Simon nad mužským rodem. Shizuo zrudnul až po kořínky vlasů.
"To neřeš a dej mi jedno speciální menu." Vykoktal. Simon mu ho tedy zabalil sebou a mával mu na cestu.
"Ať chutná, Shizuo a přijď zase někdy na ruské sushi, je dobré!"

Když se blížil k domu, kde bydlel Orihara Izaya, přemýšlel nad situací, do níž se dostal. Čím více se blížil, tím pomaleji šel. Neměl rád tu krtčí noru, ale věděl, že se někdo o Izayu musí postarat. Strnul v půli pohybu. Proč se o něj vlastně staral on? Musel? Ne, on vlastně chtěl. Chytil se rukama za hlavu a začal s ní vrtět ze strany na stranu šíleným tepmem. Nakonec si rozcuchal vlasy a zhluboka se nadechl. Dobře, chtěl se o něj starat. V duchu si to přiznal, ale navenek popadl blízko stojící nápojový automat a hodil ho neznámo kam. Už jen vědomí, že se o Izayu stará dobrovolně, ho vytáčelo. Ovšem nezastavilo ho to.
Vešel do bytu a snažil se moc necinkat klíči. Našlapoval na špičky a snažil se usměrňovat svoje napružené tělo v co nejtišším stavu. Prošel tichým bytem a dožel do Izayovi ložnice. Izaya tvrdě spal na své posteli, celý zpocený, pyžamo měl úplně mokré, na čele se mu leskly kapičky potu a dýchal ztěžka. Měl opravdu vysokou teplotu a Shizua to znepokojovalo. Vyměnil Izayovi obklad a kloubem prstu ho pohladil po tváři. Izaya sebou v horečnatém stavu pouze trochu cukl a zachvěla se mu víčka, ale spal dál. Shizuovo jméno nevolal, takže určitě spal velice tvrdě, což byl Shizuo velice rád, protože v takových chvílích nevěděl, jak se má chovat a nejradši by si zalezl do té nejtmavší nory a stal se červíčkem. Naneštěstí na červíčkování neměl čas, musel uvařit něco lehce jedlého pro nemocnou osobu, která jídlo odmítala. Už jen představa, že cpe do Izayi jídlo jako šišky do husy, mu nahánělo husí kůži po celém těle. Přemýšlel i nad variantou trychtýře, ale to mu přišlo vůči nemocnému Izayovi až moc kruté, přeci jen nebyl ve stavu, kdy by se mohl bránit...
Shizuo tedy tuto myšlenku zahnal do nejtemnějších zákoutí své mysli, aby se tam mohla krčit vedle myšlenky na Shizua jako hodného a milého kluka.
Mezitím, co Shizuo tak přemýšlel, vonělo mu pod nos to ruské sushi. Naprosto nepřítomně hrábl rukou, vytáhl zabalenou krabičku a hůlky. Seděl vedle Izayovy postele na takovém malém polstrovaném bobíku, na kolena si položil ubrousek a pustil se do jídla, zahloubaný do svých vlastních myšlenek, přemýšlejíc, jak dostat do Izayi tu kaši.
"Hááááám." Ozvalo se vedle něj z míst, kde měl ležet polomrtvý nemocný Izaya.
Shizuo tam stočil svůj pohled, ale to co viděl, nebyla polomrtvá, horečkou zasažená informační krysa. Izaya tam ležel s chlapecky rozcuchanýma vlasama, které se mu potem lepily k čelu, dokořán otevřenýma tmavýma očima, které snad nikdy nebyly větší než zrovna v tu chvíli a otevřenou pusou, jako když kapřík lapá na suchu. Koukal na to celkem udiveně, ale celé mu to přerušil Izaya, který s naprosto vážným výrazem zopakoval:
"Hááááám." Stáčíc pohled na sousto Shizuova sushi mezi hůlkama. Shizua napadlo, že by tak do Izayi mohl dostat alespoň trochu jídla, i když to znamenalo, že o to on sám bude mít míň. A vidina jím uvařené kaše mu na apetitu moc nepřidala, přeci jen u nemocného jde o to, dostat do těla hlavně živiny a na chuti nezáleží. A Shizuo nebyl zrovna mistr kuchař. Bylo mu jedno, když házel automaty a lámal si u toho kosti. Bylo mu jedno, že měl pohmožděniny z trhání, ohýbání a deformování dopravního značení, ale naprosto nesnášel, když měl na prstech stopy po noži nebo otlaky od škrabky. Což když vařil bylo pokaždé a v hojném počtu. Nervózně si rukou projel své blonďaté vlasy a usilovně přemýšlel, jestli se s Izayou o svoje sushi podělit.
Než se však stihl rozhoupat k nějakému závěru, Izaya se mátožně zvedl na loktech a prostě si sousto z hůlek snědl sám. Shizuo nestačil ani pořádně reagovat a už měl kousek sushi míň.
Izaya se olízl, stočil pohled na Shizua a znova otevřel pusu dokořán.
Shizuovi v tu chvíli nepřišlo nic vtipnějšího a roztomilejšího a tak dal Izayovi další kousek.
Ten spokojeně žvýkal a tvářil se u toho jako spokojenost sama.
Ke všeobecné spokojenosti a přátelské atmosféře přispěl Shizuův žaludek svojí jedinečnou serenádou. Oba se zarazili. Shizuo lehce zrudl a otočil hlavu, zatimco Izaya, pod vlivem horečky a léků vypukl v neutuchající smích. Shizuovi se trapností situace rozklepala ruka s hůlkama, čehož Izaya využil a ač se klepala ruka z nemoci i jemu, nabral hůlkama další kousek sushi a natáhl ruku k Shizuovi.
"Áááááá." Naznačil mu. Shizuo nevěděl, jestli se má urazit nebo se smát, jelikož ho jeho nemocný úhlavní nepřítel chtěl krmit jako bezbranné dítě. Ale ten kousek vypadal tak lahodně. Byl s jikrama a ty Shizuo rád, moc rád. Bez dalšího přemýšlení si tedy sousto vzal. Ovšem nečekal, že hned v závislosti na tom Izaya zrudne jako přezrálé rajče a z nosu pustí trochu kečupu.
"Ježiši, Izaya-kun! Ty krvácíš! Musíme do nemocnice!" Zazmatkoval Shizuo a vstal u bobíka tak prudce, že hodil kotrmelec přes půl ložnice.
Izaya sedel na posteli se sklopenou hlavou, vlasy mu padaly do obličeje a naprosto nesoustředěně si kapal na postel.
"Nepřímý polibek." Špitl do ticha.
Shizuo asi dobře neslyšel, protože to, co slyšel znělo jako polibek. Polibek?! On a informační krysa?! POLIBEK?!
V tu chvíli nevěděl, jestli si má hodit korunou a v závislosti na výsledku zblednout nebo zčervenat. Aby v tom ale nenechal Izayu samotného, nasadil rudou. Narozdíl od Izayi jemu z nosu nekapala krev na peřinu a nevpíjela se mu do už tak mokrého, propoceného trička. Teprve v tu chvíli si Shizuo všiml, jak až moc je Izaya zpocený.
„Izaya-kun, měl by sis převléknout to mokré tričko, jinak se ti zvýší teplota.“ Zrudl trošičku Shizuo při tom návrhu, jelikož mu bylo jasné, že by Izayovi z toho mokrého trička musel pomoct a omýt ho a navlíknout na něj čisté a suché tričko.
„Svlékni mě.“ Zvedl malátný Izaya ruce nad hlavu a zavřel oči. Shizuo naprázdno polkl a rozhlédl se po místnosti, jako by hledal záchranu. Ta však nebyla nikde schovaná a tak to opravdu zůstalo na něm. Nepříliš nadšeně chytil lemy Izayova trika a rychlým pohybem se pokusil Izayovi tričko stáhnout. Jenže to bylo nacucané jako houba a tak to nešlo podle Shizuova plánu. Vlastně to vypadalo, jako by se to snažilo od Shizuova plánu co nejvíce vzdálit, jelikož se mu podařilo triko vyhrnout pouze ke spodní hraně Izayova hrudního koše. Dál to triko musel vyloženě z Izayi odlepovat a tahat, dokud neodhalil růžové hroty jeho bradavek. Uhnul pohledem a tahal dál, dokud se nedostal ke krku. Tam se trochu potýkal s bradou. Když už si myslel, že má opravdu vyhráno, škubnul. Odpovědí mu bylo Izayovo bolestivé zaskučení, jak se mu triko zarazilo o nos. Shizuovi to bylo značně nemilé, protože musel své dlouhé prsty vsunout pod srolované triko, bříšky prstů hladíc Izayovu kůži na krku a v rámci možností jemně mu tričko přetáhnout přes nos a konečně sundat. Ve výsledku byl nakonec Shizuo víc zpocený než Izaya. Sundal si tedy vestu, rozepnul knoflíčky na zápěstí a vyhrnul rukávy košile.
„Vydrž chvilku, dojdu pro žínku a umyju tě od potu alespoň, ano?“ Promluvil Shizuo na Izayu.
„Shizu-chan, já se chci vysprchovat. Chci tekoucí vodu.“ Zvedl Izaya horečnatý pohled ke svému pečovateli. Shizuo nasucho polkl. Představa, že musí odtáhnout Izayu do koupelny ho děsila, jelikož by se ho musel dotýkat, musel by ho svléknout úplně, protože Izaya nevypadal, že by zvládnul byť jen zvednout ruku, vykoupat ho (což samozřejmě zahrnovalo omytí celého jeho těla měkkou houbou), usušit ručníkem a znovu ho obléknout. Tolik kontaktu s Izayou Shizuo rozhodně nepotřeboval, jelikož se mu v hlavě stále přehrávala Izayova slova z předešlého večera a sám se cítil jako napodobenina želé. Zatímco mu tohle všechno běželo hlavou, Izaya si kolem jeho krku hodil ruku a přenesl na něj většinu své muší váhy. Shizuo to při své síle téměř necítil. Smířil se tedy se svým želé osudem a odnesl Izayu do koupelny, stejně jako princové nosí princezny. Posadil ho na pračku a šel do sprchového koutu nastavit přijatelnou teplotu vody. Doufal, že Izaya chvíli vydrží sedět a pak se jakýmkoli zázrakem sám vysprchuje. Když se mu teplota vody zdála přijatelná, otočil se na maroda.
„Tak, Izaya-kun. Svlékni se a dej si tu sprchu, počkám tu na tebe, kdyby se ti udělalo slabo.“
Poslední Shizuův zoufalý pokus se z toho vykroutit. Opravdu zoufalý pokus, protože Izaya roztáhl nohy a za cíp košile si přitáhl Shizua k sobě. Ten byl tak vyveden tím škubnutím z rovnováhy, že přesně kopíroval dráhu Izayovy ruky. Zatímco tedy Izaya seděl na pračce, stál mu mezi nohama celkem ochromený Shizuo, neschopný slova či pohybu. Izaya se jen mdle usmál, chytil Shizuovu košili za límec a jedním trhnutím ji zbavil nadobro všech knoflíků. Shizuo se nestihl ani bránit, jak to byl rychlý pohyb. Izaya se jen usmál, olízl si horečkou rozpraskané rty, natáhl ruku po Shizuově motýlku, kterého začal pomalu rozvazovat a do toho šeptal zkoprnělému Shizovi do ucha.
„Vykoupeme se, Shizu-chan a půjdeme spinkat, ano?“
Shizuo zrudl ještě víc, takové chování by u svého teoreticky nepřítele nečekal a přišlo mu to hrozně... hrozně... on vlastně ani nevěděl.
Jediné, co věděl, že on je polonahý, před ním sedí polonahý Izaya a je opravdu nutné ho vykoupat, protože Izaya se koupal ve vlastním potu. Horečku měl opravdu vysokou a Shizuo ho chtěl co nejdříve vidět v posteli pod peřinou, nadopovaného všemožnými léky proti horečce.
Tohle totiž nebyl Izaya, kterého znal. Tohle byl Izaya, kterého se bál.
A zatímco Shizuo takhle rozmýšlel, potácel se Izaya do sprchy, držíc se Shizuovy ruky.