Hurikán 17 2/2

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před několika hodinami:
Na tenhle večer se už připravoval několik dní. Sice nikdy nebyl romantik, ale představoval jsi jej v růžových barvách. Jak jen byl naivní!
Oblékl si svoje nejlepší a zároveň nejvíc sexi oblečení, byl přesvědčen o své sexualitě a tímhle ji ještě více podpořil. Nechápal že tím může zbořit všechny zábrany někomu komu nezáleží na pocitech ostatních. Někomu, komu záleží jen a jen na sobě a na splnění jeho vlastních tělesných tužeb.
Bylo za pět minut devět, když přešlapoval před barem. Byl natěšený jak už dlouho ne, takové nadšení a zároveň nepatrný strach pociťoval naposledy, když šel na svoje první rande s holkou. Rande, které se zvrhlo v trapné nic... už teď jej málem zadusil ten pocit, že tohle rande dopadne podobně, ne-li stejně.
Odkašlal si, přešlápl z nohy na nohu a vešel dovnitř.
Vevnitř bylo téměř přeplněno, nedýchatelno ale on měl jen jeden cíl, místnost v druhém patře, která patřila hvězdě tohoto podniku.
Vyšlapal těch několik schodů, které jej dělily od vymodleného setkání s NÍM. Říkal si Prince, mohlo to znít dětinsky, ale pro něj byl něčím a kdokoli by jej hanil, setkal by se z Dominikovými pěstmi.
Dole nebo nahoře? Pousmál se na nad tím jak Eli reagovala na to, že jí řekl o svém setkaní s princem, který sice nepřijel na bílém koni, ale to nic neničilo na jeho dokonalosti. Tohle pro něj nebylo podstatné, protože sám věřil, že se podřídí všemu pokud si to on bude přát.
Ano, stále naivní, hlupáček.
Zaťukal a po vyzvání vešel. Nic by jej nemohlo připravit na to co jej čekalo uvnitř. Prince byl oblečen jen velmi nalehko. Na těle měl korzet, který toho více odhaloval než skrýval, protože jej zatím neměl pořádně oblečen, na nohou měl vysoké kozačky, i ony ještě nebyly zapnuté, ale právě se k tomu chystal. Položil jednu nohu na stolek a kraťásky které měl na sobě se ještě těsněji přimkly k jeho tělu. Tak sexi tělíčko. Polkl a přešlápl z nohy na nohu. Měl problém.
„Niku, jsi tady.“ promluvil jako první a ohlédl se aby se na něj usmál. „Měl jsem strach, že nepřijdeš, ale... Ivan chce, abych ještě jednou vystoupil a pak už se ti budu věnovat. Mohl bys mi pomoci s tím korzetem jde to fakt hodně špatně. Většinou mi sice pomáhá, ale dneska...“ mávl rukou a pokračoval v zavazování.
Dominik měl nutkání pohladit jej po zadečku, ale odolal. „Ja-jasně,“ kývl. Vyschlo mu v ústech, ale překonal se, protože tušil že to co jej čeká bude něco nepřekonatelného.
Prince, se pousmál což Nik neviděl, protože byl zcela zaměstnán ukončováním své práce, zašněrováním korzetu. „Dík,“ odvětil, když bylo vše hotové a jemně jej políbil na rty. „Počkej tady na mě a zatím,“ kývl hlavou ke stolku na kterém stála láhev a vedle ní sklenička. „si můžeš nalít, abys nelekl.“ pousmál se odešel pryč.
Po odchodu druhého muže, se Dominik zmoženě posadil na židli. Ruce se mu samovolně usíldlily na klíně. Jo, měl nutkání pomoci si od svého problému, ale odolal, znovu. Polkl a vzal do ruky láhev, aby si z ní nalil do skleničky. Měl žízeň a vůbec neuvažoval nad tím, že nemá pít něco o čem neví co vlastně to může být.
Ano, měl by se poučit ze své minulosti, ale právě teď měl nasazené růžové brýle a nechtěl si je za žádnou cenu sundat.
Přiložil si ji ke rtům a naklonil ji, aby ji nekolika loky vyprázdnil. Chutnalo to sladce a tak si nalil další. Po třech skleničkách se mu začaly klížit oči, pokusil se postavit. Mávl rukou do prázda svalil se na zem. Vše kolem se začalo ztrácet v mlze, zaslechl jen klapnutí dveří a pak si někdo klekl k jeho bezvládnému tělu a přiblížil se co nejtěsněji to šlo obličejem k jeho. „Copak Šípková Růženko? Pěkně se vyspinkej, princ si pro tebe za chvíli přijde.“ A pak neslyšel nic, svět se za ním zavřel.

Zamrkal a pokusil se posadit. Něco mu v tom však bránilo. Pozvedl hlavu, ale měl ji těžkou jako balvan. Zase se pokusil o nemožné, položit si ruku na hlavu, ale provazy, které se mu zařezávaly do zápěstí mu v tom znovu zabránily. „Co?“ zašeptal. Přes okoralé rty a vyschlou pusu to zaznělo jako zakňourání.
„Ale, koťátko se nám probralo.“
Opět cosi zamroukal, jazyk se mu pletl a tak si olízl rty.
„Chceš se napít?“
Nepatrně kývl, ale netušil jestli to bylo dostatečně tak, aby jej druhý pochopil. Nechápal co se děje, ale doufal ve vysvětlení. Nevěřil, že by jej jeho Prince zradil.
K jeho tváři se opět přiblížil ten samý obličej jako poté co upadl na zem a on v něm poznal barmana a zároveň majitele baru – Ivana. „Co se stalo a proč...“ nedomluvil. Na jeho rty se přitiskly druhé. Pokusil se uhnout hlavou, ale dlaně na jeho obličeji jej nutily k tomu, aby se nemohl těch rtů zbavit. Jazyk se pokoušel proniknout skrz jeho pevně semknuté rty, ale neúspěšně. Ivanova jedna ruka změnila svůj směr a v prstech surově sevřela Nikovu levou bradavku. Vykřikl bolestí a tak mohl Ivanům jazyk proniknout do jeho úst. Další ruka zamířila do chlapcova klína a stiskla erekci.
Dominik nechápal jakto, že je vzrušený, ale Ivan mu to milerád vysvětlil. „To je to pití. Příště... neměl bys pít něco co neznáš!“ Posadil se a kochal se pohledem na zcela bezbraného muže pod sebou. „Jsi neodolatelný, škoda jen, že jsi si vybral jeho. Měl bych pro tebe dobrou práci, ale takhle...“ zavrtěl hlavou a pousmál se.
Právě teď Dominik dostal oprávněný strach. Co teď jen s ním bude!
„Co to bylo za drogu?“ vypotil nakonec ze sebe první smysluplnou větu.
„Experimentální, to víš takový můj malý pokus a ty jsi první kdo ji vyzkoušel. Jsem moc rád, že má přesně takové účinky jako jsem očekával.“
„A to?“ Zdálo se mu to anebo droga ztrácela svůj účiněk?
Muž nad ním se pousmál úsměvem za který by se nemusela stydět ani kočka Šklíba . „To nejlepší tě právě teď čeká, špička za chvíli přijde.“
„A to...“ pokusil se promluvit, ale tělo se mu vzepjalo do oblouku.
„Organistické vzrušení, kterému neutečeš a hlavní je... je to spíše psychická droga. Pokud se budeš vzpírat...“ tady se odmlčel a jemně mu dýchl na erekci. „Můžeš umřít na infarkt!“
„P...“ vykřikl, „...proč?“ z očí vyteklo pár kapek slz. Opět vykřikl tetokrát vzrušením.
Pousmál se, „Mohl bych ti podat protilátku, ale.... takhle se mi líbíš víc.“ olízl si rty a natiskl je na ty Nikovi, které nečekaně jeho polibek opětovaly. „Ale, ale. Buhužel jsi připravený pro něj, ale pak... dal bych si říct.“
Po pár vteřinách cvakla klika a do pokoje vešel zničeně se tváříci Prince. Posadil se na postel a s nepatrným úsměvem se podíval na ležícího Dominika. V tu chvíli jako kdyby posbíral ztracenou energii, naklonil se ke svému příteli a vášnivě jej políbil. „Pěkně si mi ho připravil, už se nemůžu dočkat.“ přejel si rukou po kraťáscích které byly nebezpečně vyboulené. „Kdybys jen věděl jak to bylo neúnosné, vědět že mě nahoře čeká něco tak sexi a já se musím naparovat a ohýbat před těma nechutnýma dědkama. Dost se divili, když viděli mé vzrušení!“
Chvíli se divoce líbali než Dominik promluvil. Bylo mu zle z toho jen to říct, vypustit ze rtů něco takového, ale umřít ještě určitě nehodlal.„Já, pro- ...“ opět vykřikl. Srdce hrozilo, že mu vyběhne z hrudi, „prosím, chci... v sobě...“ znovu výkřik. Kousl se do rtu, olízl kapku krve a obrátil hlavu ze strany na stranu.
Pouta se zarývala hlouběji a hlouběji, cítil kapky krve stékající mu po zápěstí. Ruce obou věznitelů se dotkly jeho těla. Musel opět vykřiknout a pak omdlel.

Otočil se ze strany na stranu. Ta bolest kterou právě teď pocítil jej donutila aby otevřel oči. Pokusil se posadit, ale znovu se ozvala ohlušující bolest. Rozhlédl se jak mu tma dovolovala a začenichal jako pes. Ten pach mu něco připomínal, ale nebyl jej schopen kamkoli zařadit.
Pláč. Tichý pláč odnikud.
I přes bolest se posadil a rozsvítil lampu na stole. Místnost zalilo do očí se zapichující se světlo a Dominik zalapal po dechu. Všude kolem byla krev, na posteli se mísíci s bílými skvrnami nejspíše od sperma. Mezi nohama jej pálilo, sáhl si tam a přiložil ruku k obličeji, zesinal a málem se pozvracel. Ten lepkavý pocit už byl schopen zařadit.
„I-Ivane,“ tiše, následovalo popotahování a pak opět pláč. „Vstaň, prosím!“ výkřik.
Dominik se podíval na svoje ruce, které byly celé od krve stejně tak jako celé jeho tělo. Postavil se na třetí pokus a vydal se po hlase.
Jeho bosé nohy ťapkaly po dlaždičkách zanechávajíc za sebou krvavé stopy. Viděl před s sebou pruh, který značil jak se tudy kdosi plazil. Zastavil se, když před sebou uviděl dvě těla ležící vedle sebe. Jedno z těl se nehýbalo, druhé se otřásalo pláčem. „Pri-“ začala, ten pohled, který na něj muž na zemi vrhl. Ten strach. V těch očích bylo vydět jasné zděšení. „Co jsi zač!“ vykřikl. Znovu se nahl nad nehybné tělo, líbajíc jeho bledé tváře.
„Co se stalo?“ nechápavě.
Prince se postavil na roztřesených nohách s nenávistí v očích pohlédl Dominikovi do jeho tváře a následně do očí. „Zabils ho!“ obvinění neznající žádnou obhajobu.
„Já-já...,“ polkl, „nepamatuji si to!“
Šílený smích, který následoval se zabodl do jeho srdce zanechávajíc za sebou krvavý šrám. „Byla, byla to moje chyba a já...“ zavrtěl zuřivě hlavou. „...vypadni!“

Utíkal.
Nedíval se kam běží a ani si neuvědomoval, že má na sobě šaty od krve. Bylo něco kolem jedenácté večer ale nikdo si jej nevšímal i když kolem bylo tolik lidí.
Věděl jediné. Musí domů, schovat se na jediné místo kde se cítil v bezpečí. Na jediné místo kde zbyli ti poslední kterým věřil.
Rozvalil dveře a vběhl do pokoje, nevěnoval se nikomu, kdo byl v obýváku a zavřel se ve svém pokoji. Zamčel a vrhl se na postel kde se konečně rozplakal. Teď už chápal co to znamená mít zlomené srdce, ale to co měl v sobě bylo něco ještě horšího. Ta zrada, zrada někoho komu tak bláznivě věřil.
Zaťukání na dveře po několika minutách v domě jej vyděsilo.
„Niku.“
Měl nutkání začít bláznivě řvát, ale ovládl se, v konečném důsledku byl rád za svoje mimořádné sebeovládání.
Nic.
Ticho.
„Niku, jdu dovnitř!“ klika se zachvěla, „děje se něco?“ v odpověď mu bylo opět jen ticho. „Sakra, otevři! Mám o tebe strach!“
„Nejsi moje matka!“ vykřikl. V jeho hlase bylo možné zaslechnout pláč.
„Co se ti stalo?“
„Nestarej se, prosím,“ zalkl se v návalu dalších slz.
Jess si jen povzdechl. „Dobře, kdyby sis to rozmyslel, jsem tady pro tebe.“ odvětil a vrátil se zpět dolů za ostatními.
Otřel si uslzené tváře a postavil se, aby ze sebe strhal všechno oblečení a hodil je na zem ke dveřím. Z nočního stolku vytáhl vlhčené ubrousky a začal se drhnout. Musel ze sebe dostat tu špínu, kterou na sobě cítil, ale do koupelny se neodhodlal. Co kdyby někoho potkal!
Po půl hodině se ozval opatrný, ale rozhodný hlas Elis. „Otevři, prosím. Máme o tebe strach.“ Roztřásl se a udělal několik kroků ke dveřím aby se následně svalil před nimi. Položil hlavu na desku dveří a začal šeptat. Věděl, že jej dívka na druhé straně slyší. Nic neříkala a jen poslouchala. Když domluvil, několikrát se zhluboka nadechla a pak odvětila. „Zaplatí za to!“
„Ale... já ho zabil!“
„A to tvrdí kdo? Neměj strach, my všechno zařídíme. Jess se postará, aby se tohle už nikdy neopakovalo!“

I Robina dostihla jeho vlastní minulost, ale to co potkalo Dominika... nemohl se srovnávat s tím čím si druhý chlapec musel projít a právě proto jej Robin obdivoval. Po roce, který následoval po tom znásilnění a soudu se mohl konečně volně nadechnout. Pro něj byl Dominik hrdina.
Sám sebe viděl jako padoucha, kterému karma vrátila to co udělal. Zasloužil si znetvořenou tvář a pomstu za to co udělal svému vlastnímu bratrovi, rodině. Neměl právo na takovou náhradní rodinu jakou měl právě teď.
Všichni byli relativně šťastní jen on sám se zaobíral sám sebou.
Neměl a ani nesměl být s nimi.
Rozhodovat za ostatní, jak sobecké!
Byla pomalu půlnoc, když si sbalil pár svých věcí a pomalu scházel ze schodů. Zastavil se dole a zaposlouchal se do ticha, které narušovalo jen tikání hodin a tichý pláč. Na chvíli se zamyslel, než udělal pár kroků k epicentru tohoto podivného zvuku.
Zhluboka se nadechl a vstoupil bez zaklepání do obývacího pokoje. Na pohovce seděla dívka a usedavě plakala. V první chvíli ji nebyl schopen nikam zařadit, ale když přešlápl z nohy na nohu a zapraskaly parkety, dívka k němu zvedla a svůj uslzený pohled, a on ji poznal. „Saško?“
Dívce bylo dvanáct. Celou jednu polovinu tváře měla popálenou od vařící vody, stejně jako ruku. Přišla k nim dva týdny poté to ji tohle udělala vlastní matka. Nikdo nevěděl důvod, prostě se jednou vrátila z práce, uvařila a na svoji dceru vylila hrnec s vařící vodou.
„Co se stalo?“
„Proč, proč mi to udělala? Nikdy jsem... Víš, co mi řekla než to udělala?“
Zavrtěl hlavou i když věděl, že to je jen řečnická otázka.
„Neměla jsi se narodit! Zničila jsi mi život! Jako kdybych mohla za to že jsem. Vysvětlil bys mi ten důvod?“
Něco jako kdyby se v něm otočilo. Možná ona by mohla být důvod proč by měl žít. Možná když pomůže jí tak alespoň trochu napraví to, co udělal.
„Já-všechno bude v pořádku. Dej tomu čas a já... pomůžu ti,“ tady se odmlčel a upřeně se jí zadíval do očí. „jestli o to stojíš.“
Dívka se i přes slzy nepatrně usmála a spontánně jej objala. „Jistě,... můžu ti říkat bráško? Já si vždysky přála staršího bratra, který mě ochrání.“ Z jejího hlasu bylo jasně slyšet odhodlání a naděje a on ji nemínil zradit. Ne, teď už nikoho nezradí a bude věřit v to, že i člověk jako on si zaslouží druhou šanci.