SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Inky - kapitola 20

Držel jsem Inkyho ruku a nepouštěl jsem ho. Seděl na zemi a já ho pozoroval. Jeho šedivá kůže vypadala hebce, rudé pruhy jako by vyzývaly k nemravnostem a svěšená křídla zase odrážela jeho vnitřní rozpoložení.
Jeho vlasy ztratily onen zvláštní červený pruh, ale staly se celé černočervené, skoro jako ten druh bavlnky, kde barva přechází v bílou a naopak. Inky byl opravdu překrásný. Jeho oči teď byly taky rudé, ale zachovaly si svoji hloubku.
O něco pevněji jsem ho sevřel a řekl jsem: “Jsi krásný. Miluji tě!“
“Idiote! Neříkej to!“ nezněl naštvaně, spíš zoufale. Na jeho tváři jsem poznal, jak moc se mi snažil ublížit, ale nakonec to byl on, kdo trpěl nejvíc.

“Máš hlad?“
“N-Ne, už jsem jedl.“
Zamračil jsem se. “Lháři. ... Víš, co myslím.“ Kousl se do rtu a začal víc švihat špičatým a šupinatým ocasem.
“Pojď.“ Pobídl jsem ho. Nereagoval. Zatahal jsem ho za ruku.
“Sotva ses zotavil.“ namítl.
“Trošku neuškodí.“
Slyšel jsem jeho povzdech. “Dobře, tak jen trošku.“ Svolil a přiblížil se ke mně. Naše ústa se setkala a já ucítil jeho hřejivý dotek. 'Tak jemný...' Oproti minulé zkušenosti to byl obrovský rozdíl. Nemohl jsem se toho nabažit. 'Huh?'
Inky se najednou oddálil, a protože jsem ho pořád držel, stáhl mě napůl s sebou. “Říkal jsi jen trošku.“

“Tohle se nedalo ani počítat!“ Namítal jsem.
“Všeho s mírou!“
“A rezervou!“
“Takhle to rčení není, ne?“
“Není, ale rýmuje se to.“
Inky se začal smát. “Kasshy...“ zašeptal moje jméno. “Copak?“
“Já...“ chtěl něco říct, ale nešlo mu to. Podepřel jsem se volnou rukou a vyčkával jsem. “Já... já...“ začal se třást a pevněji mě sevřel. “Já to týden bez sušenek nevydržím!“

Tohle jsem nerozdýchal a padl jsem na zem. Čekal jsem něco úplně jiného. 'Ty...'
“Počkej, hned tě zvednu!“ Položil mě na postel a já toho hbitě využil. Chytil jsem ho za vlasy. “Po-Počkej!!“
“Nechci čekat!“ přitáhl jsem si ho a políbil. Netrvalo dlouho a vychutnávali jsme si naši hru, sedli jsme si. Povolil jsem své sevření. Červenal jsem se, cítil jsem, jak mi hoří tváře. Inky na tom musel být podobně, sice sklonil hlavu, ale jeho dech ho prozradil.
Přisunul se blíž a po krátkém zaváhání mě olízl na krku. Odklonil jsem hlavu, aby měl víc prostoru. “Co když ti zase ublížím?“
“Tak ti zakážu sušenky na měsíc.“ odpověděl jsem klidně. Nechal zmizet křídla.

Ještě víc mě olízl, nejenom špičkou jazyka. Jeho ocas se mi ovinul kolem boků a hladil mě. Cítil jsem, jak mě to vzrušuje, ale nevzdychal jsem. Chtěl jsem, aby se potrápil. Přesunul se k uchu a jemně mi skousl lalůček, přesně tak, jak jsem to měl nejraději. “Tady se ti to líbí, viď?“
Souhlasně jsem zamručel. Jemně mě uchopil v podpaždí a přejížděl mi palci po bradavkách. “Ty jsi mi ale citlivka.“ Dráždil mě svým hlasem. Začal mi víc žužlat ucho a já vydal několik slastných stenů. Jednou rukou mi začal přejíždět po zádech, až zamířil víc dolů.
Lehce jsem sebou škubl, tam jsem byl pořád ještě trochu nervózní a nejistý. Škádlil mě a začal mi lízat ucho vevnitř. “Tak a je krásně čistý.“
Obořil jsem se na něj: “Myji si je pravidelně a pořádně!“ Z jeho úsměvu jsem poznal, že jsem mu to sežral i s naviákem. Nafoukl jsem se, ale nenechal mě protestovat. Líbal mě na krku a jeho ocas se posunul ještě níž. Nevím, jak to dokázal, ale rozepnul mi kalhoty a jediným pohybem je sundal.

“To není fér! Ty jsi oblečený!“ protestoval jsem, když mě povalil. “Tak mě svlékni.“ Další provokace. Mračil jsem se a ruce se mi třásly, když jsem mu rozepínal knoflíky u košile.
Jeho odhalená hruď byla s pruhy ještě víc přitažlivější. Odhodil ji a já ho mohl pozorovat celého. 'Ladné...' pomyslel jsem si o pruzích a lehce jsem po nich přejel prsty. “Koukám, že ty jsi ten, kdo dneska svádí.“ Pobaveně se na mě usmál a já ucukl. Ruce jsem složil před sebe, jako bych se chtěl bránit.
“Jen jsem ...“ Nenechal mě domluvit, uchopil moje ruce, roztáhl je a začal mi jazykem obšťastňoval levou bradavku. Napnul jsem se a vydal jsem sten. Líbal ji a nakonec ji nasával. “P-Počkej! Nic nepoteče!“
“To přece nevadí.“ a udělal to ještě jednou.

Začal jsem cítit vzrušení v dolní části těla. Inky si toho hned všiml. “Je mi to líto.“ zněl smutně. 'Inky? Ty jsi o mých citech věděl?' Jemně po něm přejel rukou. Nevěděl jsem, co dělat s volnou rukou, a tak jsem si zakryl obličej.
“Neschovávej se. Ukaž se mi.“ žadonil. Odkryl jsem svoji tvář a musel jsem vypadat asi strašně, neboť posmutněl. “Jestli nechceš, můžu přestat.“
“Ne!... Ne, nepřestávej.“ Vyhrkl jsem. “Chci tě cítit uvnitř.“ zašeptal jsem.
Znovu jsme se líbali a Inky mi rukou přejížděl po vnitřní straně stehen. Objal jsem Inkyho kolem krku a snažil jsem se nohy co nejvíc roztáhnout, pořád to bolelo, ale bylo to už snesitelné.

“Bolí to?“ zeptal se mě, když se odtáhl.
“Jenom trošku.“
“Slib mi, že mi řekneš, kdyby to bolelo hodně.“ Vstoupil do mě nejdřív prsty. Slastně jsem se prohnul. Ani teď jsem nevěděl, co dělat s rukama, a tak jsem nehty zatnul do deky. Prsty brzo vystřídalo něco jiného. 'Horký! Inky je tak horký! Mám pocit, že roztaji.'
Daleko jsem k tomu neměl, celým mým tělem prostupovalo jeho teplo. Znovu jsme se líbali, ale tentokrát intenzivněji a divočeji. Odpovídali jsme jeden druhému na jeho pobídnutí. Objal jsem ho a nemínil jsem ho pustit.
Začal se ve mně pohybovat a já ucítil, že to brzo přijde. Chtěl jsem to však zpomalit, chtěl jsem to udělat spolu s ním.
“Jestli chceš, klidně to pusť.“ řekl mi, než mě začal líbat na krku. Nesouhlasně jsem mručel. “Dobře, tak na tři, jo?“ řekl s pobaveným tónem.
Začal odpočítávat.
“Jedna.“ Opatrně ze mě na tři čtvrtiny vyjel.
“Dvě.“ Jeho ocas se lehce obtočil okolo mého mužství.
“Dvě a půl.“ Chichotal se. Naše ruce se propletly.
“Tři!“ Rychle mě naplnil, jeho ocas se stejně rychle odvinul a já vykřikl. Bílá tekutina byla všude.

Zhluboka jsem dýchal. Ocasem začal jemně přejíždět po mých stehnech. Naše polibky byly krátké a jemné, jen občas mi přejel jazykem po rtech. Držel jsem se jeho rukou a nechtěl jsem ho pustit. Pomalu se ze mě vytáhl.
“To stačí, ne?“ zašeptal mi.
“Ne, ještě.“ žadonil jsem a olízl mu žertovně špičku nosu. “Tyyy..... Jak chceš, za tohle dráždění tě utahám.“ Jak řekl, tak udělal. Položil mě na bok, roztáhl mi nohy a vstoupil.
Překvapil mě tím, ale nepřestával jsem si to vychutnávat. Již jsem steny netlumil a dával jsem mu jasně najevo, že se mi to líbí. Krátce na to mě zevnitř zaplavil, zatímco já se postaral o potopu venku. “Jeden by neřekl, že toho máš v sobě tolik..“ začal slízávat bílou tekutinu, která mi zůstala na těle.
Napínal jsem se a vzdychal jsem, pobízel jsem ho. “Počkej, taky tě potěším.“ zašeptal jsem, když se ke mně víc nahnul.
Posadil se, já mu byl na klíně a zašeptal jsem: “Ukážeš mi svoje křídla?“

Nemusel jsem čekat, hned se rozepjala a já mohl znovu obdivovat jejich divokou a nezkrotnou krásu. “Křídla jsou citlivá, ne?“ nečekal jsem na odpověď, nahnul jsem přes rameno a začal jsem jejich kořen olizovat.
Druhou rukou jsem přitom přejížděl po druhém. Cukání jeho těla i napnutí mi bylo důkazem, že se mu to líbí. Začal jsem ho jemně žužlat, jeho ruce mě uchopily a nahnuly trochu víc dozadu. Pobízel mě a já ho nezklamal. “Klidně je i skousni.“ udělal jsem to a on slastně vyjekl. Najednou mě víc sevřel a hodil na postel. Vyděsil mě, bál jsem se, že jsem se ho dotkl někde, kde jsem neměl.
“Ne! To já bych měl laskat tebe!! Ne ty mě!“ Políbil mě a hráli jsme si znovu s jazyky. “To ty by jsi měl být hýčkán.“ Ucítil jsem, jak se třou o sebe. Teplo z něj doslova sálalo.
“Inky...“ vydechl jsem. “Co...?“ Něco se ve mně začalo pohybovat.

“Neboj, to je jen můj ocásek.“ zašeptal. Já jsem jeho slova sotva vnímal, kroutil jsem se a zatínal jsem nehty do látky. 'Úžasné! Tak.. tak hluboko, tak lehce...'
“Víc!“ žadonil jsem a on mi vyhověl. Ocas zajel hlouběji a vlnil se ve mně.
Bylo to tak vzrušující a neměl jsem daleko k vyvrcholení, jenže ho vytáhl. Začal si ho prohlížet, já mu ho však vzal a začal jsem mokrý konec ocucávat. 'Nechutná to tak špatně.' Podíval jsem se na něj a poznal jsem, že se mu to líbí. Dýchal rychleji a jeho pohled byl zasněný. Trošku jsem přidal.
Najednou s ním švihl a začal mě hladově líbat. 'To jak si mě bere … to laškování … provokace … miluji to. Bere si to, co mu nabízím … ne, ještě víc.' Jeho ocas se ve mně zase mrskal a jeho ruka po tom přejížděla. 'Vezmi si všechno, všechno!'

Neměl jsem k tomu daleko, ale to mě zase přestal líbat a přesunul se níž. Zachvěl jsem se touhou. Věděl jsem, co bude následovat. Jeho ocas byl venku a obtočil ho. Cítil jsem jemný, ale pevný stisk a touha narůstala.
Náhle ocas povolil a špičkou zajel do toho malého otvůrku. Vykřikl jsem a vytryskl zároveň. Inky se sprše bránil rukama. Začal jsem slintat a moje tělo se stalo na chvilku ochablé. “Řekni mi, jak se toho do tebe tolik vejde?“ Ocasem mi setřel sliny.
“Inky...?“
“Bylo to špatné?“ viděl jsem, jak se vyděsil. Zavrtěl jsem hlavou.
“Slib mi... že to teď uděláš tak, abych chtěl jen a jen tebe … aby se mi ostatní hnusili... abych toužil jen a jen po tobě.“ Jemně jsem položil ruce na jeho hruď a vložil jsem do něj svoji magickou sílu.
“Ne! Tohle nedělej!“

“Proč ne?“
“Neudržím se pak.“ Až pozdě pochopil, že mě tím jenom víc pobídl. Magie do něj proudila a dala mu novou sílu a ještě větší chtíč.
“Něco bych tu měl.“ zašeptal mi a já se vzrušil už jen z jeho slov. Rozepjal křídla, přetočil mě na břicho a já zavřel oči v očekávání. Když se nic nedělo, otevřel jsem je. Všude byla tma. Chtěl jsem ho zavolat, ale moje ústa byla najednou plná jeho prstů.
Zvedl si mě. Chvěl jsem se vzrušením a trochu i strachem z neznáma. Nic jsem neviděl, a proto se mohly ostatní smysly napnout na maximum. Jeho jazyk přejížděl po straně mého krku a jeho ruka hladila napnuté bříško. Prohnul jsem se a začal jsem slintat. Slízl je. Každý dotek byl neočekávaný a já je prožíval ještě víc. Vplul do mě a ocasem zase objímal můj P.
Vzdychal jsem a snažil jsem se pohybovat, přidal se taky. Štípl mě do bradavky a já vykřikl bolestí. Jeho pohyby byly prudší, rychlejší a hrubší. Nevadilo mi to, tohle byl Inky. Přijímal jsem vše, co mi dal. Ucítil jsem, jak opustil moje tělo a jeho ocas se taky stáhl. Neměl jsem však čas se tím zaobírat. 'Co je to?' Ptal jsem se, když do mě zase vnikl.
Bylo to jiné, bylo to jako … spirála. Pak mi to došlo, Inky obtočil své mužství ocasem a společně do mě pronikly. Vzdychal jsem slastí. Naplnil mě a ocas mě vevnitř laškovně lechtal. Najednou ocas prudce vytáhl, výbuch tepla a spousty dalších tělesných pocitů bylo na mě moc.

Vytryskl jsem a zhroutil jsem se. Inky mě položil a složil křídla. Oddechoval. “Pořád nemám dost. Sakra...!“ Otočil mě na záda.
“Já ti říkal, ať to neděláš.“ Já ho však nevnímal. Roztáhl mi jemně nohy a začal mě olizovat a nepřestal, dokud mě celého neolízal.

Spal jsem na boku a on sledoval moji tvář v měsíčním světle. 'Kasshy... nikdy jsi mě nevolal mým skutečným jménem. Vážně věříš, že jsem tím, koho ve mně vidíš?'
“In...ky....“ zamumlal jsem ze spánku. Usmál se a políbil mě na čelo. 'Možná na tom nezáleží.'

***

Ráno jsem se protáhl. “Aaaah! Vůbec nic mě nebolí! To je skvělé!“ Oblékal jsem se a otočil jsem se na ležícího Inkuba. “Vstávej, lenochu, je ráno.“ Jen zamručel. “Ještě chvilku...“
“Ale, ale. Vstávej, nezbude na tebe snídaně.“ Zatřásl jsem s ním trochu, ale nepomohlo to. Odkryl jsem z něj lehce deku a zaryl jsem mu z každý strany palec do žeber. To byl teprve budíček, zakřičel a prohnul se jako kočka. Načež padl a jen sebou zacukal.
“Děje se něco?“ S kusem polštáře mezi zuby zahuhlal:. “Z-záda...“
“Tebe bolí záda?“ zeptal jsem se ho nevěřícně. Zamručel a po chvíli se konečně uvolnil, ležel na posteli jako mrtvola.
“Nechápu, jak se ti to mohlo povést.“
Popadl polštář, zmačkal ho a zavrčel: “A čí je to asi chyba? Já ti říkal, ať do mě tu magii nevkládáš! Kdybys mě poslechl, nemusel bych to dělat ještě po tom!“
“Cc-Co po tom?“ docela jsem se zhrozil.

“Celého jsem tě olízal.“
“Tak proto mám takovou potřebu se umýt.“
“Hej, to mělo ….Grgghh...!“ dusil bolestivý výkřik do polštáře, prudké pohyby mu v současné době nedělaly dobře.
“Dobře, dobře, přinesu ti snídani a pak ti namasíruji záda.“ rychle jsem ho uklidnil. Vyšel jsem z místnosti a ještě jednou jsem se protáhl. “Dobré ráno, Toudai.“
“D-dobré ráno, Kasshy.“ pozdravila mě taky a záhadně se po mě podívala. 'Eh?' Společně jsme zašli do kuchyně. Už tam byl Washi a něco kuchtil. “Washi, ty umíš vařit?“
“Slečna Toudai mě to naučila, pane.“ smažil vajíčka a slaninu. Hladově jsem se olízl a zakručelo mi v žaludku.
“Co křídlo? Je to lepší?“
“Ano, mohu s ním už hýbat, ale než začnu létat, bude to asi ještě chvíli trvat.“

“Dobré ráno, Kasshy!“ pozdravila mě Kanesa a já jí pozdrav oplatil. Zase se na mě záhadně podívala a ještě se zachichotala. 'Hej, hej... co to s nimi je?'
Do kuchyně vešel Ryu se Seiyakem. Vyměnili jsme si pozdravy a já se šeptem zeptal Seiyaka: “Nevíš, co je s holkami? Nějak divně se culí.“
Pobaveně mu zacukal koutek úst. Začínal jsem větřit spiknutí. “No, to ne, ale … jen jsou rády, že je tu muž, v jehož přítomnosti se nemají čeho obávat.“ významně mi položil ruku na rameno, položil ukazováček na sevřené rty a v očích mu hrál pobavený výraz. 'Co s nimi dneska je?'
“S nimi … ráno...?“ začalo mi to všechno pomalu docházet. Washi mi podal tác s jídlem, automaticky jsem ho vzal a utíkal jsem k sobě do pokoje. Navzdory rychlosti jsem nic nevylil, ani nevysypal.
Seiyak se začal hihňat a Ryu si odkašlal: “Ale no tak. Nebuď takový suchar.“ Vzal ho přátelsky okolo ramen. “Bylo nutné mu to takhle připomenout?“
“Já vím, já vím. Když ono to jinak nešlo.“ pořád se usmíval. Washi začal s větší vervou krájet okurku na ještě tenčí plátky. Když se vzdálil, Ryu nenápadně zvedl jeden plátek a podíval se skrz něj na Seiyaka. “Oi, oi...“

“Kaneso? Tobě jejich vztah nevadí?“ zeptal se Seiyak a sedl si vedle ní.
“Mmmm... Ne. Je neobvyklý, ale protože jsem do něj zamilovaná nebyla, je mi to jedno.“ Nandala si na velmi tence nakrájenou okurku, nabrala si osmaženou slaninu a vajíčko. Posolila, hodila si na to čerstvou cibulku, vybrala si správně propečený toust a dala se do jídla.
Ostatní brzo následovali její příklad.

***

Stál jsem za dveřmi a oddechoval jsem. 'Slyšeli... úplně všechno slyšeli...'
“Dál by to nešlo?“ zeptal se Inky, když jsem se ani na třetí vyzvání nepohnul. “Jak teď můžeš myslet na jídlo?“
“Jednoduše, je čas jídla.“
Dal jsem mu tác do postele. “Mňam...“ chroupal slaninu. “Kdo vařil?“
“Washi. Toudai ho to naučila.“
“Fakt?!“
Přibral jsem si židli a sedl jsem si naproti němu. “Slyšeli...“
“Co?“
“Všechno...“ zakousl jsem se do toustu.
“A co všechno?“
“Všechno jako všechno!“ zavrčel jsem.

“O čem to vlastně mluvíš?“
Vybuchl jsem: “Všechno včera … celou noc!“ Zatínal jsem zuby a radši jsem se začal koukat na toust. “Jo, ahá! Tohle. Jsem si začínal dělat starosti. Takhle mě děsit.“
“Co tím chceš říct?“
“Že je to jasné. Bydlíme pod jednou střechou, nemluvě o tom, že jsi křičel pěkně nahlas.“ spokojeně se cpal vajíčkem. Unaveně jsem se na židli schoulil. “Právě proto.“
Do pokoje vešel Ryu. “Zapomněl sis vzít zeleninu.“ nesl na talířku okurku, papriku a rajče. “A-aha.“
Ryův pohled sklouzl na koberec, podíval jsem se tam taky. Byly na něm bílé skvrny. 'Eh?... EH?!' Vyskočil jsem na nohy a začal jsem panikařit: “To není to, co si myslíte!! To je... To je....“ Nenacházel jsem slov. Položil mi dlaň na hlavu a mě to scvaklo.
“Mléko!“

“Ber to z té lepší stránky, je vidět, že jsi chlap.“ Bylo mi do breku.
“Mini, ale pořád chlap.“ řekl Inky a v témže okamžiku skousl něco víc než jen kus toustu, protože nesrozumitelně nadával. Taky něco křuplo, jen nevím jestli to byl talíř, nebo lebka. Ryu se jen koukal, jak naštvaně odcházím s knihou, jejíž hřbet byl již značně opotřebovaný. Červenal jsem se.
Vyšel jsem na verandu a unaveně jsem si povzdechl. Pěkně jsem si to zavařil. Opřel jsem se a pozoroval jsem trávu vlající ve větru. 'Jsem rád, že je v pořádku.' Za chvíli jsem zaslechl Inkyho, jestli bych mu nemohl namasírovat záda, nebo tak něco. 'To zrovna, jen si ještě polež.'

Na verandu vyběhl Seiyak a vypadal vyděšeně. "Co se děje?"
"Washi šel do tvého pokoje a vypadal ... no, jak to říct ..." Nervózně se ukazovákem podrbal na tváři. "Pomstychtivě..."
'Eh?' Najednou se ozval z chodby řev. Rychle jsem doběhl na místo činu a mohl jsem sledovat, jak Inky leží na zemi a Washi mu šlape po zádech. "Mám pocit, že Washi jednou viděl pořad o masážích..." řekl s postupně slábnoucím hlasem Seiyak.
Inky se na zemi svíjel a řval bolestí. Zato Washi se usmíval, v očích mu hrála dětinská radost a každou vteřinu si užíval. "Dobrá masáž vás postaví na nohy a budete plný energie!" S posledním slovem mu pořádně dupl na rameno. Inky se zkroutil bolestí.

'Když ho to nezabije.' Pomyslel jsem si.
"Neměl bys ho zastavit?" Zeptal se nejistě Seiyak. Zamyšleně jsem zamručel. "Masáže jsou zdravé a dobré." Založil jsem ruce a opřel jsem se o stěnu.
"Aha." Seiyak se opřel vedle mě a společně jsme sledovali, jak Washi Inkyho důkladně masíruje. "Hmmm... zdá se mi, že Washi pochopil spojení 'moderní pomsta'." řekl Seiyak, když Washi z Inkyho po patnácti minutách slezl, a to jen proto, že se Inky přestal hýbat.
"Jo, není nad to jít s dobou." Dřepl jsem si na bobek a šťouchal jsem do Inkyho, abych zjistil, zda žije.
Zaškubal sebou. "Znak života, nebo posmrtné křeče?"
Do večera nebyl Inky použitelný a ani pak se nemohl pořádně hýbat. Nakonec jsem mu záda přeci jen namasíroval. Znovu jsem se přistihl, jak pozoruji jeho spící tvář. Usmál jsem se a dal jsem mu pusu na čelo."Hezké sny." zašeptal jsem a lehl jsem si vedle něj.

______________________________________________________________

Avatar: Anime Avatar Maker
Seznam povídek

Dodatek autora:: 

!!! WARNING 18+ !!!

Tak slibovaná dvoj-kapitolka je tady, první část 20. díl Laughing out loud Tuto kapitolku bych ráda věnovala těmto lidem:

rada.lenc
Widlicka
Yuki Yamako
Tarja

Protože si u každé kapitolky našli čas na komentík
Samozřejmě všem, co hlasovali a také sem tam něco napsali.
Ale hlavní věnování je Stiorry, která jako první udělala nádherný fanárt Inkyho < http://stiorry.deviantart.com/#/d3d0j1c > tak se prosím na něj koukněte (a kdo se nekoukne, toho prokleji, že se týden nevzdálí od záchodu na víc než 5 metrů >) >) ...... ..... ..... dobře, neprokleji, ale řeknu 400 let starý čarodějnici XD )

Dále chci poděkovat Sorafay, že to po mě čte a doufám, že tahle kapitolka není až "moc akční" a je aspoň trošku v mezích (i když o tom pochybuji).

5
Průměr: 5 (20 hlasů)