SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jak to mohlo být, ale neni. Kapitola 4.

Byla noc. Koga seděl vedle těla, ze kterého vyprchával život. Nebyla šance ji zachránit. Měla pouhých 6 dní života. Připadalo mu to jako ten nejhorší sen v jeho životě. Nevěděl jak jí pomoci, ale když uvažoval nad pomstou bylo mu jasný, že by to bylo k ničemu. Chalcana. Tak se jmenovala ta, která to zavinila. Ta co ji pomalu otrávila její tělo. Podíval se znovu na to tělo a ve spomínách putoval za včejerškem. Ona už ležela a snažila se mu něco říct, ale nedokázala to. Její hlas byl slabý a každou vteřinou slábl než její ruka definitivně bezvládně sjela z jeho tváře a dopadla na trávu vedle jejího těla.
Den předtím jí našel u jednoho stromu poblíž hor, kde žije. Bylo to zvláštní setkání. Nevěděl co se stalo, ale ta dívka ho žádala o nocleh, pro jednu noc. Byla celá od krve a v roztrhaných šatech. V ruce držela zakrvácený meč a celkově vypadala jako kdyby tři dny nejedla jen prchala z... asi její vesnice.
Nadšený jsem z toho zrovna moc nebyl, ale řekla, že mi za to něco prozradí, něco co mi může v předstihu zachránit život. Zavedl jsem jí tedy sem na tohle místo. Je to dost daleko od pravého sídla mí smečky. Své roztrhané šaty zkrátila jak nejvíc to šlo. To mě udivilo, ale jakmile jsem pořádně spatřil její částečně nahé tělo. Pochopil jsem. Všude byli krátké i dlouhé rány. Největší byla asi na boku. Pak co mě zmátlo byla její levá paže. Byla sice už zaškrcená, ale i tak dál fialověla. Řekla, že je to jed, to co jí v tý paži proudí, a až se dostane do jejího srdce pak zemře. Nechápal jsem proč jí ta žena otrávila, vždy byla tou co pomáhala, zachránila mi přítele. Jenže zřejmě to nebude až tak doslovně pravda. Ta dívka měla dlouhé černé vlasy a nevím proč, ale připomínala mi Kagome. Ovšem... to neni možné. Kagome je ve svém světě a spátky se podle slov Inuyashy ani vrátit nemůže. Ta dívka/žena mi, ale slíbila, že mi to řekne hned druhý den ráno. Nestihla to. Jediné co jsem tedy zjistil bylo, že něco velmi cenného vzala Narakovi a taky, že pozítří se musí dostat k jezeru u lesa, kde sídlí Inuyasha. Říkala, že to je jediné místo a jediný čas kdy to může provést. Když jsem se, ale zeptal co provést, jen s lehkým úsměvem řekla: „Vše se včas dozvíš Koga." Pak už nic neříkala a jen si ošetřovala zranění bylinkami v celku i rozdrcenými na tekutinu. Brala je z takovýho malýho váčku z hnědé kůže s krátkými chlupy. Nikdy bych nevěřil, že se toho tolik může vejít do jednoho váčku.
Přišla noc ona už spala v dece, kterou z něj také vytáhla. Vztal jsem a šel za svou smečkou, ale to jsem neměl dělat. Podle stop co jsem ráno našel kolem ležící dívky. Tu byla zas. Ano zas šla pro ní aby si zaručila, že zemře a také, že z ní dostane kde ukryla onu ukradenou věc. „Chalcana." Jedno jméno, ale při pohledu na tělo té dívky. Neubránil jsem se myšlence, že by mohla být příznivce Naraka. Mučila ji její metodou. Jinými slovy vyzvedla její vzpomínky tak aby si ta osoba myslela, že se to teď děje. Vzpomínky toho nejbolestivějšího rázu a zdá se, že k tomu přidala i jed. Když si to vezmu s dneškem. Myslím, že neměla šanci se bránit, ale nevim proč mám pocit, že bych jí měl vzít k tomu jezeru, dokud ještě žije.
Vztal tedy, zvedl jí do náruče i s dekou přehozenou přes ní a vyšel směrem k jezeru. Už měla obje ruce i nohy fialové, ale stále byla naživu. Ty škrtidla už neměli význam takže je zanechal v jeskyni. Hory kde žil nebyli nijak daleko od toho jezera, pouhé dvě hodiny běhu (dalo by se to srovnat se závodním koněm).
Doběhl na místo a ani se nestihl pořádně rozhlídnout, když ho překvapila stařenka. Nic neříkala místo toho si prohlížela její sfialovělé ruce a nohy. Koga netušil kdo by ta stařenka mohla být, ale vypadala, že možná zná nějakou bylinku co by to zastavila.
„Prosím, mladý muži pojďte za mnou jeli vám tato osoba nějak blízká či pro vás něčím důležitá." zachraptila ta stařena. Koga se koukl na tělo Sí a jen si pomyslel něco o tom, že i když je to už nemožné zastavit, dá tý stařence šanci.
Stařenka šla pomalu, ale i přesto se brzy dostali k malému domku. Vněm Koga položil Sí na postel ze slámy a čekal co stařenka vymyslí. ¨
Ten domeček byl docela malý, ale zároveň dost velký pro stařenku. Ve vnitř bylo místo jak na spánek a ohniště tak i na mini stoleček pro dva a jinak samá police s miskami, dózami a lahvičkami na bylinky a jiné.
Stařenka si všimla, že se rozhlíží po místnosti a tak opět vlídně ho požádala, aby jí podal tu malou lahvičku s průzračnou tekutinou a taky misku s listy leknínu. V místnost pak zalilo příjemné teplo z ohně, který stařenka rozdělala. Do něj vložila malý kotlík v němž bylo pouhých 5 kapek té tekutiny a dva listy leknínu.
Jen co se kotlík nažhavil, se tekutina začala chovat divně. Tedy... rozložila za pouhou minutu oba listy leknínu a i trochu zhoustla.
Stařenka pokývala hlavou jako, že je to dobré, sundala kotlík a hustou narůžovělou kapalinu přelila do volné misky. Tu pak položila u Sí a začala s ní jí potírat každou volnou ránu na těle, hlavně tu na boku.
Sí sice nebyla schopná hýbat s tělem, ale stále vnímala okolí a cítila jak se její tělo začíná čistit od jedu z mrtvého stromu. Ale jed byl to nejmenší co se teď s ní dělo. Rány po mučivých spomínkách byli hodně hluboké a taky měla v hlavě stále nepořádek. Jedno se však znova uvolnilo v její mysli jedna spomínka. Spomínka na dobu kdy milovala Inuyashu a taky jak jí zradil a zapříčinil tím mnoho neštěstí. Jejího neštěstí. Z tehdejší lásky se díky tomu stala nenávist a to mnohem hlubší než by byla schopná milovat.
Kogovi se zůžili zorničky při pohledu na to jak rychle ta tekutina zabírá. Myslel si, že už ji nic nezachrání, ale když vidí jak fialová z jejích rukou a nohou prchá cítil, že mu bude schopná říct to co předtím nestihla a třeba i něco navíc za záchranu života.
Sí pomalu otevřela obje oči a první co spatřila byla ta stařena. Vyjekla a jen jedním skokem se dostala ke dveřím, kde teprve zjistila, že jí nohy neunesou. Byla moc zesláblá, ale tu stařenku ještě poznala, jen... byla docela překvapená, že ještě ta osoba žije.
Stařenka k ní popošla blíž a se starostí v očích. „Prosím, neboj se mě. Nic ti neudělám."
Sí přikývla a dodala. „Promiň, jen jsem se lekla Kaede."
Střenka překvapeně zamrkala. „Mi jsme se určitě nikdy předtím neviděli odkud znáš mé pravé jméno."
Dívka... tedy žena pokrčila rameny a zeptala se: „Může nás tu někdo slyšet?"
„Jen Inuyasha, ale toho se nemusíš-"
„Musim se ho bát!" přerušila jí rázně. „On jediný nesmí vědět kdo jsem. Zažádnou cenu se to nesmí dozvědět. Tedy dokud ho neuvidím umírat před míma nohama!"
Kaede to vyvedlo zmíry, ale hned se spamatovala a tiše přikývla. Otočila se a začala stěhovat slámu na stranu dokud se neobjevili dvířka do sklepa. „Pod se mnou."
„Koga ty pojď taky," řekla Sí a vydala se za Kaede.
Kaede se po pětistech metrech zastavila u docela masivních dveří, které překvapivě lehce otevřela a pustila Sí i Kogu do prostorné místnosti. Zasebou zavřela dveře a čekala co řekne Sí.
Ta si ovinula deku kolem těla jako by náhradní oblečení. Uklonila se jim. A s úsměvem začala: „Tak už zde jsem dva měsíce a velmi ráda vás dva zase vidím, po dlouhé době, mé jméno je Kagome Kinivová. Tebe Kaede i tebe Kogo jsem znala v době kdy mi bylo 15 let. Než se něco pokazilo a mi se už nemohli vídat."
Obrátila zrak na Koga. „Kogo, prosím mohl by si mi podat můj váček." Koga nic neřekl a jen sundal váček z kožichu a hodil jí ho.
„Možná vás to teď trochu překvapí, ale pravdou je, že tu nejsem kvůli hledání starých přátel. Vlastně už tu skoro nemám co dělat. To co jsem chtěla, jsem získala." Rukou zašmátrala ve váčku z něhož vytáhla fialuvou perlu. „Pro tohle jsem sem původně šla." dodala. Kaede překvapeně zamrkala a pak se na dívku, která tvrdila, že je Kagome znovu zadívala. „Jak můžu vědět, že jsi skutečně Kagome."
„Říkala jsem si, že to budeš chtít ověřit tak teda pojďme spět nahoru. Existuje totiž jen jeden způsob jak ti dokázat, že jsem Kagome." Usmála se a uklidila perlu spět do váčku.
Šli potichu lesem a Sí i Koga naslouchali lesu aby našli to co to může dokázat. Byl tak kde to čekala, že bude. Na jeho stromě, kde klidně ležel ve větvích. Zdálo se, že usnul.
Sí se podívala na Kaede a lehce se usmála. Jako by říkala. Dívej se.
Do větru tak aby to Inuyasha zaznamenal, řekla: „Sedni."
Jen co to dořekla Inuyasha zprudka narazil do země a překvapeně a nechápavě se koukal kolem sebe co se stalo. Kaede to zdá se stačilo a Kogovi taky. Oba pokývali, že věří. Kagome se podívala Kogovi do očí a bylo to zvláštní, protože to poznání s ním něco udělalo, ale co. To netušila. Zamířili tedy spět do domku. Kagome cítila, že ji čeká výslech o tom co dělala a tak. Podvědomě i v mysli se s tím začala smiřovat.

4.8
Průměr: 4.8 (5 hlasů)