SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kazuki Café 16.díl (end)

Akira
„Kde si byl!“vyjel na mě Ryuu u vchodových dveří a přišpendlil mě k nim. Kvůli jeho hrubosti jsem neměl nejmenší chuť mu něco vysvětlovat.
„To tě nemusí zajímat!“osočil jsem se na něj. Toho jsem však náhle zalitoval. Jeho jazyk se mi prudce prodral do úst a začal mě nenasytně plenit. Když už mi začal docházet dech, snažil jsem se ho odtrhnout. Ryuu na mě poprvé, nebral ohled a nenechal mě nadechnout. Až po mém mírném ochabnutí z nedostatku kyslíku se odtáhl. Ne zcela úplně. Mé ruce držel stále v šachu a nehodlal je jen tak pustit.
„Zeptám se ještě jednou! Kde si byl!“vyjel znovu a chytal při tom rudý nádech.
„Na večeři.“řekl jsem popravdě. Už sem nechtěl zažít Ryuův manévr znovu.
„S kým!“
„S Nabarim.“odpověděl jsem klidně. Ryuu však klidný nebyl.
„S jakým Nabarim!“vyjel zase. Už mě to začalo docela štvát.
„Chováš se jak nějakej žárlivec!“odvážil jsem se zvýšit na něj hlas.
„Fajn!“vyhrkl, pustil mé ruce a odpochodoval do ložnice. Samozřejmě nezapomněl bouchnout dveřmi. Já stál u dveří a neschopný další činnosti koukal na zavřené dveře. Po chvíli jsem zakroutil hlavou, zul si boty, a šel do obýváku. V obýváku jsem viděl rozházený polštáře na gauči a zaplou televizi. Zcela vyčerpaně jsem se svezl na sedačku a koukal na nějaký film s Jetem Li. Po chvíli na obrazovce vyskočilo okno s žhavými novinkami.
Nezaujatě jsem na to hleděl a přehrával si, co jsem udělal tak špatnýho, že musel Ryuu tak vyjet. ´Žárlivec jeden nadrženej!´zanadával jsem si v hlavě a nafoukl tváře. Po dlouhé době co Ryuu zmizel v ložnici, jsem usoudil, že bude nejlepší se jít omluvit.
„Ryuu…“přistoupil jsem ke dveřím a pootevřel je. Ryuu ležel rozplácle na posteli a nehodlal mi nijak odpovědět. Já se tedy hodlal chopit slova. Přišel jsem blíž k posteli a sedl si na její kraj.
„Já…., sice nevím proč si naštvaný, ale chtěl bych se ti omluvit.“promluvil jsem do ticha pokoje.
„Nevíš za co!“otočil se na mě a zabodával se do mě těmi svými čokoládovýma očima. Těma co mám tak rád.
„Ne..“sklopil jsem hlavu, jen abych se mu do nich nemusel koukat.
„Tak já ti to povím! Já se tady celou tu dobu strachuju, co bůh ví, se ti nestalo a ty se mezitím muchluješ s jiným.“
„Já se s nikým nemuchloval!“
„Že ne! Akiro nejsem blbej! Táhne to z tebe jak z vola!“
„Ty mi jako nevěříš?!“
„…..“
„Já myslel, že důvěra ve vztahu je důležitá. Že když mě miluješ a já zase tebe tak mi musíš důvěřovat. Asi sem se spletl.“špitl jsem skoro neslyšně, a zajíkl se slzami, které se draly na povrch. V tuhle chvíli jsem se chtěl propadnout až někam do horoucích hlubin moře. Najivně jsem si myslel, že mě Ryuu miluje a věří mi. On byl však jiný. Celou tu dobu mi nedůvěřoval a dělal vše jen, protože se, se mnou chtěl vyspat.
„Akiro…“vydechl náhle nevěřícně a přiblížil ke mně svou ruku. Já však ucukl a sklopil pohled někam do pokrývky postele. „Odpust mi to.“zašeptal a i přes mé protesty mě objal. „Pšš…už to bude dobrý.“šeptal mi do ucha. Po této větě jsem se rozbrečel ještě víc.
„Ale no ták. Přece mi tu nebudeš brečet, sluníčko.“řekl mi mile a usmál se ne mě. Tentokrát ten úsměv nebyl stejný jako vždy. Vždycky se na mě díval tak pobaveně, ale teď hleděl tak zamilovaně, že jsem myslel, že se radostí rozplynu.
„Jen, když mě políbíš.“řekl jsem mu potichounku. Můj stud byl přeci jenom silnější než mé odhodlání.
„S radostí přijímám.“zasmál se tím sametovým hlasem a jemně mi vnikl do úst. V mích ústech prozkoumával veškerá zákoutí a obdařoval mě tím nejnádhernějším pocitem. Aby toho nebylo málo spojil naše ruce a jemně mě položil na postel, na které jsme do teď seděli.
„Ryuu…“vzdychl jsem jen, co se na malou chvilku oddálil a přejel po mém stehně od kolene vzhůru.
„Ano?“otázal se mě hloupě.
„Já, já…“nemohl jsem chytit dech.
„Copak?“Zeptal se a jemně přejel po mé vyboulenině v kalhotách.
„Jáááááááááááááááchh…“vzdychl jsem nahlas a nedokázal myslet na nic jiného než na Ryuua, který se mi právě prodíral pod triko.
„Jách?“otázal se znovu tak nevinně a odhrnul mé triko až ke krku.
„Ryuu, já nevím, jestli….já sem ještě…“mluvil jsem přerývavě. Ryuu věděl, kam tím mířil. Poznal jsem to z jeho krásného úsměvu a následného políbení. Zprvu mě opatrně líbal jako bych měl ústa z porcelánu. Později když jsem se do naší malé hry zapojil i já, tak se strhla jedna velká bitva o vedení. Oba jsme nedočkavě okusovali rty toho druhého a vzdychali blahem. Ryuuovi to však nestačilo. Jeho ruce se mi rozeběhli po celém těle a způsobovali mi to nevětší vzrušení, co jsem za celý život zažil. Mé triko se už válelo někde na zemi a tak Ryuuovi nedělal problém obdařovat mou hruď motýlími polibky. Já se zatím zmohl pouze na volání Ryuuova jména a opětování jeho polibků. Chtěl jsem taky něco udělat. Jeho nádherný tělo a sexy pohled mě vyburcovali k aktivnosti. Nenasytně jsem si přitáhl Ryuuovu hlavu k polibku a s jeho údivem vepsaným na tváři si ho přetočil pod sebe. Teď jsem byl na výši já. Usmál jsem se a pohlédl na svého zajatce ležícího pode mnou. Ryuuovi jak bylo vidět to nevadilo. Pouze si mě chytl s plamínky v očích za boky a čekal, co sem zase vymyslel. Pomálu jsem se k němu sklonil a políbil ho na oko tvář a ústa. Mé polibky byli pouze něžné a snažili se odlákat pozornost od mích rukou.
„Akiro…“zavzdychal mi do úst a držel svůj chtíč na uzdě.
„Ano?“otázal jsem se tím nejemnějším hláskem a rukama rozepnul poslední knoflík, co měl na košili. Nyní jsem měl nádherný výhled na to dokonalé tělo.

Ryuu
Když si mě stáhl pod sebe a začal mě pomalinku tyranizovat. Myslel jsem, že vybuchnu chtíčem po něm. Už dlouho sem se snažil, o to, abychom se s Akirou dali dohromady a teď to konečně vyšlo. Miluji ho tak moc, že se tímto způsobem nechám od něj ničit.
Když si mě prohlížel tím zastřeným pohledem, myslel jsem, že se na něj doslova vrhnu. Naštěstí jsem se pouze z lehu posadil a přitáhl si ho pro další polibek. Tento polibek byl tak dlouhý, že se Akirovi podlomila kolena a já si ho musel přidržet za prdelku. Nevadilo mi to. Právě naopak. Akirovu vybouleninu v kalhotách jsem cítil na své hrudi a dělalo mi to dobře.
„Ryuu..“zavzdychal znovu svým nádherným hlasem. Mezi polibky sem svou jednu ruku přesunul k Akirovo zipu a jedním tahem mu ho rozepnul. Jeho kalhoty se svezli po těch úzkých nožkách a zachytili se o jedinou překážku bránící k jejich úplnému vysvlečení. Tou překážkou byla má ruka. Já ji ovšem taktně přesunul na Akirovo odhalené slipy a nechal tak kalhoty úplně sklouznout. Teď když sem ho měl skoro nahého, sem si ho přesunul pod sebe a zasypával ho jemnými polibky. Jelikož mě tlačila má chlouba v kalhotách, tak sem si rozepnul poklopec a z poloviny tak uvolnil svůj úd od bolesti.
„Ryuu, to není fér….to…“říkal mi přerývavě a celý červený mi šáhl na lem mích kalhot. Pochopil jsem a svlékl si je úplně. Teď jsme na to byli stejně. Oba jen ve spodním prádle a vzrušený, až je to do nebe volající.

Akira
Poodtáhl se aby si sundal své kalhoty a já tak měl možnost spatřit Ryuův naběhlí úd dělající vybouleninu na jeho boxerkách. Když se ke mně vrátil, oblízl si rty a vrhl se na ty mé. Má touha mě už dokonale ovládla a tak jsem se nechal obšťastňovat Ryuuovími rty a rukama, které dosáhli snad kamkoliv.
„Ryuu!“vydechl jsem jen, co mi skousl ztvrdlou bradavku a následně ji obkroužil jazykem a pofoukal. Byla to pro mě rajská zahrada. To stejné udělal i stou druhou a už si dral cestičku k mému podbříšku. Já to tak ale nenechal. Sebral jsem veškerou sílu, kterou jsem ještě měl a znovu ho povalil a sedl si mu na roztoužený klín.
„Ryuu…tohle bych chtěl udě…“ani jsem nedořekl a celý červený se zabodl do jeho vypracované hrudi.
„Nemusíš to dělat.“řekl mi roztouženě.
„Já chci!“řekl jsem rázně a políbil ho na krk.
„Aki, ty seš takovej prevít…“zavyl a s úsměvem mi pohlédl do očí.
„Takže už nejsem tvoje sluníčko?!“založil jsem naoko naštvaně ruce na hrudi.
„To víš, že jsi, ale tohle tvoje mučení mě ničí. Nechtěl by ses spíš vyměnit?“zajiskřili mu oči.
„Budu o tom přemejšlet.“řekl jsem, usmál se na oplátku a pohnul se pánví na jeho naběhlém údu.
„ÁÁchhh!!!“zavzdychal a prudce mi zastavil boky svýma rukama. „Tohle bych být tebou nedělal.“řekl mi zcela na pokraji šílenství.
„Pročpak?“hrál jsem blbího a přitiskl jsem se mu na krk. On své ruce přesunul na mé pozadí a mírně mi prsty zajížděl mezi půlky.
„Áchhh!!“zavzdychal jsem tentokrát já a snažil se to nevnímat. Šlo to bohužel horko, těžko. Své rty jsem přesunul na jeho hruď a aplikoval na něm jeho vlastní nápady. Když jsem se dostal do oblasti jeho pánve, zarudle jsem se mu podíval na jeho vybouleninu a polkl. S rozpaky vepsané ve tváři jsem mu pomálu sundal boxerky a vzal do ruky jeho vztyčený úd. Jen co jsem ho držel celého v rukou, Ryuu se vymrštil a stáhl si mě pod sebe. Celý roztoužený se na mě vrhl a líbal celé mé tělo. Mé líčka, ústa. Krk, boky, nohy a i můj úd.
„Ryuu!“vykřikl jsem jen, co si můj úd vložil do úst. Pomálu mě dostával k eufórii. Nicméně vždy když už jsem byl na pokraji vybuchnutí, přestal a nechal mě trochu si potrpět. Nejspíš odplata za moje mučení.
„Ryuu…já chci….tě cítit….uvnitř…“vydechl jsem mezi polibky.
„Ještě můžeme počkat.“odpověděl mi se starostí v hlase. Já se pouze pousmál, zavrtěl hlavou a přisál se mu na rty.
„Nenávidím čekání.“řekl jsem potichu a chytl se kolem Ryuuova krku. Ryuu mi usměv opětoval a přesunul své ruce k mému pozadí. Opatrně mi strčil jeden prst do mé dírky a začal s ním pohybovat. Zprvu jsem stáhl své půlky a chtěl vrátit čas. Když jsem však zaslechl Ryuův uklidňující hlas, uvolnil jsem se a za chvíli zasténal rozkoší. Po chvíli přidal druhý a třetí. To už jsem nevydržel a začal přirážet k jeho prstům. Slastí jsem se přímo prohýbal a z úst mi stále vycházeli vzdechy spojené s Ryuuovým jménem. Když vyndal své prsty, nesouhlasně jsem zabručel. To jsem ovšem netušil, že je nahradí něčím větším. Pomálu mi ho vsunul do mých útrob a zastavil se v činnosti.
„Íííííík!“vypískl jsem a zajíkl se slzami.
„Pšššššt….“chlácholil mě Ryuu a hladil mě po celém těle. Když už jsem necítil žádnou bolest tak jsem se zvědavě přirazil.
„Áchhh!“zasténal jsem rozkoší. To byl pro Ryuua souhlas k pokračování. S mím prvním přírazem se začal pohybovat proti mně a vzdychat mé jméno. Já nebyl pozadu a dělal, úplně to samí. Po tak nádherně chvíli jsem vyvrcholil do Ryuuovi ruky. Když Ryuu uslyšel moje poslední zasténání, vyvrcholil též.
„Byla to nádhera.“zašeptal mi do ucha a vystoupil ze mě. Já pouze celý červený pokýval hlavou a přitiskl se Ryuuovi na rty.
„Ale, to ti to nestačilo?“otázal se mě s úsměvem.
„Co!“vyjekl jsem celý rudý.
„To sem nevěděl, že si takovej kaňour.“zasmál se znovu na můj účet a vytáhl mě z postele do náruče.
„Jakej kaňour! A kam to jdeme?!“otázal jsem se ho zcela zaskočeně.
„Přeci utopit kachničku.“a usmál se a kráčel směr koupelna.

Takashi
„No tak Mizuki….., co to děláš?“usmál jsem se na svou novomanželku. Ona se pouze šibalsky usmála a políbila mě na ústa. Na nic jsem nečekal a chytl si ji blíž k sobě a opětoval ji její péči stejnou mincí.
„Brrr…“zavibroval mi náhle mobil v kapse.
„Počkej chvilku.“řekl jsem Mizuki a zvedl neznámí číslo. „Prosím?“otázal jsem se standartně.
„Hovořím s panem Takashim Naomim?“otázala se mě osoba na druhé straně.
„Ano.“odpověděl jsem a čekal jsem, co z toho chlápka vyleze.
„Týká se to vašeho bratra Akiry.“
„Cože! Akira! Co je s ním!“vyhrkl jsem na něj.
„Vašeho bratra znásilnili.“řekl mi prostě. Ve mně to začalo vřít. Hned jak mi to řekl, začal jsem do telefonu křičet a chtěl vědět podrobnosti. Dozvěděl jsem se, že mu to provedl nějakej Ryuu a že jeho stav je neznámí. Ryuu ho prý údajně drží u sebe v bytě a dělá si z něj šlapku.
„Sakra! Co je ten Ryuu zač?!“řval jsem dál.
„No, syn majitele Kazuki Café.“pak mi to došlo. Hned jak mi toto oznámil, vzpomněl jsem si na vysokýho bruneta s hnědýma očima. Nečekal jsem na nic, bez rozloučení típl mobil a rázoval si to ke skříni. Ze skříně jsem vytáhl černý sako a oblékl si ho.
„Co se stalo?“otázala se mě Mizuki a obtočila mi paže kolem těla.
„Musím se vrátit. Něco se stalo Akirovi.“řekl jsem ji prostě.
„Tak já pojedu s tebou.“řekla mi.
„Ne.“
„Ne?“
„Prosím tě, zlato, zůstaň tady. Neboj se, za několik dnů jsem zpátky.“pohlédl jsem ji do očí. Ona se ke mně přitáhla, políbila mě a řekla mi „tak jeď.“
Na nic jsem nečekal a vyrazil na místní letiště.

Akira
Po naší společně strávené noci mě Ryuu odnesl do koupelny. V koupelně mě strčil do vany a vlezl si hned za mnou. Vana byla pro oba trochu malá a tak jsme na sobě museli ležet. Mě ani Ryuuovi to ovšem nevadilo. Mezi našimi polibky mě i sebe stačil umýt a později osušit.
Do pokoje jsme se vraceli v zamilovaném objetí.
„Ryuu?“otázal jsem se ho, když mě položil na postel.
„Ano?“přilezl hned za mnou.
„Víš, nevím, jestli jsme to nějak neurychlili.“řekl jsem celý červený.
„Akiro, neboj se, nic jsme neurychlili. A teď už spinkej, ano.“řekl mi sladce, políbil mě na krk a objal mě svými velkými pažemi.
„Hmm…dobrou.“stulil jsem se k jeho hrudi.
„Dobrou noc.“políbil mě do vlasů a uvelebil si mě v náručí. Nemusel jsem dlouho čekat a usnul jsem.
……………

Ráno jsem se probudil o něco dřív než Ryuu. Má radost pro lumpárny mi nedala a tak jsem musel Ryuuovi něco provést. Na zemi jsem našel Ryuuovu košili a tak mě napadl geniální plán. Vzal jsem Ryuuovi ruce a svázal mu je k posteli. S rozpaky vepsanými ve tváři jsem se nad něj nahnul a políbil ho na ústa. On se po chvíli přidal a začal mě polibky přímo zasypávat. Když ovšem chtěl pohnout rukou, nepodařilo se mu to.
„Akiro!“zvýšil hraně naštvaně hlas a pohlédl na mě s jiskřičkami v očích.
„Ano?“otázal jsem se ho nevině a dál se pohihňával.
„Nemohl bys mě pustit?“otázal se mě mile.
„Hmmm…, ne!“zasmál jsem se, rychle slezl z postele a postavil se na nohy. To jsem ovšem neměl dělat. Mé nohy mě najednou nemohli udržet a já tak sletěl k zemi.
„Akiro nestoupej si tak rychle!“vyhrkl Ryuu a najednou byl bez provazů.
„Auky…“zavyl jsem těsně po dopadu.
„Pánbůh tě potrestal.“usmál se Ryuu.
„Co tady děláš?“otázal jsem se nevěřícně.
„Sedím.“odpověděl mi klidně a pomáhal mi vstát.
„Tak jsem to nemyslel. Jak je možný, že…“
„Léta praxe.“zasmál se Ryuu.
„Ha, ha moc vtipný!“zasmál jsem se taky a začal si oblíkat triko. Ryuu po mě stále pokukoval a dohlížel na to, jestli sem v pořádku.
„Aki, nechceš na to něco dát?“otázal se mě, zrovna když jsem si oblíkal kalhoty.
„Uhm…“
„Mlčení slouhlas.“usmál se na mě a vytáhl ze stolku nějakou mastičku. Poté si mě přehnul přes koleno a začal mi mazat můj otvůrek.
„Áááá, Ryuu co to děláš?!“zaječel jsem celý červený.
„Léčím! Pacienti by se neměli ptát na tak očividný otázky.“zasmál se a nasadil mi kalhoty. „Tak a hotovo.“poplácal mou prdelku a začal se oblíkat taky.
„Ty!!!“
„Zlatíčko.“dopověděl a dal se na útěk. Já na něj pohotově hodil polštář a začal ho honit po bytě.
Takashi
Když mé letadlo přistálo na letišti, rychle jsem se z něho vyhrabal a vešel do letištní haly. Jelikož jsem neměl žádné zavazadlo tak jsem nemusel na nic čekat a rovnou se vrhl ke dveřím. Před letištěm stáli předem připravené taxíky. Pouze si stačilo vybrat.
„Ulice Wasabe!“řekl jsem prostě řidiči a nechal se dovézt, až před řadu paneláků. Řidiči jsem zaplatil a dal se do hledání správné budovy. Netrvalo mi to dlouho a už jsem stál před 13-ti patrovým panelákem. Měl jsem docela štěstí. Nějaká žena šla zrovna venčit svého psa a tak mi otevřela. Rychlými kroky jsem přešel k výtahu. Výtah byl teprve v 11 patře a tak jsem se rozhodl vzít to po schodech. Schody jsem vyběhl, jak nejrychleji jsem mohl. Už z dálky jsem slyšel Akirův radostný hlas.
„Ta-Takashi?“nevěřícně na mě Akira pohlédl.
„Oh Takashi dlouho jsme se neviděli.“usmál se na mě ten všivák. Na nic jsem nečekal a vrhl se na něj. ´Já mu ten jeho úsměv setřu ze tváře!´řval jsem v duchu a chytl Ryuua pod krkem. Jeho pohled byl plný překvapení.
„Co?“otázal se mě. To mě dodělalo. Začal jsem ho být do obličeje přehlížejíc Akirův prosebný hlas.
„Ty šmejde! To sis myslel, že ti to projde?!“zařval jsem na něj.
„Cože?“otázal se stále zaskočeně.
„Takashi nech ho!“zaječel na mě Akira.
„Sakra, proč ho bráníš Akiro?! Jestli se bojíš, že ti ještě nějak ublíží, tak to nemusíš!“zařval jsem na Akiru plně rozzuřenej.
„Cože? Nikdo mi tady sakra neubližuje!“zařval nazpátek. V tu chvíli se po mě Ryuu ohnal a vrazil mi pěstí do obličeje. Já ovšem nebyl pozadu a jeho údery mu vracel nazpátek.
„Ryuu! Takashi!“řval Akira a snažil se nás od sebe rozervat.
„Akiro proč si mi neřekl, že vyhořel byt! Přijel bych!“
„Právě proto!“vyhrkl.
„To si ze sebe radši udělal kurvu!“zařval jsem na Akiru zcela nepříčetně a strčil do něj. To jsem si ale neuvědomil, že stojíme u schodiště.
„Akiro!“zařvali jsme společně s Ryuuem naráz.

Akira
„To si ze sebe radši udělal kurvu!“zařval na mě můj brácha a poté do mě strčil. Najednou jsem uviděl dvoje bojácné oči a ucítil, že padám.
„Akiro!“zařvali oba najednou. Nemohl jsem se na to dívat a tak jsem raději zavřel oči. Náhle jsem ucítil něčí silné obětí a pád na měkké tělo. Když jsme se konečně zastavili pod schodištěm, otevřel jsem oči a naskytl se mi tak pohled do čokoládově zbarveného kukuče.
„R..yuu?“oslovil jsem ho a málem se rozbrečel.
„Aki…, nemusíš se bát, nic mi není.“řekl mi se zastřenýma očima.
„Takashi ty debile! Co si sakra myslíš, že děláš?! Proč do pr**le ubližuješ všem, co mám rád?!“zařval jsem hystericky a rozbrečel se jako malej kluk. Takashi na mě pouze nevěřícně hleděl a neměl se k pohybu.
„Aki, no ták neplač. Nesluší ti to.“usmál se na mě Ryuu a přitáhl si mě do náruče. Nastala chvíle ticha kterou protl Takashiho šokovaný hlas.
„Takže ty a on?“
„Jo! Sem buzík, bukvice, gey…..“řval jsem na něj.
„Akiro…“obořil se na můj tón Ryuu a dal mi pohlavek.
„Promiň.“pousmál jsem se na něj a objal ho kolem pasu.
„Uhm…., myslím, že jsem se asi spletl.“řekl potichu Takashi.
„Asi! To si piš, že ses spletl! Já Ryuua MI-LU-JU!“vyplázl jsem na Takashiho jazyk a přitiskl si Ryuua blíž k sobě.
„Akiro.“oslovil mě Ryuu a pak si mě přitáhl pro polibek. Náš polibek byl pouze jemný a krátký. Když jsme se od sebe odtáhli tak si Takashi odkašlal.
„Promiňte, asi už půjdu.“řekl celý červený.
„Takashi.“vyjekl jsem a slovně ho zarazil. „a nechtěl bys tu ještě zůstat?“
„No…nebudu obtěžovat. To nedorozumění byl jediný důvod, proč jsem sem přijel.“
„Ale no tak Takashi.“podíval jsem se na něj štěněčíma očima.
„Ach…dobře, ale jenom dneska. Zítra mě čeká Mizuki.“
„Juchůů!“zapištěl jsem a skočil po Ryuuovi. „Nevadí, že ne?“usmál jsem se na něj.
„Samozřejmě že ne. Pro moje sluníčko udělám cokoliv.“usmál se na mě a pomohl mi vstát.
……

Takashi s námi šel do Kazuki a celý den nás poctil jako náš zákazník. Pan Saburo, Ryuu i já jsme byli šťastný a tak jsme se ani nedivili, že nám ten den rychle utekl.
„Hele Takashi. Stejně by mě zajímalo, jak ses dozvěděl to, že jsme já a Akira spolu?“otázal se Ryuu Takashiho.
„Někdo mi zavolal.“řekl zcela klidně a upil ze svého šálku kávy.
„Zavolal?“otázal jsem se nechápavě.
„No nějakej chlap.“
„Chlap?“otázal se Ryuu.
„Sakra já víc nevím. Byl to prostě nějakej chlápek. Připadalo mi jako by se chtěl Akiry zbavit.“
„Hiroki!“řekl Ryuu zcela zhnuseně, naštvaně se zvedl a šel směrem východ.
„Ryuu! No ták nech to plavat.“doprošoval jsem se.
„Plavat? Jestli to nechám plavat tak to udělá zase a potopí nás!“vyhrkl naštvaně.
„Neboj se, kdyžtak si vezmu kruh a rukávky.“
„A vejdu se do tvýho kruhu taky?“otázal se mě a olízl si při tom horní ret.
„Já mám ale malej kruh.“odpověděl jsem mu zaskočeně
„Navadí. Rád se mačkám.“usmál se na mě a vzal mě kolem boků.
„Auuu!“vyhrkli jsem oba najednou, když jsme dostali pohlavek od pana Sabura.
„Žádné sexuální harašení na pracovišti.“okřikl nás pobaveně a odešel k Takashimu.
„Yes Boss!“zasmál jsem se a odběhl do šaten. V šatně jsem otevřel skříňku za účelem vyndat si z ní peněženku.

„Íkk!“vypískl jsem jen, co jsem ucítil ruce na mém bříšku.
„Přeci se nebojíš.“zasmál se mi Ryuu do ucha a zajel rukama pod mé triko.
„No tak Ryuu neslyšel si svýho otce?“otázal jsem se ho s jiskřičkami v očích a přitiskl se na jeho rty.
„To tys s tím začal.“usmál se na mě, políbil mě a pohladil mě po tváři. „Něco pro tebe mám.“řekl mi s úsměvem na tváři. Hned po této informaci jsem se rozzářil jak vánoční stromeček a čekal, co z něj vyleze.
„Natáhni ruce.“řekl mi. Já poslechl a ruce natáhl naproti němu. Když mi v ruce přistál klíč od Ryuuova bytu radostně jsem vyskočil metr nad zem a skočil Ryuuovi do náruče.
„Ou kdybych věděl, že se na mě rovnou vrhneš, dal bych ti ho až doma.“usmál se na mě.
„Co.“bouchl jsem ho celý červený do ramene a nafoukl naštvaně tvářičky.
„Ale no ták bublinko. Usměj se na mě.“
„Ne!“
„Aki..“
„Ne!“
„No tak když jinak nedáš.“uculil se a začal mě lochtat.
„Hahahahah…“smál jsem se nahlas, až jsem skoro brečel a odstrkával od sebe Ryuuovi ruce. „Přestáň!“
„Ne!“smál se na můj účet.
„Co to tady děláte?!“rozrazil naštvaně dveře Ryuuův otec. Když nás viděl, plácl se přes obličej a zase za sebou zabouchl. V ten moment se Ryuu přestal soustředit, a já toho taky využil. Shodil jsem ho na zem, zasedl mu boky a zlochtal ho tentokrát já.
„Aki…., copak mě chceš zabít?!“ptal se mě se smíchem v hlase.
„Samozřejmě že, né!“usmál jsem se a políbil ho na tvář.
„Ach, takovýho rošťáka svět neviděl.“oddechl si Ryuu a svěsil ramena.
„No dovol!“odfrkl jsem si naštvaně a založil si ruce v bok.
„Oráchlej a sexistickej až to není pravda.“zasmál se na můj účet.
„Hoho…právě si vypustil krakena!“ zasmál jsem se a znovu se na něj vrhl.
Konec

Dodatek autora:: 

ehm ehm tato tapitola je asi nejdelsi......mohla by se rozdelit na dve kdyz se to tak vezme....mozna proto se to zda rychle ukonceny.......no doufam ze me nezabijete....
nebojte mám ještě v plánu dát sem speciálek XD uzijte si to:-)

4.95238
Průměr: 5 (21 hlas)