SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kazuki Café speciál

Speciál:piknik

Akira
Jak šel čas dál Ryuu i já jsme si uvědomili, že už bez sebe nemůžeme žít. Když se mí rodiče vrátili a uviděli náš bývalí domov, zavolali mi a byli naštvaný, že jsem jim to neřekl. Já z toho vykličkoval s tím, že bydlím u kamaráda a že jsem jim nechtěl přidělávat starosti. I přes to, že šíleli, dovolili mi, abych u Ryuua mohl bydlet. No nebyla to moje zásluha, ale Ryuuova. Vytrhl mi totiž můj nový mobil z ruky a domluvil jim.
Bylo mi sice záhadou, kde vzali mé nové číslo, ale nejspíš jim zavolal Takashi a oznámil jim, že mám novou simku.

Po dvou hodinkách po našem rozhovoru mi volala mamka celá šťastná, že našli byt za levnou cenu a pronajali si ho. Prý je jejich domácí kus. Smála se do telefonu. V povzdálí jsem slyšel tátu, jak ji za to hubuje. „Přijeď někdy.“oznámila mi do telefonu. Já ji samozřejmě odpověděl, že přijedu, ale zatím nevím kdy. S touto odpovědí se však spokojila a už, už ukončovala hovor.
„Tak se měj, a nezlob tam.“řekla mi ještě před tím, než mi típla telefon.
„Jasně.“odpověděl jsem ironicky do již hluchého telefonu a pohlédl na vysmátého Ryuua. „Co je?!“zeptal jsem se naoko zostra.
„Nic, jen si prohlížím ten tvůj neodolatelný obličej a tvoje grimasy.“zasmál se a stáhl si mě do náruče.
„Ccc, a co bys dělal ty, kdyby tě tvoje máma v 17 stále pérovala a poučovala, jak se máš chovat?“zatvářil jsem se naštvaně a uvelebil se na jeho klínu.
„Aspoň se stará o to, aby se ti nic nestalo.“políbil mě na ucho a pohladil po vlasech.
„Ale i tak to někdy přehání.“
„Akiro, nevíš, co já bych dal za to, mít nějakou mámu.“povzdechl si Ryuu a zabořil mi svou hlavu do ramena. Není to dlouho, co mi řekl o tom jak je to s jeho mámou. Prý zemřela, když bylo Ryuuovi 8 let o vánocích při bouračce. Říkal, že jela koupit dárek na, který zapomněla. „Promiň.“pípnul jsem omluvně a nechal se jím hýčkat.
„Nemusíš se omlouvat.“usmál se na mě, šáhl po ovladači a vypnul dosud zapnutou televizi. „Tak co budeme dělat teď?“otázal se mě s postraními úmysly.
„Nó, o něčem bych věděl.“sehnul jsem se k jeho ústům a jemně ho políbil. Nemusel jsem dlouho čekat a dostalo se mi odezvy. Ryuu si mě přitáhl blíž k sobě a horečně mi plenil ústa.
„Crrrr.“ozval se domovní zvonek.
„Ryuu, počkej, musíme otevřít.“usmíval jsem se od ucha k uchu a poddával se Ryuuovím dotekům, které jsem cítil na celém těle.
„Ať je to, kdo je to, počká!“usmál se a přisál se mi na krk a zajel rukou pod lem mích kalhot.
„Ryuu!!!“zavzdychal jsem, objal mu rukama hlavu a slastně zaklonil hlavu.
„Akiro!“zaječel někdo za mými zády.
„Ta-kashi?“zaskočeně jsem oslovil mého bratra. „Ccco tady děláš?“otázal jsem se ho vyjukaně.
„Co tady dělám? Spíš, co tady děláte vy?!“vyjekl nevěřícně.
„Lékařskou prohlídku.“ozval se pohotově Ryuu a vysunul svou ruku z mích kalhot.
„No jasně!“řekl ironicky Takashi a odešel do kuchyně. Já i Ryuu jsme se za ním nechápavě dívali.
„Máte doufám kafe?“zeptal se zmoženě a dal se do vyhledávání hrnku.
„Ukaž, já ti ho udělám.“vyskočil jsem z Ryuuova klína a vrhl se za Takashim do kuchyně. „Jaký chceš?“otázal jsem se ho.
„Turka! Tohle potřebuje turka!“řekl rázně a svezl se na židli. Myslel jsem, že si na to, že chodím s Ryuuem zvykl, ale zdá se, že ne.
„Problém?!“otázal se ho Ryuu mírně naštvaným tónem hlasu.
„Ne. Ale nečekal jsem, že vás tu najdu v takový situaci.“povzdechl si Takashi a upil ze své kávy.
„Tak si budeš muset zvykat!“sjel ho Ryuu a přitiskl se na moje záda. Své ruce mi ovšem nezapomněl obtočit, kolem mého pasu.
„Co si vlastně chtěl?“snažil jsem se odvézt téma.
„No vidíš, málem bych zapomněl. Zítra je sobota. Tak mě napadlo, že běsme si zajeli na piknik.“
„Piknik?“otázali jsme se společně s Ryuuem nechápavě. Takashi nám opětoval stejný výraz a čekal, co chytrého z nás vypadne.
„No, v sobotu je státní svátek, tak by to šlo, no.“rozvažoval jsem polohlasně a s otazníky v očích pohlédl na Ryuua.
„Moc rádi.“pousmál se Ryuu nad mou nerozhodností a políbil mě do vlasů. Já hned na to zčervenal a raději se od něj odstrčil.
„A Takashi jak se vlastně vůbec máte?“otázal jsem se ho celý červený a usedl ke stolu. Ryuu si povzdechl a přichystal nám něco k pití.
„No bylo to sice překvapení, ale já a Mizuki čekáme dítě.“řekl mi zcela šťastně. Jakmile jsem to uslyšel stůl, nestůl vrhl jsem se na Takashiho a pevě ho objal.
„Já budu strejda, já budu strejda!“vřískal jsem radostí a Takashiho málem umačkal.
„Jo, jo hlavně mě neudus.“smál se Takashi. Ryuu se už na to déle nemohl koukat a žárlivě si mě přesunul do své náruče.
„Hej!“našpulil jsem rtíky naštvaně.
„No co, prostě nechci, aby ses dotýkal někoho jinýho, než jsem já.“zatvářil se legračně a majetnicky mě už podruhé objal.
„A co to bude? Holčička nebo kluk? A jak se bude jmenovat?“kladl jsem otázky. Takashi mi jen odpověděl zavrtěním hlavy.
„Doktoři zatím neví. Ale já bych radši holku.“usmál se na nás.
„Proč holku?“nechápal jsem.
„No vychovávat někoho jako seš ty, dalo docela zabrat a tak si říkám, že s holkou to bude jednodušší.
„No dovol!“
„To se ani nedivým.“přidal se do rozhovoru Ryuu.
Hned jak to řekl, urazil jsem se, pohodil hlavou a odešel do ložnice.

Ryuu
„Jsem rád, že je Akira šťastnej.“usmál se na mě Takashi. Já jeho úsměv opětoval.
„To já taky…., jo a kdy se teda sejdeme?“zeptal jsem se ho na jedinou věc, která mě tížila.
„No vyzvednu vás tak kolem 11 hodiny.“odpověděl mi a začal se zvedat.
„Ty už jdeš?“zeptal jsem se ho zaskočeně.
„Jo. Byl jsem tu jenom na skok, a myslím, že máš ještě co dělat, aby sis ho udobřil.“zasmál se a zasunul židli.
„No to je taky fakt.“zamumlal jsem a šel za Takashim do chodby. Na chodbě se obul, otevřel si dveře, rozloučil se a odešel. Já za ním zavřel dveře a pomalím krokem se došoural ke dveřím od ložnice. Dveře jsem otevřel a zahlídl ležícího Akiru.
„Tak copak dělá můj pacient?“otázal jsem se ho a přisedl si na postel.
„Co dělá tvůj pacient nevím, ale naštvaná kobra trucuje!“řekl mi a já se musel držet, abych nevybuchl smíchy.
„Jo tak naštvaná kobra..“zalehl jsem ho a chystal se ho políbit.
„Ále, na tohle jsem ti dobrej.“řekl naštvaně a přetáhl mě polštářem.
„Aki, vždyť víš, že jsem si dělal srandu.“řekl jsem omluvně.
„Tvoje sranda tě, ale bude něco stát.“řekl s úsměvem na rtech. ´Ty mrško´pomyslel jsem si.
„Co to bude, ó smělí vůdce.“zašeptal jsem a čekal, co z něho vyleze.
„Takže za prvé mě umyješ, potom usušíš a …hmm, myslím, že na něco ještě přijdu.“řekl s prstem na bradě, zvedl se z postele a šel do koupelny. Hned jak to udělal, jsem se zvedl také a šel za ním. V kouplně se svlékl a vstoupil do sprchového koutu. Já udělal to samé a šel hned za ním.

Akira
Nebyl jsem ani moc naštvaný, snad jen trochu urazený. Jako pomstu jsem mu určil, že se o mě bude muset dnes postarat. A to se vším všudy včetně mytí. Když si za mnou vlezl do sprchy, zčervenal jsem. Ryuu to ovšem nemohl spatřit, protože jsem k němu byl zády.
„Akiro.“oslovil mě a přitiskl se na má záda. Jeho vztyčený úd, který jsem cítil na svém zadku, jsem se snažil přehlížet.
„Copak?“otázal jsem se nevinně. Ryuu si mě přetočil a pomálinku mi začal plenit má ústa. Já se zprvu přidal, ale po vzpomenutí na můj trest jsem ho kousl do jazyka.
„Au…“zašklebil se.
„Ale říkal jsem snad něco o polibku?“zeptal jsem se ho s nadzvedlím obočím a rukama v kříži.
„Akiro, tím mě, ale zničíš…“zavzlikal naoko.
„Jen si to užij.“vyjpálzl jsem na něj jazyk a strčil mu do ruky houbičku. „No, čekám.“zasmál sjem se a sledoval Ryuuův obličej.

„Uhmm..“vzdychl jsem rozkoší díky Ryuuovo blízkosti. Ryuu se díky mému vzechu rozpálil ještě víc, než byl doposud a přisál se mi ústy na šíji.
„Ryuu..“zavzdychla jsem jeho jméno. To mu stačilo jako souhlas k prozkoumávání mého těla.
„Ryuu, ale tohle měl být trest.“zavzdychal jsem přerývavě a přitiskl se k jeho rtům.
„Pro mě je každý den trestem.“řekl mi během polibku. Nechápal jsem to a tak jsem se odtáhl. „Víš, vidět tě a nesmět se tě dotýkat je opravdu stresující.“usmál se na mě a líbnul mě na víčko.
„Úchyle!!!!“vyhrkl jsem naštvaně, proklouzl kolem něj a vzal si osušku.
„Aki, a to mě tady takhle necháš?“otázal se mě a s úsměvem na rtech ukazoval na svůj vztyčený úd.
„Jo.“vyplázl jsem jazyk a odešel z koupelny. Ještě než jsem stačil přejít do ložnice, vyzdvihl si mě kdosi do náruče.
„ÁÁÁh!“vyjekl jsem překvapeně a zadíval se do čokoládových očí.
„Ale srdíčko, ještě jsem tě neusušil.“zasmál se svým zvonívým hlasem a přenesl si mě k posteli. U postele mi sebral ručník a tak se mu naskytl pohled na mé obnažené tělo. Jakmile jsem zahlédl jiskřičky v jeho očích, přitáhl jsem si polštář k mému rozkroku.
„No co tak koukáš?!“vyjekl jsem celý rudý.
„Oh, tak Akira se nám stydí.“
„Nestydím!“
„Vážně né?“otázal se mě a pobaveně si mě prohlížel.
„Ne!“odsekl jsem a odhodil polštář stranou.
„Tak se mi to líbí.“usmál se, chytl ručník pevně do rukou a začal mě jím sušit. Když mě dosušil, položil mě na postel, přilehl si ke mně a přikryl nás.
„Spinkej.“zapředl mi do ucha a políbil mě na tvář. Já se celý červený přitiskl víc na něj. Kdybych tak neudělal, nevěděl bych, že je Ryuu stále vzrušenej.
„Ryuu, ale co tohle?“otázal jsem se ho potichu a chytl ho za jeho úd.
„To, bys raději neměl chytat, nebo se může stát, že se to omylem dostane někam, kde mu bude dobře.“zašeptal mi do ucha a přisunul si mé popředí blíž k sobě.
„Uhm dobrou…“řekl jsem rychle a zahrabal se do jeho hrudi.
„Ty seš mi ale ďáblík, nejdřív mě takhle roztoužíš a pak mi řekneš dobrou.“
„Hihi…“usmál jsem se na něj omluvně.
„No jo, tak dobrou noc.“povzdechl si a uvelebil si mě do náruče.

…….

Ráno nás vzbudilo bouchání na dveře a zvonění na zvonek.
„Kdo to sakra je!“zařval rozespale Ryuu, vzal si boxerky a došoural se ke dveřím. Já se naopak zahrabal víc do peřin a smál se na Ryuův účet.
„Akiro musíme vstávat. Je tady Takashi.“zachumlal se ke mně Ryuu.
„Hmm…“přitiskl jsem se k němu.
„Co vám tak dlouho…..trvá“rozrazil Takashi dveře a vykuleně na nás pohlédl. „Copak vy jste ještě nevztávali?“otázal se nás nevrle a vzal nám naši peřinu. To ovšem neměl dělat.
„Zimááááááááá.“zařval jsem a překulil přes sebe Ruua.
„Akiro a ven! A oblíkat!“zařval Takashi celý červený a doloval mě zpod Ryuua. Ani se mu nedivým, že byl červený jak rak, protože já ani Ryuu jsme toho moc na sobě neměli. No já vůbec nic a Ryuu pouze boxerky, který si před chvíli oblékl.
„Takashi..“zabrblal jsem a pověsil se mu na ramena.
„Ryuu, co si s ním včera dělal!“vyjel na Ryuua a dal se do oblékání mého těla.
„Tohle nesváděj na mě.“pousmál se Ryuu a začal se taky oblékat. Takashi si pouze něco nesouhlasně zabrblal a odvedl mě na chodbu, kde mi chtěl obout boty.
„Obout se zvládnu sám!“vyprskl jsem naštvaně a skrčil se k botám.
„Ryuu, doufám, že už seš!“
„Jo…“vylezl z ložnice oblečený Ryuu a štrádoval si to společně se mnou do koupelny. V koupelně jsme udělali ranní hygienu a mohli vyrazit.
……

Akira
„Ah Mizuki!“zapištěl jsem a objal svou švagrovou. „Tebe taky zdravym, maličký.“usmál jsem se a chytl se jejího malího bříška. Mizuki při těch slovech s sebou trhla a podívala se naštvaně na mího bráchu.
„Takashi!“vyjekla naštvaně.
„Promiň medíku, nějak mi to omylem vyklouzlo z pusy.“
„Jo tak ono omylem.“pozvedla obočí a dál už to raději nerozebírala. „Ach no tak pojďte.“zavelela a sama nasedla na místo spolujezdce. Já a Ryuu jsme si sedli na zadní sedadla a Takashi na místo řidiče. Po nastartování jsme ihned vyjeli do neznáma.

….

„Kdy už tam budeme?“otázal jsem se ležíc v Ryuuo náruči.
„Tebe už to se mnou nebaví.“pousmál se Ryuu a namotal si pramínek mích vlasů na prst.
„To víš, že baví…“usmál jsem se naň „, ale už mám docela hlad.“dopověděl jsem to, co mě tížilo.
„Jo, tak pán má hlad.“usál se Takashi. „To si se měl taky nasnídat.“dodala chichotavě Mizuki.
„No vy dva ste se hledali, až jste se našli.“povzdechl jsem si a zabořil se do Ryuuova ramana.
„Ah, jestli tě to uklidní tak ještě chvilku.“pohlédl na mě přes zpětný zrcátko Takashi.

…..

„Tak a jsme tady.“ Řekl Takashi a zastavil kdesi na louce uprostřed lesíka.
„Co to?“otázal jsem se ho a prohlížel si přírodu.
„No myslel jsem, že byste si taky mohli odpočinout od měšta a tak sem vymyslel, že vás sem vezmu.“řekl nadšeně Takashi.
„Pojďte mi pomoct.“ozvala se Mizuki a vytáhla obrovský koš z kufru.
„Miláčku, prosím, netahej se s tím.“vzal ji Takashi piknikový koš z ruky a nasměroval ji k prostředku louky. Z auta vytáhl ještě deku a rozloži ji na trávě. Jen co jsme dosedli, vyndala Mizuki z koše jídlo a pití. Zcela jsem oněmněl nad tou hordou jídla.
„Ten koš je snad bezedný.“zasmál jsem se, když jsem viděl veškeré to jídlo.
„A to ještě není všechno.“usmála se a zase z něho něco vytáhla.

Náš snídaňo-oběd trval asi 2 hodiny. Mezitím jsme si stihli popovídat o jejich dítěti, práci a i o mě a Ryuuovi.
„Jestli vám to nevadí, rád bych se s Akirou porozhlédl po okolí.“zvedl se Ryuu a natáhl naporti mě ruku. Já se jí hned zachytil a nechal se vyzvednout na nohy.
„Jen běžte.“popohnala nás Mizuki. Na nic jsme nemuseli čekata vydali se do lesíka.
„Ryuu, co tak najednou?“otázal jsem se zaskočeně.
„Ty sis nevšiml, jak po sobě celou tu dobu pokukovali?“otázal se mě. Já pouze zavrtěl hlavou. „A navíc chci být s tebou taky chvíli o samotě.“ Po těchto slovech jsem zčervenal, chytl se pevněji Ryuuovo ruky a zarytě hleděl do země.
Po pěti minutách stálé chůze jsme došli k menšímu palouku s jezírkem. U jezírka jsme se zastavili a zahleděli se na tu krásu. Celá ta hladina se třpytila a okolní lesík tomu dodával nádhernou atmosféru. Jediné co tuto chvíli zkazilo, bylo povzdechnutí z Ryuuovo strany.
„Děje se něco Ryuu?“otázal jsem se ho zaskočeně.
„Čekal jsem horký prameny nebo kino s porno filmem, ale tohle.“dělal vážného Ryuu.
„Ty úchyle, perverzáku!“zavřeštil jsem a začal ho bouchat pěstičkami do hrudníku.
„Ale neříkej, že by se ti to nelíbilo.“rozzářil se Ryuu a povalil mě na zem.
„Né!“vypískl jsem.
„Opravdu ne?“otázal se mě a přejel smysluplně po mích rtech, svými.
„No tak možá jo.“řekl jsem tichým hláskem a očima těkal po okolí.
„Za to se, ale nemusíš stydět.“zavrněl mi do ucha a následně ho kousl.
„Ách…“zavzdychla jsem a obtočil své ruce kolem Ryuuova krku. Ryuu to okamžitě pochopil a začal se se mnou mazlit. Jednou rukou mi zajel k lemu trička a nadzdvihl mi ho. Druhou mi položil na tvář a natočil si mě lépe k polibku. Ještě před vpádem do mích úst mě kousl do horního rtíku. Já hned na to odpověděl slastným zavzdycháním a přitisknutím svých spodních partií na Ryuuovo tělo.
„Tady je někdo nedočkavý.“zasmál se svým zvonivým hlasem a dlouze a vášnivě mě políbil. Svým jazykej šmejdil v mích ústech a pohrával si s mím jazykem hodnou chvíli. Když se ode mě odtáhl, nesouhlastně jsem zabručel. Ryuu se pouze uchechtnul a začal můj krk obdarovávat motýlími polibky. Mé vzdechy se nesly tou tichou krajinkou a Ryuuovo vášnivé líbání taktéž.
„Ryuu.“zavzdychal jsem znovu jeho jméno a začal rejdit pod Ryuuovo trikem. Ryuu jako by mi četl myšlenky, svlékl své triko a obdaroval mě tím nejhezčím pohledem. Já zaslepen touhou jsem se rychle posadil a přitiskl se na Ryuuovo rty. Ryuu na nic nečekal a hltavě mě prozkoumával. Ani nevím, jak ale mé triko se náhle válelo vedle mě na zemi a já byl zaklíněn do Ryuuova vypracované postavy. Jeho polibky mi začali zasypávat odhalený krk a postupovali směrem dolů. Když byl u mích bradavek, zastavil se a vsál mi každou do úst. Mé vzdechy ho popoháněli k lepším výkonům a tak se pomálu, ale jistě přesouval k mému podbříšku.
„ÁÁhhh…“zavzdychal jsem hlasitě v momentě, kdy se Ryuu dotkl rty mého údu. Jakmile jsem ucítil ten teplý dech, nadzvedl jsem boky a snažil se ho dotknout. Ryuu mi však chytl pevně pánev a držel jí přiraženě na zemi. Poté mi svými rty přejel po celé mé délce a políbil mi hlavičku.
„Ryuu, prosím!“zavzdychal jsem znovu a snažil se opět přirazit.
„No tak Aki, buď hodnej kluk.“zasmál se Ryuu a lehce skousl můj žalud. V tu ránu jsem vypískl a na mém údu se objevila první kapička rozkoše. Ryuu ji šetrně olízl a poté mi ho pofoukal.
„Ryuu.“zaleskly se mi oči od přicházejících slz. Když je Ryuu uviděl, usmál se ještě víc a vložil si můj úd konečně do úst. Jen co mě pohltila jeho teplá usta, myslel jsem, že vybuchnu. V ten moment co se tak stalo, nebral jsem ohled na okolní tichost přírody a začal se oddávat svému vzrušení. Mé vzdechy nabrali na síle a těsně před mím vyvrcholením se Ryuu odtáhl.
„Ryuu..“zasténal jsem nesouhlasně a dožadoval se pozornosti. Mé přirození bylo již strašně moc naběhlé a snažilo se o uvolnění jeho tlaku.
„Aki.“zavdychal naoplátku Ryuua jeho oči zaslepené touhou na mě pohlédli. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc jsem nechal Ryuua trpět a tak jsem se rozhodl mu pomoct. Svou rukou jsem mu zabloudil k zipu u kalhot a rozepl mu ho. Jen jak jsem to udělal, sundal si kalhoty úplně a natiskl se na mě.
„Akiro.“zavdychal jen co jsem mu ho vzal do rukou a začal se s ním mazlit. Jeho pánev samovolně přirážela k mé ruce a Ryuuovo ruce se mi znovu rozeběhli po těle.
„Ách!“zastéla jsem, když mi přejel po mé dírce. To ho dovedlo k vyvrcholení. Kus jeho „já“ mi vystříklo na hruď a zbytek jsem měl stále v ruce.
„Ryuu..“zanaříkal jsem bolestně a otřel se svým stopořeným údem o jeho. Tento akt mu stačil k tomu, aby se znovu vzrušil a začal mě znovu haldit po všech mích partiích.
„Ryuu já už nemůžu.“zavzdychal jsem zničeně a posadil jsem se mu na klín. Naše údy se momentálně třely navzájem o sebe.
„Aki můžu?“otázal se mě zastřeným hlasem a čekal na mou odpověd.
„Jo.“řekl jsem z posledních sil, nechal se přizvednout a nasměrovat na jeho úd.

Ryuu
Chtěl jsem se do něj pomálinku ponořit, ale Akira byl moc hrr a rychle na mě dosedl.
„ÁÁííííííííííí!“zapištěl bolestně a kousl se do rtu, ze kterého mu ihned začal téct pramínek krve.
„Boroučku, proč si to udělal? Takhle tě to akorát muselo bolet.“zaspílal jsem mu do duše a políbil ho na tvář.
„Když ono, už se to nedalo vydržet.“zašeptal se slzami na krajíčku.
„Blázínku.“otytuloval jsem ho a skusmo přirazil. Ta rajská zahrada, která se drala z jeho úst, mě donutila přidat na rychlesti. Jeho boky se pohupovali s mojí pomocí nahoru a dolů a naše vzdechy se nám zarývali do uší a doháněli nás k šílenství.
„Ryuu já…nemů..“vzdychal přerývavě Akira a zpomaloval své tempo. Na nic jsem nečekal, položil si ho na zem a dováděl nás k vyvrcholení. Jeho ústa se mi přilepila na rty a naše jazyky sváděli bytvu. Má ruka již držela Akirovo přirození a dráždila ho ve stejném tempu jako naše přírazy.
„Áchhh!!!“zavzdychal mi Akira do úst a následně vyvrcholil. Se mnou to bylo trochu na dýl. Jeho nádherné tělo a ty vzdechy mě dodávěli k pokraji šílenství, ale má mysl mi říkala, ať nepřestávám.
„Ryuu, ne už ne.“zapískal Akira a pohlédl na mě tím nejprosebnějšíma očima.
„Ještě chvilku.“zašeptal jsem mu do ucha a přivedl ho znovu k vzrušení.
„Já už to nevydržím.“zavzdychal a snažil se najít cestu k útěku. Našel ji někde za sebou a tak se přetořil a stoupl si na všechny čtyři. Jeho snaha se mu však stala osudovou.
„Oh, Akki to jsem nevěděl, že to chceš takhle.“zasmál jsem se mu do ucha.
„Cože.“vyjekl a pod náhlím přírazem podlomil ruce a položil si na mně hlavu.
„Ách.“vydechli jsme oba najdenou a užívali si nastávající chvilku. Mé přírazy se stávali rychlejší a toužebnější než doposud. Akira nezůstával pozadu a užíval si to stejně jako já. Se slovy ´víc´ mě doháněl k šílenství.

Akira
Poslední příraz a poslední vzdech nás přivedli k vyvrcholení.
„Bylo to úžasný.“políbil mě na rty a položil si mě na hruď. Poté se mi zahleděl do očí a čekal, jestli taky něco neřeknu. Já se bezeslova zvedl, popadl kalhoty, oblékl si je a otočil se na něho.
„No, moc si nefandi.“zasmál jsem se na oplátku a dal se na odchod. Jeho pohled stál za všechny prachy.
„Hele a neříkej, že se ti to nelíbilo.“skočil po mě a schodil mě zpátky na trávu.
„Ne.“zalhal jsem a rozesmál se na celé kolo.
„Víš, že lhtát se nemá?“otázal se mě s jiskříčkami v očích.
„Já přeci nelžu.“usmál jsem se, líbnul ho na tvář a hrál si na andíka.
„Vážně né?“otázal se mě a přejel mi po stehnu.
„Vážněěěěěěěěěěě…“vzdychl sjem a zčervenal jak rajče.
„Hmm…to je zvláštní.“uchechtl se, zvedl si mě do náruče a odešel se mnou k průzračnému jezírku.
„Za to lhaní si zasloužíš trest.“usál se, vhodil mě do vody a šel se oblíct.
„Tyyyyyy!!!!“vyjekl jsem celý mokrý a dal se na jeho chytání.
„Ano?“otázal se mile a se při tom usmíval se od ucha k uchu. Jakmile jsem jeho pohled udivěl podíval jesm se, proč se tak culí.
„ÁÁhhhh!!!!!“zaječel jsem a přikryl si rukami své mokré triko, přes které bylo vidět mé tělo. Ryuu se mi potutelně posmíval a mířil si to ke mně.
„Nepřibližuj se, ty úchyle!“vyjekl jsem naštvaně a couval jsem někam do neznáma.
„Aki, to mi nemůžeš vymyslet lepší přezdívku.“přiblížil se na metr ode mě a chytl mě za ruce. „Mimochodem, krásnej pohled.“usmál se a začal si sundávat košili.
„Co to zase děláš? To ti to dvakrát nestačilo?“otázal jsem se ho se znachovělými tvářičkami. Ryuu se pouze pousmál a sundal mi, i přes mé protesty triko a kalhoty.
„Ryuu!“
„Copak?“otázal se a zabalil mě do jeho košile. V ten moment jsem nebyl schopen slova.
„Nic…“zašeptal jsem a přivoněl si k vůni košile, co mi dal. Když byl otočený, sundal jsem si ještě slipy a vše nechal rozhozený na louce kolem rybníčka.
„Děkuju.“přiběhl jsem k němu ze zadu, kousl ho do lalůčku a utekl ke stromům.
„Ty jeden.“zavolal za mnou Ryuu a šel hned za mnou. Já abych od něj utekl, vyšplhal jsem na strom a zadíval se do dálnky.
„Tak tady jste.“ozvala se příchozí osoba.
„Takashi, Mizuko co tu děláte?“otázal se jich Ryuu.
„Hledali jsme vás.“odpevěděl Takashi mírně a dal se do mého hledání.

„ÁÁááá to je nádhera.“usmál jsem se nad malebnou krajinou, kterou oslňovalo odpolení slunce. V tu chvíli se na mě upřeli všechny oči.
„Taky si myslim.“ozvalo se ze spodku stromu. Jen co jsem tam pohlédl, uviděl jsem Ryuua jak se mi kouká pod košili a přehloupě se usmívá. V tu ránu mi to došlo.
„Ty úchylnej perverzáku!“vyjekl jsem naštvaně.

Ryuu
„Ty úchylnej perverzáku!“vyjekl naštvaně a pohlédl na mě celý červený. V ten stejný moment jsem uslyšel zapraskání větve a následně uviděl padajícího Akiru. Na nic jsem nečekal a chytl ho do náruče. ´Ještě štěstí že je tak lehkej´říkal jsem si v hlavě.
„To už mi sám skáčeš do náruče jo.“usmál jsem se na něj.
„Ty…!!!!“nestačil ani doříct…..
„Akiro, proč máš na sobě Ryuuovo košili?“otázala se ho Mizuki.
„Neříkej mi, že jste.“plácl se Takashi přes obličej, chytl Mizuki za ruku a táhl ji pryč. „Bože jeden větší nadšenec, než ten druhej.“povzdechl si.
„Takashi, počkej přeci!“natáhl Akira naproti němu ruku a snažil se ho zastavit. Já ho, ale pevně držel a nenechal ho jít. Teprve až když už byli z dohledu, na mě pohlédl.
„Si spookojenej?!“otázal se mě podrážděně a nafoukl tvářičky.
´Ani netuší jak je roztomilej, když tohle dělá.´
„Jo. Jsem“usál jsem se a líbnul ho na tvář. On se na mě dlouze podíval, usmál se a řekl.
„Já taky.“

Dodatek autora:: 

Tak jste se konečně dočkali úúúplně posledního dílku....tedy spíše Speciálku Smile
doufám že se vám bude líbit a přečtete si i mojí další (teď už 3) povídku s názvem Práce ve vile.
PS: tento speciálek bych chtěla věnovat všem co mají rádi yaoi a shounen-ai a hlavně těm co si tuto povídku přečetli Smile

4.88889
Průměr: 4.9 (36 hlasů)