Kazuki Café 8.díl

Akira
Brzo ráno mě probudila vlezlá zima, která se prodírala peřinou na mé tělo. Když jsem ucítil hřejivé teplo, mé tělo se instinktivně přitisklo na jeho zdroj. S nic netušícím blaženým výrazem jsem se vrtěl a otíral o to hřejivé tělo.
„Dobré ráno….“zavrnělo mi do ucha a objalo mě svými velkými pažemi.
„Ještě chvilku mamíííí.“zakuňkal jsem a stočil se mu v náručí do klubíčka.
„Žádnou chvíli musíš si vzít léky.“zavrnělo znovu a kreslilo si svými rty cestičku po mém obličeji. Tak krásný pocit jsem nikdy nezažil, a proto se ho nesnažil nijak odehnat.
„Jestli se ti to líbí, můžeme pokračovat.“řeklo mi a přesunulo své tělo nade mě. Teprve teď jsem se přinutil otevřít oči. Když jsem však spatřil Ryuua, vyprchala ze mě veškerá barva.
„Akiro? Je ti něco?“otázal se mě s obavou na můj zdravotní stav.
„Komu by nebylo, kdyby na něm ležel perverzní úchyl!“vyjekl jsem na něj a skopl ho na zem.
Hned na to jsem rychle vstal a hodlal utéct. Mé nohy mě však zradili, podlomili se a já letěl k zemi. Ještě před dopadem mě zachytili Ryuuovo silné paže a vyzdvihli do vzduchu.
„Co…to sakra…..děláš?!“řekl jsem mu přerývavě a snažil se vyprostit z jeho náručí.
„Lež klidně!“okřikl mě a položil mě do postele. Poté mě přikryl peřinou a přitiskl se svou hlavou na mou.
„Nech mě, ty úchyle!“řval jsem a snažil se od něj dostat co nejdál.
„Jestli jen vylezeš z té postele, přehnu tě přes koleno a naplácám ti na holou!“vyhrožoval mi. I přes jeho výhružky jsem se pokoušel znovu dostat z postele.
„Když jinak nedáš.“řekl a udělal, co mi sliboval. Bylo mi jedno, že mě ohnul přes koleno a trochu mi poplácat zadek. Jediný co mi vadilo, bylo to, že měl při tom nádherný výhled na mé odhalené pozadí.
„A teď už buď hodný.“řekl sladkým hlasem a s prstem na rtech dodal. „Nebo…..“
„Nebo co?“prohodil jsem lehce pohrdavě.
„To sám uvidíš.“řekl mi a oblízl si svůj horní ret. Můj úšklebek mluvil za vše. Rychle jsem se zahrabal pod peřinu a sledoval, co chce dělat.

Ryuu
Chodím po pokoji a vymýšlím, co mám udělat, aby se co nejrychleji uzdravil. Jako první mě napadne vyměnit mu žínku a dát mu další prášek.
Po té co jsem tak udělal, usnul jako malé kotě. Nad jeho krásným spícím výrazem jsem se musel pousmát. Nedokázal jsem si odepřít ukrást mu jeden z jeho polibků. „Ghéé!“vyplázl jsem na něj jazyk a odešel udělat jídlo.
………………………..
„Takže co tu máme……..hmm…., rýže, vajíčko…….ryba?? Co s tím mám sakra dělat?!“nadával jsem polohlasně a snažil se vybavit jakýkoliv recept. Na žádný jsem si však nevzpomněl. Mojí inspirací se stala televize. Zrovna v ní dávali kuchtíka Kokora. Učí malí děti vařit základní věci. Rychle jsem si vzal tužku a papír a psal si postup a ingredience. Poté jsem přesně podle jeho instrukcí vzal rýži, dal ji do hrnce a dal na sporák. Bylo mi divné, že po 10 minutách to v kuchyni smrdělo a s onoho hrnce se kouřilo. Rychle jsem přiběhl ke sporáku a obsah jsem z hrnce vyhodil. Kvůli smradu jsem musel otevřít okna a nadýchat se čerstvého vzduchu.
„Ahhh…..zdravým pani Okuno. Potřeboval bych s něčím píchnout.“řekl jsem ji a odběhl k vchodovým dveřím. Sotva jsem je otevřel, už v nich moje sousedka stála.
„Nepálí se tu něco?“otázala se mě.
„Néééé……“mávnul jsem nad tím rukou a hned se jí zeptal na to, jak se vaří rýže. Když mi řekla, že si musím dát do hrnce vodu, málem mě klepla pepka.
„A jo……voda.“plácl jsem se přes celý obličej, poděkoval a nenápadně ji vyhodil.

Po 20 minutách jsem rýži vyndal a hodil ji na předem připravenou pánvičku. Do rýže jsem přidal vajíčko a okořenil to. Po tom co jsem měl hotovo, jsem to rozdělil na dvě porce a odnesl jednu Akirovi.

Akira
Ze spánku mě probudil Ryuuuv hlas oznamující mi hotový oběd.
„Hňuuuu….“zahuhňal jsem a přetočil se na druhou stranu.
„Aki….no táááák…..“přemlouval mě. Talíř co měl v ruce, položil na stolek a zhoupl se nade mě.
„Akiro…..to je snad poprvý co jsem něco uvařil….“zabručel mi do ucha. „Aki, Aki, Aki, …………nechceš mě sníst taky?“zarýmoval mi Ryuu. To mě perfektně probralo.
„Ryuu! Co to zase děláš!“
„Jsem roznášková služba.“
„Jo a roznášková služba se většinou sápe po spících lidech!“
„No když to jinak nejde…..“
„Ale jde!“zakřičel jsem a odvrátil svou již znachovělou tvář. Ryuu mě pouze propaloval lišáckým pohledem.
„Abych nezapomněl. Přinesl jsem ti jídlo.“řekl mi zcela klidným hlasem, stoupl si a vzal jídlo ze stolku. Poté mi ho postavil do klína a pokynul mi, abych jedl.
Ehm….., musím přiznat, že horší jídlo jsem nejedl. Rýže byla nedovařená, nasáklá olejem a šíleně překořeněná.
„Tak strašný to není, né?!“řekl mi a vzal si jedno sousto do úst. Jeho rozšířený oči a dávivý kašel mě ujistil, že mu to chutná stejně jako mě.
„Ale snažil jsem se.“řekl pyšně a vzal mi jídlo z ruky. „Počkej chvilku.“řekl mi a odešel ven z baráku.
………………….
Vrátil se po 10 minutách s pizzou v ruce.
„Promiň, ale pizzérka byla nejblíž.“řekl mi omluvně a přendal ji na talíř. Celou pizzu jsem do sebe rychle naházel a dožadoval se nějakého pití. Po zapití pizzy, jsem si musel na rozkaz Ryuua znovu lehnout a jít spát. To mi žádný problém nedělalo.

Ryuu
Už zase spí. Říkal jsem si v duchu a sedl si k televizi. Kuchtík Kokoro už dávno skončil a na všech kanálech dávali samí blbosti.
„To mě tak zajímá nějakej Gofré (´žofré´)“zabědoval jsem a vytáhl si nejnovější D-ývko.
Film co jsem si tam pustil, měl jít dnes do kin. Můj kámoš je však hacker a tak pro něj nebyl problém mi ho sehnat.
…….
V půlce filmu jsem šel omrknout Akiru. Ležel stále ve stejné poloze a náramně si pochrupkával. Přišel jsem ke své posteli a pohladil ho po tváři. Jen zlehounka, jsem ho políbil na rty a vyměnil žínku na čele. Když jsem odcházel, nechal jsem přiotevřené dveře, abych mohl slyšet, jestli se probral.
Trvalo ještě hodinu a půl než film skončil. V tu dobu se už začalo šeřit.
„Ryuu?“otázala se mě slabím hláskem osoba stojící za mnou. Za tím hláskem jsem se rychle otočil a zabodl se pohledem do jeho očí.
„Mám žízeň.“vysvětlil mi.
„Oh už se to nese.“usmál jsem se a vešel, rychlím krokem do kuchyně. „Bude ti stačit voda?“otázal jsem se.
„Hmm.“zabručel souhlasně.
„Měl by si ještě ležet.“řekl jsem mu starostlivě.
„To je v pohodě. Už bych měl jít.“oznámil mi, napil se a obrátil se k odchodu. Než však stačil otevřít dveře, chytl jsem ho za pas a přitáhl k sobě.
„A kam bys asi tak chtěl jít!“vyjekl jsem naštvaně. Z jeho stavu jsem moc radost neměl.
„Nevím….“odtušil se.
„Ale já vím. Zůstaneš tady!“rozhodl jsem a přehodil si ho přes rameno.
„HEJ co to děláš! Pust mě! Nebo….!“
„Nebo co?“otázal jsem se smíchem na rtech. „A …., nebo mi dáš pusu.“dopověděl jsem za něj větu a položil ho na postel. Akira celý zarudlý rozpaky, nedokázal říct ani ň. Já toho zákonitě využil. Rychlým pohybem jsem se mu přisál na rty a uždiboval každý jejich kousíček. Akira na to odpovídal přidušenými steny a přitisknutým vzrušením na mém stehně.
„Jenom pusinku miláčku.“zavrněl jsem mu do rtů a odtáhl se od něj.

Akira
„Jenom pusinku miláčku.“zavrněl mi do rtů a odtáhl se ode mě. Nevím proč, ale když mě Ryuu položil na postel a políbil, mé tělo mě přestalo poslouchat a začalo odpovídat na Ryuuovi polibky.
„Akiro?! Tobě se snad ta horečka zhoršila!“vyjekl Ryuu a rychle mě přikryl peřinou. „Chvilku tu na mě počkej zlato.“řekl mi ještě a odběhl pryč. ´Já mu dám zlato!´nadával jsem v duchu a děkoval bohu za moji horečku. Nevím, zda bych mu jinak dokázal vymluvit moje náhlé chování.
Když se konečně Ryuu vrátil, měl v ruce tác s nějakým jídlem a prášek s vodou. Onen tác položil na stůl a přešel k mé posteli. Nechápavě jsem na něj vykulil oči a snažil se od něj poodtáhnout.
„Akiro musíš si sednout….“povzdychl si Ryuu a pomohl mi, se posadit. Když jsem si chtěl vzít hůlky do ruky Ryuu mě zarazil a zazubil se na mě. Poté si sedl pod peřinu přímo naproti mně a mé nohy přehodil přes své.
„Co to děláš?!“nechápavě jsem se otázal.
„Musím být blíž, abych tě nakrmil.“
„Já nepotřebuju krmit.“vyhrkl jsem naštvaně.
„Ale jo……Udělej ÁÁÁÁÁÁ.“předvedl mi názorně. Já na něj naštvaně nafoukl tváře a odfrkl si.
„Jestli chceš mít na svědomí mé chování tak se takhle chovej dál.“zašeptal mi Ryuu u ucha.
„Já nic nedělám!“namítnul jsem. Pohled jakým se na mě Ryuu díval, mě vykolejil z míry.
„No tak dobře……ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.“přistoupil jsem na jeho hru a nechal se od něj nakrmit.

„Tak je hodnej.“pohladil mě po vlasech a políbil na čelo. „Teď ještě prášek a hurá do hajan.“přitulil se ke mně a vložil mi prášek do úst.
„Jaký hurá do hajan?“vyjekl jsem sotva jsem ho zapil vodou.
„No půjdeme spát.“řekl mi usměvavě a pohodlně se uvelebil v mé posteli.
„To mi došlo!“řekl jsem naštvaně a nehodlal si lehnout. Ryuu mě jenom sledoval a nevěděl, na co narážím. „Já s tebou spát nechci!“
„Tohle je moje postel, tudíž mám právo poroučet já.“řekl mi stále s úsměvem, stáhl si mě k sobě na hruď a přikryl nás peřinou.
„Ryuu!“vyjel jsem znovu.
„A teď už zavři očička, musíš spinkat.“řekl mi šepotem a vzal mé tělo do náručí.
„Nemluv se mnou jak s 5-letým děckem!“vyhrkl jsem naštvaně a smířlivě se uvelebil v jeho objetí. V šeru místnosti jsem uviděl Ryuuovo jemné zvlnění rtů do úsměvu a propadl jsem se do říše spánku.

…………………

„Jak se cítíš?“uslyšel jsem jen, co jsem se ráno probudil.
„Dobře.“odpověděl jsem mu. Nevěděl jsem však, co to slovo pro Ryuua znamená.
„Tak to můžeme…..“řekl a položil si mě pod sebe.
„Nemůžeme nic ty perverzáku!“vyjekl jsem, odstrčil ho a vyběhl ven z pokoje.
„AKIRO……“zabručel mi Ryuu u ucha.
„Jak si se sem dos….“nestačil jsem doříct kvůli Ryuuovu prstu na mích rtech.
„Měl bys mě nejdřív nechat domluvit.“oznámil mi a pokračoval „Tak to můžeme jít na rande.“
„Na rande! Na rande! Já ti dám rande!“vyjekl jsem naštvaně a plácal ho malými ranami do hrudi.
„To jsem nevěděl, že jseš ten typ, co jde rovnou na věc.“řekl mi svým sametovým hlasem.
„Cože?!“vyhrkl jsem a začal se vztekat víc. Ryuu se mi pouze potutelně posmíval a nespouštěl ze mě své čokoládové oči.
„No tak se pojď nejdřív najíst.“řekl mi, vzal mou ruku a odvedl mě do kuchyně.
……
„Budu vařit já!“rozhodl jsem a naznačil Ryuuovi aby si sedl. Udělal, jak jsem řekl a pozoroval mé kuchařské dovednosti.
„Jak je možný, že umíš vařit?“nechápavě se mě zeptal, když viděl, jaký chutný jídlo dělám.
„Naučili mě to naši.“řekl jsem mu zkráceně a hodil jídlo do misek. Poté jsem k němu ještě dodělal zákusek a odnesl je na stůl.
„Itadakimas.“řekli jsme naráz a dali se do jídla.
„Uhm….., je to dobrý.“pochválil mě Ryuu a jedl dál svou porci.
„Děkuju….“zabrblal jsem a snažil se schovat své rozpaky za svojí misku.
„Akiro, tady něco máš ……“ukázal Ryuu na svou tvář a já se to snažil sundat. „Počkej…“řekl a olízl mi onen kousek z koutku rtů.
„Dokonalí.“řekl a přitiskl se na mé rty.
„Ryuu!“vyjekl jsem do jeho rtů a snažil se nenechat se strhnout do víru vášně.
„Ehm….Nerad vás ruším!!!!“vykřikl kdosi ve dveřích.

Ryuu
„Nerad vás ruším!“vykřikl mě známí hlas ve dveřích.
„Hiroki? Co tady děláš?“nechápavě jsem na něj civěl.
„To je snad jasný! Přišel jsem za tebou!“vyjel na mě a propaloval Akiru naštvaným pohledem.
„Proč?“
„Kdo je to!“zařval namísto odpovědi.
„Ach…., promiň, zapomněl jsem vás představit. Tohle je Akira. Můj miláček.“řekl jsem mu a políbil Akiru do vlasů.
„Jakej miláček!“začal se mi Akira vzpouzet.
„Přesně! Jakej miláček! Ty patříš mě!“vyjel na mě Hiroki.
„Oh, oh pokud vím tak jsme se rozešli už před měsícem. Já nepotřebuju chodit s kurvou, co jde s každým.“zařval jsem naštvaně, až se Akira otřásl.
„To nebyla moje chyba.“
„Ne nebyla?! A čí asi?! Užíval sis to s každým, kdo ti slušně zaplatil!“zařval jsem znovu.
„JÁ…..“snažil se nějak bránit.
„O co tady jde?!“vymíchal se do rozhovoru Akira.
„Ale to se netrap, lásko. Tady Hiroki, už stejně odchází.“řekl jsem mile Akirovi a probodl Hirokiho naštvaným pohledem.
Hiroki nad tím jen mávnul rukou a přešel směrem k nám. Poté se nahnul nad Akiru a něco mu zašeptal do ucha. Neslyšel jsem co, ale Akira hned zbledl.
„Dveře snad víš, kde jsou!“zařval jsem znovu a pozoroval, jak vychází ven z bytu.

Akira
´Tenhle kluk…… to je Ryuuův bývalej kluk? Co tady sakra dělá?´ nechápavě jsem se ptal sám sebe v mysli. Když Ryuu zvýšil hlas, polekaně jsem se zavrtěl a nevěděl, co mám dělat. Hiroki, jak jsem se dozvěděl, se snažil to Ryuua přesvědčit o jeho stálé lásce k němu. Ryuu se však nedal a vykázal ho ven z baráku a mě jemně konejšil. Kluk však ještě před odchodem přišel ke mně a sklonil se k mému uchu.
„Já ti ho stejně vezmu!“řekl a odešel s úšklebkem ven z baráku.