Korunní svěděk: Epilog

Hledač
Poslední dva měsíce na právnický vejsce mi dalo dostatek času na přemejšlení o tom, co dál. Státní zkoušky jsem zvládl na výbornou a plány na nalezení Sasukeho byly dokončeny a uloženy na mém mozkovém harddisku. Teď jen všechno spustit tak, aby ani v nejmenším nikoho nenapadlo, co mám v plánu. Plusem se v mém životě stalo to, že máma s tátou už o mě neměli takový strach a to asi díky tomu, že jim můj psychiatr jim potvrdil můj dobrý vyrovnaný stav.
Mimochodem už měsíc pracuju u táty ve firmě a jsem v tom fakt eso. Jablko nepadlo daleko od stromu. Proto, co se týče mého plánu v pláně, jde vše po másle…

"Už máš sbaleno, Naruto?" řekl mi můj velký šéf jen tak na oko. Věděl, že mám.
Já na okamžik pomyslel na svou malinkou zbraň,…
…kterou jsem dneska ráno cpal s pod polštáře do kufru.
"Vždy připraven." řekl jsem a nefalšovaně se na svého tátu usmál.
"Dobrá, tady máš letenku." řekl a podal mi modrou obálku. Já jí přijal a chtěl se vydat ke dveřím, přece jenom mi to jede za hodinu z letiště Haneda. Sice je za rohem ale,…mám speciál,…vlastní letadlo páni…
"Díky. Vyřeším to rychle, neboj." řekl se a otevřel dveře na rušnou chodbu.
"Já se nebojím." řekl táta a pousmál se. Já mu úsměv vrátil a zavřel za sebou.
To letadlo vypadalo jako limuzína do nebes. Pár minut jsem nedokázal zavřít pusu. Když mě zahlídla asi třetí moc pěkná letuška, přestal jsem se tvářit jako absolutní idiot a soustředil se na složku, co mi dal táta. Byl to docela jednoduchej případ, až jsem se divil, co tam vlastně budu dělat.
To bylo ale jasný.
Budu tě hledat…a ne moc dlouho.
Spokojeně jsem si lehnul do pohodlné sedačky a usnul jsem. Přece těch pár hodin nebudu čučet na bednu, nebo číst si tak primitivní případ. To mě ale bude zanedlouho mrzet.
…
Zanedlouho jsem už vystupoval z letadla na Hongkongském letišti, jehož jméno mi uniklo a prohlížel si první krásy této rozlehlé země s bohatou kulturou i rozvojem. Hned za několik dalších minut mého obdivování okolí si mě vzal do parády nějakej Wang Žu-Ming, kterej říkal, že je z agentury, která si mě objednala. Vůbec jsem neprotestoval a následoval ho do té nejprůhlednější a nejzvláštnější budovy, co jsem kdy viděl.
"Nejdříve vás zavedu do pokoje." řekl mi a se zájmem si mě prohlížel. Wang byl dle mého názoru jeden z těch hezčích Číňanů. Měl delší skoro zelené vlasy a hnědé oči. Škoda že mám hold oči jen pro toho nadrženýho parchanta, kterej se v téhle obrovské zemi schovával. A podle všeho nejen před úřady ale i přede mnou. Dal jsem si ruku přes obličej a snažil se ho zakrýt. Neměl bych na něj myslet, pak se tak hloupě začervenám a moje výd…
"Jistě. Kdy je začátek přelíčení?" zeptal jsem se, abych odvedl pozornost jinam.
"Zítra v devět ráno." řekl mi Wang s úsměvem na rtech a podal mi list papíru. Přitom se mě letmo dotknul svými prsty těch mých.
Páni, ten má ale kuráž.
"Rozumím." řekl jsem a podíval se po něm provokativně.
"Dobrou noc, Uzumaki-san." řekl Wang jako pravej Japonec a zavřel.
Dobrou noc? To sotva.
Já neměl ještě v plánu zalehnout. Položil jsem přečtený papír na stůl vedle nebeské postele a otevřel kufr číslo dvě. V něm jsem měl už připravené nenápadné převleky na putování po lidnatých ulicích Číny. Vždycky je lepší mít jich víc. Nedalo mi to a ušklíbl jsem se, když jsem vyndal první z nich. Hodně kratší černá sukně s delší černou parukou s přiléhavou černo-oranžovou mikinou…
Čas na plán B!

Hledaný
Bylo mi moc dobře jasný, co mi chybí v mým zasr*ně podělaným životě. Co jsem taky čekal po šesti letech zamilovanosti…že jen tak přejde? To sotva. Jediný, co mě uklidňovalo, bylo to, že moje první láska žije.
Žije ve stejném světě jako já.
Jak mi ale jen tohle může stačit, to fakt netuším.
Něco v mém životě se sice změnilo, ale změna se ve mně moc neodrážela. Hlavně, co se týkalo povolání,…pořád jsem hajzl a parchant. Nájemnej zabiják ani nemůže být jiného druhu.
"Sasuke. Mám pro tebe další práci." řekl mi můj chlebodárce, velkej boss týhle tzv. čínský mafie, kterýmu říkali Chan Čchuo-Chao. Takže prostě Chan. Byl to docela šarmantní muž. Působil dojmem velkýho zvířete. A jeho zelené oči vypadaly, že zažily i válku. Dokonce byl tak velkorysej, že mi přidělil parťáka, jako kdybych ho potřeboval. Jasně nepotřeboval, ale někdo mě hlídat musí. Přece jen jsem cizí krysa, co je pověstná tím, že vyvraždila celou svou poslední organizaci a vlastního bratra vydala policii. Lepší jméno jsem si vážně udělat nemohl, mezi podsvětím tedy ne.
"Jakou?" řekl jsem ledově jako vždy.
"Zítra bude v baru SON-LIN jeden muž." řekl a stále mě s nadšením pozoroval. Jeho gorily byly všude kolem něj,…nechápu proč, zatím jsem neměl ani jeden sen o tom, jak mu prohnat kulku hlavou. To spíš tomu Dolejzalovi, kterýho pokaždé posílají s mojí pěknou prdelí. Asi se mu dost líbím…ale to všem v místnosti. Žádná novinka.
"Jméno?" řekl jsem jen s odměřeným přístupem. Taky, že jsem se tak cítil.
"Říkají mu Goku." řekl a hodil mi elegantně jeho fotku. Já ji chytil a krátce si ho prohlédl. Pak jsem jen kývl a očima naznačil svému hlídači, že odcházíme.
Můj tzv. partner se jmenoval Čang Siao-Ming. Byl tichý ale pozorný, to se mu muselo nechat. Mluvil se mnou jen, když se o něčem ujišťoval. Nebo mi odpovídal na dobře položenou otázku týkající se naší práce. Jinak jsme spolu většinu času komunikovali přes znakovou řeč typu: Jdeme, jedeme, uklidni se, zůstaň nebo sejmi ho!
"To je ono?" zeptal jsem se, když jsme se blížili s mým černým Audi R8 ke zmíněnému baru. Přece jenom tu ještě neznám úplně všechno a jsem jdu dokonce poprvé.
"Ano." odpověděl Čang a já si za jízdy zkontroloval zbraň. Pak jsem zaparkoval za rohem a vystoupil jsem. Čang mě beze slova následoval a já se pomalu přepínal do modu nelítostnýho parchanta.
"Fajn." řekl jsem jen a vešel dovnitř s parťákem k pohledání.
...
Vůbec to nebylo místečko, kde byste si v klidu přečetli noviny nebo vykouřili doutník. Barman u toho svýho pultíku docela dost na úrovni rozlejval drahý pití krasavicím třetí úrovně. Sexy servírky pobíhaly kolem zazobanejch typů a občas jsem tam zůstaly u někoho na klíně. Mě ale nikdo z nich nezajímal. I když to tu vypadalo jako o silvestru, nemohl jsem si nevšimnout svého cíle, kolem kterého bylo dalších šest chlapů. Tři moc pěkný štětky jim dělaly společnost…
Ušklíbl jsem se a hlavou naznačil směr. Čang pochopil a následoval mě k tomu stolu s budoucími mrtvolami. Všimli si nás docela pozdě na to, že to kolem byla ochranka.
Mohl jsem tě zabít, už když jsem stál na prahu, hochu!
Tihle ti nepomůžou!
Chvíli jsme se všichni měřili, než si mě všiml i můj cíl. Přece jenom je slušnost představit se, než někomu ustřelíte hlavu. A taky jsem si chtěl ověřit, zda je to on.
"Potřebujete něco, pánové?" zeptal se cíl a já věděl, co je potřeba, aby se povedla jeho likvidace.
"Předat varování." řekl jsem klidným vyrovnaným hlasem. A dal jsem pomalu ruku v bok.
"Varování?" zopakoval překvapeně napravo sedící muž, zřejmě příbuzný cíle.
"Varování. Před Mistrem Chanem." řekl jsem a bylo jasné, že jsem svým výrokem nepřekvapil jen ty, kteří seděli u stolu. Čanga to muselo taky pořádně vykolejit, ale o to mi vlastně šlo. Sledoval jsem s klidnou tváří všechny přítomné a čekal na jeho rozhodnutí. Cíl si mě pozorněji prohlédl.
"Posaďte se. Promluvíme si, pane…?" řekl po chvilce uvažování řečený Goku a klidně se pousmál.
"Uchiha. Sasuke Uchiha." řekl jsem arogantně a hodně povýšeně se posadil na uvolněné místo. Idioti.

Hledač
Převlek byl geniální. Splňoval, co jsem chtěl a k tomu byl můj zadek středem pozornosti po celou tu dobu, co jsem šel do jednoho z vyhlášených barů. Mohl jsem si vybrat, ale tenhle mě zaujal ze všeho nejvíc. Možná to dělalo to oranžové nasvícení,…fakt nevím.
Navíc než jsem vešel, všiml jsem si koutkem oka opodál stojícího auta, které mi bylo nějak povědomé…bohužel nemám oči pro noční vidění. A tak jsem to neřešil.
"Vítejte v LO-FON, madam." řekl mi číšník a já cítil příval snobství.
"Děkuji." řekl jsem jen a nechal se uvést do nádherné haly s pódiem a s několika málo stoly. Tak tohle bude zajímavý…jsem trochu špatně totiž…
Přesto jsem se posadil a objednal si jídlo. Přinesli mi fakt nášup a taky to podobně stálo. Když jsem se blížil ke konci své návštěvy, porozhlédl jsem se po všech přítomných. Vzdychl sem a dopil víno. Zaplatil jsem a zvedl se k odchodu…

Venku jsem se zamyslel…a na něco si vzpomněl. To auto! Otočil jsem se. Ještě tam stálo. To byla moje šance. A tak jsem šel…už když jsem byl od něj pět metrů, bylo jasné, že patří Sasukemu. Ušklíbl jsem se a přejel ho prstem…Audi R8.
Ha, mám tě!
Řekl jsem si a podíval se na hůř laděný dům. Normální bar, kde jinde tě taky hledat, že. Ani na minutu jsem nezaváhal a razil si to svůdnými ženskými kroky ke vchodu baru SON-LIN.
...
Sotva jsem vešel, už na mě vysely oči všech přítomných chlapů. Dobře, Naruto! Cítil jsem jeho ledový pohled a málem zakopl…bože, ty se na mě nedívej! Přešel jsem k baru…
"Co to bude, zlato?" řekl mi barman a pousmál se na mě.
"Jin." řekl jsem a naklonil se schválně blíž k němu.
"Špatnej den?" řekl a zopakoval to po mě.
"Sluníčko právě zašlo." řekl jsem a otočil se k němu bokem.
Bezva, ještě si mě nepoznal, Sasuke.
Vypadáš, že ti všechno vychází…
Parchante jeden.
Nemohl jsem zabránit úsměvu. Rozhodně bylo jasný, co tu dělá. Přišel zabít toho týpka veprostřed. Ale ti okolo mu jsou na obtíž. Neví, jak se jich rychle zbavit. Ach bože, já jo! Dostal jsem nápad, jak ho zbavit těch goril okolo. A tak jsem se otočil zpět na barmana a nechal si nalít deset frťanů. A pak je před těma chlapama rychle a hlasitě vypil. Tohle zvládnu, ale to oni neví…
"Ten poděěěěělanej hajzl!" začal jsem křičet opilecké nadávky a pomalu se z posledním alkoholem přesouval hranými opileckými kroky blíž k Sasukeho stolu. Když jsem se o něj opřel, viděl mi do obličeje je ten na kraji. A tak jsem se položil na stůl a shodil jim pití…
"Hej! Zmiz!" řekl jeden.
"Počkej, s tou si užijeme." oponoval druhý a ostatní spíš sdíleli jeho názor. K mému štěstí.
"Opovaž seee na mě sáááhnout." řekl jsem opilecky a čekal na správnou chvíli, až…
"Jasně zlato, teď drž." řekl a chytil mě za ruce. Výborně...
...
V tu chvíli jsem byl v jeho slepém bodě a tak jsem se do toho dal! Dal jsem mu pár dobře mířených ran nohou a pak se s největší mrštností postavil na ruce a kopnul dva další do hlavy! Než se stačili vzpamatovat, už jsem udělal přemet na tom stole a dal dalším dvoum ránu do břicha! Pak jsem je oba dodělal pravým a levým hákem. Pak jsem se napřímil do přísné pozice a hleděl na toho posledního, co očividně ještě patřil k tomu týpkovy.
"Ještě si chceš užít?" řekl jsem a tvářil se dost ledově.
"N…nnne…" zakoktal a utekl mi z dohledu.
"To bych ti radila." řekl jsem, ušklíbl se a prohrábl si černou delší paruku.
"Ty čubko! Cos to uděla…?!" řekl ten týpek, zřejmě boss těch idiotů ale,…než to stačil doříct, někdo mě chytil pod krkem a už jsem se válel na stole! Známé tělo se mi násilím nacpalo mezi nohy tak, abych ho nemohl kopnout! Druhou rukou mi ten dotyčný zajel pod sukni a chytil…jau, to sakra bolí!
"Ani se nehni." řekl ledový hlas a já poslechl. Chvíli jsem sledoval Sasukeho obličej stejně jako on ten můj. Zamračil jsem se a trochu zkřivil tvář pokaždé, když mě Sasuke nelidsky zmáčkl v mém rozkroku.

Hledaný
Měl jsem pocit, že jsem právě prožil infarkt! Nebo něco podobného infarktu. To asi díky tomu, že jsem byl svědkem dvou moc nepovzbudivých věcí. První byla, že Naruto je v Číně a ještě k tomu pár centimetrů ode mě. A ta druhá, že má zase něco až moc sexy na sobě. Moc jsem se přemáhal, abych nemyslel na to kam, a na co sahám. Ale…Stejnak jsem měl každou sekundu touhu podlehnout mu.
Pochopil, že s jeho návštěvou jsem nepočítal a přestal se úplně bránit. Proto jsem mu přestal drtit rozkrok a místo toho uchopil rukojeť svojí Katsumi. Čang stál opodál a jen mě sledoval. Hrál si na zálohu zřejmě…
Než si ten Goku srovnal všechno důležité v hlavě, zmačkl jsem za zady spoušť a trefil ho z boku přímo do srdce! Musel jsem sice hodně zkroutit ruku, protože seděl vedle mě, ale šlo to. Koneckonců jsem profesionál. Nikdo si naštěstí ničeho nevšiml,…to i díky tomu krásnýmu novýmu tlumiči, který jsem si opatřil. Čang přiskočil a nenápadně mu zkontroloval tep. Když kývl, poznal jsem, že moje práce je u konce. Teď jen vyřešit…
"Už mě pust." řekl Naruto nevině a zatvářil se jako d***a. Ta jeho hra na ženskou mu fakt jde.
"Důvod?" řekl jsem ledově a sledoval jeho nádherné modré oči.
"Myslíš, že tvůj kamarád ví, kdo jsem?" řekl Naruto a ušklíbl se. Přitom na malou chvíli zakroutil očima směrem k Čangovi.
"Vydírání není moc chytrý tah." řekl jsem a jeho hra se mi chtě nechtě začala líbit.
"Je to na tobě, zlato." řekl svůdně a zatvářil se zase jako jemná osůbka ženského pohlaví. V tu samou chvíli k nám přišel i Čang a podíval se mi do očí.
"Co s ní?" zeptal se. Bylo jasný, že je svědkem…
Jaká nostalgie, Naruto.
"Je opilá a mimo." řekl jsem stroze.
"Jo a taky moc pěkná. Ale to nesouvisí." řekl mi naschvál Čang a jasně mi tím naznačoval, co mám udělat, aby bylo všechno v pořádku. Zamračil jsem se a pustil Narutův krk. Hrál dobře, že je opilá, ženská…proto zůstal ležet na stole a těžce dýchal…pak měl obličej zarudlý a zmatený.
"Fajn. Postarám se o to, aby zapomněla i to nic." řekl jsem a pomohl mu naoko do sedu. Čang mě pozoroval a něco ho zdá se překvapilo. Ještě, že jsem uměl rychle reagovat na nečekané situace.
"Proč ti to tak vadí? Užiješ si ne?" řekl a čekal.
"Vadí mi tvůj přístup." řekl jsem ledově a postavil Naruta na nohy. Opřel se o mě a já ho přidržoval. Rozkazy tohohle rázu zásadně nepřijímám, hochu.
A jde se domů.
Odešel jsem i s Narutem vedle sebe a Čang mě už nesledoval. Taková byla koneckonců dohoda.

"Co tady sakra děláš?!" řekl jsem, když jsme se rozjeli větší rychlostí v mém autě.
"Hloupá otázka." řekl Naruto nasupeně a rychle se připoutal na sedadle spolujezdce.
"Neříkal jsem ti, ať za mnou nelezeš?!" řekl jsem a pomalu začal být naštvaný jako on.
"Smůla." řekl jen stroze.
"Nech si tenhle tón, Naruto!" řekl jsem a poslal tím i varování, že moje nervy mají svůj limit.
"Zdrhnul si! Mám právo být nasranej!" řekl Naruto a přivřel svoje nádherné modré oči.
"Tohle jsme si přeci vyříkali." řekl jsem trochu klidněji.
"Tvoje důvody a jejich řešení jsou idiotský." řekl a tím mě zase dostal do varu!
"A co sis sakra myslel?! Že začnu spořádaně žít, chodit na přednášky o míru, každou neděli roznášet v malebném městečku poštu a…?!"
"Milovat se semnou." řekl a já se na něj nedokázal nepodívat. Díval se mi taky do očí. "Jen to." co jsem na tohle měl říct. Jasně, já chtěl to samí, ale pro jeho dobro bylo tohle lepší řešení. Podíval jsem se zpět na silnici a rozhlédl se po ulici.
"Tady tě ubytovaly?" zeptal jsem se a zajel na parkoviště.
"Jo. Jak to víš?" zeptal se s trochou toho překvapení.
"Tady bydlí jen právníci. Ať už domácí nebo zahraniční." řekl jsem, ale nepodíval se na něj. Vážně to, co dělám je správné?
On mi tvrdí, že ne ale…já chci a pro něj nejlepší jsou dvě rozdílné úvahy a…
"Když si semnou nechtěl žít, neměl si mi říkat, že mě miluješ, idiote." řekl Naruto a vystoupil.

Hledač
Měl jsem vztek a radost v jednom! Sasuke měl vážně velkou moc, když ve mně dokázal vyvolat tolik protikladných pocitů. Idiot, hajzl a parchant! To už máme tři v jednom, že jo? A to jsem ho chtěl pozvat na večeři…ten stres mě donutil vyhládnout.

Druhý den jsem musel brzo stávat kvůli tomu přelíčení. Sice začínalo v devět, ale já měl po včerejším vzteku okno a tak jsem nevěděl, o co jde. Příprava mi zabrala asi hodinu a tak jsem tu další strávil zkoumáním ledničky. Malej člověk, velkej hlad.
Když bylo asi dvacet minut před devátou, vyrazil jsem. Došel jsem tam asi za deset minut a kochal se tou nádhernou budovou. Ani jsem neměl páru o tom, že mě nějaké hnědé oči celou dobu sledují.
"Uzumaki-san?" zeptal se jemný mužský hlas.
"Ano. A vy budete Li Mang. Těší mě." řekl jsem a podal mu ruku.
"Potěšení na mé straně." řekl a doprovodil mě do zasedací místnosti. Nevypadal tak dobře jako jeho společník, možná to bylo i tím, že byl na mě moc starý. Jeho světle hnědé vlasy už sem tam tu šedinu měly ale jen velmi málo. Vypadal tak docela šarmantně. Jeho oblek ale naznačoval, že má víc peněz než celá moje ulice.
"Jste obeznámen s případem?" probudila mě jeho nečekaná otázka.
"Jistě." řekl jsem s klidem, jako by mě vůbec nerozházel.
"Dobrá, posaďme se tedy." řekl a ukázal mi místa. Sedl sem si a on vedle mě.
"To je ten podezřelí?" řekl jsem, když ho pomalu odváděli na místo.
"Ano. Chao Pchin-Jinem. Je to druhý zeť Chan Čchuo-Chaoa a jediný podezřelý." řekl pan Li a těžce nahlas vzdychl.
"To vím. Koneckonců to je ve složce." řekl jsem, abych nevypadal jako úplný idiot.
"A víte také, že jejich rodina je něco jako mafie?"
"Cože?" řekl jsem překvapeně. To už jsem jím zase byl.
"Slyšel jste dobře. Rodina jako uzavřená společnost. Je obtížné se k nim dostat a přesto…"
"Přesto co?" zeptal jsem se, protože jeho vzdychy a nedokončené myšlenky se nedaly moc snášet.
"Přesto se k nim jeden z venku dostal. Překvapivé je, že je z úplně jiné země." řekl pan Li a vypadal zachmuřeně vlastní pravdou.
"Kdy se k nim infiltroval?" zeptal jsem se a sledoval přitom i přelíčení. Soudkyně začala už před pěti minutami ale co. Mě zajímal spíš tenhle rozhovor.
Proč mám ten divnej pocit…
Je možný, že ten cizinec je…
"Před pár měsíci…Musí to být někdo speciální. Chan za normálních okolností Japonce nepřijímá."
"Aha." řekl jsem si a vše bylo jasný. Zbytek dne bude asi probíhat ve stejném duchu. Ach jo.

Hledaný
Měl jsem divnej pocit, jako by mě někdo prokouknul a já měl z toho jen další problém. Tyhle pocity bych neměl vůbec vnímat, ale já je pořád nedokázal vypouštět. Né všechny.
Když jsem dalšímu typovi střílel do hlavy, ozval se telefon, na kterej mi už dlouho nikdo nezavolal.
"Halo?"
"Dobrý den, Uchiha-san."
"Kdo volá?"
"Někdo, kdo potřebuje vaše služby."
"Co by to mělo být?"
"Chceme, abyste zabil mistra Chan Čchuo-Chaoa."
"A co za to?"
"Vůbec vám nevadí likvidace vašeho šéfa?"
"Ne."
"I když vám nic neudělal?"
"Ne."
"Jste zvláštní člověk, Uchiha-san."
"To není to správné slovo."
"Jistě. MY tomu říkáme ZRÁDCE."
"To už zní o poznání lépe. Co za to?"
"No, co takhle NIC?"
"Provokujete špatnou stranu zahrady."
"Právě, že na opak."
"Máte to pomotané. Vyhrožovat můžete jen, když znáte protivníkovu slabinu."
"Ale já jí znám."
"Takže?"
"Máte na to čtyřiadvacet hodin…Jinak…"
"Jinak co?"
"Jinak si zítra v ranním tisku můžete přečíst o mrtvole Uzumaki Naruta."
"Fajn."
"Výborně. Jsme domluveni. Neshledanou." Ten blbec!

Hledač
Pan Li byl moc milý člověk. Vzal mě ten den ještě na oběd a pozval do svého bytu. Byl úžasně velký a prostorný. Navíc měl úplně bombovej výhled na město.
"Čaj nebo kávu?" zeptal se Wang, který se k nám připojil po obědě a musel si k panu Li stejnak pro nějaké ty dokumenty. Asi to tu znal dobře, když mi nabízí pití on.
"Čaj, díky." řekl jsem a pousmál se.
"Jak je libo." řekl Wang a zmizel za zdí. Měl jsem chvíli na šmejdění tohohle malého království.
Prohlížel jsem si nějaké ty stojací fotografie, než mi zavibroval mobil. Bože, proč se lekám? Když jsem se podíval na display, nestačil jsem se divit, kdo mi to píše!
Satoshi
Kde si? Jsi sám?
Natsumi
Jo. Co tě to najednou zajímá?
Satoshi
Nezdržuj sakra a řekni mi to!
Natsumi
U svého zaměstnavatele doma.
Satoshi
Jméno a bydliště?
Natsumi
Li Mang. Jalová 23. Proč?
Satoshi
Hlavně nepanikař.
Natsumi
Co se děje, Sasuke?!
Satoshi
Poslouchej a udělej teď to, co ti řeknu.
Přečetl jsem si všechno, co mi napsal! Něco jsem věděl a něco mě dost překvapilo. Nesměl jsem zmatkovat. Vyjde to. Sasuke je semnou. Zaklapl jsem mobil ve chvíli, kdy oba…jak Wang tak pan Li vešli do místnosti a posadili se ke mně. Bylo mi najednou tak mdlo.
"Ale, někdo vás shání?" zeptal se pan Li a postavil přede mě horký čaj.
"Otec. Zajímal se jak jsem na to s případem." řekl jsem bez zaváhání a s trochou toho znechucení.
"Asi má o vás strach." řekl Wang a posadil se blíž ke mně.
"Spíš má strach o peníze." řekl jsem a pousmál se.
"Jste vtipný." podotkl Pan Li, když zaslechl Wangův smích.
"Snažím se." řekl jsem s úšklebkem. Už začínali všichni tušit, o co jde, ale pořád jsme hráli tuhle stupidní hru na blbečky. Já nic nevím, přeci!
"Tak a teď já. O jedné neblahé situaci." řekl pan Li.
"O jaké?" zeptal jsem se.
"O vašem únosu a použití." řekl pan Li a podíval se na mě s ledovým odleskem v očích!
"Vaše vtipy nejsou taky vůbec špatné, Pane Li." řekl jsem, ale nezasmál se tomu. V mých očích se objevilo stejné ledové ostří!
"Bohužel. To nebyl vtip." řekl pan Li a já právě tohle čekal. Sasuke říkal, aby sem se moc nepral, ale abych je dostal oba blíž k oknu. Bezva a nemám jim taky umejt vlasy?!
"Odpor je marný, Uzumaki-san." řekl Wang, když mě viděl, jak sem se pomalu vyhoupl na nohy a přesunul se před obrovské okno!
"Budu o tom uvažovat." řekl jsem a sledoval, jak se oba staví na nohy a Wang až neuvěřitelnou rychlostí přibíhá ke mně! Naschvál jsem párkrát mířil mimo jeho obličej, než jsem se nechal přimáčknout k zemi. Musel jsem mu dovolit všechno, aby vyšlo to, co bylo v plánu.
"Jste docela roztomilý, Uzumaki-san." pošeptal mi Wang a sáhl mi pod košili. Pak jí rozepnul a začal mě líbat na hrudi a krku. Tohle ti tedy jen tak nezapomenu, Sasuke…co si mě donutil udělat…
"Nech si zajít chuť." řekl jsem a trochu se bránil, ale né plnou silou. Samozřejmě, že to nepochodilo ani v jednom směru…jen to mělo zdržovat…
"Potřebujeme tě, aby tvůj přítel udělal to, co potřebujeme." řekl pan Li a přešel blíž k nám a tím pádem i k oknu!
"Uvědomujete si, jak blbě to zní?" řekl jsem a snažil se nevnímat Wangovi slizký doteky.
"Když myslíš, ale uvědom si…" ozvala se rána a sklo se v jednom místě rozpadlo na kousíčky!
Kulka!
To byla kulka!
Sasuke…!

Hledaný
Zabil jsem ho! Jednou ranou z takový vzdálenosti! Jsem fakt třída.

Hledač
Zabil ho! Jednou ranou z…odkud vlastně střílí? Wang se strachem v očích napřímil!

Hledaný
Teď ten, co mi šahá na Naruta! Bezva, sám se mi nabídl. Bum!

Hledač
Než jsem stačil cokoliv udělat, ozvala se druhá rána, která se spoustou střepin skončila v další hlavě!

Hledaný
Další mrtvola. On svět o nic nepřichází. Zajistil jsem zbraň a poslal Narutovi SMS, kde na mě má počkat až to tam nějak tou svojí profesí vyřeší.

Hledač
Bože, a teď babo raď! To nejtěžší zbylo na mě. Otřel jsem tedy všechno svoje otisky a rozházel pár důležitých věcí. Když jsem odcházel, nezapomněl jsem ani na jeden fakt. Musel jsem dveře napůl zavřít a pak je vykopnout! To poldy trochu zmate. A teď pryyyčččč!

Hledaný
Nečekal jsem, že mi za pár hodin zaťuká na dveře a bude pěkně naštvanej! Sotva jsem mu otevřel, už na mě chrlil jednu nadávku za druhou! Byl hrozně sexy a ani o tom nevěděl.
Mám na tebe chuť, Naruto.

"A co takhle děkuju?" řekl jsem a tím ho trochu vykolejil. Začervenal se a podíval se jinam.
"Děkuju." řekl najednou a vrátil svůj pohled zpět na můj.
"Nemáš zač." řekl jsem a sledoval, jak si sedá do černého gauče. Zatvářil se, jako bych ho vyháněl…jeho obličej byl najednou zklamaný…vypadal, jako by věděl, co teď přijde. Jako, že to tak trochu nevěděl. Pousmál jsem se a posadil se vedle něj. Nijak jsem mu nenaznačil, co mám ve skutečnosti v plánu a tak na mě nijak nereagoval. Seděli jsme a koukali do sebe, než jsem to vzdal a promluvil, jako by nechtěně…
"Nechtěl si ode mě něco?"
"Co jako?" řekl a otočil na mě hlavu.
"No já nevím, co ale něco to bylo." řekl jsem a ušklíbl se po něm. Po asi minutě mého intenzivního pohledu mu začala rudnou tvář. Že by si to uvědomil…
"Blbče! Jak můžeš v takový chvíl…?!" řekl, ale na víc už jsem mu nedal prostor. Jak se ke mně víc nahnul, zmocnil jsem se jeho tak lákavých rtů a bral si jeho polibky, které mi začal hned vracet. Když jsem mu dovolil znovu dýchat, měl vepsané v očích, co chce.
"Takže?"
"Miluj se semnou, Sasuke." na nic jsem nečekal a splnil jeho toužebné přání.

Hledač
Na nic nečekal a začal mě znovu líbat. Nebránil jsem se, potřeboval jsem ho na to už nějakej ten čas. Pár minut stačilo k tomu, abychom oba přestali myslet a vnímali jen svojí touhu. Ta nás ničila a doháněla k šílenství. Obzvlášť mě teda. Když mi Sasuke pečoval o mého kamaráda, myslel jsem, že vyletím z kůže jako malé dítě…bylo tak moc příjemné, že jsem nedokázal pochopit, jak jsem bez toho mohl žít takovou dobu. Donutil mě poprvé vystříknout a pak mi jazykem dělal cestičku ze slin přes moje břicho, hrudník, krk…kde se zastavil a užíval si mého vzdychání…parchant. Proto jsem mu obtočil nohy kolem pasu a přitáhl se k němu…otřel jsem se přitom o jeho kamaráda a vyloudil z jeho úst moc krásný sten…to jsem asi dělat neměl...
Sasuke se nadrženě podíval do oblasti mého rozkroku a už se uveleboval ke svému vpádu. Podíval se mi do očí a políbil mě…jemně. To byl souhlas…můj i jeho.
Pak začaly jeho jemné přírazy smíchané s těmi tvrdšími…přesně jako jeho povaha…jemný a někdy agresivní…škoda, že se mi to líbí jen při sexu.
Naposledy přirazil a oba jsme se udělali, pochyboval jsem ale, že tímto to končí. Nemýlil jsem se.
Noc je ještě mladá.

Alespoň bylo rozhodnuto. V Sasuke ho očích jsem taky zahlédl souhlas. Kdo by sakra beze mě chtěl žít, no ukažte mi ho? Nikdo? Já jsem si to myslel.
Když jsem se ráno podíval na budík bylo kolem desáté…to je ještě ráno…no pro mě teda jo. Nemohl jsem si nevšimnou ani data v kalendáři. Byl pátek…
Pátek třináctého začíná konečně náš společný život.
Zůstávám s tebou, Sasuke.

---------------------------------------------------------------------------------------------Letter
Milovaný otec
Minato Namikaze
Janova 27.
Takata

Ahoj tati,
Bohužel se moje návštěva cizí země trochu protáhne. Neboj se o mě, na svačinu mám a nikdo se mě tu nepokouší zabít ani znásilnit. Jo a pozdravuj mámu a ujisti se, že nic netuší.
Zatím Tvůj milovaný syn Naruto.