SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Marionette - Kapitola 5.

>Helois< Chjo, Mari-kúúún, nechceš už přejít k těm prasečinám? Tohle mě moc neba… a hlavně pořád nevím, kdo ten tvůj šamstr je!
>Marionette< Vážně? Já myslel, že už ti to došlo!
>Helois< Buď mám dlouhé vedení, nebo jsi to prostě ani NENAZNAČIL!
>Marionette< Dobře, dobře, trochu to urychlím.
>Helois< No sláva!
>Marionette< Vlastně… můžu přeskočit celé dva týdny… a dostat se tak k dost šokující informaci...

Dalších čtrnáct dní byly pro Remyua úplným očistcem. Polovina školy ho nenáviděla, Kanako na něj byla naštvaná kvůli tomu večeru a nenechala na sebe ani prstíčkem sáhnout, s Hibarim a Madaramem se viděl jenom ve škole, měl zatržené kapesné a navíc musel každý den chodit do ateliéru a likvidovat následky svých hříchů.
Dost ho šokovalo, když se asi týden po tom incidentu, probíral stohy kreseb a maleb, zatímco Shimeji v rohu místnosti pečlivě kreslil keramický hrneček s nakřáplým uchem a dveře k ateliéru se náhle rozletěly. Stála v nich asi šestnáctiletá dívka. Měla světlé odbarvené vlasy se zelenými pramínky stáhnuté z čela čelenkou, přes rameno přehozenou tašku obsypanou odznaky a plackami s anime postavičkami.
„Shiméé!“ rozpřáhla ruce a přeběhla přes místnost. Padla Shimejimu kolem krku a líbla ho na tvář. „Jak si to představuješ, že mě ani neuvítáš, když se po takové době vrátím zpátky!“ zazubila se, když o krok ucouvla. Shimeji se usmál.
„Mám práci, ale to už určitě víš!“
Dívka se ohlédla po Remyuuovi a vrhla po něm pohledem, který zatím viděl jen u Darmošlapky, když ji od sebe odtrhl nějakým obzvlášť drastickým způsobem. Cítil, jak mu po zádech přejel hřeben husí kůže.
„Prý tady hlídáš toho přizdisr*če, co nám zničil práci za poslední dva roky,“ zasyčela temně, pohodila krátkými vlnitými vlasy a založila si ruce na prsou.
„Toho přizdisr*če bych si vyprosil!“ ozval se Remyuu. Dívka si pohrdlivě odfrkla.
„Toho sis vysloužil, kdyžs nám podpálil ateliér!“
Remyuovi rychle došlo, že ta holka asi taky patří do výtvarného kroužku a podle jejího výrazu taky přišla o pár prací. Remyuu se na ní zkoumavě zadíval. Nějak nevěděl, kam s ní.
Shimeji si toho pohledu všiml. „Watanabe, možná neznáš Mai Kamishiro. Chodí se mnou do třídy. Teď byla měsíc v Koreji,“ vysvětlil stručně.
Remyuu se prudce zvedl ze země, černé kalhoty zadělané od rozmazaných barev, prachu a špíny. „Mai Kamishiro? Tu znám. Dělá karate, ale… pokud si pamatuju, byla to bruneta s rovnátkama a ne…“ Nevěděl, jak Kamishiro popsat, aby ji čirou náhodou neurazil. Protože jestli byla vážně ta Mai Kamishiro, kterou myslel, nedělalo by jí problémy mu rozbít hlavu o opodál stojící lavici. Zatímco většina lidí, co dělali nějaký bojový sport ho neuměli v praxi použít, Kamishiro byla pověstná tím, že zlomila ruku jednomu třeťákovi, který si na ní dovoloval.
„Rovnátka mi sundali než jsem odjela a vlasy jsem si nechala ostříhat a přebarvit v Koreji. Tolik k té velké záhadě,“ zahučela Kamishiro jízlivě a povytáhl jedno obočí, aniž by se jí to druhé jen trochu cuklo. Tohle chtěl Remyuu vždycky umět a iritovalo ho, že Kamishiro je už druhý člověk, kterého v poslední době poznal a který to uměl. Tím prvním byl Shimeji.
„Aha.“ Remyuu nevěděl, co jiného na to říct. Kamishiro se od něj zase otočila a přisedla si k Shimejimu. Remyuu potichu zaskřípal zuby a nasadil si sluchátka. Tak tuhle holku neměl rád už od prvního setkání a to hned z několika důvodů. Kromě toho obočí, faktu, že ho nazvala přizdisráčem tu byla ještě skutečnost, že patřila k tomu minimu dívek, kterým se nerozklepala kolena sotva ho uviděla.
Po zbytek hodiny Kamishiro Shimejimu něco vykládala a občas vrhla nepřátelský pohled směrem k Remyuuovi, ale ne tak nenápadně, aby si toho nevšiml. Shimeji to velkoryse přehlížel a na tváři měl široký úsměv. Bylo vidět, že Kamishiro rád vidí. Ta odešla až asi deset minut před koncem Remyuuovi pracovní doby. Znovu ho políbila na tvář a slíbila, že se u něj večer staví.
„Proč se tváříš jako kdyby tě něco raflo do zadku?“ zeptal se Shimeji, když si skládal věci do tašky. Remyuu neodpověděl a místo toho popadl vytříděný štos obrázků a nacpal ho zpátky do skříně. Několik poničených výkresů odnesl ke dveřím na vyřazenou hromadu, kterou měla druhý den projít Kuriri a schválit jejich likvidaci. Nechtěla totiž riskovat, že by Remyuu zlikvidoval nějakou abstrakci s tím, že je to rozpité.
„Probírám se tu sto let starými čmáraninami. Jak se mám tvářit?“ ušklíbl se Remyuu. Shimeji si založil ruce na hrudi a naklonil hlavu na stranu.
„Je to kvůli Kamishiro?“ zeptal se.
„Proč by mělo?“ Remyuu se napřímil a v náručí svíral štos kreseb, které měl v úmyslu vrátit do skříně. Shimeji si povzdechl a opřel se o lavici.
„Prostě je naštvaná, žes jí zničil práce. Což jsem každopádně taky…“
„No vidíš… tak proč tu byla ta otázka?“
„Nesmíš si to brát osobně. Nemá ráda kluky, kteří se mnou tráví čas,“
pokrčil rameny Shimeji a prohrábl si rezavé vlasy a zamyšleně k Remyuuovi zvedl tmavé oči. Remyuu se právě pokoušel kresby položit na nejvyšší polici skříně. Za boha tam nemohl dosáhnout a tak se musel postavit na špičky černých tenisek.
„Proč na kluky? To je to taková žárlivka, že nesmíš mít ani kámoše? To tě docela lituju. To Kanako je ohledně kamarádů vcelku shovívavá. To mi připomíná, že už by jí mohlo přejít to trucování…“ Poslední věta byla spíš taková nahlas vyslovená myšlenka. Shimeji se rozesmál nahlas.
„Ty jsi fakt strašlivej narcis. Co se netýká tebe, toho si nevšímáš!“
Remyuu postrčil štos papírů na polici a pokoušel se jí posunout dozadu. „Jo, to se o mně ví, ale netuším, proč to vytahuješ teď!“
„Kamishiro nežárlí jako ta tvoje Kanako.“
„Jo, jasně, klidně si to namlouvej!“
„Já s Kamishiro nechodím!“
řekl Shimeji a s dalším povzdechem si z vlasů vytáhl sponky a tak mu do očí přepadly prameny zrzavých vlasů. Potřásl hlavou, aby se mu trochu vzpamatovaly z celodenního pobytu ve sponkovém zajetí a zamyšleně si jeden pramen odfoukl z čela na stranu.
Remyuu se otočil od skříně a nechápavě se zamračil. „A co teda měla znamenat ta scéna? Kámošky ti takhle nepadají kolem krku a nelíbají tě jako by nic! Já to moc dobře vím!“ Poposunul kresby na polici.
„Jsem gay.“

Remyuu zkameněl a vůbec nevnímal, že práce z police sklouzly a sesypaly se na něj. Stál jako solný sloup, ruce pořád vztažené ke skříni, tváří otočený k Shimejimu, který si znuděně pohrával s jedním pramenem vlasů.
„Jak prosím?“ zeptal se pomalu Remyuu, protože jeho mozek odmítal tu informaci zpracovat.
„Gay. Chceš to snad vyhlávkovat? G-A-Y. A divím se, že ti to tvoji vypečení kamarádi nevyslepičili, protože se tím nijak zvlášť netajím…“ pokrčil rameny Shimeji. Remyuu konečně svěsil ruce a otočil se k němu čelem.
„Počkej a to znamená…“ Větu nedokončil, protože jeho mozek se mu pokoušel vynahradit nedávný výpadek a tak dal dohromady závěr ještě dřív, než přetřídil všechna fakta. Místo toho couvl, až zády narazil na skříň, čímž si na hlavu srazil poslední dva papíry, které se ještě pokoušely udržet balanc na polici a zrudl jako rajče.
Shimeji cynicky povytáhl obočí a velmi nevybíravým způsobem přejel Remyua pohledem od hlavy až k patě. Remyuu si moc dobře uvědomoval, že přesně stejným pohledem on hodnotí dívky a proto mu vůbec nebylo příjemné, že teď je na špatné straně těch kritických očí.
„Moc si nelichoť,“ uklidnil ho Shimeji s kyselým úšklebkem.
„C-cože?“ vykoktal Remyuu a ke svému zděšení zjistil, že se ho ta poznámka trochu dotkla.
Shimeji pokrčil rameny a znovu ho přejel tím pohledem. „Vážně mě nevzrušuje typ kluků jako jsi ty. Namachrovanej idiot, co je věrnej asi jako… no, přirovnání raději doplňovat nebudu!“
„Hej! Nemám jediný důvod, proč bych si to měl nechat líbit!“
vyštěkl vztekle Remyuu a pohodil hlavou. Shimeji se ušklíbl. Remyuu ho najednou viděl v úplně jiném světle. Nebylo to zrovna světlo růžové.
„To ne, ale stejně se chováš jinak. Kdybych ti to řekl jindy, vůbec by ses nad tím nepozastavil, nebo bys to komentoval nějakou tou svojí ležérní frází totálního pozéra. Ale teď, když víš, že jsem na kluky, něco tě nutí se chovat jinak.“
Shimeji vstal z lavice a zamyšleně si popotáhl šňůru od sluchátek. „Stejně jako Kamishiro.“
„Kamishiro je…“
„…homofobka jak vyšitá. Znám se s ní už asi deset let a nesla hodně těžko, když jsem jí to řekl, protože gaye nesnáší. Ale přece jenom si na mě zvykla a teď se může chlubit, že je jediný homofob na světě s teplým nejlepším kamarádem…“

Remyuuovi to najednou začalo docházet. Takže oni spolu nechodí. Jsou jen kamarádi a ona se k němu chová tak, jak chová, protože ví, že i kdyby se před Shimejim třeba svlékla do naha a nabídla mu nezávazný sex, stejně by jen s díky odmítl.
„Chápu,“ přikývl nejistě a měl chuť couvnout ještě o pár kroků dozadu, ale bránila mu v tom masivní skříň.
„Být tebou posbírám ty věci a zmizím,“ prohodil Shimeji už zase obyčejným konverzačním tónem a otočil se ke dveřím. Remyuu jen tupě přikývl a sehnul se pro práce.

„Takže ty jsi věděl, že je to gay?!“ vztekal se Remyuu a vztekle mrštil po Hibari několik zrnek popcornu. Hibari si je s ledovým klidem setřásl z vlasů a pokrčil rameny. Ležel roztažený na břiše na červeném přehozu Remyuuovi postele a klátil nohama, bradu složenou v dlaních.
„Věděl,“ souhlasil.
„A proč jsi mi to neřekl?“
„Neptal ses. A nebylo to nijak důležité vzhledem k tvojí situaci. Prostě na tebe dohlíží. Je jedno, jestli je to gay, heterák, holka, učitel nebo třeba kamera. Účel je stejný. Takže jsem si říkal, proč tě něčím takovým zatěžovat!“
Hibari podrbal Darmošlapku, která se před ním slastně rozvalovala na zádech, na bříšku. Remyuu po kočce vrhl ledový pohled, protože jí považoval za zrádkyni.
Ale to se do konverzace zapojil i Madarame, který seděl obráceně na Remyuuově pojízdné židli a bradou spočíval na jejím opěradle. „Děláš z toho zbytečnou vědu, Remyuu. Na tom, že je gay není nic špatného. Každý máme nějakou orientaci!“
„Že to takhle v klidu bere Hibari, to chápu, ten bere s klidem všechno, ale že i ty, June?!“
„Toho Juna si nech od cesty. Kdyby Bůh chtěl, aby mi lidi říkali June, nevybavil by mě tak frajerským příjmením jako je Madarame!“
ohradil se Madarame ostře.
„Uklidni se, ano? Neodpověděl jsi mi na mojí původní otázku!“ upozornil ho Remyuu a hodil si do pusy zrnko popcornu.
„Prostě mi to nevadí. Jsme všichni už skoro dospělí, tak by ses měl naučit trochu respektovat názory svého okolí! Co bys dělal, kdybych něco takového řekl já, hm?“
Remyuu a Hibari si vyměnili zadumaný pohled. Madarame ho zaregistroval a vůbec se mu nelíbil. Nejistě si mezi prsty promnul pramen odbarvených vlasů.
„Madaramééé?“ protáhl Hibari a naklonil hlavu na stranu. Madarame těkal očima z jednoho na druhého. Najednou mu docvaklo, co oba dva napadlo.
„Nenene! Já nejsem gay!“ vyjekl najednou a zvedl ruce v obranném gestu. Klečel na židli, klobouk se mu svezl z čela a vypadal dost zaskočeně. Remyuu pokrčil rameny a do pusy si nacpal hrstku popcornu. Hibari se znovu sklonil k Darmošlape, která předla jako motorek. Madarame ale ještě neskončil. Nejistě si promnul dlaně a několikrát si okolo zápěstí protočil stříbrný náramek. To byl jasný znak nervozity, čehož si samozřejmě oba dva jeho kamarádi všimli.
„Madarame, prosím, jestli JSI gay, mohl by sis to sdělení nechat až na zítra? Myslím, že dneska už mi jeden infarkt stačil!“ zaprosil zdrceně Remyuu a promnul si spánky. Madarame se nervózně zasmál.
„Ne, ne, nejsem gay, ale… víte, tak nějak už jsem vám to chtěl říct dýl, ale nějak nebyla dobrá příležitost a tak…“ Remyuu úplně viděl kapičku potu, která mu stékala po tváři. Madarame těkal očima po pokoji a přerývavě dýchal, jako kdyby se chystal skočit po hlavě do bazénu plného červů.
„Tak ven s tím, Madaro!“ vyzval ho Hibari klidně. Jeho tón úplně budil dojem, že by s klidem přijal i sdělení, že Madarame někoho zabil. Takový prostě Hibari byl. Kliďas za každých okolností.
„No…“ začal Madarame nejistě a zaklonil se na židli, svíraje opěradlo pevně v rukou. „Víte… ono se to s tou orientací dost míchá, když jste v pubertě a navíc v neúplné rodině…“ Madarame narážel na své rozvedené rodiče.
„Jak s orientací? Vždyť jsi říkal, že nejsi to… však víš…“ Remyuovi se to slovo nechtělo vyslovovat, pokud by mělo popsat jeho nejlepšího kamaráda.
Hibari si nahlas povzdechl. „Zamysli se, Remyuu. Není gay. Není hetero. Co ti logicky zbylo?“
Remyuu nechápavě zaklonil hlavu a setkal se se znuděným pohledem své kočky. Ta natáhla tlapku, opřela mu jí o čelo a podrážděně mňoukla, jako kdyby říkala Mysli, ty pitomečku.
Najednou to Remyuovi došlo. Prudce narovnal hlavu, což nebyl moc dobrý nápad vzhledem k tomu, že měl na čele položenou kočičí packu. Darmošlapka zaťala drápy a Remyuu si tím pohybem na čele způsobil tři tenké rovnoběžné čáry.
„Au!“ vyjekl a vyskočil z předložky na které celou dobu seděl, zády opřený o pelest postele. Kočka znovu mňoukla, švihla ocasem a vrátila se pozorností k Hibarimu. Remyuu si promnul čelo a otočil se na Madarameho, který nervózně posedával na jeho židli a tvářil se jako oukropeček.
„Takže ty jsi…“ zeptal se Remyuu nejistě. Madarame přikývl.
„…bi. Nejsem na to zatím nijak pyšný, ale prostě si nemůžu pomoct.“
Remyuu se sesul zpátky na kobereček a promnul si poškrábané čelo. Začínala ho bolet hlava. Jeho mozek dostal moc informací naráz. Respektive v jednom dni. Nejdřív se ukáže, že kluk který ho má hlídat je gay. To by mu možná až tak nevadilo, pokud se v příštích týdnech bude držet v uctivé vzdálenosti alespoň pěti metrů. Ale fakt, že jeho nejlepší kamarád je bisexuál ho dost vykolejil.
Ještě před několika týdny byl jeho život perfektní. Nic ho netrápilo a jeho jedinou starostí bylo, jak Kanako donutit, aby mu dala. A najednou tohle…
„Jak jsi na to vlastně přišel?“ zeptal se Remyuu a doufal, že v příštích několika větách nebude ani jednou zmíněno jeho ani Hibariho jméno, protože to by znamenalo jen o další problém víc. Ale místo toho se Madarame uvolnil a úlevně si oddechl. Zřejmě to v sobě držel už dost dlouho. Znovu se svezl do sedu a pažemi objal opěradlo židle. Odstrčil se od stolu a přejel přes dřevěnou podlahu až ke dveřím. Tam se znovu odrazil a vrátil se zpátky.
„Je to asi pět šest měsíců. Na jednom mejdanu… už ani nevím u koho to bylo. U Hibariho určitě ne… každopádně trochu jsem to tam přehnal. Vy dva jste byli bůhví kde. Myslím, že to byl ten večer, cos uletěl s Mizuki,“ otočil se Madarame na Remyua. Ten se při vzpomínce na svou bývalou holku, s kterou vydržel asi pět hodin, otřásl. Mizuki byla ta nejúlisnější holka, jakou kdy poznal a ještě dlouho se z ní vzpamatovával, nehledě na to, že jí jaksi chyběla taková ta dívčí jemnost a proto mu svým gorilím stiskem málem rozdrtila rameno.
Remyuu si při té vzpomínce rameno promnul.
„Ten večer jsem dost přebral a ani nevím jak… prostě jsem skončil s klukem.“
Remyuu vykulil oči. „To jako, žes…“
„Co? Ne! Tak moc jsem zase nepil. Nedošlo to až… ehm.. k tomu. Ale dejme tomu, že hodně blízko. Hodně, hodně blízko.“
Madarame neměl v úmyslu jim prozradit, že ten večer se nic nestalo, ale že se s tím klukem vyspal hned následujícího dne. A že to poté udělal ještě párkrát. Přesněji sedmkrát.
Remyuu si s Hibarim vyměnil zamyšlený pohled.
„Takže tys do toho vlastně spadl po hlavě a ne, že by sis to uvědomil po dlouhé depresi, nebo tak,“ shrnul to Hibari klidně a podrbal Darmošlapku mezi ušima.
Madarame se zazubil a přikývl. Byl rád, že ani jeden nejančí a nedívá se na něj jako na úchyláka. Bylo to těžké rozhodování, ale byl rád, že nakonec vybral tuhle cestu, jak jim to sdělit.
„Madarame?“ zeptal se Remyuu po chvíli ticha.
„Hm?“
„A máš raději holky nebo kluky? Nebo jako.. čemu dáváš přednost?“

Madarame se na okamžik zamyslel. „Asi spíš holkám. Kluci jsou pro mě spíš taková bokovka,“ řekl nakonec. Remyuovi se z nepochopitelného důvodu ulevilo. Nebylo to, že by se bál, že Madarame bude pokukovat po něm nebo tak, ale spíš ho trápila jiná věc. Dnešní přiznání Shimejiho. Shimeji jasně řekl, že Remyuu není jeho typ (za což mu upřímně děkoval), proto ho napadlo, jestli by náhodou jeho typ nemohl být právě Madarame.
Zamyšleně se na svého kamaráda zadíval. Drobné postavy, velké hnědé oči, odbarvené vlasy a věčně veselá nálada. Moc se v myšlení homosexuálů nevyznal, ale hádal, že přesně kluci jako Madarame jsou na roztrhání.
Remyuu se otřásl při pomyšlení, jakou roli v tom vztahu může tak Madarame mít.
„Hele a ještě jedna otázka…“ ozval se po další odmlce. „Jak tě vlastně napadlo, že to není jen úlet, ale že by se ti kluci mohli líbit jako takoví?“
Madarame se nad tou otázkou zarazil, protože ho nenapadala správná odpověď.
Chvíli vládlo v místnosti ticho. Přerušovalo jej jenom Darmošlapčino hlasité předení. Madarame zadumaně zvedl oči ke stropu. „Víš…“ začal a promnul si strništěm nepoznamenanou bradu. „Asi… No… To je těžký říct. Ale řekl bych, že poprvé jsem o tom začal vážněji uvažovat asi když jsem se poprvé podíval na kluka a napadlo mě Páni, nikdy jsem si nevšiml, jak je hezkej!“

>Helois< Mám v tom pěknej guláš. Navíc ti nevěřím, že by se ti ke změně orientace přiznali hned dva známí v jednom dni!
>Marionette< Věř tomu nebo ne, je to tak.
>Helois< Ale je dobře, že se přiznal, jak to s ním je, co?
>Marionette< O kom přesně teď mluvíš?
>Helois< O tom tvém bojfrendovi, samozřejmě!!
>Marionette< Jo, ahá! No, dost mě to překvapilo, jen co je pravda. Ale… u mě to bylo taky dost nečekaný, takže mu to nemůžu vyčítat.

______________________________________________________________

Můj úžasný tumblr ♥

Dodatek autora:: 

Čauky mňauky, spárklíčané a marioneťané!
Je tu další kapitola. Vůbec nemám na psaní čas a škola mě dost vyšťavuje. Ale i tak jsem se překonala a včera napsala celou pátou kapitolu naráz. Objevuje se nová postava. Mám z ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu je bezva a na druhou... no, však posoudíte sami. Jen bych chtěla upozornit, že už asi pět postav z Marionette jsou vypůjčené z mého připravovaného projektu Babylon. Povahově a vzhledově jsou stejní, ale jsou v jiném prostředí atd... takže budu mít identická OC ve dvou pracích =D Ale to je teď jedno.
Dostala jsem nový tablet ♥ Problém je v tom, že trochu blbne. Trochu víc. Nechce mi kreslit v Gimpu a když už, tak nereaguje na přítlak. Asi ho vyhodím z okna. Nechápu, proč kámoščin fungoval bez problémů a můj musí takhle zlobit.... -_-
Touto cestou bych vás všechny tvůrčí duše chtěla vyzvat: Fanarty. Máte chuť? Udělejte, pošlete! Už jsem takhle obdržela dva od Marty <- Shimejiho a Remyua.... yummy yummy ♥ Miluju fanarty. A strašně mě zajímá, jak vidíte postavy vy! Takže pokud byste měli chuť... do toho!
Už bych měla končit. Ještě jedna věc: Těšíte se na Sparkless: B-day Bonus? \(_・ω・_)/

4.95238
Průměr: 5 (63 hlasy)