SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Minulost v budoucnosti - 3. díl

Minulost v budoucnosti – 3.díl

Nedůvěřivě jsem přešlápl z nohy na druhou nohu a zadíval se do země. Byl jsem trochu nejistý. Na něm bylo znát těch pět let, které od našeho posledního setkání uběhly.
"Těch pět let na tobě nenechalo ani stopu, tedy krom tvé lásky ke sdírání vlastní kůže." Promluvil s úsměvem. Takže si všimnul, že nestárnu. No super, jak tohle budu vysvětlovat? Těžko mu budu tvrdit, že mám u hradu super studánku s tak čistou a kvalitní vodou, která zabraňuje stárnutí...
"Mám to v genech, vypadat mladě." Pokusil jsem se vykroutit... Jo, kdyby tak věděl jaké geny jsem dostal...
"Geny..." Zabrblal si sám pro sebe a sklonil se k hrnci s polívkou.
"Polívku nechci." Hlásil jsem předem. Jen se usmál a nandal pouze sobě. Jak to mohl pořád jíst? Smrdí to a je v tom česneku, kolik sem za celej život nesnědl.
"Víš, stýskalo se mi po tobě, když jsi tak zmizel." Zvedl ke mě obrovské oči. Opravdu mi byl podobný.
"Jak se ti po mě mohlo stýskat, když mě ani pořádně neznáš?" Ta moje zvědavost mě fakt jednou zabije.
"Možná o tobě vím víc, než si myslíš, Yuuto." Odpověděl mi bez mrknutí oka. Co by o mě sakra mohl vědět? Že jsem upír by poznal i slepej, když jsem na něj nejednou cenil zuby. A nic dalšího vědět nemůže, protože to nevím ani já sám.
Uzavřený do svého nitra jsem přemýšlel a nevěnoval mu pozornost, což ho asi dost rozčílilo. Vyžádal si moji pozornost. Obyčejně se to dělá tak, že někoho praštíte, ale on ne, on mi pod nos musel strčit tu polívku! To bych byl radši za tu ránu.
"Měl jsi erotické sny, viď?" Zeptal se mě, když jsem k němu stočil svůj pohled, který prozrazoval mojí čirou nenávist k obsahu misky.
Až o trochu později mi došel jeho dotaz. Zrudl jsem až po kořínky vlasů.
"Do toho ti nic není!" Vykřikl jsem. Jako smrtelník jsem takové sny míval a míval jsem je sakra často. Kolikrát byly skoro až reálné, dalo by se říct. Zato teď, co jsem upír, od mého znásilnění mě chuť spolehlivě přešla.
On pouze pokýval hlavou a otočil se pro další misku polévky.
"Když myslíš." Zabrblal jen zády ke mě.
Nevěnoval jsem tomu pozornost a přemýšlel jsem, kde sehnat nějakého člověka na večeři. Už opravdu nutně jsem potřeboval napít.
"Máš alespoň žízeň, když ti polévka nejede?" Sakra, on mi snad fakt čte myšlenky!
"To, co můžu pít mi ty nabídnout nemůžeš..."
"Můžu! Taky mám v těle krev!" Co to, sakra, sám mi nabízí svůj krk? Je to masochista? Sebevrah? Blázen? Leze mu česnek na mozek?!
"To nejde."
"Proč?"
"Buď te vycucnu úplně, nebo ti otrávím krev a zemřeš." Je to tak, pokud kousnu, buď musím vysát vše a nebo počítat s tím, že člověk stejně zemře na otravu krve. Moje špičáky byly horší než jed.
On se ale usmál a vytáhl nůž. Super, nechci ho kousnout, tak mě rozřeže?
On ale navedl nůž proti svému zápěstí a udělal středně hluboký řez. Tak hluboký, aby tekla krev, ale ne až tak hluboký, aby ho ohrozil na životě.
"Na, dej si." Natáhl ke mě krvavé zápěstí. No to si ze mě dělá srandu?!
Na přemýšlení jsem neměl čas, protože než jsem si to uvědomil, už jsem měl rty natisknuté k jeho zápěstí a slízával krev. Opatrně, jen jazykem, abych ani špičkou špičáku nezavadil. Byl tak slaďoučký. Užíval jsem si tu hostinu a on asi evidentně taky, protože měl zavřené oči a pootevřené rty. Zrychleně dýchal. I jeho tep byl rychlejší, cítil jsem to na proudění krve. A co bylo hlavní, měl v krvi něco, co mi opravdu hodně chutnalo. Chtěl jsem toho víc, ale jeho rány již byly čisté a já měl smůlu. Žízeň jsem sice zahnal, ale i tak ve mě zůstal prázdný pocit, že mi něco chybí.
"Chutnal jsem ti?" Zeptal se mě.
"A docela i jo." Přiznal jsem se.
"Docela? To asi nejsem moc dobrý, ukaž."
Přitiskl své rty na moje a pak mi je obkroužil jazykem. Trochu jsem ztuhl. Pokud nepočítám toho čistokrevéno a mé sny, byl to můj první polibek.
"Náhodou, jsem docela dost dobrý." Zasmál se, když si olízl rty od své vlastní krve.
"No dobře, jsi dost dobrý." Odkýval jsem mu tedy jeho zjištění, i když pravda to opravdu byla. Byl výborný!
"Tak to určitě nezůstaneme jen u jednoho darování krve, že ne? Neutečeš mi?"
"Proč bych utíkal?"
"Trvalo mi, než jsem tě našel."
On mě hledal??
"Neuteču, slibuju."
Usmál se. Sakra, sluníčko je proti němu černá díra.
"Bydlím na hradě, chceš přespat?" Odkdy k sobě zvu lidi?!
"Radši než přespat bych chvíli zůstal." Teda, ten je oprsklej jako hřbitovní veverka.
"Když mě nebudeš rušit."
Skočil mi radostí kolem krku a dal mi pusu na tvář. Evidentně mu nevadilo, že jsem narozdíl od něj studenější a teoreticky vzato nebezpečný. No to bude něco, žít s ním...

Dodatek autora:: 

Doufám, že mě neukamenujete, měla jsem delší pauzu... Musím řešit nějaké problémy v práci a i když mám v hlavě spooooustu nápadů, nemám čas je psát Sad Každopádně pro vás budu mít dárek Smile Od 1.1.2013 bych ráda spustila svůj vlastní blog. Doufám, že alespoň někdo se na něj podívá Laughing out loud ale neznamená to, že přestanu psát sem Smile

4.826085
Průměr: 4.8 (23 hlasy)