Minulost v budoucnosti - 4. díl

Minulost v budoucnosti 4

I když jsem mu nabídl nocleh na svém hradě, nasáčkoval se tam opravdu velice rychle a o odchodu asi ani nepřemýšlel. Byl jsem z něho trochu nesvůj, přeci jen jsem několikero desetiletí trávil sám a on byl v mém životě česnečkový vetřelec. Celý můj studený hrad mi prosmradil tou polívkou. Česnek, všude česnek. Jak může jeden člověk spořádat tolika česneku? Spokojil jsem se s vlastním vysvětlením a to s tím, že on prostě není normální. No, nebyl, ale to jsem v té době nevěděl. Jediné, co jsem věděl bylo, že nic jiného než česnečku nejedl. Tedy krom toho, že vždy slízl svojí krev z mých rtů. Zvykl jsem si lízat jeho krev z naříznutého zápěstí, bylo to dokonce velice pohodlné, měl jsem vlastní spižírničku a nemusel jsem zabíjet. Po jeho boku už se mi přestaly zdát ty sny o mém prvním procitnutí coby upíra. A začaly se mi zdát sny, které jsem měl naposled jako smrtelník. Ty erotické. Až moc erotické na můj vkus, stále jsem měl nutkání zajet si rukou do kalhot, ale nevěděl jsem, co si se svými pocity počít. On si toho asi všiml po nějaké době se totiž jeho pohled začal měnit, až mě svýma očima děsil.

Tu noc, kdy jsem se probudil se stanem v kalhotách on klečel nade mnou a lízal můj krk.
"Co to sakra děláš?" Řval jsem jako smyslu zbavený. On jen vyloudil sladký úsměv a ukázal mi prodloužené špičáky. Cože? Jak? Proč? Kdy? Šlo mi hlavou spoustu otázek, ale ta hlavní byla...vlastně ani nevím, jaká byla hlavní. Odehnal veškeré mé myšlenky jediným kousancem. Celým mým tělem se rozlilo nečekané teplo a před očima se mi začal odvíjet film. Byl to pohled do minulosti. Někdo nebo něco chytilo mladíka, byl mi velmi povědomý. Aniž mladík na koni cokoli stihl, zakouslo se mu to do krku a vysálo mu to krev. Těsně předtím, než mladík zemřel to přestalo sát a uneslo to mladíka do hradu. Moment, to je můj hrad! Nervózně jsem se ošil. Tušil jsem, že ten mladík jsem já. Pak se to něco vzdálilo, aby se to po chvíli vrátilo i se služebnou, která se o mě starala za dob "normálního" života. Viděl jsem hádku, div ne na život a na smrt. Pak služebná rezignovala, vykasala spodničku a klekla mi přímo na klín. Cítil jsem smích, to monstrum se muselo smát. Pochopil jsem, že se zřejmě jedná o vzpomínky toho čistokrevného, co mě pokousal, přeměnil a jako třešničku na dortu znásilnil a zanechal vlastnímu osudu. Otřásla mnou zimnice, ale dál jsem sledoval ten němý film. Služebná mi zpracovávala mojí nikdy nepoužitou chloubu v kalhotách, dokud nebyla naprosto připravená a poté si na ní nasedla. Sakra, škoda, že si ten pocit nepamatuju! Párkrát poposedla, prohla se v zádech a zvedla se. Odkapávalo z ní moje vlastní sperma. Sakram to je trapný, to sem se i v bezvědomí udělal tak rychle?! Pak ubíhaly dny a služebné se zvětšovalo břicho. Já už tou dobou byl vzhůru a znásilněný. Hned po znásilnění běžel k té ženské a odkapal jí svou krev ze zápěstí. Nechápal jsem. Služebné se narodila tvojčátka – děvče a chlapec. Sledoval jsem, jak rostou. Chlapec i dívka mi byli hrozně podobní a mě trochu hřálo u srdce, že alespoň něco jsem po sobě zanechal. Byl jsem pyšný. Tedy až do chvíle, kdy děti nějakým kouzlem rychle vyrostly a vysáli služebnou až do morku kostí. Naskočila mi z toho husí kůže, ale obraz běžel dál. Viděl jsem, jak mezi chlapcem a dívkou vznikl intimní vztah a měl jsem sto chutí jim nafackovat. Bohužel ze své pozice jsem nemohl dělat nic, jen sledovat minulost. Dívka zřejmě otěhotněla, protože jí začalo růst břicho a když měla těsně před porodem, vysála svého druha. Bože, co to z mého těla vzniklo za stvůry? Několikrát se to ještě opakovalo. Vždy těhotná porodila dvě děti, které rodičku vysály, vyrostly, rozmnožily se mezi sebou, těhotná pak vysála druha a zase porodila dvě děti. Všechny mi byly podobné. Až poslední scéna mě zarazila. K těhotné přišel čistokrevný a nabídl jí svůj krk. Hladově se po něm vrhla a vysála ho do poslední kapky. Jeho tělo se rozpadlo v prach a ona porodila jednoho chlapce. Ihned po porodu zemřela, ale ještě než její tělo vychladlo, zkusilo z ní dítě vysát trochu krve. Asi mu nechutnalo, protože se s odporem otřáslo. Od té doby jsem viděl obraz v mlze. Vlastně od doby, co zemřel čistokrevný. On tedy musel sledovat to, co jsem po sobě zanechal. Nechápal jsem to. Jediné, co dávalo smysl, že následující vzpomínky už byly toho chlapce. Stále se mi tělem rozlévalo to příjemné teplo a já cítil, jak mi pookřává srdce a vůbec všechny orgány. I žaludek. Dostal jsem chuť na víno. Stále jsem ale sledoval němý film, kde ubohé dítě, neschopné pít krev, bere do ruky paličku česneku a hladově se do ní zakusuje. Otřásl jsem se odporem, ale tomu dítěti to evidentně chutnalo. Sledoval jsem jeho život, jak rostlo a stávalo se silným. Pochopil jsem, že to dítě, jehož vývoj jsem sledoval, byl ten hoch, který měl přávě zabořené tesáky v mém krku a vpouštěl do mě svou krev. Brzy jsem ucítil nepříjemný tlak v oblasti krční tepny a on se konečně pustil mého krku.
"Myslím, že jsi plný." Pronesl šeptem do ticha. Plný jsem jistě byl, ale celou situaci jsem nijak nechápal. On je jakože můj potomek? Já zplodil takové bestie, i když vlastně nevědomky? Já byl znásilněný dvakrát?! Chytil jsem se za hlavu, bolela mě. Mladík mi podal pohár vína.
"Moje jméno je Ran. Teď musíš mít žízeň, napij se." Podával mi ten pohár. Zavrtěl jsem hlavou. Přeci nemůžu víno! Ale ono tak vonělo. Kopnul jsem tam celý pohár, jen se po víně zaprášilo. Cítil jsem, jak mi protéká hrdlem a bylo mi nádherně. A vůbec jsem neměl chuť na krev.
"Jak se cítíš, po proměně v poloupíra?" Zeptal se mě. Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, než ozubené kolečko zapadlo tam, kam mělo a mě secvaklo, co říkal.
"Poloupíra?" Zeptal jsem se přiškrceným hlasem.
"Tahle legenda se předávala v krvi celou dobu, co jsi sledoval. Jsem jen té nejčistší krve. Tvé krve. Dalo by se říct, že jsem skoro ty. Proto ti moje krev tak chutnala. Ten čistokrevý mě doslova a do písmene pro tebe vypěstoval, Yuuto. Mimochodem, je to tvoje pravé jméno. I já se tak jmenuji a dokonce mám i nekteré tvé vzpomínky. Akorát tím "šlechtěním" se někde stala chybka, nesnesu moc krev, zato miluju česnek." Usmál se na mě tím svým úsměvem, ale já nebyl schopný slova, bolela mě hlava. Otočil jsem se k němu zády a chtěl přemýšlet, ale to se ukázalo jako chyba. Chytil mě hrubě za vlasy a zatáhnutím mi zaklonil hlavu, odhalil tím můj nechráněný krk a přejel mi po něm jazykem.
"Právě teď mám větší chuť na tebe, než na česnek." Zavrněl mi do ucha a i to olízl. Reakce mého těla na sebe nenechaly čekat, byl jsem nadržený víc, než Růženka ve věži a opravdu nutně jsem potřeboval upustit tlak v kalhotách. Jako by četl mé myšlenky, rozsápal na mě kalhoty. Naškubal je na totální nudličky. Nemohl jsem se hýbat a on toho využíval, smýkl mnou tak, že jsem ležel na zádech a on mi držel ruce za zápěstí nad hlavou. Trochu jsem fňukl, tlačil mě kamínek do zad. On ale nevnímal mé protesty a kousl mě do bradavky. Těma špičákama! Já nechtěl piercing, sakra! Rána se ale začala rychle hojit a já cítil slastné brnění. Totéž opakoval i na druhé bradavce. Byl jsem vzrušený a nadržený. Možná už konečně zažiju sex bez kómatu, znásilnění a dalších perliček. Odevzdaně jsem mu nabízel své tělo, které přijímalo jeho laskání. Dřív, než jsem se stihl dostat do sedmého nebe jsem se udělal. On se pouze pousmál a začal mi mé vlastní sperma rozmazávat po mé dírce. Nebránil jsem se. Naopak jsem roztahoval nohy a směroval na něj svou pánev, aby měl snadnější přístup. Pomalu mě připravoval prstama, ale já se cítil víc než připravený. Vzdychal jsem na hlas a dožadoval se něčeho, čehokoli. Sám jsem pořádně nevěděl, co chci, ale rozhodně jsem chtěl zažít znova to úžasné uvolnění. A on mi to dopřál. Pomalu do mě vstoupil a než jsem se stihl rozkoukat nebo přemýšlet nad tím, jak to poprvé bolelo, začal se pohybovat. Udržoval jsem jeho rytmus přírazů, ale vždy mě vyvedlo z míry, když se mi otřel o prostatu. Nedalo se to vydržet dlouho a oba jsme vyvrcholili.
Byl jsem celý zpocený.
On se jen zvedl na loktech, olízl mi napuchlé rty a zeptal se mě.
"Dáš si česnečku?"
Zrudl jsem a navztekal se, jako když býkovi ukážete rudý hadr. Už už jsem chtěl po něm startovat, když se začal hrozně smát.
"Neboj, naučim tě jí jíst, máme na to spolu spoustu času. Oba jsme nesmrtelní. Tím, že jsem spojil svoje tesáky s tvým krkem jsem se stal úplným nadupírem a ty též."
"Nadupírem?" Nechápal jsem a koukal jsem na něj jako tele na nová vrata.
"Jistě, já byl uměle vyšlechtěn, abych dodělal tebe. Byl to experiment čistokrevého a on za to dal život, proto pojďme užívat náš čas." Pronesl tu hlubokomyslnou řeč a začal se ládovat tou zatracenou polívkou, Na tu si fakt nezvyknu a ani zvykat nechci. Ale jsou jiné činnosti, na které si zvyknu rád...