Neříkej mi Yuu-chan 07 (end)

Natsuki
Ráno mě probudili lechtající vlasy na mé odhalené hrudi. Pomálu jsem otevíral oči, abych se podíval na spící výraz svého přítele. Tak andělskou tvář by člověk nezahlédl snad nikde na světě. Jeden jediný neposedný vlásek kazil tu krásu. Pomálu jsem mu ho odhrnul z obličeje a pohladil jej po jeho líci. Mírný zavrtění mi dodalo odvahy. Opatrně jsem vzal jeho hlavu do svých rukou a položil si ji na rameno. Hned na to jsem začal zkoumat každičký kousek té dokonalé tváře.
Mé prsty hladili jeho čelo, víčka, líce a rty. U rtů jsem se zarazil a lysáčky se pousmál. Své prsty jsem vyměnil za své rty. Políbil jsem Yuuriho na jeho zavřená víčka a sledoval jejich mírné zavrnění. Nečekal jsem na nic a jemně ho políbil na jeho rty.

Yuuri
Ráno mně probudili něžné doteky na mém obličeji. Mírně jsem se zavrtěl nad tou rozkoší a čekal, co se bude dít. Když se však ode mne prsty oddálili, tak jsem si v duchu povzdechl. To jsem ovšem nečekal, že tyto krásné doteky se změní v něco lepšího. Když mě začal obdařovat motýlími polibky, myslel jsem si, že se slastí vypařím. Jeho rty se přesunuli na mé a mírně mě políbili. Svou rukou mi pomohl pootevřít ústa a tak do nich mohl vklouznout svým jazykem. Pomálu mě líbal a já mu jeho polibky oplácel. S radostí, něžností a vášní plenil má ústa. Na konci polibku mě mírně kousl do rtu a následně ho olízl. Při jeho kousnutí jsem slastí zasténal a domáhal se dalšího polibku. Mou snahu však zmařil ukazováček na mé puse. Já nesouhlasně zavrčel a pomálu pootevřel oči. Ten, kterému patřili ty jemné prstíky, se na mne usmál a čekal na mé reakce.
„Ahhh….Uhm….já..“zakoktal jsem se a rychle se posadil. Nebyl jsem schopen zírat do těch čokoládových očí a tak jsem upřel své zraky na roh postele.
„Dobré ráno Yuu-chan.“řekl mi a usmál se na mne.
„Uhm .....já…ty?......“
„Hihi…jsi opravdu roztomilý.“řekl a objal mě kolem mých ramen. Já jsem zrudl a připadal si jako v tranzu.
„Natsuki.“řekl jsem stále červený a vyčkával na to, až mě pustí z jeho náručí. On však měl jiné plány. Rychle si mě přetočil a posadil na svůj klín.
„Yuu-chan? Ty se nechceš mazlit?“zeptal se mne.
„Ne.“zalhal jsem a chystal se slézt. Natsuki mě však držel pevně a jenom tak mě nehodlal pustit.
„Yuu-chan víš, že by se nemělo lhát.“řekl mi zcela vážně a políbil mně na mou naběhlou bradavku. Kvůli tomuto činu se mi zbláznili hormony a mé mužství se mi postavilo.
„Natsuki.“zasténal jsem jeho jméno a začal se o něj otírat. Natsuki už si dávno všimnul mého tyčícího se údu. Svou rukou přejel po celé jeho délce a na jeho hlavičce se zarazil a začal ji mírně škádlit. Můj dech se začal zrychlovat a má touha se začala zvětšovat.
„Natsuki!“sténal jsem a přisál se na Natsukiho rty. Natsukiho má reakce mile překvapila a přistoupil na mou hru. Mé rty mi náruživě dobýval a o můj klín se staral s tou největší něhou. Po mučivé době jsem mu vyvrcholil do ruky a posadil se únavou na Natsuki. V tu chvíli jsem si vzpomněl na včerejší noc a čekal na jeho část uspokojení. Zarazil mě však Natsukiho úsměv a mírné zavrtění hlavou.
„Yuu-chan myslel jsem, že ses chtěl jenom mazlit.“řekl mi a něžně mně hladil po mém obličeji. Když jsem si uvědomil, že jsem se chtěl Natsukimu bez rozmyšlení oddat tak mé líce nabrali červenou barvu. Stydlivě jsem se na něj podíval a nevěděl, co mám říct.
„Yuu-chan já tě opravdu miluji.“řekl mi a zvedl se z postele. Když stál tak jsem měl možnost shlédnout jeho dokonalé tělo. Jeho sexi hrudník a prdelku. Když se na mne otočil, uviděl jsem jeho tyčící chloubu a nemohl z ní spustit oči. Natsuki si všimnul, kam koukám a radši se otočil, nasadil si boxterky a znovu se mi zahleděl do očí. „Yuu-chan ty nebudeš vstávat?“zeptal se mě milým hlasem a podal mi svou ruku. „Já…., jestli chceš tak….“říkal jsem stále koktavě a koukal na jeho ukrytou chloubu.
„Yuu-chan. Děkuju ti za to, ale tohle nemusíš dělat.“řekl mi, pomohl mi na nohy a políbil mě do vlasů. „Pojď, půjdeme se nasnídat.“řekl a vytáhl mě ven na chodbu.
„Natsuki já nejsem oblečený.“řval jsem na něj stydlivě.
„To nevadí.“řekl mi a lišácky se pousmál.
„Natsuki!.....“nestačil jsem doříct a už jsem se ocitl v Natsukiho náručích.
„Natsuki! Pust mě!“říkal jsem mu stále stydlivě a kryl si svůj úd rukama.
„Yuu-chan. Copak to děláš?“ptal se mě posměšně.
„Já….já….Natsuki pust mě.“škubal jsem se dál.
Pod schody mě Natsuki položil nohama na zem a postrčil mě do kuchyně.
„Natsuki! Tohle není vtipný!“říkal jsem a stále si zakrýval svůj klín. Natsuki se ke mně začal přibližovat a já začal instinktivně couvat. Zastavila mě až linka, o kterou jsem se opřel. Natsuki se ke mně stále přibližoval a natáhl ruku někam za mě.
„Natsuki.“zařval jsem na něj a radši zavřel oči. Natsuki mi však něco překryl přes hlavu a obvázal to kolem mě. Rychle jsem otevřel oči a zíral jsem na zástěru, kterou jsem měl na sobě. Poté jsem se podíval na Natsukiho. Natsuki se na mě díval s jiskřičkami v očích. „Natsuki!“zařval jsem na něj naštvaně. To Natsukiho vytrhlo z tranzu a věnoval mi další polibek.
„Tak se půjdeme nasnídat?“řekl a vzal mou ruku.
„Ty, ty, ty perverzáku!“zařval jsem na něj a nechtěl se hnout z místa.
„Yuu-chan, ale když tobě to tak sluší.“řekl mi, vzal mě do náručí a posadil si mě na klín.
„Tak co by sis dal k snídani?“zeptal se mě, a koukal se na mé znachovělé líce. Teprve poté, až jsem se uklidnil, jsem mu dokázal odpovědět.
„Sushi?“řekl jsem tázavě.
„Dooobře.“řekl mi nadšeně a posadil mě na protější židli. Poté vstal a šel připravit snídani.
„Uhm nepotřebuješ pomoct?“zeptal jsem se ho.
„No……., podáš mi rybu z mrazáku?“ zavrtěl jsem souhlasně hlavou a utíkal k mrazáku. Sehnul se k němu a hledal onu rybu.
„Natsuki já ji nemůžu najít.“říkal jsem mu a hledal ji v mrazáku.
„Je v posledním šuplíku.“řekl mi a se zájmem mě pozoroval.
„Uhm…..Už ji má.“řekl jsem radostně a rychle se vymrštil na nohy. Až teď mi docvaklo proč mi Natsuki řekl zrovna o nalezení ryby v mrazáku. Celou tu dobu se totiž kochal pohledem na mé pozadí.
„Natsuki!“zařval jsem na něj, hodil po něm rybu a utíkal si sednout.
„Ale no tak Yuu přece by ses na mě nezlobil.“říkal mi a dál se usmíval. Já jen nafoukl nevině tvářičky a podíval se jiným směrem. Kvůli tomu jsem si nevšimnul, že už Natsuki dodělal snídani a položil ji na stůl.
„Yuuri.“oslovil mě. Hned na to jsem byl uvězněn v náručí, vyzvednut do výšky a posazen na Natsukiho klín.
„Co, co, co, to děláš?“znovu jsem se zakoktal.
„Krmím osobu, kterou miluji.“řekl mi, vzal si jedno Sushi do ruky a vložil mi ho do úst.
„Ahh…to je dobrota.“vychvaloval jsem s plnou pusou ono jídlo.
„Opravdu?“otázal se mě a položil své rty na mé. Mírně mi je pootevřel a sebral mi mé sousto z úst.
„Máš pravdu je to dobrý.“řekl a koukal se na mě tím svým sexi pohledem. Z jeho činu mi znachověli tváře a oči se mi zaleskly stydlivostí. Natsukiho mé reakce bavili stále víc a víc.
„Natsuki!“zařval jsem naštvaně a našpulil rty. Hned jak jsem to udělal se na ně Natsuki znovu přistál a spojil je v polibek.
„Víš, že seš v té zástěře k nakousnutí“oznámil mi s leskem v očích. Pomalu se ke mně přiblížil a než stačil spojit naše ústa v polibek……
„Grrrrrr“zakručelo mi v břiše a oba jsme se museli dát do smíchu.
„Yuu-chan měli bychom se najíst. Abys mi tady nevyhladověl.“řekl mi posměšně a dával mi další sousto do úst. Tentokrát mi ho však nevzal a nechal mě v klidu najíst.
........
„Pozítří nás čeká ředitel ve škole.“oznámil mi Natsuki a sledoval můj výraz ve tváři. Já však nedal najevo svoje pocity.
„Hmm.“zabrblal jsem a dojídal svou snídani.
„Jak hmm?“ zopakoval po mě Natsuki a nezapomenul při tom pozvednout obočí.
„Prostě hmm.“ řekl jsem a odešel s talířem k dřezu. Vložil ho do něj, pustil teplou vodu a začal ho mít. Když jsem měl ruce pod vodou tak se ke mně přiblížil Natsuki. Obmotal se svýma rukama kolem mého pasu a těsně u ucha zašeptal.“Yuu-chan?!“
„Hmm….“zabrblal jsem a položil si svou hlavu na Natsukiho rameno. Natsuki to zřejmě špatně pochopil a přesunul své ruce ze zástěry pod ní. Slastně jsem v duchu zasténal a vnímal Natsukiho jemné doteky na mé hrudi. „Natsuki!“zavrčel jsem mu do ucha a upřel na něj své modravé oči. Natsuki se najednou zarazil a pohlédl mi do nich. Ač nerad jsem mu musel přiznat holí fakt o odjezdu.
„Musíme si zabalit.“řekl jsem rozhodným hlasem a opustil Natsukiho hřejivou náruč. Když jsem odcházel po schodech do svého pokoje tak na mě Natsuki hleděl jak na nějaké vzácné zvíře. Nijak moc jsem to neřešil a vešel do svého pokoje.

Natsuki
„Musíme si zabalit.“řekl mi Yuuri a rázoval si to ke svému pokoji. Přitom nezapomněl vrtit tou svou nádhernou holou prdelkou. V ten moment jsem se na ni zahleděl a nedokázal odtrhnout oči. Probral mě až fakt když mi Yuuri zmizel v pokoji. Já za ním samozřejmě okamžitě vyběhl a sevřel ho znovu v náručích.
„Co to zase děláš?“řekl mi trochu naštvaně.
„Yuu-chan. Opravdu musíme dneska odjet?“zeptal jsem se ho sladkým hlasem a přisál se k jeho krku. Yuuri mě znovu nezklamal a s očima zahalenýma touhou se mi znovu vzepřel.
„Jo.“
„Ale no tak. Vždyť vidím, že tady chceš zůstat. Alespoň ještě jeden den Yuu…..“ Vrkal jsem mu do ucha. Yuuri byl však neoblomný a stál si za svým slovem.
„Yuu…. A co si takhle udělat večírek na rozloučení s chatou?“ zeptal jsem se ho s úmyslem to rozvést v něco lepšího, než jen pouhé popíjení alkoholu.
„Ne.“odpověděl mi a vymotal se z mého objetí. Já si hned na to hlasitě povzdechl a šel si zabalit do svého pokoje. Netrvalo dlouho a stáli jsme na verandě s kufry v ruce a zamkli chajdu.
„Natsuki?“oslovil mě nesměle Yuuri. Musel jsem se pousmát nad jeho rozpaky znachovělé tvářičky.
„Ano Yuu-chan.“zeptal jsem se a přitáhl si ho k sobě. „Ty sis to rozmyslel?“zeptal jsem se ho a stále se na něj culil.
„Ne!“řekl mi rázně. „Já jen…..“ pokračoval nesměle. „No víš…..já mám pro tebe překvapení.“řekl mi celý červený a zavrtal se mi do mé mikiny.
„Překvapení?“zeptal jsem se ho zvědavě.
´Třeba mi chce předvést něco po Českém stylu. Nějakou jejich kamasůtru.´říkal jsem si nadšeně v duchu a čekal co z Yuuriho vypadne.
„Musíš si ale zavázat oči.“řekl mi ještě a podal mi šátek, který vytáhl z kapsy. Já si ho poslušně obmotal kolem očí a čekal, co se bude dít. ´To jsem si nemyslel že je Yuuri takovej divoch.´
Smál jsem se v podvědomí. Můj úsměv mi nepoklesl, ani ve chvíli, kdy jsme se společně vydali neznámo kam. Uvědomil jsem si to teprve tehdy, když otevřel dveře a řekl mi, ať se posadím. Nečekal jsem, kam si sedám a tak jsem to prostě udělal. „Auu.“zavrčel jsem, když jsem si narazil hlavu o střechu auta.
´No tak v autě to zažiju poprvé.´
uculil jsem se nad představami, co by se mnou mohl Yuuri všechno dělat. Yuuri však za mnou zavřel dveře a sedl si za volant. Nic jsem nechápal, až do chvíle, co jsme se rozjeli.
„Ty chceš někam jet?“zeptal jsem se nevěřícně. „Že by hotel?“
„Hotel??“ zeptal se mě nechápavě Yuuri.
„No chtěl si přece…“
„Cože!“vykřikl Yuuri a prudce zastavil. Zřejmě pochopil, kam tím mířím.
„No tak kam máme namířeno?“řekl jsem o něco veseleji.
„To je ta-jem-ství.“řekl mi a přitom se nezapomněl zasmát. Kdybych neměl šátek na očích a Yuuri by neřídil tak bych na něj nejspíš……..
„Počkat Yuu ty umíš řídit?“ nečekal jsem dlouho a na mou otázku mi bylo kladně odpovězeno.

……….

Už jsme jeli skoro půl hodiny a stále jsme nedorazili na místo.
„Yuuri….Jak ještě dlouho??“zeptal jsem se ho znuděným hlasem a čekal na jakoukoliv odpověď.
„Ještě chvíli.“odpověděl mi rozrušeným hlasem a přidal na rychlosti.
„Co-co-co to děláš?“zeptal jsem se udiveně nad náhlou změnou rychlosti. Došlo mi to, až když jsem uslyšel přibližující se sirény.
„Já nemám řidičák.“řekl mi nešťastným hlasem Yuuri a nohou byl snad až na podlaze.
„Ale vždyť si říkal, že umíš řídit.“divil jsem se. ´On mi snad lhal?´ říkal jsem si v duchu.
„Ty si se mě ptal, jestli umím řídit. Odpověď je ano. Naučil mě to táta v 15 letech. Prej to budu určitě jednou potřebovat. Jak vidím tak měl pravdu.“říkal Yuuri stále rozrušeným hlasem. „Být tebou tak se připoutám.“řekl mi a strhl volant do leva. Já však nedokázal tak rychle zareagovat a narazil jsem do okýnka.“Au. Dneska jsem pořád bit.“řekl jsem naoko naštvaně a prosil se o pofoukání. Žádný odezvy jsem se však z řidičovy strany nedočkal.
„No tak až zastavíme.“řekl jsem, usmál se a radši se připásal. Právě v čas. Jinak bych skončil na palubní desce. Náhle jsem uslyšel vzdalující se sirény a oddychl jsem si.
„Už jsme jim ujeli.“řekl mi nadšeně Yuuri a vrhnul se mi kolem krku. Já samozřejmě s láskou jeho objetí opětoval. „Yuuri?“dožadoval jsem se ho. „Nemyslíš, že si zasluhuju malou odměnu.“
„Cože? A za co?“zeptal se mě nechápavě Yuuri.
„Za tohle.“ukázal jsem na svou bouli na hlavě a přitiskl si Yuuriho k sobě. Yuuri se nesměle přiblížil k mému obličeji a jemně mi přitiskl své rty na mé.
„Yuu.“zaškemral jsem a dožadoval se hezčího polibku. „Ne.“řekl mi dětským hlasem a přesunul se zpátky na své sedadlo. Já si znovu povzdechl a ptal se, kdy už konečně dorazíme. Yuuri však stále říkal „Za chvilku, za chvilku.“
„No jo. Ale zajímalo by mě jak dlouhá je u tebe chvilka.“stěžoval jsem si.
„Kdo si počká, ten se dočká.“řekl mi nadšením hlasem.
„Víš vůbec, kam jedeš?“zeptal jsem se ho.
„Ale ovšem.“řekl mi stroze a dál se věnoval svému řízení.

Yuuri
Hned po tom co jsem si uvědomil, že miluji Natsukiho jsem se rozhodl ho překvapit. No nevím, co na to řekne, ale snad se mu bude líbit. Předem jsem to už domluvil. Můj plán byl výtečný. Když si Natsuki balil své věci, tak jsem potají zvolal Asogimu. Jeden by si řekl, kde jsem sebral jeho číslo. No jo Teru byl tak aktivní, že mi nezapomněl do mobilu napsat své, Mikiho a Asogiho číslo.
Asogi mi mile rád pomohl, což mě udivilo, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel. Radši jsem rychle sedl do auta a zkusil, jestli mi nelhal.
Když jsem uviděl policejní sirénu blížící se k Natsukiho autu trochu jsem znervóznil. Rychle jsem přidal na rychlosti a snažil se jim ujet. Sirény se však stéle přibližovali a oddalovali. Po určité chvíli se mi dokonce podařilo ujet. Byl jsem tak rád, že jsem radostí objal Natsukiho. Natsuki však měl kvůli mě velkou bouli na čele a já to teď měl nějak odčinit. Pomálu jsem se přiblížil k jeho rtům a lehce je políbil. Když se Natsuki dožadoval slastnějšího polibku, se slovy „ne“ jsem ho odmítl. Ani jsem nečekal, že ho to tak rychle přejde a bude v klidu čekat na to, až dorazíme na místo.

Natsuki
Uběhla další půl hodina a můj zadek byl už celý zdřevěnělí. Ovšem říkal jsem si ´musíš vydržet!´ a taky že jo. Ta bolest začala přecházet, až když jsem se pomálu propadal do říše snů. Prudké zabrzdění mě však plně probudilo do reality.
„Už jsme tady.“řekl nadšeně Yuuri a vyšel ven z auta. Já stále zůstával sedět v autě a čekal, co se bude dít.
..................
Yuuri
Vystoupil jsem z auta a čekal na to, až udělá Natsuki to samý. Natsuki se však k tomu nijak neměl a tak jsem ho šel popohnat.
„Natsuki?“vyslovil jsem jeho jméno tázavě a sundal mu šátek z očí. Jeho pohled se střetl s tím mým a vpíjel se mi až do duše.
„Co to?“otázal se mě. A zahleděl se na postavu stojící u dveří malebné chatičky. Ona postava byla malá, oplácaná a hleděla na nás s úsměvem na tváři. Nevěděl jsem jak na to Natsuki zareagoval, protože tam jenom tak seděl a nehnul ani brvou.
„Natsuki?“znovu jsem to zkusil. „Pojď, už jsme tady. Konečně to budeš mít za sebou.“řekl jsem milým hlasem a natáhl Natsukimu pomocnou ruku. Natsuki se ji chytl a vyzdvihl se do stoje.
„Yuuri tak tohle je to překvapení?“optal se mě s úsměvem na tváři.
„Jenom malá část z něho. To hlavní teprve přijde.“řekl jsem, šibalsky se na něj usmál a pevně ho objal. Mezitím se ona postava čím dál víc přibližovala. Když byla u vrátek, zastavila se a probodla Natsukiho šťastným pohledem.
„Natsuki? Jsi to opravdu ty?“řekla se slzami na krajíčku.
´Běž´zašeptal jsem. Natsuki na nic nečekal a rychlými kroky se vydal k oné postavě. Když už byl metr od ní, natáhl ruce a láskyplně ji objal.
„Ahoj babi. Dlouho jsme se neviděli.“řekl dojatě.
Když jsem je tak pozoroval, nemohl jsem si nevšimnout jak Natsukimu ukápla malá slzička z oka. Než si toho však stačila všimnout jeho babča, tak ji bleskově utřel do rukávu. Jen já jsem viděl tu slzu. Z mých očí se najednou spustili kapičky rosy a já nedokázal dojetím přestat. V té chvíli se na mě Natsuki s úsměvem otočil. Jeho úsměv poklesl a pustil svou babču. Ani nevím jak, ale najednou byl vedle mě a stíral mi mé slzy z mého obličeje. Jeho babča to se zájmem sledovala a smála se tomu. Když jsem si všimnul jejího pobaveného úsměvu, zrudl jsem a odvrátil pohled. Natsuki zaznamenal náhlou změnu a pohlédl zpátky na svou babču.
„Ty budeš určitě Yuuri viď.“řekl směrem ke mně.
„Ano.“odpověděl jsem ji nesměle.
„ No tak pojďte dovnitř.“řekla a šla směrem k jejímu domku.
„Natsuki? Nevadí to?“
„Ale no ták. To ona tě pozvala dál tak nedělej drahoty.“řekl mi a políbil mě na nosík. Já na to hned zrudl a snažil se odtáhnout od Natsukiho. Natsuki měl však větší sílu a vytáhl mě do náruče.
„Ale copak, copak Yuu-chan.“říkal mi pobaveným hlasem a sledoval mé reakce.
„Já půjdu sám.“řekl jsem celý červený.
„Yuuri já to ale sám nezvládnu.“řekl mi a podíval se na mě jako opuštěný štěňátko. To že to hrál, jsem si plně uvědomoval, ale neznal jsem důvod proč nebýt v Natsukiho náručí. Musel jsem si však udržovat svou roli.
„Lháři.“oslovil jsem ho a nafoukl tvářičky. Natsuki se na mě mile podíval a políbil mě na tvář. Já mu jeho pohled oplatil a přitiskl jsem se k němu blíž. V tom se Natsuki rozešel. Když jsme procházeli skrz dveře, zastavil se a přitiskl se na mé rty. Svými rty přejel po mých a pomálu každý z nich nasál do úst a olízl jazykem. Mě stačil jen jeden dotyk Natsukiho rtů a cítil jsem motýlky v podbříšku. Když jsem slastí zasténal, Natsuki se mi probojoval do úst svým jazykem a celá je podrobně zkoumal. Do této hry jsem se zprvu nesměle zapojil, ale po kratičké době jsem si připadal jako nadrogovaný a nemohl jsem se od těch úst odtrhnout. Náš polibek ukončil Natsuki mírným poodtáhnutím. Když jsem se snažil něco namítnout, přitiskl svůj prst na má ústa a kývnul hlavou dovnitř domku.
V tu chvilku bych si nejradši nafackoval. Celou tu dobu nás totiž pozorovala malá postava v onom domku.
„Vidím, že se nenudíte.“řekla a s úsměvem pokračovala v monologu. „Natsuki nechej chvíli Yuuriho být. Nejdřív se aspoň pojďte najíst. Podívej se na něj, jak je hubený. Takhle ti akorát někde zkolabuje.“řekla a malinko se uchechtla. Natsuki na to jen pokývl hlavou, přenesl mě do kuchyňky a posadil na židli. Mezitím jeho babča nosila na stůl hory jídla.
„Nepotřebujete pomoct?“zeptal jsem se ji a hodlal se zvednout.
„Ale né…… Ještě nejsem tak stará.“řekla mi se smíchem.
„Tak jsem to nemyslel.“řekl jsem omluvně.
„To je v pořádku. Jsi moc hodný, ale teď už jez.“dořekla a položila, přede mně poslední talíř s jídlem. Já na to zdráhavě koukal a nevěděl, zda už můžu jíst.

Natsuki
Koukal jsem na Yuuriho jak zvažuje, zda má začít jíst nebo ne. Byl tak roztomilý, když nevěděl, co má dělat. Snažil jsem se ho probrat z jeho úvah, zda by přeci jenom neměl počkat, až budeme všichni sedět a nebral jsem jedno sousto, které jsem mu hned na to vložil do úst. Naše pohledy se znovu střetly a vyslali mezi sebou vlnu lásky, něhy, důvěry a díků.
Moje babča nás stále nespouštěla z očí. Nevím proč, ale připadal jsem si konečně někde jako doma. Když jsme přijeli, nečekal jsem, tak vřelí přivítání. Jeden by si řekl, že kluk a kluk spolu nemůžou být, ale moje babča ne. Ta snad už od prvního okamžiku kdy nás spatřila, nám fandila. Stočil jsem svůj pohled na babču a poslal ji myšlenkami díky. Ona ho s úsměvem přijala.
………
Celý den jsme strávili v kuchyni a vzpomínali na dávné časy. Yuuri to bedlivě a se zájmem sledoval, aby mu neuniklo ani jediné slůvko. Když už bylo kolem 10 večer, připravila babča večeři a naservírovala ji na stůl.
„No tak Yuuri pořádně se najez.“ládovala do Yuuriho porci jídla.
„Ale já už nemůžu.“zaprotestoval Yuuri a vyhledal můj pohled.
„No tak babi, už ho nech.“řekl jsem káravě a stočil pohled znovu k rozvalenému Yuurimu.
„Yuu-chan. Nepůjdeme si už lehnout?“zeptal jsem se ho.
„Uhm….“zabrblal Yuuri a s náhlým zčervenáním odvrátil pohled.
„Natsuki! Počkej.“zarazila mě moje babča. „Potřebuju si s tebou ještě promluvit.“
„No tak dobře.“řekl jsem trošku smutně.
„Nebude to na dlouho. Yuuri se mezitím může vykoupat.“řekla a zavedla Yuuriho do koupelny.
„Yuuri pak běž nahoru, doprava a jsou to ty poslední dveře.“dodala mu informace potřebné k cestě do pokoje a rázovala si to zpátky za mnou do kuchyně.
…………
„Natsuki. Vidím, že sis našel skvělého kluka.“řekla mi s úsměvem na tváři.
„Že jo, taky si to myslím.“řekl jsem ji a opětoval její úsměv.
„Kolik mu vlastně je?“zeptala se mě zvědavě.
„16.“
„A už jste….“zeptala se mě na rovinu. Kvůli těmto třem slovům jsem se málem utopil vodou, kterou jsem si nalil do sklenice.
„No ona to vlastně není moje věc, ale neměl bys na něj moc spěchat.“
„Chceš slyšet pravdu.“řekl jsem odhodlaně a ušklíbl jsem se na ni.
„Radši ne!“vyhrkla a radši přeskočila na téma rodiče. No moc jsem ji o nich neřekl. Pár věcí jsem vynechal a trochu ji zalhal, jen aby se o mě nebála.
Hodiny odbíjeli 00:00 a já už se zvedal k odchodu za Yuurim. V tom se za mnou ozval znovu babiččin hlas.
„Postarej se o něj ano?!“
„Neboj, postarám.“řekl jsem nadšeně a vyběhl za Yuurim do pokoje.

Yuuri
Po koupeli jsem šel rovnou do pokoje a zaměřil se na hodiny. Když jsem zjistil, že je krátce před půlnocí, tak jsem začal připravovat druhý překvapení. Dnes má totiž Natsuki narozeniny a já se mu rozhodl dát dárek. Ani jsem nevěděl, jak mě to mohlo napadnout. Normálně bych to nikdy neudělal, ale kvůli tomuhle významnému dni jo.
Když už jsem konečně vše nachystal, sedl jsem si do postele a čekal na Natsukiho příchod. Celý červený jsem hypnotizoval dveře a snažil se vnímat jakýkoliv zvuk na chodbě. Po chvíli jsem uslyšel rychlé kroky blížící se k mému pokoji. Hlasitě jsem se nadechl, vydechl a díval se na otevírající dveře.

Natsuki
Otevřel jsem dveře a nahlédl jsem do pokoje. Pokoj ozařovali pouze svíčky a jejich plameny dodávali tomuto místu nádhernou atmosféru. Když můj pohled padnul na Yuuriho, tak jsem překvapením pootevřel ústa. Yuuri seděl v jedné z mích košil na posteli a svým pohledem se mi vpíjel do očí. Když pohled odvrátil, všiml jsem si červené mašličky, která zdobila jeho hlavu. Malinko jsem se pousmál a rychlím krokem, překonal tu vzdálenost, co byla mezi námi.
„Yuuri.“vyslovil jsem nahlas jeho jméno a dožadoval se očního kontaktu. Vzal jsem proto Yuuriho hlavu do svých dlaní a natočil si ji k sobě. V Yuuriho očích jsem zahlédl chtíč spojený se strachem.
„Yuu-chan?“zopakoval jsem jeho jméno, přisedl si na postel a posadil si ho do klína. Yuuri se mi hned na to zavrtal do mého trika a nechtěl z něj vylézat. Nad jeho rozpaky znachovělí tvářičky jsem se musel pousmát. Malinko jsem se poodtáhnul abych znovu vyděl na Yuuriho. Yuuri se na mě nechápavě díval a nevěděl, proč jsem se odtáhnul. Můj úsměv se mi znovu zračil na mé tváři a moje tělo se přesunulo nad to Yuuriho. Svými polibky jsem začal obdařovat jeho nožky od palců k vnitřní straně stehen.
„Natsuki…“vyslovil vzrušeně mé jméno.
Svými polibky jsem opečovával i druhou nožku. Pod mými polibky a doteky se Yuuri kroutil jako ryba na souši. Mé polibky postupovali, víš a víš. Jeho klín jsem obešel a směřoval k Yuuriho hrudi. Vyhrnul jsem mu nedočkavostí košili a sledoval to krásné tělo pod sebou. Když uviděl Yuuri můj zkoumavý pohled přikryl se zase zpátky.
„Yuu?“zeptal jsem se tázavě. Nemusel mi ani říct, na co myslí, protože to měl napsaný v jeho očích. Má ústa se proto přesunula k Yuuriho uchu a skousla mu ušní lalůček. Má ruka mezitím obratně rozepínala Yuurimu košili a dopřávala tak mým očím nádherný výhled. Od jeho ucha jsem se pomalu přesunul na Yuuriho krk a udělal tam svoji značku. Poté jsem sjel trochu níž a zavadil o jeho bradavku. Obkroužil jsem ji jazykem a pomálu ji vsál do úst. Nezapomněl jsem použít zoubky a malinko jsem do ní hryznul.
„Na….áh“zasténal znovu pod náhlým návalem vzrušení. Jeho ruce se mi přitiskly na obličej a prosili o polibek. Nijak jsem neprotestoval a přesunul jsem se k Yuurimu obličeji a přivlastnil si jeho ústa. Tato vzrušující cesta neměla konce. Mezi polibky jsem rukama prozkoumával Yuuriho tělo a málem zapomněl nadržeností dýchat.
„Yuuri jsi tak sladký.“řekl jsem mu mezi polibky a dráždivě sjel rukou do jeho klína. Jen zlehka jsem po něm přejel jedním prstem. Když se mi dostalo odezvy, vzal jsem ho do ruky celý a začal si s ním hrát. Yuuriho hrudník se rychle zvedal, až jsem měl pocit, že by mohl explodovat v návalu toho kyslíku. Svou druhou ruku, jsem ze sebe svlékl přebytečné oblečení. Hned poté jsem ho začal výskat ve vlasech a dožadoval se o její olíznutí. Strčil jsem proto dva své prsty Yuurimu do úst a čekal až je dostatečně dobře ožužlá. Poté jsem je vyndal a přesunul k jeho malému otvůrku. Nejdřív jsem dovnitř strčil jeden a čekal, až se Yuuri trochu uklidní. Když však stisk povolil, vložil jsem do něj i druhý.
„Natsu…aahh“snažil se vyslovit mé jméno. Má ústa ho však zarazila a znovu si je přivlastnila. Své prsty jsem rychle vyndal a chtěl je vyměnit za něco jiného. Kvůli tomu jsem se s otazníkem podíval do Yuuriho očích. Jeho pohled mluvil za vše. Pomálu jsem ho do něj zasunul a čekal, až ten tlak povolí. Tento tlak mě dováděl k šílenství, já ale nechtěl nijak ublížit Yuurimu a tak jsem prostě čekal.
„Natsuki.“zasténal mi do ucha a pohnul se proti mně. Teď už jsem si byl 100% jistý, že už můžu dělat, co se mi zlíbí. Zprvu jsem přirážel pomalu, ale později jsem začal zrychlovat. Yuuri celou dobu sténal a opakoval stále dokola mé jméno. To mě vzrušilo na maximum. Už neexistovali hranice. S hlasitým zasténáním mi Yuuri orosil mé břicho. Později jsem mu to oplatil, ale s výjimkou, že to bylo uvnitř těla.
Yuuri mě probodával vzrušeným pohledem a vyslovil to, co chtěl říct už na začátku našeho milování.
„Happy Birthday my love.“ Řekl mi anglicky. Já na to tázavě pozvedl obočí a musel se zasmát.
„Yuu-chan……Thank You“odpověděl jsem mu na to ve stejném jazyce a políbil ho.
„Tak tohle bych si nechal líbit každý den.“prohlásil jsem nadšeně. Hned na to jsem toho litoval, protože jsem dostal malou ránu do břicha.
„Natuski!“nafoukl se naštvaně Yuuri.
„To měla být pochvala.“řekl jsem mu.
„Bllll.“vyplázl na mě jazyk a vystrčil stále holou prdelku. Hned jsem využil situace a plácnul ho po ní.
„Auuu. To bolelo.“řekl mi dotčeně.
„Tak pojď sem. Strýček Natsu ti to pofouká.“řekl jsem mu šťastně a vzal si ho do náruče.
„ÁÁÁÁ Natsuki co to?????“
„Co by Yuu-chan.“
„Natsuki už jsem ti snad milionkrát řekl, že mi nemáš říkat Yuu-chan!“řekl mi dotčeně. Já se na to jen mírně zasmál, nasál jeho vůni vlasů a odpověděl jsem.
„Jasně Yuu-chan!“

The End