Neříkej mi Yuu-chan 06

Yuuri
„Pojď sem Yuuri.“oslovil mě Miki a poplácal rukou vedle sebe. Já si přisedl a Asogi a Teru mě následovali.
„Co teda budeme hrát?“zeptal jsem se jich.
„Co třeba flašku?!“řekl Teru a podíval se na Asogiho. Ten se jen pousmál a přitakal. Miki neváhal a zahrabal v batohu, který mu ležel vedle postele a vytáhl pet láhev.
„Znáš pravidla?“zeptal se mě Teru.
„Jup.“odpověděl jsem s úsměvem.
„Tak hraj jako první.“pobídl mě Miki a podal mi lahev do ruky. Já s ní zatočil. Když se láhev zastavila, ukazovala směrem k Asogimu.
„Pravda, úkol, lež?“zeptal jsem se.
„Pravda.“odpověděl mi.
Chvíli jsem přemýšlel. Na co se ho zeptám?? Je spousta věcí, který bych chtěl vědět, ale z odpovědi ano či ne se nic moc nedozvím. V přemýšlení jsem si vzpomněl na Natsukiho minulost. Z oné vzpomínky mě bodlo u srdce. Natsuki…….
„Je pravda, že máš ve skutečnosti Natsukiho rád?“vychrlil jsem první otázku, která mě napadla.
„Bank.“
„Bank?“nechápavě jsem zopakoval. Pochopil jsem až když si Asogi svlékl tričko a hodil ho na podlahu.
„Neříkej, že jste nehráli na bank?“
„No to jo, ale nijak jsme tomu neříkali.“usmál jsem se a zadíval se na Asogiho hrudník. V hlavě jsem si představil Natsukiho. Když jsou Natsuki a Asogi bratři tak mají určitě podobné rysy. Z mého snění o Natsukim mě probudil Asogi, který zrovna zatočil lahví. Chvíli jsme pozorovali její otáčivý pohyb.
„Teru.“řekl Asogi a oči se mu při tom rozzářili nedočkavostí.
„Úkol.“řekl a zpříma hleděl Asogimu do očí. Já bych snad nikdy nedal úkol. Vždycky jsem se bál co by mohlo přijít.
„Polib Yuuriho.“řekl Asogi a já jemně zčervenal. Teru se ke mně obrátil a naklonil se nade mě.
„Co-cože.“vykoktal jsem ze sebe.
„Yuu-kun. No tak je to jenom úkol.“řekl mi s úsměvem na rtech. Já z toho byl vyveden z míry. Úkol, úkol tohle ne. Nadechl jsem se k dalším protestům „Ani…“nestačil jsem doříct větu kvůli Teriho rtech přitisknutých na mých. „Teru!“namítal jsem znovu, ale to už jsem cítil jeho jazyk ve svých ústech. Nejdříve pomálu, později náruživěji mě líbal a plenil má ústa. Asogi který seděl naproti mně, se předklonil a povalil mne na zem. V tu chvíli mě Teru přestal líbat a uvolnil prostor pro Asogiho. Asogi se na mě obkročmo posadil a pomálu se skláněl k mým ústům. Já je společně s očima sevřel a snažil se ho odstrčit volnýma rukama. Miki mi však chytl ruce a držel mi je za hlavou. Pomalu se k nim sklonil a začal je zaplavovat polibky. Teru věnoval pozornost jiné části mého těla. Jeho ruce pomálu přejížděli přes mé kalhoty a hladili mě všude, kam dosáhli. Pomálu dojel s nimi až k mému klínu. Jemně mi po něm přejel prsty a já se mírně otřásl. Když viděli mé reakce, pousmáli se a pokračovali. Asogi mě chytl za bradu a přinutil mě otevřít má ústa. Rychle do nich vklouzl svým jazykem a dobýval se do nich. Svýma rukama mi nadzvedl tričko a vyhrnul mi ho tak aby měl lepší výhled. Jednou rukou mi přejížděl přes mou bradavku a tou druhou zajížděl pod lem mých kalhot. Chvíli mě pouze hladil na podbříšku, později rozepnul mé kalhoty a snažil se mi je svléct.

Natsuki
Za dveřmi jsem uviděl šílenou spoušť.
„Sakra co si o sobě Asogi myslí?! Že jsem jeho chůva?! Já mu to rozhodně uklízet nebudu!“řekl jsem naštvaně a opustil místnost, která vypadala, jako by tam projel tank. Chtěl jsem mu to jít hned vytmavit a tak jsem zamířil přímo do jeho pokoje. Z chodby jsem uslyšel přidušený vzlik a přidal do kroku. Zastavil jsem se před dveřmi, od kterých se ten zvuk linul. Na chvíli jsem se zaposlouchal a snažil se rozpoznat kdo, nebo co to je. „Ne.“uslyšel jsem tichou prosbu. Ten hlas se mi zdál povědomí. Není to snad…..
Rychle jsem rozrazil dveře a shlédl k 4 klukům ležícím na podlaze. Jako prvního jsem zahlédl Yuuriho a jeho uslzený obličej. Potom Asogiho a ty jeho hračky který ho líbali a nedokázali se od něj odpoutat. Když si mě Asogi všiml, usmál se na mě a chtěl pokračovat ve své činnosti. V tu chvíli jsem vypěnil vzteky. Rychle jsem k nim přiběhl a vrazil Asogimu pěstí do obličeje. Asogi spadl vedle Yuuriho a chytl se za tvář.
„To bolelo!“ řekl nasraně Asogi a vrhl se na mě. Teru a Miki zbledli a pustili šokovaně Yuuriho. Yuuri stále ležel na zemi a už se ani nesnažil zadržovat slzy deroucí se z jeho očí. Mezitím jsme já a Asogi do sebe bez přestávky bušili a opláceli si své rány.
„Říkal jsem ti, abys Yuuriho nechal na pokoji!“zařval jsem na něj rozzuřeně.
„Yuuri nepatří tobě!“odporoval.
Rychle jsem překonal vzdálenost, co byla mezi námi a chytl Asogiho pod krkem.
„Nech ho na pokoji nebo tě zabiju!“řval jsem dál a nedokázal se uklidnit. Když to uslyšel Yuuri vyskočil na nohy a rozeběhl se k nám.
„Né, Natsuki! Je to tvůj bratr!“i přes Yuuriho ubrečený řev jsem nepovolil stisk.
„Natsukiii!“zařval znovu hystericky. Podíval jsem se mu do očí, a uviděl v nich strach a hrůzu. Kvůli tomu pohledu jsem pustil Asogiho krk a chytl hrubě Yuuriho ruku. Na zemi jsem uviděl Asogiho jak lapal po dechu.
„Jestli se ho ještě někdy jenom dotkneš…!“ nedokončil jsem úmyslně větu a rázoval si to společně s Yuurim pryč z pokoje.

……V Yuuriho pokoji…….
„Yuuri!“vyštěkl jsem na něj, když jsem viděl, že není schopen slova.
„Proč?! Proč si porušil náš slib!“pokračoval jsem.
„Já…“snažil se něco namítnout.
„Já ti tolik věřil!“
„Já myslel že, ….“
„Že co?! Že je Asogi svatoušek a chce si hrát na slepou bábu!“
„Já nevěděl…“říkal dál roztřeseným hlasem a po tvářích se mu znovu rozkutáleli slzy. Po tom co se mi naskytl pohled na tu hromádku neštěstí, jsem nedokázal dál řvát.
„Natsuki.“řekl potichu Yuuri.
„Chvilku, chvilku chci být sám.“řekl jsem a odešel z Yuuriho pokoje. Zamířil jsem rovnou k sobě a lehl si na postel. Celou dobu jsem věděl, že ten na koho jsem opravdu naštvaný, jsem byl já sám a ne Yuuri.
„Už zase….!“řekl jsem podrážděně. „Už zase jsem ho nedokázal ochránit!“

Yuuri
´Natsuki neodcházej……., nenechávej mě tu samotnýho.´ říkal jsem si v duchu a čekal zda se Natsuki objeví ve dveřích. Po delší době jsem to vzdal a lehl si zničeně na postel.
„Natsuki.“vyslovil jsem jeho jméno a rozbrečel se. „Já jsem opravdu nic nevěděl.“říkal jsem dál rozklepaným hlasem. Natsuki však nebyl poblíž a tak má slova neslyšel. Pomálu jsem zavřel oči a přehrával si znovu scénu v Asogiho pokoji……., Natsukiho jak mě znovu zachránil a jeho naštvanost v očích. Najednou mě přepadla únava a já usnul.

Natsuki
Bylo 19:00 a já jsem byl stále ve svém pokoji a přemýšlel. Nemohl jsem si odpustit své chování vůči Yuurimu. On za nic nemohl. Nic nevěděl a já ho hned odsoudil. Povzdechl jsem si. Teď už nemůžu vrátit čas. Musím to napravit.
Zvedl jsem se z postele a vykročil ven z pokoje. Došel jsem do kuchyně a začal dělat mě a Yuurimu večeři. Chtěl jsem se mu nějak omluvit, ale nevěděl jsem jak. Nikdy jsem na omluvy nebyl.
„Natsuki.“uslyšel jsem za sebou Yuuriho hlas. Najednou se ve mně sevřeli vnitřnosti.
„Já bych se ti chtěl…“pokračoval Yuuri v monologu.
„UM……O…omluvit.“vykoktal Yuuri a já se na něj nevěřícně podíval. ´On omluvit! To já jsem ten špatný. On se nemá za co omlouvat.´rychle jsem překonal vzdálenost co byla mezi námi a prudce ho objal.
„Yuu-chan….., promiň mi to.“říkal jsem mu a nepřestával ho objímat.
„Na….“
„Ty se nemáš za co omlouvat .“mluvil jsem dál.
„Ty se na mě nezlobíš?“zeptal se mě Yuuri.
„Zlobit se, na tebe? Nikdy.“řekl jsem a usmál se na něj. Yuurimu se v té chvíli rozzářili očka a
samou radostí mě mačkal ve svém náručí. Najednou přisunul svou hlavu k mému obličeji. Stoupl si na špičky a políbil mě na tvář. Poté celý zrudnul a řekl. „Děkuju.“ V tu chvíli jsem nedokázal udržet svou mysl čistou a vzal Yuuriho do náručí.

Yuuri
Natsuki mě vzal do náručí a sehnul se k polibku. Obkreslil svými rty mé a spojil je v polibek. Svým jazykem zajel do mých rtů a ochutnával je doušek po doušku. Přešel celý pokoj, aniž by mě přestával líbat. Na kratičký okamžik se ode mě oddálil a položil mě na pohovku v obýváku. V ten moment jsem si smutně povzdechl. Natsukiho to zřejmě pobavilo a začal se mi znovu věnovat. Posadil se na mě obkročmo a sklonil se znovu k mému obličeji. Svými polibky obdařoval mé znachovělé líce, zavřené očka a nosík. Nepatrně jsem se pod ním zavrtěl. Natsuki mi zřejmě četl myšlenky a věděl, na co myslím. Přisál se na mé rty a pomalu je začal ochutnávat. Zprvu pomalu a opatrně, jako by byli z porcelánu. Později když jsem opětoval Natsukiho polibky je začal dobývat náruživěji. Při své hře nezapomněl zapojovat své ruce. Jeho hřejivé ruce se mi dobývali pod mé tričko a pomalu mi ho vyhrnovali nahoru. Když mi Natsuki přejel přes mou ztuhlou bradavku, zasténal jsem mu do úst. Natsuki se nad mým počínáním znovu usmál a opustil mé rty.
Svými polibky začal obdařovat můj krk a pomálu sjížděl k mé hrudi. Své ruce vyměnil za své rty a pomálu mi vsál mou bradavku do úst. V náhlém návalu vzrušení jsem hlasitě zasténal. Následně na to jsem zrudl studem a snažil se Natsukiho zastavit.
„Na—Nat-Natsu-ki. Po-počke-j.“říkal jsem mu přerývavě. Natsuki se náhle zarazil a pohlédl mi do očí. V jeho očích, stejně jako v mých se zračil chtíč.
„Yuu-chan?“vyslovil tázavě mé jméno.
„Já…Já…Ty..“
„Neboj se Yuu-chan. Neublížím ti. Nikdy bych ti neublížil.“říkal mi.
„Vždyť ty….proč?“
„Už jsem ti to říkal Yuu-chan. Miluji tě. Už bez tebe nemůžu být.“řekl mi a sklonil se ke mně. Letmo mě políbil na rty a objal mě. Po těle mi přejel mrazík z náhlého návalu vzrušení v určitých partiích. Natsuki se svým tělem otíral o mé z části odhalené. Znovu jsem zavzdychal kvůli svému údu, který se mi tlačil v kalhotách.
„Yuuri. Myslím, že mě máš taky rád.“šeptal mi do ucha.
´Já to vím….Natsuki. Já cítím….Vím to. Já tě taky miluju……. Sakra proč je to tak těžký říct??´
„AAAh….Já…ehm…no…já…“zarděl jsem se a zrudl jak rak. Nedokázal jsem mu na to slovně odpovědět a tak jsem použil činy. Přitulil jsem se k Natsukimu a letmo ho políbil na tvář. Natsuki na to pozvedl obočí, usmál se a přisál se svými rty na mé.
„Nat-su-ki….tady? Co-co když-….při-j-de Asogi.“mluvil jsem a stále ztěžka dýchal.
„Asogi před hodinou odjel.“řekl mi Natsuki s mírně zvlněnými rty do úsměvu.
„Natsuki! Co jsi mu udělal?!“řekl jsem už mírně vyveden z míry.
„Ále jenom ho vyhodil.“
„Cože.“
„Myslím, že teď máme lepší věci na práci. O Asogim si můžeme poklábosit později.“řekl mi a lišácky se při tom usmíval. „Co…co.co….?“řekl jsem následně a zalapal po dechu.
„Yuu-chan si roztomilý když jseš v rozpacích.“řekl mi a přejížděl mi bříšky prstů po odhalené hrudi.
„Natsuki….!“nestihl jsem dopovědět kvůli Natsukiho přisátým ústům.
„Hmmm…?“brblal pobaveně, malinko se odtáhl a čekal. Já však nedokázal říct ani slovo.
„To znamená ano?“řekl trošku posměšně a zadíval se mi do očí. Mé oči mu jasně dávaly najevo svou odpověď. Jeho rty se mu zvlnili do úsměvu a jemně se dotkly těch mých. Přejel mi po nich jazykem a nezapomněl s ním zajet do mých úst. Naše nevinná hra se rozpoutala v hříčku vášně, ve které nebyli žádná pravidla.
Pomálu jsme ochutnávali jeden druhého a toužili po něčem víc. Natsuki mě přestal líbat a svými polibky začal obdařovat můj krk i mou hruď. Na mé hrudi se pozastavil a přejel mi bříšky prstů přes mou již ztvrdlou bradavku. Své ruce nahradil ústy. Vsál mou bradavku do úst a mazlil se s ní jazykem. Když mi jí mírně skousl, hlasitě jsem zasténal. Natsukimu se rozzářili oči vzrušeností z mých stenů a začal mi za ni tahat. Tím dosáhl hlasitější odpovědi z mé strany.
„Natsuki…“sténal jsem dál.
To co mi dělal s mou první bradavkou zopakoval i s druhou. Poté si to pomalou cestou směřoval k mému nedočkavému klínu. Přejel mi prsty pod lemem mých kalhot a pomalu mi je začal stahovat. „Natsuki!“řekl jsem vyděšeně.
„Yuu….Neboj se.“řekl mi laskavým hlasem. Já jen zakýval hlavou a nechal ho pokračovat v jeho činnosti. Když už jsem před ním ležel v rouše Adomavě zavřel jsem prudce oči a čekal, co bude dál. Mezitím co jsem měl zavřené oči si Natsuki odložil a tak jsem měl později možnost shlédnout jeho dokonalé tělo. Když jsem pohlédl na Natsukiho již odhalenou hruď zčervenal jsem a dotkl se ho zaujatě prsty. Natsuki to s úsměvem sledoval a čekal na mé reakce. Když jsem zahlídl Natsukiho úsměv zrudl jsem ještě víc. Rychle odtáhl ruku a schoval svou tvář do dlaní.
„Yuu-chan.“říkal mé jméno a jemně mi chytl mé ruce. Pomálu je pooddálil a znovu mě políbil na rty. Už jsem se vůbec nebránil. Chtěl jsem to. Věděl jsem, že Natsukiho miluju, ale nedokážu mu to říct. Možná jsem srab, ale já to nedokážu. „Natsuki.“řekl jsem přerývavě a pohlédl mu přitom do očí. Mé oči hořeli touhou a vášní po neprozkoumaném. Natsuki mi viděl až do duše a sehnul se zpátky k mému naběhlému údu. Pomálu ho přejel po celé délce a poslouchal tu rajskou zahradu, která se mi hrnula z hrdla. Ani jsem nečekal, že může být něco vzrušujícího než tohle. Byl jsem však na omylu. Zjistil jsem to hned poté co se mi Natsuki přisál ústy na můj úd a začal se s ním mazlit. V té chvíli jsem myslel, že vybuchnu vzrušeností. Stále dokola jsem opakoval Natsukiho jméno a vyburcoval ho tak k většímu pokušení. Když už jsem byl skoro hotový tak se Natsuki náhle oddálil od mého údu. Já na to prosebně zaškemral a třel se o Natsukiho tělo. Natsuki si však místo mého údu strčil do úst svůj prst. Nechápal jsem, co chce dělat, ale připadalo mi to vzrušující. Když vytáhl svůj prst z úst tak se mi přisál na rty a znovu je zaplavoval polibky. Svou rukou se přesunoval k mému klínu a začal mi ho znovu laskat. Svou druhou ruku přesunul na mé půlky. Nechápal jsem, kam tím směřuje. Pochopil jsem teprve tehdy, když jsem ucítil, slabí tlak na mé dírce. Chtěl jsem se od něj oddálit, ale nebylo kam. Jeho prst mi ji nejdříve obkroužil a později s ním zajel dovnitř. Znovu jsem hlasitě zasténal do Natsukiho úst a nechal se unášet tím pravidelným opojením. Ani jsem si nevšiml, že přidal další dva prsty. Zajímalo mě akorát mé vlastní uspokojení.
Trochu jsem smutně zasténal když Natsuki vyndal své prsty. Natsuki si všiml mého výrazu, mile se usmál a políbil mě. Při polibku jsem ucítil náhlý tlak na spodní části mého těla. Malinko jsem se roztřásl a bál se jakkoliv pohnout. Natsuki mi začal hladit záda a říkal mi hezký věci. Pomálu jsem se začal uvolňovat. Ten tlak začal mizet a nahrazovala ho chtíč. Opatrně jsem se pohnul proti Natsukimu a ucítil ten nával vzrušení. Natsuki věděl, že už mi nemůže ublížit a tak se pohnul proti mně. Pomálu začal přirážet a kontroloval se ve svém chtíči se uspokojit. Tentokrát jsem se já přisál k Natsukiho rtům a pokusil se o rychlejší tempo. Natsuki věděl, kam tím směřuji a udělal to, co jsem chtěl. Když už byl skoro hotový, vzal můj úd do ruky a společně se mnou vyvrcholil. I po našem společném milování jsme zůstávali spojeni v jedno tělo a užívali si jeden druhého. Natsuki mě znovu zasypával polibky a teprve teď ze mě vyklouzl. Viděl jsem, jak se na mě celou dobu dívá a sleduje každé mé reakce. „Natsuki.“řekl jsem celý červený a hodil po něm polštář, který se už válel na zemi. On se mu bravurně vyhnul a skočil na mé nahé tělo.
„Víš, že ti to moc sluší?“řekl mi a hrál mu na obličeji úsměv.
„Natsuki!“řekl jsem nabroušeně a koukal se na něj stydlivě.
„Mám nápad.“řekl mi nadšeně.
„Jakej?“zeptal jsem se ho zvědavě.
„Až budeš chtít znovu vařit, tak máš dovolenou akorát zástěru.“řekl mi, až mu zajiskřilo v očích.
„Ty perverzáku!“zaječel jsem a snažil se dostat od Natsukiho.
„Yuu-chan….“
„Neříkej mi tak.“řekl jsem a nafoukl nevinně tvářičky.
„No tak dobře. Teď si ale pojďme lehnout.“řekl a vzal mě do náručí. Já jsem znovu znachověl a snažil se Natsukimu vykroutit. „Být tebou tak to nedělám.“řekl mi do ucha a nesl mě do jeho pokoje. V jeho pokoji mě položil na jeho postel, lehl si ke mně a přikryl nás.
„Dobrou noc.“řekl mi a přitáhl si mě do náručí.
„Dobrou.“odpověděl jsem mu a uvelebil jsem se mu v náručích. Ještě před tím než jsem se stačil probořit do černé tmy, jsem na svém čele ucítil letmí polibek a uslyšel. „Miluji tě Yuu-chan.“