Neříkej mi Yuu-chan 05

Natsuki
Na chvíli jsem se odtáhnul a vyčkával na Yuuriho reakce. Yuuri měl rozpaky znachovělí tvářičky a oči otevřený dokořán. Neodolal jsem a musel jsem znovu ochutnat jeho ústa. Mírně jsem je obkreslil jazykem a dobíjel se do nich. Naše jazyky se navzájem propojily a ochutnávali jsme jeden druhého. Po chvíli se stali moje polibky náruživější. Mé ruce re rozeběhli pod Yuuriho tričkem a uváděli ho tak do rozpaků. Pomálu jsem přejížděl přes Yuuriho odhalený bříško a přesunoval se k Yuuriho hrudi. Když jsem přejel přes Yuuriho bradavku tak najednou ztuhnul.
„Ňa-ksu-gi!“řekl mé jméno. Nemohl jsem si nevšimnout, jak zalapal po dechu. „Ně, pochkej, pchestaň.“ Teprve teď jsem si všimnul, že se Yuuri třese.

Yuuri
Když jsem to řekl Natsuki se ode mě odtáhl a hleděl mi zpříma do očí. Neodvažoval jsem se promluvit a tak jsem pouze ležel a třásl se. Ne kvůli Natsukimu, ale kvůli tomu, že jsem si vzpomněl na to, co se mi stalo. Natsuki si toho nejspíš všimnul a začal se mi omlouvat.
„Promiň Yuu-chan. Já jsem tě nechtěl vyděsit. Já….“najednou se zarazil.
„Na-tsu-ki?“řekl jsem roztřeseným hlasem.
„Yuu-chan?“oslovil mě starostlivě.
„Uhm……co si chtěl říct?“zarazil jsem se a nevěděl jsem, kam svou otázkou mířím.
„Asi se ti to nebude líbit.“
„Co? Natsuki, ať je to cokoliv, řekni mi to.“ Natsuki se mi zahleděl do očí a …..
„Miluji tě.“řekl a přitáhl si mě k dalšímu polibku. V něm byly ukryty všechny Natsukiho pocity. Já jsem se zprvu vzpouzel, ale později jsem upadl do víru vášně. Jeho polibky jsem mu vřele opětoval, až do doby co jsme se museli nadechnout.
„Natsuki?“
„Ano Yuu-chan?“
„UHM……neměli bychom už jít?“řekl jsem stále udýchaným hlasem.
„Máš pravdu ani jsem nezaregistroval, že se začíná stmívat.“řekl mi s úsměvem a pohladil mě po tváři. Pak mi dal letmí polibek na nos, zvedl se a natáhl ke mně ruku. Já ji vřele přijal a pomocí ní vstal na nohy.
„Tak půjdeme?“zašeptal mi Natsuki do ucha a stále nepouštěl mou ruku. Mírně jsem se slastí otřásl, a zmohl se pouze na kývnutí hlavy.
Do domu sme šli ruku v ruce a vnímali pouze toho druhého. Stále jsem nechápal své pocity. Natsuki mi sice řekl, co ke mně cítí, ale já nevím, jak na to mám reagovat.
„Ale, ale tak už jste tady.“řekl pobaveně Asogi mezi dveřmi chaty. Hned jak jsem ho uslyšel, pustil jsem Natsukiho teplou dlaň a uhnul pohledem.
„Yuu-chan, jestli chceš, tak se můžeš jít koupat.“řekl mi s úsměvem Natsuki.
„Dobře.“špitnul jsem a prošel kolem Asogiho.
„Yuuri?“zarazil mě.
„Ano?“zeptal jsem se zaraženě.
„Nechceš umýt záda?“
„Ne!“řekl jsem a utekl po schodech k sobě do pokoje. Za sebou jsem slyšel pobavený hlas Asogiho a rozzuřený hlas Natsukiho.
´Co to mělo sakra bejt!´zanadával jsem v duchu a vzal si věci potřebný ke koupeli. Ve dveřích pokoje jsem narazil do Natsukiho. „Promiň“ vykoktal jsem ze sebe a v tu ránu jsem byl znovu rudý. Nevím proč, ale v přítomnosti Natsukiho vždy zrudnu.
„Yuu-chan?“
„Uhm???“zabrblal jsem.
„Opravdu nechceš umýt ty záda? Já bych ti moc rád pomohl.“řekl mile Natsuki.
„Natsuki!“řekl jsem naštvaným hlasem a našpulil rty. Toho okamžitě Natsuki využil a vrazil mi letmí polibek.
„No tak někdy jindy.“řekl mi s pobavením. „, ale opravdu nechceš?“ zeptal se mě znovu a udělal na mě štěněčí oči. Mou odpovědí mu byl můj zelený ručník, který mu přistál na hlavě a mé rozhodující „Ne!“ Než stačil Natsuki zareagovat, zmizel jsem v koupelně a zamkl za sebou dveře.
„Yuu-chan.“zaškemral Natsuki za dveřmi.
„Túúúdle.“řekl jsem pobaveně a nechal napouštět vodu do vany.
„To by se ti líbilo.“dodal jsem a začal se svlékat. Mé věci jsem složil a vlezl si do ní. Natsukiho jsem stále slyšel za dveřmi a tak jsem zavřel oči a relaxoval. Teprve teď jsem měl možnost přemýšlet. Promítal jsem si celý den. To jak sme sem přijeli, vařili oběd a vyrazili si ven. V tom jsem si vzpomněl na náš první polibek.
´Natsuki a já…..My jsme se….´ U toho témata, jsem se zarazil a znachověl. Abych vymanil moje vzpomínky z hlavy, tak jsem se potopil do horké vody.
Ve vaně jsem strávil skoro půl hodiny a konečně hodlal vylézt. „Ajaj.“zabědoval jsem nahlas a rozhlížel se po celé místnosti. Za dveřmi jsem uslyšel znovu Natsukiho hlas.
„Nehledáš něco?“otázal se mě pobaveně.
„A víš, že jo.“řekl jsem mu kousavě.
„A neni to náhodou zelený?“
„Tý jo. Jak to víš?!“řekl jsem a stále stál v Adamově rouše.
„No já jen, kdybys mě pustil dovnitř, tak bych ti to pomohl najít.“
„Ty si dneska nějakej obětavej.“
„To už jsem prostě já.“řekl a já jsem musel přidusit smích.
„To si to radši najdu sám.“
„Víš opravdu, že to tam SÁM najdeš.“řekl mi s důrazem na to ´sám´
„No já nevím, ale šmíráky tu nechci.“
„Asogi tu není.“ Řekl mi posměšně.
„Já nemyslel jeho.“oplatil jsem mu.
„No dovol. Já bych se přece nekoukal.“
„Jo to říkáš teď.“věděl jsem, že to takhle dál nejde, jestli se chci usušit a tak jsem stanovil podmínku.
„Dobře pustím tě sem.“za dveřmi jsem slyšel náznak nadšení. „, ale…“
„Ale?“zeptal se mě stále nadšeně.
„Zavážeš si oči.“řekl jsem a čekal na Natsukiho, který na malou chvíli odběhnul pryč. Nemusel jsem čekat moc dlouho a už jsem slyšel Natsukiho hlas znovu za dveřmi.
„Hotovo.“řekl. Já odemkl dveře a podíval se škvírou na Natsukiho jestli splnil moji podmínku.
Když jsem ho uviděl s šátkem přes oči, otevřel jsem dokořán. Natsuki vstoupil dovnitř a natáhl ruku s ručníkem v ruce. Já ručník chytl a chtěl si ho vzít, ale Natsuki měl jiný plán. Přitiskl se ke mně, vzal mou hlavu do rukou a dlouze mě políbil.
„A co moje odměna?“ zeptal se a pohladil mě po tváři.
„Natsuki!“řekl jsem překvapeně.
„Já jsem naši dohodu neporušil.“řekl a čekal na mou odpověď.
„Ale to….“zabrblal jsem.
„Nebo chceš……“nedořekl větu a znovu se mi přisál na rty. Tento polibek byl tak intenzivní, že se mi z toho podlomila kolena a já se společně s Natsukim svezl na zem. Natsuki přesunul jednu ruku z mé tváře do mých vlasů a sjel s nimi až k šíji. Na šíji mi hladil mokrou kůži a pomalinku se přesouval po mých zádech směrem dolů. Z toho doteku jsem byl v sedmém nebi. Mé tělo mi říkalo ´Miluji Natsukiho´, ale moje hlava protestovala.
„Natsuki.“řekl jsem do Natsukiho úst a snažil se od něj odstrčit.
„Promiň Natsuki….. Já tě mám rád, ale…..já..uhm.“řekl jsem nejistě. Natsuki to nejspíš pochopil a přesunul svou ruku zpátky na mou tvář. „Yuuri, ty mi nemusíš nic vysvětlovat.“řekl mi s úsměvem, vzal mi ručník z rukou a začal mě sušit. „Natsuki! Co to děláš?!“vyjel jsem.
„Vidíš.“řekl mi a pomalinku mi utíral mé tělo. Nejdřív začal u rukou a poté přišli na řadu záda. Když byl s jimi hotov, přesunul se na mé bříško a hruď. Okolo bradavek se pomalinku pozastavil a kroužil kolem nich. Tímto činem ze mě vydoloval sten.
„Natsuki.“řekl jsem mírně zadýchaný.
„Neboj Yuuri.“řekl mi uklidňujícím tónem a sjel k mým nohám. Pomálu je sušil od konců prstů až po stehna. Vnitřní stranou stehen si to rázoval směrem vzhůru a přiměl mě tak k další sérii stenů.
„Natsuki ne.“řekl jsem, když jsem ucítil Natsukiho ruku na mém údu. Párkrát po něm přejel a já mu vyvrcholil do ruky. Slastně jsem zabrblal, přitulil se do Natsukiho náručí a nechal se od něj hladit.
„Miluji tě.“uslyšel jsem u ucha a poté se propadl do černé tmy.

Natsuki
Yuuri se ke mně přitiskl a usnul mi v náručí. Byl jsem z toho štěstím bez sebe a tak jsem ho objal a pošeptal mu „Miluji tě.“ Potom už jsem slyšel Yuuriho pravidelné oddechování a viděl jeho klidný spící výraz. Pomálu jsem se odtáhl od Yuuriho a začal ho oblíkat do jeho pyžama.
„Natsuki.“vyslovil mé jméno Yuuri ze spánku. Na mé tváři tím vykouzlil úsměv. Přivinul jsem si Yuuriho do náručí a vzal ho do mého pokoje. Uložil ho do postele a přikryl peřinou. Pak jsem si vzal triko a trenky a vyrazil do koupelny.
V koupelně jsem ze sebe shodil věci a vstoupil do sprcháče, který byl naproti vaně. Při pohledu na vanu jsem si vzpomněl na Yuuriho. Zakroutil jsem hlavou a otočil kohoutkem. Pomálu jsem na sebe nechal stékat vodu. Zavřel jsem oči a vybavil si Yuuriho slastné sténáni. Instinktivně jsem sjel do svého klína a po celé délce ho pohladil. Zasténal jsem a vzal ho celého do ruky. V mysli jsem měl stále Yuuriho tvář, jeho rozpaky znachovělí tvářičky a jeho modrá očka. Má ruka se dala do pohybu. Po chvilce jsem slastí vyvrcholil do své ruky. S mírným zadýcháním jsem otevřel oči a vyslovil jeho jméno „Yuuri.“
Když jsem vyšel z koupelny, bylo krátce po desáté. V pokoji jsem našel stále spícího Yuuriho. Chvíli jsem si prohlížel jeho roztomilý obličej. Ve výhledu mi bránila jediná věci. Přešel jsem celý pokoj až k němu a dal mu jeden neposedný vlas za ucho.
„Tak je to lepší.“řekl jsem.
V tom jsem si vzpomněl, že Yuuri ještě nevečeřel. Chtěl jsem ho vzbudit, ale neměl jsem to srdce.
Nadzvedl jsem peřinu a vlezl si za Yuurim do postele. Přitáhl si ho do náručí a začal hladit jeho vlasy. Má ruka se přesunula na Yuuriho obličej a mapovala ho. Yuuri se mírně usmál. Vrtalo mi hlavou, ´Co se mu asi zdá?´ Přiblížil jsem se k Yuuriho rtům a políbil ho na ně.
„Oyasumi.“řekl jsem a pohodlněji si ho upravil v náručí. Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Yuuri
Ráno jsem se vzbudil v cizím pokoji.
„Kde to jsem?“ byla má první reakce. Na mou otázku jsem nemohl dostat odpověď, protože jsem tu byl sám. Po chvíle někdo otevřel dveře.
„Tak už si se probral Yuu-chan.“řekl mi Natsuki a přešel ke mně s tácem plným jídla.
„UHM.“ zabrblal jsem a při vzpomínce na včerejšek zrudnul. Natsukiho to pobavilo.
„Jak si se vyspal?“otázal se mě.
„Dobře. Proč?“zeptal jsem se stále červený. Styděl jsem se za to, o čem se mi zdálo. Kdybych to řekl Natsukimu tak……….
„Jenom tak……, zvědavost.“konstatoval.
„O mamince?“zkusil jsem.
„Zvláštní. Nikdy si mi neřekl, že se tvoje mamka jmenuje Natsuki.“řekl mi s úsměvem.
„C-C-C-Coo?“nevěřícně jsem se na něj podíval.
„To se ti o ní musel zdát hodně příjemný sen, když si se u toho usmíval.“řekl mi a přisedl si ke mně na postel.
„J-j-jo.“řekl sem koktavě a posadil se.
„Tak co si dáš k snídani?“ zeptal se mě a položil mi na nohy tác s různými jídly.
„To si nemusel. Já bych snědl cokoliv, co bys udělal.“řekl jsem a ani si neuvědomil, jak to vyznělo. Radši jsem vzal jedno z jídel do ruky a začal ho jíst.
Stále se na mě koukal a usmíval se. Mě z toho pohledu zaskočilo a začal jsem se dusit. Natsuki mi pohotově začal bušit do zad.
„Děkuju.“řekl jsem a popadal dech. V tom mi Natsuki vzal talíř z ruky a nabral další sousto.
„Co to děláš?“
„Nedovolím, aby ses mi tu udusil!“řekl mi přísně a dal mi lžíci do úst. Takhle mě krmil dokavaď jsem to nesnědl celý.
„Tak co se ti zdálo?“začal znovu prokovat.
„Nic!“
„Nic?“řekl mi jízlivě.
„Chceš to opravdu vědět?“zeptal jsem se.
„Hmm?“řekl a nadzvedl obočí.
„To je ta-jem-ství.“řekl jsem a s radostí vyplázl jazyk. Toho Natsuki využil a přisál se mi na rty. Pomálu mi zajel jazykem do mých úst a začal mi je plenit. Já jsem z toho byl zcela omámen a oplácel jsem mu jeho polibky. Líbali jsme se dlouho a nikdo z nás neměl v úmyslu přestat. Přeci jenom se po chvíli Natsuki odtáhl a skousl mi ret. Já jsem mu z toho náhlého návalu vzrušení zasténal do rtů.
„Už jsem ti říkal, že existuje spousta lidí, co by ti ho chtěla ukousnout.“řekl mi a přejel svými rty po těch mých. Znovu jsem zasténal a nevěděl, co mám dělat.
„Natsuki!“řekl jsem odhodlaně.
„Copak zlatíčko tobě se to snad nelíbí?“řekl mi a stále se na mě culil. Ani nečekal na mou odpověď a pokračoval.
„No myslím, že tomu se to líbí.“řekl a ukázal na můj vztyčený úd.
„Blbečku!“zakřičel jsem a shodil ho ze sebe. Natsuki se na mě ale nezlobil. Popadl pouze tác a rázoval si to ke dveřím.
„Počkám na tebe dole v obýváku.“ řekl s úsměvem a odešel.
Když chtěl za sebou zavřít, tak jsem po něm hodil polštář. Ten se ovšem zastavil o již zavřený dveře.
´Co to zase bylo. Nejenom že mě po….uhm, no políbil, ale ještě se mě ptá co já na to?!Bůůůů…., vlastně ono se mi to docela líbilo…..Eh nad čím to sakra přemýšlím?! Ne, to se nemohlo……´říkal jsem si v mysli a při tom vylízal z postele. ´Přece to nejde….´pokračoval jsem v mém toku myšlenek a přitom se oblékal do svých věcí který mi přinesl Natsuki. ´Natsuki……, Natsuki je přece kluk. Kluk a kluk to nejde dohromady!´ řekl jsem a vyšel ven z Natsukiho pokoje. Prošel jsem chodbou až ke schodišti a scházel schody. ´Ale přesto já, já Natsukiho….´
„Ahoj Yuu-kun.“uslyšel jsem za sebou hlas a prudce s sebou trhnul.
„Teru?“řekl jsem nejistě.
„Co se děje Yuu? Vypadáš jako chodící mrtvola.“
„Ehm, jenom jsem nad něčím přemýšlel.“řekl jsem a usmál se na něj.
„Neviděl si Mikiho?“otázal se mě a natočil hlavu na stranu.
„UM-ÚM“řekl jsem a zakroutil jsem hlavou do stran.
„A pomůžeš mi ho najít?“
„Dobře, ale za chvíli musim být dole.“řekl jsem.
„Neboj, dlouho to trvat nebude.“řekl, vzal mě za ruku a vedl zpátky nahoru. Prošli jsme skoro všechny pokoje a stále jsme nikde Mikiho nenašli.
„ÁÁÁh, tak tady si.“řekl Teru a rozeběhl se do nově otevřeného pokoje. Já ho následoval. Miki ležel na posteli a poslouchal mp3. Není se čemu divit, že když ho vylekal Teru, tak spadl z postele.
„Teru!!! Co to děláš?!“zakřičel na něj Miki a hladil si bolavý zadek.
„Přivedl jsem Yuuriho. Budeme si hrát.“řekl a podíval se na mě.
„Opravdu?“zajásal Miki a podíval se na mě taktéž.
„Já ….uhm….nevím. Už jsem měl být v obýváku. Natsuki bude mít starost.“
„To nebude dlouhá hra. Uvidíš, bude se ti líbit.“řekl Teru a Miki pokýval hlavou.

Natsuki
„Yuurimu to nějak dlouho trvá.“řekl jsem nahlas a přecházel stále po pokoji. Chtěl jsem ho překvapit a ukázat mu nedaleké město.
„Ještě 5 minut.“ Řekl jsem si a koukal na hodiny.………ještě minutu, minutu! 10 sekund, 5, 2,1. „Yuu-chan.“zkusil jsem zavolat, ale nikdo mi neodpovídal. Povzdechl jsem si a šel nahoru. V pokoji mě zarazil fakt, že v něm nikdo nebyl. „Yuu?“řekl jsem a procházel celou naší chatou. V dosavadních pokojích, kterými jsem prošel, nebyl. „Nemohl se jenom tak vypařit.“řekl jsem a otevřel další dveře. „Eh?!...............“

Yuuri
V tom někdo otevřel dveře.
„Yuuri?“řekl příchozí a přišel ke mně. „Co tu děláš?“otázal se mě a zabodnul se mi pohledem do očí.
„Já….“
„Yuuri si přišel hrát.“řekli Miki a Teru najednou.
„Já…“
„Yuu-kun slíbil si nám to.“zaškemral Teru.
„Ale jenom chvíli. Natsuki na mě čeká.“řekl jsem, aniž bych věděl, o jaký typ hry se jedná.