Odhalení - 1. část

Potemnělými chodbami Tokijské svatyně se mihl nevysoký stín. Postava běžela naprosto neslyšně, jako by tam ani nebyla. Brzy dorazila do největší části svatyně, ze tmy před ní se vyrýsoval nádherně zdobený oltář s malou pozlacenou soškou uprostřed. Neznámý vyskočil do vzduchu a proletěl jakousi neviditelnou bariérou, poté se zastavil těsně před oltářem. Notnou chvíli si vychutnával pocit vítězství, ale pak opět vyskočil a elegantně dopadl na oltář. Jemně uchopil sošku, udělal salto vzad a stejně neslyšně zmizel. Jedinou památkou na něj bylo jen prázdné místo po sošce.
.........................
,,Yusuke, Yusuke!!!" ozýval se něčí tlumený hlas. Chlapec s černými, krátkými vlasy se protáhl a převalil na bok, tvrdě spal.
,,YUSUKE!!!!!!" tentokrát zazněl hlas o dost naštvaně a doprovázelo ho zběsilé bušení do oken. Yusuke se s trhnutím probral a rozhlédl se po pokoji, pátral po příčině, která ho probudila. A teprve pak si všiml, že je za oknem dívka v růžovém kimonu s modrými vlasy svázanými do koňského ohonu a dobývá se dovnitř.
,,Počkej, hned jdu!" řekl rozmrzele a neochotně otevřel okno.
Botan vletěla dovnitř a poté, co sesedla z pádla, se do něj pustila: ,,Víš jak dlouho tam jsem?"
,,Ne, to nevím, ale vzbudila jsi mě zrovna, když jsem měl bezvadnej sen!"
,,A víš proč tu jsem?"
,,Ne, to nevím!" vyštěkl nabručeně.
,,Kvůli tvé práci jako Detektiv Světa duchů, Koenma tě potřebuje!"
,,Už zas? Copak si jednou nemůže něco udělat sám?" bručel pořád.
,,Yusuke!" zvýšila hlas.
,,No jo, uklidni se. Tak co mám zase na práci?" zeptal se už trošku zvědavě.
,,Dnes v noci byla ukradena posvátná soška z Tokijské svatyně," vysvětlila.
,,Hmmm… a co mám s tím společného já? Klidně ji mohl vzít nějaký zloděj, který ji chce jen prodat a získat balík," pokrčil zklamaně rameny.
,,To není možné, soška je chráněná kouzlem. Obyčejný člověk ji prostě nemůže vzít," zakroutila hlavou.
,,Takže, chceš říct, že se tu někde toulá přízrak? Už zase?" opět se v něj probudila zvědavost.
,,To nevím, celá svatyně je chráněna bariérou, přes kterou přízraky neprojdou. Vůbec mě nenapadá, kdo by to mohl být."
,,Skvělý, to ti nedal Koenma nějaké bližší informace?"
,,Ani on sám netuší, kdo by to mohl být. Ve svatyni byla tma, a ten, kdo sošku odcizil, byl neuvěřitelně rychlý."
,,Takže, buď to byl nějaký neobyčejný člověk s velmi vysokou duchovní silou, a nebo neuvěřitelně silný přízrak, který by byl schopný bariéru prolomit," přemýšlel Yusuke nahlas.
,,Tak či onak, nemáme čas, musíme ihned vyrazit," snažila se ho popohnat.
,,Počkej, proč to tak spěchá?"
,,Víš, ta soška sama o sobě sice není nějak vzácná, ale uvnitř je Kámen přání."
,,Kámen přání?? Proč jste ho schovávali zrovna v Tokiu???" vyjekl nechápavě.
,,Koenma nepředpokládal, že by se v Lidském světě toulal ještě nějaký jiný silný přízrak kromě Kuramy a Hieie. Ten kámen splní přání úplně každému, a je jedno jaké, když se dostane do špatných rukou, tak…" to už však nedokázala dopovědět, protože ji selhal hlas.
,,…tak může zničit celý Lidský svět?" Botan se zmohla jen na přikývnutí. ,,Ale... ale to je strašné!" zhrozil se Yusuke.
,,Právě proto tě Koenma potřebuje. Kurama a Hiei mají nařízené ti pomoct, a jak znám Kuwabaru, tak se do toho taky bude chtít zaplést, protože ať už je ten zloděj kdokoliv, určitě bude neuvěřitelně silný."
,,Tak na co ještě čekáme? Půjdem sehnat ostatní, ne?" zavelel Yusuke a vyrazil ze dveří, Botan nasedla na pádlo a následovala ho.

Mezitím v Kuramově škole
,,Kolik je hodin?" zeptala se černovlasá dívka své kamarádky.
,,Půl deváté, za chvíli mu končí hodina!"
,,Ayumi, Momoko, buďte tiše," napomenula je další dívka, byla středně vysoká a měla dlouhé světle modré vlasy. Všechny tři se krčily za rohem chodby a sledovaly dveře jedné ze tříd.
,,Sajuri, neříkala jsi, že je to hloupost, špehovat ho?" zeptala se škádlivě Ayumi.
Sajuri se při té poznámce mírně začervenala. ,,Samozřejmě, že je to hloupost! Ale měla bych na vás dávat pozor, kdo ví čeho byste byly schopné," opáčila.
,,Tomu říkám výmluva!" zasmála se Momoko, ale dřív než ji stačila Sajuri odseknout se ozval školní zvonek. Koutkem oka pohlédla ke dveřím, samozřejmě, že tam Shiuchi ještě nebyl, vždycky vycházel mezi posledními.
,,Tak co? Už vyšel?" zeptaly se Ayumi a Momoko unisono.
,,Ne... Nechápu, proč tohle děláte, Shiuchi si stejně holek nevšímá."
,,Ale Sajuri, nesnaž se nám nic namlouvat. Kdybys viděla jak po tobě pokoukává!" rýpla si Ayumi.
,,Hloupost!"
,,Shiuchi se ti líbí, co? A neříkej, že ne! Vidím ti to na očích!"
,,Už mě to přestává bavit, Momoko! Klidně si tu zůstaňte samy!!" řekla naštvaně a vyšla zpoza rohu. V tu chvíli Shiuchi konečně opustil třídu, a protože byl zabrán do svých myšlenek nevnímal cestu před sebou, stejně jako Sajuri, která byla ještě pořád rozzlobená. Dříve než si kdokoliv z nich uvědomil co se vlastně děje, tak se srazili. Shiuchi to tak tak ustál, ale Sajuri zavrávorala. Taška ji vypadla z ruky a kdyby ji nechytil kolem pasu, určitě by upadla.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se.
,,Shiuchi! Promiň, neviděla jsem tě, moc se omlouvám," a poněvadž začala rudnout uhnula pohledem.
,,To snad není možné!! Tvrdí, že se jí nelíbí a jako naschvál mu padne do náruče!! Život není fér!" stěžovala si Momoko, která je pozorovala.
,,Náhodou, já jí to přeju…" zachichotala se Ayumi.
,,Je to i moje vina, taky jsem nedával pozor," omlouval se jí spěšně.
,,Myslím, myslím že už mě můžeš pustit…" vykoktala.
,,Jsi opravdu v pořádku?" strachoval se.
,,Já…" protáhla, i když byla celá rudá, nedokázala odolat tomu, podívat se na něj, když byla takhle blízko. Pomalu zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Ucítila, jak z něj vyzařuje jakási prapodivná síla, uvědomila si, že Shiuchi není obyčejný člověk. Rozbušilo se jí srdce. Několik minut se oba upřeně dívali tomu druhému do očí, pak se ale Sajuri vzpamatovala. ,,Moje věci!" vyhrkla, když si všimla, že je obsah její tašky rozsypán po zemi. Klekla si na zem a začala všechno spěšně dávat zpátky, Shiuchi se sehnul a sebral několik jejich sešitů, jeho zrak však náhle spočinul na malé sošce. Okamžitě poznal, že nevěstí nic dobrého, bylo z ní cítit něco velmi špatného. Sajuri ztuhla když si všimla kam se dívá.
Pomalu k ní zvedl oči, už nevypadala roztržitě, ale spíš rozzlobeně a odhodlaně, jako by najednou byla úplně jiný člověk. Sakra! Prozradila jsem se! pomyslela si. V rychlosti shrábla zbytek věcí i se soškou do tašky, a aniž by se na Shiuchiho podívala vytrhla mu sešity z rukou a utekla pryč ze školy.
,,Sajuri!! Sajuri!" volal za ní, ale ona ho absolutně nevnímala. Vyběhl ven a rozhlédl se, nikde ji však neviděl, obdivuhodně rychle zmizela.
,,Kuramo!!" uslyšel jak zvápětí něčí známý hlas volá jeho skutečné jméno. Po školní cestě běžel Yusuke a zběsile na něj mával. Několik metrů za ním běžel vysoký zrzek Kuwabara s Botan.
,,Zdá se, že zase máme nějakou práci," uslyšel vedle sebe nabručený Hieův hlas.
,,Co se děje?" zeptal se ho zvědavě.
,,Koenma nás potřebuje. Někdo ukradl Kámen přání, který byl chráněn silnou bariérou, chce abychom, jako obvykle, Yusukemu pomohli."
,,Kámen přání???" vydechl Kurama a zorničky se mu zúžili překvapením.
,,Ty ho znáš?" podivil se Hiei.
,,Samozřejmě, když jsem byl ještě v Zásvětí, několikrát jsem se ho pokoušel najít," objasnil mu, ale to už k nim ostatní udýchaně doběhli.
,,Kuramo… potřebuju abys…" dýchal těžce Yusuke.
,,Já vím. Hiei mi už všechno řekl, asi mi ani nic jiného nezbývá," pokrčil rameny. Chvíli trvalo než se Yusuke a Kuwabara vydýchali, pak ale všichni začali uvažovat o tom, kde a jak zloděje najdou.
,,Bude nám to trvat dlouho, protože může být kdekoliv," přemýšlel Yusuke nahlas a nezněl zrovna nadšeně.
,,Měli bychom se rozdělit, tak toho zloděje snáz najdeme," navrhl Hiei, doufaje, že tak viníka najde on a vyřídí si to s ním sám.
,,Počkejte!! Málem bych na něco zapomněla!" zarazila je Botan.
,,Na co?" vyhrkl Kuwabara dychtivě.
,,Kámen jsme pro všechny případy ochránili zvláštním kouzlem, podle kterého se dá vystopovat. Takže když dám tohle Yusukemu, najdeme kámen i se zlodějem," řekla a vytáhla malý přístroj podobný hodinkám.
,,Co to zas je?" zeptal se ji Yusuke nedůvěřivě, když si je zapínal kolem zápěstí.
,,Vyhledávač duchovní energie kouzelných předmětů. Je předělaný, aby reagoval jenom na Kámen přání. A ta šipka uprostřed nám bude průběžně ukazovat směr."
,,Jseš si jistá, že to doopravdy funguje?" zamručel Kuwabara, který nakukoval Yusukemu přes rameno. Botan s úsměvem zvedla ukazováček: ,,Samozřejmě! Musíme ale chvíli počkat než Vyhledávač najde signál."
,,Nechápu, proč se na ty vaše hloupé udělátka musím neustále spoléhat," zabručel Yusuke nervózně.
,,Botan, jak ten kámen vypadal?" zeptal se jí Kurama, který se právě probral ze svých úvah.
,,To nevím, ale je uvnitř malé sošky. Myslím, že to bylo nějaké zvíře."
,,Pche, zase nedokonalé informace, kam to ten Onen svět spěje?" neodpustil si Hiei jedovatou poznámku.
,,Hieii nezapomínej, že si to Koenma může klidně rozmyslet a poslat tě zpátky do Zásvětí. A to už by jsi Yukinu nikdy neuviděl, protože jak dobře víš, rozhodla se tady zůstat," vmetla mu Botan do tváře. Hiei se zamračil, ale víc už neřekl, při pomyšlení, že by tu jeho sestra zůstala sama s Kuwabarou, ho na žertování přešla chuť.
,,Nevypadá ta soška jako fénix?" převedl Kurama řeč zpátky.
,,No ano! Teď si vzpomínám, že mi to Koenma říkal, ale jak to víš ty?"
,,Myslím, že to teď není důležité," zalhal. V tom se ozvalo zběsilé pípání, obrazovka na Vyhledávači zčervenala a malá šipka se začala točit dokola. Za chvíli se její pohyb ustálil.
,,Jdeme, ukazuje na jihovýchod!" zavelel Yusuke a všichni ho následovali. Začalo se už stmívat, když dorazili do lesa, který byl za městem.
,,Vypadá to tu nebezpečně. Botan, možná by jsi s námi neměla chodit dál," varoval ji.
,,Půjdu s vámi, nezapomínej, že budu muset zloděje předat princi Koenmovi, který mu určí náležitý trest!" nenechala se odbýt.
,,No dobře, když chceš…" rezignoval, přesto mu to nepřestávalo dělat starosti.
Ciferník Vyhledávač zářil do šera, ale pak najednou zhasl a ustalo i jeho kvílivé pípání, v lese teď bylo najednou velice nepříjemné ticho. ,,Už jsme blízko, někde tu musí být," zašeptala Botan. Všichni se tedy začali opatrně rozhlížet, skrz husté propletence větví sem dopadalo jen mdlé orandžovo-rudé světlo zapadajícího slunce, které vytvářelo děsivé stíny.
,,Vůbec se mi to nelíbí! Cítím, že se stane něco špatnýho," ošíval se Kuwabara.
,,Sklapni!! Jako kdybych to taky necejtil, mám z tohohle místa husí kůži!" zamračil se Yusuke.
,,Buďte zticha vy dva! Ještě nás uslyší!!" napomenul je Hiei rázně.
Botan raději poletovala ve velmi těsné blízkosti Kuramy a Hieie, nerada si to přiznávala ale měla strach, a doufala že kdyby se něco semlelo, kluci by ji pomohli.
Celá skupinka pomalu postupovala vpřed až se dostala k okraji lesa, kde začínala mýtina. Slunce už definitivně zapadlo, ale i tak dokázali rozeznat dívčí postavu stojící uprostřed nedaleko malého jezírka. Yusuke zběžně pohlédl na ciferník Vyhledávače, a zjistil že střelka ukazuje jejím směrem.
,,Botan, nemůže být ten přístroj porouchaný?" zamračil se.
,,To asi těžko, pořídili jsme si ho teprve nedávno," sesedla z pádla.
,,COŽE??" vyhrkl Kuwabara a očima přelítával mezi Yusukem, Botan a dívkou na mýtině. ,,To nemyslíte vážně!"
,,Neječ tak!" okřikl ho Hiei.
,,Asi to nebude jen obyčejná holka," zamyslel se Yusuke. Aniž by to někdo z nich očekával vyrazil Kurama z jejich úkrytu a zavolal na postavu. Ostatní se na sebe jen zmateně podívali a rozhodli se ho následovat, prozradili se tak jako tak.
,,Shiuchi…Co tady děláš??" zeptala se ho Sajuri udiveně.
,,Na to bych se mohl zeptat i já tebe. Vím, že jsi ukradla velice ceněnou sošku a chci, aby si ji vrátila," řekl vlídně.
,,To nemůžu…" posmutněla.
,,Vrať nám ji a nic se ti nestane," snažil se ji domluvit, znal ji už hodně dlouho a představa že by s ní musel bojovat se mu nijak nezamlouvala.
,,Kašli na to Kuramo! Proč by ji nemohla vrátit?" vložil se do toho Yusuke.
,,To byste nepochopili," trvala na svém.
,,Když nám ji vrátíš teď, můžeme na to brát ohled a snížit ti trest," snažila se ji Botan přesvědčit.
,,Hele, nerad bojuju s holkama, protože je to nečestný, ale když mi nedáš jinou možnost, tak budu muset," přitvrdil.
,,Nechci tě urazit, ale neporazil bys mě. Jsem silnější než vy všichni," řekla mu tak klidným tónem, až ho to překvapilo.
,,Cooooo? Děláš si legraci??" vykvikl Kuwabara.
,,Ne, myslím to naprosto vážně, ohledně těhle věci nežertuju," objasnila jim. Yusuke se zamračil, takovéhle sebevědomí se mu nelíbilo.
,,Shiuchi, řekni mi pravdu… Ty nejsi člověk, že?" zeptala se ho naráz, bez jediného varování. Kurama s sebou mírně trhnul. ,,Máš pravdu… Nejsem člověk, jsem přízrak," uhl pohledem.
,,Tušila jsem to…" vzdychla smutně.
,,Jak dlouho? Nikdo ze školy o tom nemá ani zdání."
,,Až ode dneška. Tehdy když jsem se ti podívala do očí jsem to ihned poznala, vyzařuje z tebe taková podivná síla."
,,Hele, na tyhle řeči nemáme čas, vrať nám kámen!" začal Hiei ztrácet trpělivost.
,,Už jsem jednou řekla, že to nejde," zakroutila hlavou a vyskočila vysoko do vzduchu. Celou partu přeskočila jediným saltem a když dopadla na zem začala utíkat dál směrem na jihovýchod. Něco se jí však v mžiku omotalo kolem zápěstí a nepustilo jí to dál. Otočila se, Kurama držel v ruce zelený ostnatý bič, a právě jeho konec měla omotaný kolem ruky. Uvědomila si, že on ji určitě zabít nechce, kdyby totiž chtěl, už dávno by nežila. Mírně zaškubala pravou rukou, která byla v Kuramově sevření.
,,Nepustím tě," řekl odhodlaně.
,,Nedáváte mi jinou možnost. Nechtěla jsem vám ublížit…" vzdychla, natáhla druhou ruku a zamířila jí na Kuramu. V dlani se jí začala formovat koule z černé energie lemovaná zlatými paprsky, kterou pak vystřelila se slovy: ,,Paprsek síly!" Kurama na několik vteřin ztuhl, ale stačil před jejím útokem včas uskočit, Sajuri toho ihned využila a vymanila se z pevného sevření Růžového biče. Když Paprsek síly dopadl na zem, vydal oslepující záblesk a vyzdvihl půdu do vzduchu. Na místě, kde ještě před okamžikem stál Kurama, zbyla jen obrovská ohořelá díra.