Ahoj, mé jméno je Dominika Nováková, jsem ve znamení ryby a je mi 25 let. Mám přítele Vladimíra a studuji v Praze konzervování a restaurování uměleckých děl. Se mnou na oboru, nebo bych měla napsat v pekle, je ještě jedna nevinná duše, nebo se alespoň domnívám, že je vcelku nevinná. Její jméno je Jaroslava Kladková, je jí 21 let a znamením je blíženec. Má krátké hnědé vlasy, kulatý obličej, není nikterak éterickou bytostí, ale ráda sportuje. Co vím, tak je značně pesimistická a ač se zatím jevila jako extrovert, stěží o ní mohu říct víc, zvláště co se týká jejího soukromého života, je to... Je to zvláštní!

„A to je pro dnešek všechno," ukončil hodinu organické chemie doktorand s dlouhými kudrnatými blond vlasy a starým tričkem AC/DC. Všichni jsme svorně zahučeli své „neshledanou" a vypotáceli jsme se ze třídy do velkých labyrintů budovy. Hřejivé sluneční paprsky pronikaly přes veliká prosklená okna, vypadalo to na příjemný zbytek dne, ale bohužel tento názor má spolužačka nesdílela.

„Ach Bože, to bude zase předmět!" zabručela v depresi.

„Ale prosím tě, to nebude tak zlé. Snaž se to brát pozitivně," pokusila jsem se ji trochu rozveselit.

„Jo, co na tom má být pozitivního!? Jen další předmět, u kterého budu za kreténa a budu si ho muset znovu zapsat," brblala dál.

„Nic pozitivního? Co třeba to, že ten doktorand měl fakt luxusní zadek," vzala jsem to za jiný konec. S žertem jsem doufala v její úsměv, ale ona na mě jen zvláštně pohlédla se svraštěným obočím. „Ale no tak, nedělej, že sis toho nevšimla!" šťouchla jsem ji loktem do žeber, ale místo smíchu a přikývnutí jsem dostala jen vystrašenou myšku.

„Já..." špitla. „Já ne," řekla, ale nebylo to nic škádlivého. Žádný dodatek: „A ty jo, co by k tomu řekl tvůj přítel?", nebo „Připomeň mi, kdo že je to z nás dvou zadaná!" Ne, Jaruš mi pak jen popřála pěkný den, zamávala a co nejrychleji se dekovala pryč, domů.

No, možná jsem na ni neměla tak naléhat. Čemu jsem se vlastně tak divila? Pokud se jednalo o moji spolužačku, téma „kluci" nikdy nebylo na top seznamu. Co si pamatuji, Jaruš s tímto tématem nikdy nezačala a jen jednou z ní vypadlo něco, co bych do ní nikdy neřekla.

Měly jsme zrovna čtyřhodinovou lekci malby a já, ona a holky z vyšších ročníků jsme rozebíraly mužské hledání sexuálních zkušeností u starších žen. Jo, téma k nezaplacení. Podivovala jsem se nad tím, co mladé hochy táhne na ženské kolem padesátky, vždyť pro zkušenosti mohou mít třeba třicítku a ta má i výdrž? A v tom se ozvala ona se svou teorií o nedospělosti a špatném dětství, chybějícím mateřství. „Oni nehledají přítelkyni, ale matku." Kristova noho, to byla poučka jak z učebnice psychologie, nic neříkající sice o její zkušenosti s muži, zato jsem dostala dojem, že by má spolužačka měla studovat něco dočista jiného.