Nezajímám se, nechci a je mi to jedno,
i kdybych měl padnout na samé dno.
Oh, lenost má jest láska,
podbízivá a moudrá je to kráska.

Času dost na učení,
málo ho je však na hraní.
Proč lámat si nad něčím hlavu,
stejně někdo jiný nám ukradne slávu.

Proč jít delší cestou?
Já nemám svědomí se skvrnou.
Má rovnováha není pouze hranou.

.................................................

Já, já jsem člověk
a můj, můj věk
je, je přes sto padesát,
ale já se nemusím bát.

I přes můj pokročilý věk
jsem teprve pučící květ.
Jsem již dost moudrý,
ale zároveň dost mladý.

A tak mohu ještě změnit svět,
čas mám, než se mi svraští pleť,
a tak na to, holomku, dobře hleď.