Zlatavý lesk a třpyt okvětních plátků,
pošpinil jsem v několika sekundách.
Orchideji, nebýt všech těch mých zvratků,
tvá krása by zářila ve všech svých drahách.

Knedlíčky, masíčko, pivíčko a co já vím,
to poví pouze tráva, hlína a ty.
Je mi to líto, už nikdy nic nesním,
ne pokud bys měla utrpět další ztráty.

Vlastně mi o tebe tolik nejde,
běží tu o můj žaludek játra a hlavu.
Co však na něčem takovém sejde,
snad vydržím bez zlatavého sladu.

Buď sbohem, má krásná,
i ty lásko má zkvašená.