SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Poslední večer


Yuki-chan & Dasty Harst

Tichý mořský větřík pohrávající si se světlými vlasy mladíka opřeného o chrámový sloup. Dívajíc se na východ slunce, pohroužen do myšlenek co přinese tento den. Kdosi ho chytil za ramena, nebyl překvapen, jelikož si jeho přítomnosti všimnul.
„Darone co ty tady děláš?“ zeptal se neznámý.
„Jako bys to nevěděl, nemysli si, že jsem si tě nevšiml Saane,“ odpověděl bez zájmu Daron. Otočil se a pohlédl svému příteli do tváře. Nic z ní však nevyčetl.
„Hmm, dnes je poslední den, že?“ řekl to spíš jako konstatování než otázku, ale i tak Daron přikývl. Sklíčenost obou mladíků byla dobře schovaná za maskou tvrdého muže - gladiátora. Tušili, že tento den je jejich poslední společný. Zítra se utkají v zápasnické aréně, ač jsou to nejlepší přátelé… více, než nejlepší přátelé. Je jen malá pravděpodobnost, že to oba přežijí.
„Pojďme, jinak nás budou hledat,“ sjel z Daronových ramen na zápěstí a jemně zatáhl. Tím mladšího trochu vyvedl z rovnováhy a skoro ho nestačil zachytit.
„Promiň,“ odtáhl se Daron ze Saanova sevření. Dal se do kroku a doufal, že na něm nebyly znát rozpaky. Již déle pociťoval jisté sympatie k Saanovi, ale nebyl si jist jeho reakcí, kdyby mu to řekl. Nechtěl tím kazit jejich poslední den, ale cosi ho nutilo…
„Saane víš…,“ zarazil se, když si uvědomil, co chtěl říci.
„Co?“ došel k němu Saan a společně mířili do jídelny.
„Nic, nech to plavat,“ rozhodl se nedopovědět to.

***

Spoustu překřikujících se hlasů ve velké místnosti jídelny. Již všichni vstali a sesedli se u společné snídaně.
„Darone, Saane tady jste, už jsme si mysleli, že nepřijdete,“ pousmál se chlapík na druhé straně stolu. „Zítra proti sobě budete v aréně, oběma vám přeji hodně štěstí. Avšak dnes ještě není čas na nenávist a jsem rád, že to tak berete.“
„Děkujeme za podporu, mistře,“ řekli mladíci jednohlasně svému učiteli. Ten se na ně znovu usmál a již si hleděl své snídaně. Oba se pustili do jídla, se zájmem poslouchajíc debatu svých přátel.
„Na zítřejším zápase má být ten nový doctore, že?“ zeptal se jeden a druhý jen s plnou pusou přikyvoval.
„Ňákej tvrďák to má bejt, říkali z druhý půlky,“ zapojil se do rozhovoru třetí.
„To bude mít Saan co dělat, samozřejmě vyhrál již hodně zápasů, ale Daron se zlepšil. No stejně jim nezávidím, nechtěl bych zápasit třeba tady s Kratem,“ pousmál se a strčil do vedle sedícího přítele, který mu to oplatil tak že se nahnula celá lavice. Samozřejmě se to setkalo s nelibým zabručením a několika nadávkami. Všichni se snažili rozptýlit náladu, která mezi Daronem a Saanem panovala. Také věděli, jak dobrými přáteli se stali, i když tu Daron byl jen dva roky a ještě byl o něco menší a mladší než ostatní. Saan s ním cvičil, a když bylo třeba, občas mu pomohl. Byli skoro jako bratři, jeden si vážil druhého. A teď se pro pobavení ostatních měli vzájemně zabít. Daron se zvedl beze slov od stolu a odnesl špinavé nádobí ke kuchyni. Když vycházel z jídelny, připletl se k němu jakýsi mladík z druhé poloviny.
„Zítra poznáš našeho doctoreho, připrav se, bude to tvé poslední setkání, ale jestli chceš, můžu ti to ulehčit,“ přitiskl ho na stěnu a chytil pod krkem. Daron se ho snažil zasáhnout pěstí do obličeje, ale nedařilo se mu to. „Ale copak, copak, nějak ti to nejde,“ ušklíbl se posměšně útočník a ještě přitlačil. Daronovi začínal docházet vzduch, pokusil se o poslední ránu. Povedlo se, útočník to schytal rovnou do nosu, povolil stisk a Daron se stačil vysmeknout. V tu chvíli k nim přiběhl Saan a chytl útočníka za ruku, kterou následně rychlým obratem stočil za jeho záda.
„Nemysli si, že ti to tak lehce projde, Trasi,“ přitáhl mu ruku více ke krku. „Dnes odpoledne si to vyřídíme,“ pustil ho a začal se věnovat sípajícímu Daronovi. Tras si ruku přitáhl na hrudník a obličej stáhl do bolestivé grimasy. Zvednul se z dřepu a již odcházel, ale tu posměšnou poznámku si odpustit ani v této situaci nemohl.
„Ještě nezapomeň svému miláčkovi pofoukat zranění.“ To byla poslední kapka, pohár Saanovi trpělivosti přetekl. Nechal Darona Daronem a rozběhl se proti Trasovi. Tvrdě do něj narazil, až se Tras zapotácel, následovala smršť úderů, kterou provokatér nestačil krýt. Rozlícený Saan vzal protivníka za ruku, kterou mu prve kroutil, a zmáčknul ji tak silně až bylo slyšet, jak praskla kost. Tras zařval bolestí a snažil se Saanovi vytrhnout, avšak marně. Posledním kopem ho Saan srazil k zemi a výhrůžně napřáhl ruku, jakoby se rozmachoval k další ráně, která však neměla přijít. Tras si zdravou rukou instinktivně zakryl tvář. „Jsi ubohý, na odpoledne bys stejně nedorazil, tak to tuším s někým jako jsi ty by to nemělo ani cenu,“ odtáhl se od Trase, který se hned sbíral k odchodu.
„Za tohle mi zaplatíš,“ zasyčel nenávistným tónem dříve, než zmizel za nejbližším rohem. Daron se již sebral a poděkoval Saanovi. Namířili si to k výcvikovému placu, kde na ně již čekal jejich doctore, který ale naštěstí nic z incidentu neviděl.
„Jdete pozdě. Po tréninku uložíte všechny meče a dřevěné tyče do zbrojírny,“ řekl tónem, který nesnesl námitek. Samozřejmě by mladíky ani nenapadlo mu odmlouvat.
„Jistě mistře,“ zazněla odpověď od Saana. Daron jen přikývl…

***

Těžce dopadl na zem a již odrážel útok tyčí, která mu mířila na hruď. Nad ním se skláněl Saan, pevně svírající dřevěnou zbraň. Napnul pokrčené ruce a tím ho ze sebe shodil. Rychle se z lehu dostal do dřepu a pohotově tyčí švihl proti Saanovi, který tuto ránu nestačil krýt a tak dostal tvrdě do žeber. Zatnul zuby, chystajíc se k bodnutí, ale Daron byl rychlejší, zastavil se asi milimetr od opálené kůže na vypracovaném Saanově břiše. Konec boje, ohlásil jim doctore spokojen s Daronovím pokrokem. Ten se svalil vedle přítele, oba těžce oddechovali, tyč mu vypadla z ruky a úmyslně nebyla chycena před odkutálením z jeho dosahu.
„Hodně ses zlepšil,“ usmál se Saan. „Pamatuji si, jaké to bylo, když jsi tu začínal. Takový mladý pohublý, dál jsem ti takovou nakládačku, že tě museli odnést na ošetřovnu. Teď už je vše jinak…“
„Přestaň vzpomínat a raději pojď, máme ještě práci,“ pobídl zamyšleného Saana Daron. Postavil se a podal Saanovi ruku aby mu pomohl vstát. Ten se jí chopil, ale jak se začal zvedat, ucítil bolest na hrudi. Avšak nedal na sobě nic znát. Sesbírali všechno náčiní a nanosili jej do zbrojírny. Teď už zbývalo jen vše dát na správné místo. Daron vzal několik tyčí a odnášel je do malé místnosti. Najednou ho někdo chytil kolem pasu, prudce se otočil a uviděl Saana. Avšak nic už nestačil říci, jelikož Saan jeho ústa umlčel polibkem. Bylo to tak nečekané, že nestačil ani odporovat. I když si to uvědomil, odporovat nechtěl, vždyť tohle si celé ty dva roky přál. Z ruky mu vypadly tyče. Chytil Saana za zátylek a prohloubil polibek, přitlačil ho ke zdi a začal rukama putovat po jeho těle. Zatím jen nevinně.
„Mohl si něco říct… dřív,“ šeptl mu do polibku Daron, protože nikdy neočekával, že by starší k němu mohl cítit něco více, než jen přátelství anebo on jen ty náznaky neviděl. Zavřel oči, když ucítil na svých bocích přítelovi velké horké a hrubé dlaně, co po nich jemně přejížděli. Na tak něžný dotek jeho tělo nebylo zvyklé, reagovalo přehnaně, když srdce zvýšilo frekvenci úderů a Daron se žádostivěji na Sanna přitiskl, doufaje, že ten jeho blízkost neodmítne.
„Nemohl,“ pousmál se Sann. Škádlil. „Před smrtí je to nejvíce romantické,“ odpověděl, přičemž oběma dlaněmi studoval svalstvo zad mladšího z nich, který byl menší, drobnější, ale o to více to vynahrazoval svou mrštností v boji. Po těch slovech si Saan vysloužil štulec do žeber a zasmál se.
„Jsi krutý,“ našpulil hraně rty Daron, než se upřímně zadíval druhému do očí, jakoby tam chtěl vyčíst průběh zítřejšího boje a Saanovy záměry. Jeden druhému bratrem, druhý prvnímu katem. Takový byl život gladiátora, věděli to od začátku, jen přiznat si to bylo náhle těžší, když ten cit uvnitř nich vylučoval jakoukoliv schopnost ublížit si navzájem. „Ale zítra mě vážně…,“ začal nejistě, když jej umlčel prst staršího na jeho rtech. Nechtěl o tom mluvit, ne teď.
„To bude až zítra, nevím…,“ přitáhl si chlapce více k sobě, objal jej a políbil do tmavých vlasů. „Neumím si to představit,“ hlesl tiše zamyšleně.
„Neboj, dopřeji Ti rychlou smrt,“ poškádlil jej na oplátku Daron, který také nechtěl na nic podobného dnešního večera myslet. Více se stulil v Saanově náruči, co hřála bojovným plamenem a jemu samotnému byla nervozitou zima, tak to bylo příjemné. Hlavu si opřel o jeho rameno a věnoval na kůži několik letmých polibků. Chvíli takhle odpočívali, rozmýšleli, netušili, co bude, co udělají a popravdě by možná raději vzali život sami sobě, než sobě navzájem. Daron se nechával hladit po zádech, užívaje si přítomnost staršího a jeho pevné objetí. Občas cítil ve vlasech jeho rty a na oušku dech. Sám měl paže obtočené kolem mladíkova pasu a jen konečky prostředníčků přejížděl po bederní páteři, občas laškovně sklouzl pod látku, do úžlabiny mezi jeho hýžděmi, ale hned se zase vrátil.
„Nechci o Tebe přijít,“ šeptl mu najednou Saan do ucha, jakoby nic a mladší zvedl hlavu.
„Jak dlouho už to…“
„Dlouho… přes rok. Co jsme se víc sblížili. Nechtěl jsem, abys to věděl.“
„Proč?“ Zeptal se zostra Daron, protože k mladíkovi také cítil víc a nemusel to být pouze tento poslední večer, co se k sobě takto mají. Mohlo jich být více, kdyby tušil, že…
„Zabili by nás, nesmíme. To chceš? Takhle to bylo lepší,“ pokýval hlavou starší, ale chlapec na něj namířil svůj nesouhlasný, rozzlobený pohled.
„Lepší pro nás? Pro tebe? Pro mě? Vědět, že ke mně cítíš to, co já k tobě, myslíš, že by mi záleželo na tom, co se stane? Myslíš, že takhle je to to nejlepší, cos mohl udělat?“
„Přestaň, Darone!“ Okřikl jej Saan, ale hned se na něj podíval s něhou a položil mu dlaně na líce, které pomalu palci hladil. „Nezměníš to, nechci se hádat, prosím,“ usmál se a čekal na reakci druhého, který byl očividně zmatený, ovšem doteku neucukl, ale stále si nemyslel, že tohle na poslední chvíli je to nejlepší. Nebylo už nakonec lepší mlčet, než dát najevo skrývané tak dlouho, jen pro tenhle jediný večer a zítra měla srdce bojovat ne za lásku, ale o to, kdo více potěší diváky v hledišti. A komu záleželo na citech otroků, byť byly sebeupřímnější? Bláhový by hledal jediného.
„Stejně zemřeme…“ prohodil Daron netečně, jakoby mu na jejich posledních hodinách pramálo záleželo, ale to jen předstíral, protože věděl, že každý nádech si teď musí užívat o to více s vědomím, že je milován a jen nerozdává cit zbytečně. Saan se tomu pousmál, neb chlapec se snažil vypadat smířeně a lhostejně, ačkoliv bylo nanejvýš jasné, že by se od něho nehnul na krok.
„Zítra,“ upřesnil tichounce starší do jeho ucha, než jej políbil na čelo. „Dnes ještě… můžeme žít,“ zašeptal příslibečně a počkal si, až to Daron zpracuje po svém, protože to mělo samo o sobě erotický podtext, který musel být znatelný. Chlapec ihned, jak pojal ta slova, zvedl hlavu, zahleděvši se do očí svého druha. Už při tom pomyšlení se mu rozechvělo tělo i hlas. Polkl, srdce mu hlasitě tlouklo, uvědomoval si více, než jistě vzdálenost, která mezi nimi spíše nebyla, než naopak, pak položil ruce na vypracované bříško Saana a jemně jej tam pohladil. Neuměl si představit že… Saan to myslí – takhle a sám se s tou představou teprve seznamoval.
„Já…,“ začal nejistě, celý byl nesvůj z toho, co se má stát zítra, natož ještě… a se Saanem, ovšem nebylo mu to nepříjemné, jen netušil, jak správně reagovat.
„Nemusíme,“ řekl starší najednou, neb zaznamenal chlapcovy rozpaky a rozhodně neměl v úmyslu si jeho tělo brát násilím, i když v těchto poměrech by to jistě nebylo výjimečné, ale Daron měl jeho úctu a respekt, nebyl d***a. Políbil jej na nos, do něhož se hravě zakousnul a hned na to poplácal menšího po zádech. „Pojď, půjdeme, budou se po nás shánět,“ poznamenal a byla pravda, že se hodně zdrželi, přičemž to nevypadalo, že by Daron měl ještě nějakou poznámku, tak bral věc za uzavřenou. Mrzelo jej sice, že spolu nebudou sdílet jedno lůžko, avšak nutit jej nemohl a zlobit se na něho také ne. Byli přátelé. Udělal několik kroků pryč a ohlédl se. Daron stále stál na místě, nepohnul se, přemýšlel. Zavolal tedy na něj. „Hej… že tys to ještě nikdy nedělal,“ dobíral si ho zákeřně Saan, na to se Daron otočil, rozesmál se a rozběhl se za druhým.
„Abych Ti to ještě neukázal,“ počastoval ho, než mu rozcuchal vlasy a společně odešli ze zbrojírny.

***

Při večeři panovala na rozdíl od rána pochmurná nálada a nikdo nechtěl vtipkovat, zvlášť když se nad dvěma z nich snášel příslib blízké smrti. Občas někdo něco prohodil, ale oči se ubíraly spíše do talířů, jakoby pohledy mohly urazit. Daron a Saan po sobě pošilhávali, seděli naproti sobě a všichni tu zvláštní atmosféru vnímali. Byla jako nákaza, co se šíří mezi bratry, protože ještě nikdy se nestalo, že by v aréně jeden pozvedl zbraň proti druhému. Proti sobě sice cvičili a náhodná zranění nebyla ničím neobvyklým, avšak tohle bylo jiné. Zde zůstane jeden živý a jeden mrtvý, nic navíc. Dokonce i ty největší chlapi, co rádi působili rozbroje, seděli tiše, občas se podívali po těch dvou, ale zase sklonili hlavy.
„Nevěděl jsem, že už umíráme, Darone, ty jo?“ Řekl náhle nahlas Saan, aby to bylo slyšet, protože vážně nechtěl působit jako Boží umučení a zadíval se na mladšího, který s ním tuhle hru rád rozehrál.
„Nepřipadám si, ale kdo ví. Když se tak na tyhle dívám, možná už jsme v pekle,“ pousmál se a nabral si na lžíci. Pak ucítil, že jej vedlejší chlápek šťouchnul do ramene a rozchechtal se nahlas.
„Jestli je tohle peklo, pak se tam těším,“ prohlásil hrdě Saan, kývl všem u stolu, ti se na něj radostně zašklebili a společně si připili na zítřek, ať dopadne jakkoliv. Poté už se nálada znatelně uvolnila a dali se společně do hovoru, neb nebylo zapotřebí dělat z toho zbytečné drama ještě večer před tím, když pro ně dva to byl jejich poslední a chtěli si ho užít. Dostali něco málo vína na posilněnou od domina, aby se dobře bavili, protože ten také velice nerad posílal své muže proti sobě, ale neměl v tu chvíli na vybranou. Pro muže bylo pití vítaným zpestřením večera a vychutnávali si do sytosti jídla i alkoholového opojení. Nakonec si nikdo nevzpomínal, na co všechno připili a kdo pronášel jaké řeči o Saanovi a Daronovi, že jsou to velcí bojovníci a ať jim bo***é přejí. Ti dva se pochopitelně také dobře bavili, uvítali víno na otupení smyslů, neušlo jim však, že se stále častěji střetávají pohledy, jak se večer přehoupl v noc a oslavy pokračovaly. Jakoby jeden čekal, až ten druhý udělá první krok a obráceně, jakoby se mezi nimi míhaly jiskrné okamžiky s těmi, kdy po sobě až živočišně toužili, avšak ani jeden neudělal krok, kterým by překročil tu pomyslnou hranici. Nikdo už je ani příliš nesledoval a valná většina se starala spíše o to, aby měla ještě na dolití víno, nebo se válela po stole a podlaze. Avšak bylo to celé veselé a v dobrém duchu a nikdo se jako zázrakem s nikým nepopral, i když v jednu chvíli padala ostrá slova. Vyřešili to přípitkem na přátelství, jak jinak.
Saan se celkem tiše zvedl od stolu a odebral do kouta u rámu dveří.
„Někdo přeci ten krok již udělat musí ne?“ pomyslel si. Daron zrovna v rozhovoru s Kratem akorát stočil pohled a tak zaregistroval, že Saan na něj jakoby čeká. Rozhovor ukončil s tím, že si musí odskočit a s přáním klidného spánku odešel ke dveřím. Noc byla celkem teplá a hvězdy jasně svítily.
„Dnes je vidět Lev,“ díval se na oblohu zamyšleně Saan.
„To jsem nevěděl, že se vyznáš ve hvězdách,“ rozhlédl se kolem Daron jestli je někdo nesleduje a propletl si se Saanem prsty.
„Podívej,“ ukázal na jasně zářící hvězdu. „To je největší hvězda v souhvězdí Hydry, támhle pokračuje až k tomu seskupení,“ ukázal na slaběji zářící hvězdy v malém shluku.
„Krása.“ pousmál se Daron s očima upřenýma na zářící oblohu. Již byli skoro u ubytoven, Saan využil Daronovy nepozornosti a vymanil ruku z jeho sevření, místo toho ji přemístil na Daronův bok a přitáhl si ho blíž. Daron se blaženě pousmál a udělal totéž. Když vešli do prostorů s pokoji, zamířili do pokoje Saana. Hned co se za nimi zabouchly dveře to Daron již nevydržel, tak toužil po Saanově blízkosti. Vášnivě se mu vpil do rtů a vypadalo to, že se od nich nehodlá odpoutat, to však Saanovi nevadilo.
„Rychle se učíš,“ prohodil Saan, když se odtáhli.
„Myslel jsem si, že to už víš,“ opřel se o Saanovo čelo svým Daron a zadíval se do šedostříbrných očí svého milence. Ten si ho za boky přitáhl blíže k sobě. Daron ho škádlivě zatahal za pramínek vlasů, které Saanovi sahaly až nad lopatky a Darona jemně hladily na ramenou. Saan přivřel oči a políbil Darona na měkké rty, které se také hned zapojily a nechaly, aby do nich vklouzl jazýček. Odpoutali se od zdi u dveří a přemístili se k lůžku. Pokoj byl zařízen skromně a tak tu byla jen postel, pár poliček, křeslo a stolek. Oba se položili na lůžko, byli již celkem vzrušení. Saan začínal cítit, jak se jeho mužství začíná nabíhat. Rozpojil jejich rty a obdarovával polibky Daronův krk, pokračoval stále níž. Daron se neubránil slastnému povzdechu, ale hned ztuhnul, tenhle pocit ještě nikdy nezažil. Toho si Saan nemohl nevšimnout, opřel se o lokty, aby viděl na Daronovu tvář. Pousmál se, když viděl jak se Dari červená, ale také pochopil, že to bude nejspíš poprvé, co něco takového zažívá.
„To je poprvé, že?“ Zeptal se, i když znal odpověď.
„Ano, nikdy jsem s nikým nebyl,“ odpověděl trochu ostýchavě.
„Nemáš se za co stydět, spíše naopak, jsem rád,“ pohladil ho Saan po tváři a začal rozepínat přezky na Daronově vestě. Daron se usmál a zajel rukou do Saanových vlasu, kterými se začal probírat. Saan již sundal Daronovu vestu a prsty kroužil po přítelově vypracovaném bříšku. Daron to už nemohl dál snést, touha byla mocnější, než by si kdy myslel, zajel Saanovi pod vestu a donutil ho se na něj položit. Saan přejel od břicha na hrudník, kde začal dráždit Daronovy bradavky a zároveň ho začal líbat. Za chvilku se posadili a Daron vysvlékl Saana z vesty. Potom Saan zajel Daronovy pod suknici a spodek. Z Darona se dostal slastný sten, když Saan uchopil jeho chloubu a druhou rukou ho svlékl.
„Lehni si.“ doporučil. Daron si tedy lehl a hned ucítil, jak se nad něj Saan sklonil a políbil ho na podbřišku. Jeho ústa se za chvíli začala věnovat Daronově penisu, jemně kroužil jazýčkem po spodní straně a dostával se k varlatům. Daron slastně přivřel oči a sténal, jak mu to bylo příjemné. Saan vtáhl jeho celou délku do úst, znovu ji opustil a obkroužil žalud. Ze strany se do penisu jemně zakousl a nemohl přeslechnout Daronovo vášnivé zaúpění.
„Ty masochisto,“ poškádlil ho Saan.
„Ty jsi zase…,“ nestačil dokončit neb byl umlčen vášnivým polibkem, snad aby nemohl říci něco, co by se druhému nelíbilo, i když ten věděl, že by mu jen oplatil jeho škádlivost. Daron opatrně sklouzl rukama ze Saanových zad až na kraj látky. Prstíky hravě vklouzl pod a jen letmými doteky hladil Saanův zadeček. Němě se ptal, zda může toto již nadbytečné ošacení sejmout. Saan do polibku zamručel souhlas a dál si užíval jemnosti Daronovích rtů. Daron tedy rozepnul pásky a již se jejich naběhlá mužství nestydatě dotýkala. Pro něj to byl úplně nový a krásný pocit, všechno tohle pro něj bylo krásné a nové. Oba už byli dost vzrušení a tak Saan rozpojil jejich rty a usmál se na Darona. Ten měl zrychlený dech a červenal se z rozpaků. Saan z něho slezl a Daron si sedl.
„Nemusíš se ničeho bát Dari, na začátku to bude trochu bolet, ale potom to již bude lepší,“ ujistil jej Saan a naslinil si prsty.
„Lehni si tak, aby si nohy měl pokrčené takto,“ předvedl mu to neb věděl, že černovlásek s tím nemá zkušenosti. Daron to zopakoval a Saan mu lehce protlačil prstem ke konečníku. „Uvolni se,“ doporučil mu, ještě než do něj začal zavádět první prst. Potřeboval si jej dostatečně roztáhnout, jelikož u sebe neměl mast, která by pomohla hladšímu klouzání. Zatlačili prstem na otvor a ten jej začínal přijímat. Daronovi tohle nebylo moc příjemné, ale dalo se to vydržet. Prst do něj již úplně vnikl a Saan jej vytahoval. Daron se uvolnil a nechal do sebe pronikávat i dva prsty. Saan se nad Darona naklonil a druhou rukou ho pohladil po krátkých černých vlasech. Daron se trochu přizvedl a obdaroval Saana lehkým polibkem na znamení, že je vše v pořádku.Saan z něj vyšel prsty a chtěl si navlhčit mužství aby vstup byl co nejšetrnější, když ho Daron zastavil.
„Můžu, prosím,“ poprosil ostýchavě.
„Můžeš,“ přemístil se Saan potěšeně k Daronovi tak, aby měl penis u úst. Daron ho jemně uchopil mezi rty a vsál. Pohrával si s žaludem, následně tam přemístil i ruku a kroužil u kořene. Saan věděl, že když jeho přítel hodlá takto pokračovat, bude příliš brzy. Pohladil ho po hlavě, a když Daron přestal, posadil se Saan obkročmo na Daronův trup a posunul se dozadu tak že měl penis přímo u milencova vstupu. Daron roztáhl stále pokrčené nohy, aby do něj měl Saan lepší přístup. Ten ho chytil jednou rukou za bok a druhou si k Daronovu konečníku navedl svoji chloubu. Daron byl celkem štíhlý, ale svalnatý měl kratší černé vlasy a mechově zelené oči. Teprve teď si Saan uvědomil jak je Dari krásný a musel na něj dlouho hledět, jak byl ohromen. Přítel se na něj trochu nechápavě podíval a tak už tu myšlenku nebyl Saan schopen udržet. „Jsi tak krásný.“ vyslovil to s něhou a políbil přítele na bříško.
„Děkuji,“ začervenal se Daron. „tohle mi ještě nikdo neřekl.“ Saan se jen usmál a pomyslel si, že každý kdo by Dariho takto viděl, by musel říci totéž, ale on byl ten první, kdo tuto krásu mohl spatřit.
„Mohu?“ zeptal se raději.
„Ano,“ zaťal ruce do polštáře Daron neb věděl, že nejpříjemnější to asi nebude. Saan si ještě navlhčil ruku a rozetřel to po svém penisu, kterým se následně začal tlačit do Darona. Bolelo to mnohem více, než když si ho Saan jen připravoval prsty. „To bolí,“ vyjekl, když se do něj Saan dostával nejširším místem žaludu.
„Vydrž to prosím, uvolni se,“ jednou rukou Saan Darona podepřel, aby se mohl zvednout do sedu. Nechtěl, aby ho to bolelo, ale nemohl s tím nic udělat a tak ho aspoň přivinul blíže k sobě a dál do něj pronikal. Byl tak úzký a horký… tak krásný. Daron Saana objal a z očí mu začaly pomalu stékat slzy. Saan již do něj proniknul celou svou délkou a začal vycházet. Přitom Darona obdarovával polibky na rameno, snaže se ho tím utěšit. Přírazy byly zpočátku pomalé a hluboké, Daron si zvykl a přestávaly mu počáteční bolesti.
„Už je to lepší,“ řekl po chvíli Daron.
„To je dobře.“ Saan chytil přítele za zátylek a propojil s ním ústa v hlubokém polibku. Přírazy již byly plynulejší a méně hluboké. Saan přemístil svou druhou ruku na Daronovo přirození a v rytmu přírazů ho začal uspokojovat. Steny se rozletěly po pokoji v doprovodu pleskání kůže o kůži
„Prosím rychleji,“ vyslovil mezi vášnivými polibky Daron.
„Nechci ti ublížit.“
„Neublížíš mi, prosím,“ zaprosil znovu Daron.
„Dobře.“ svolil nakonec Saan, neb taky potřeboval ještě zrychlit. Přírazy byly již prudké a drsné, vášeň byla cítit všude kolem.
„Také jsi krásný,“ oplatil kompliment Daron. Odpovědí na to byl hluboký polibek. Bílé měsíční světlo jemně ozařovalo dvě postavy, dvě milující se postavy. Společné steny, vzdychání jména svého milovaného. Saanan do Darona pronikal již tak tvrdě a drsně že bylo divu, že to Daron snášel.
„Asi… už budu,“ akorát stihl říci Saan, než vyvrcholil do Darona. Avšak stále ještě nepřestával svého milého uspokojovat neb ještě nebyl na vrcholu. Daron pocítil, jak jeho mužství ztvrdlo a vyvrcholil na Saanovo bříško.
„Omlou…,“ nestačil doříct Daron jelikož mu Saan položil prst na ústa a potom ho jemně políbil.
„Miluji tě,“ objal Darona.
„Také tě miluji,“ přitiskl se blíže. Saan si otřel bříško prstem, ten dal před Daronova ústa a sám olízl. Daron to zopakoval.
„Má zvláštní chuť,“ konstatoval.
„Chuť jedinečné chvíle,“ pousmál se. Saan. Ještě se chvíli mazlili a hladili, ale k ničemu již nedošlo.
„Půjdeme spát?“ zeptal se už dost ospalí Daron.
„Dobře, měj krásné sny, miluji tě.“ odpověděl Saan a nechal svého milovaného, aby se mu stulil do náručí.
„A já Tebe.“ zavřel oči Daron a v bezpečí náruče usnul. Saan však nemohl ještě spát a tak svůj pohled obrátil k měsíci. Ten se však schoval za mraky.
„Radši sám zemřu, než zabít tebe, můj maličký.“ pohladil spícího Darona a ulehl. „Miluji tě.“

***

Ráno.
Ticho.
Chlad.
Předzvěst smrti…
Když se Saan probudil, byl sám. Ani teplota lůžka vedle neprozrazovala, jak dlouho byl osamocený, neb bylo úplně chladné, jakoby minulá noc byla pouze snem muže, co se naděje chytal jen jako poslední záchrany před koncem. Položil opatrně dlaň vedle sebe, snad ve snaze nahmatat cokoliv, co zbylo po příteli, jenž s ním sdílel společnou chvíli před tím, než jednoho z nich přivítá podsvětí. Zamračil se pod tíhou myšlenky na jeho ztrátu. Ne, neztratí jej, nesmí. Sám položí život, byl rozhodnutý jako nikdy. A možná by měl být vyděšený, že právě prožívá poslední hodiny na tomto světě, ale přesto se pousmál se vzpomínkou na Daronovu váhavost a nezkušenost z předešlé noci. Byl tak roztomilý, když se pokoušel nedávat na sobě znát rozpaky a stud. Saan jej měl stále před očima, veškerenstvo té pokožky a jemně vyrýsovaného svalstva pod ní. Občas jizva, co nikomu nevadila, neb byla projevem mužnosti a odvahy, že ani rána na těle mu nezabrání v boji, ať bolí sebevíc. Ano, Daron byl tak divoký, když došlo na střet, někdy byl skutečně velice prudký, i když se snažil držet emoce pod kontrolou, tak se stával zuřivou šelmou, což mohlo vést k neúspěchu, ale míval štěstí. I dnes ho bude mít, slíbil si Saan, když se na lůžku pomalu posadil. Povzdychl si a jednou rukou si vjel do vlasů. Rád by věděl, co druhý dělá, zda spí u sebe, nebo se již připravuje na souboj, ale raději si ho představil spícího a mrzutého, jak po ránu někdy býval. To potom štěkal kolem sebe a byl neurvalý na každého, kdo na něj promluvil, ale většinou to způsobilo jenom smích, že se štěně zase vzteká, protože se špatně vyspalo. Saan se tomu musel pousmát. Dnes je jejich poslední ráno. A překvapivě to zjištění bolelo méně, než si myslel, že bude. Smrt je jen smrt a i kdyby měl čekat v pekle, bude čekat.
Vstal, nejistě se rozhlédl kolem sebe a poté se napil vody z hliněného kalíšku. Vychutnal si ji, jakoby to bylo poprvé, co cítil chlad vody na jazyku. Bylo mu příjemně, cítil se smířený se světem a s Bohy nad sebou, jakoby oni sami mu dali požehnání k tomu, aby zachránil druhého a sám padl pro své přesvědčení. Nemohl nic požadovat a ani nečekal, že by někdo mohl rozumět jeho důvodům. Tady se na lásku nehrálo, tady to nikdo nechápal, a i kdyby, smáli by se. Celé by to bylo smutně dětinské v tomhle prostředí bez hlubších citů, kde jediným projevem náklonnosti smělo být podání ruky, nebo přátelské poplácání po zádech. A oni spolu spali. Rozesmál se na celý pokoj, bylo mu dobře. Věděl.
Začal se oblékat, nespěchal. Zvenčí začínalo být hlučno, jak se ostatní muži probouzeli a brzy měli všichni nástup na společnou snídani. Tušil, že nejméně několika z nich bude dost zle po tom, kolik toho včera vypili, ale i tak byl raději, že se oslavovalo, než truchlilo nad něčím, co nelze změnit. Stále na sobě vnímal Daronovy doteky, jakoby je měl vypálené pod kůží, jakoby samo tělo si je chtělo znovu připomínat, že se to vážně stalo a nebyl to jen výplod mysli muže před popravou. Skutečně to bylo ještě živé, adrenalin v krvi a všechna ta šeptaná slova v hlavě, dokola si dokazující pravé city k sobě. Nepochyboval. Zhluboka se nadechl, když dokončil oblékání a protáhl se v zádech. Vnímal slabé zakřupání, jako každé ráno, kdy předchozí den příliš namáhal svalstvo. Spíše noc, pomyslel si škádlivě a sám sebe překvapoval tím, jak doved být v tu chvíli bezstarostný, přestože jeho situace byla z pohledu přihlížejícího více, než vážná. Od kdy je smrt vážná věc, když se sny plní a přece umíráním každý musí zaplatit za to, že v životě dostal, co mu náleželo. Tak ať… Daron bude žít.
Ze dvora se ozvaly dva hlasité údery do těžkého zvonce, jak jejich doctore ohlašoval ranní nástup, po kterém následovala snídaně. Všechen režim byl roky zaběhnutý, nikdo se nemusel na nic ptát, jen bylo potřeba vnímat každodenní život zde a zvyknout si na rutinu. Saan se ještě sklonil nad lavorem s vodou, v němž si opláchl obličej, aby se osvěžil a plně probral do následujících okamžiků. Poté již neváhal vyjít ven, jako ostatní muži, aby přivítal svůj poslední den na tomto světě. Plně si uvědomoval mnoho párů očí v zádech, když procházel chodbou na dvůr a při chůzi protahoval ztuhlé svaly na pažích. Neměl strach. A když kráčel kolem řady mužů, aby se postavil na konec, tak na každého z nich jen kývl s mírným pousmáním člověka připraveného na vše. Opětovali mu odvážné pohledy, vědě, jak nyní musí být jejich bratr silný, aby pozvedl zbraň proti příteli. Nikdo z nich by s ním neměnil. Přesto Saanovy oči hledaly jediného, co mezi nimi nestál. Snad se jen opozdil, brzy dorazí. Zaujal své místo téměř na konci řady a netrpělivě vyčkával posledního příchozího. Všichni čekali, Daron jindy nepřicházel pozdě, snad jen když se opil. Nebývalo to často, Saan věděl, že včera neměli víno ve večerním seznamu aktivit. Sklopil oči, jak mu ony intimní situace vyvstanuly v mysli, než se opět zahleděl na východ z ubytoven, protože Daron, jak se zdálo, nejspíše zaspal i dnešní souboj. Byl jediný, kdo scházel a doctore málokdy byl trpělivý. Stál před nimi s bičem připraveným trestat, přestože nebyl agresivní, pokud všichni poslouchali jeho příkazů. Dlouhé ticho. V tu chvíli začal Saan tušit, že něco není v pořádku.
„Redusi, běž pro Darona. Nerad bych to byl dneska já, kdo na něj vztáhne ruku jako první,“ zavrčel doctore, přestože jeho poznámka nebyla příjemná nikomu z mužů. Oslovený se beze slova rychlým krokem vydal zpět k ubytovnám. Nebylo dobře, že se Daron takto zdržoval, neb to mohlo vypadat, že má mladší strach a není schopen se postavit smrti, byť v v podobě přítelova meče. Saan si přál, aby přišli co nejdříve a důvodem zpoždění byla jen malichernost, pro kterou se mladík zapomněl. V tento den nebyly projevy zbabělosti na místě, když každý očekával jen přímost a odvahu tak, jak jim bylo určeno tvrdým výcvikem. Ovšem když se po několika minutách ozval zevnitř křik, srdce se mu rozbušilo rozrušením.
„Pomožte někdo!“ Redusův hlas zněl ozvěnou zkresleně, avšak nebylo pochyb o jeho naléhavosti. Gladiátoři sebou cukli v nějaké předzvěsti věcí budoucích i jejich tragičnosti a doctore se nejprve pokoušel jim nakázat, aby zůstali, že sám zkontroluje závažnost situace uvnitř, ale jakoby v tušení, tentokrát nikdo nebyl k udržení. Saan nemohl čekat, nedokázal stát a byl první, kdo udělal krok a pak už se nezastavoval. V hlavě tisíc a jeden možný scénář a ani jeden s koncem, který by byl přijatelný. Jen doufal, víc mu nezbylo. A cesta zpět k Daronově pokoji za běhu, i když ostatní jej následovali, zdála se o tolik delší, než jindy. Co krok, to deset myšlenek, to sto závěrů, avšak jen jediné jméno. Neslyšel doctoreho, jak nařizoval ještě ze dvora, aby se vrátili, že nedostali povoleno odcházet. K čertu s ním, on neměl tušení, co…
„Probůh, Darone!“ Uviděl ho, když se zarazil mezi dveřmi. Zastavil se mu dech, nechápavým pohledem hleděl na mladšího muže, jehož mrtvé, vychladlé tělo držel na polo v náručí Tras, jak se jej ještě před několika okamžiky pokoušel vzbudit. Z bodné rány na břiše už ani netekla krev, jen její kaluž pod nimi prozrazovala, že jí bylo mnoho, než by Daron přežil. Nůž ležel vedle, nebylo pochyb o života vzetí jeho přičiněním. Saan byl v šoku, za ním se zastavovali další, co chtěli shlédnout scénu s jedním hercem, když se Tras smutně zadíval na Saana, přestože říkat nemusel nic. Lítost. Druhý z milenců nedokázal pochopit výjev před sebou, nemožné. Vždyť to mělo být jinak, Daron měl přežít. Daron musí žít! „Darone!“ Vykřikl ještě jeho jméno, než se vrhl na kolena k němu, aby to byl on, kdo již chladné tělo zahřeje v náruči, jako tomu bylo ještě před… Neměl ho nechat odejít. Mohl tomu přece zabránit, avšak k čemu bránit smrti, když beztak by přišla, jen pro jiného? K čemu, jen kvůli několika hodinám, možná prohozením pár vět a úsměvů, než by stáli sobě čelem a odloučení by na sebe nedalo dlouho čekat. A přece… ne takhle! Takhle ne!
„Saane, je mrtvý,“ konstatoval tiše Kratos ode dveří, jakoby o Daronově stavu mohlo být ještě pochyb. Přesto velké dlaně chopily se přítelovi tváře ve snaze vynutit si jakýkoliv výraz. Marně. Jen neživě, tak se tvářil mladík, co mu hlava padala k zemi, snad i tělo odmítalo se podvolit naději, co pomalu dohasínala v muži, co jej k sobě tisknul. Nikdo si nedovolil vyčítat slzy, i když jindy by pro jejich přítomnost možná označili muže hanlivě a zbabělými slovy. Dnes však ne. Věděli, že tohle nebyl odchod, jenž by si Daron zasloužil, neb takoví, jako on umírají v aréně před davem, před jásajícím publikem, jenž vzdává hold jejich jménu, i když padnou. Zde však se jméno převalovalo v ústech mála, přesto těch, kteří mu byli nejbližší a znali jej tak, jak nejlépe muže v jejich řadách znát lze. A možná tušili důvod, možná někteří i věděli, ale mlčet bylo nejlepší, když na očích byl ten, co více, než přátelsky mrtvého svíral. Nemuseli vědět víc, jen že souboj je již u konce a potlesku se nikomu nedostane.
Ještě notnou chvíli přihlíželi neštěstí, než začali jeden po druhém odcházet, snad v touze nepřibližovat se ke smrti, aby sama je nepozřela, nebo již nemohli snášet pohled na zničeného bratra. Slov netřeba, bezvětří emocí a projevit více soucitu už nemohli. I dnes je den, kdy budou muset bojovat, i dnes je den, kdy budou umírat, smát se a připomínat si padlé bojovníky dob minulých. Jen jednomu zbyde vzpomínka, o niž nepodělí se s nikým jiným, než s vlastními myšlenkami a možná i večerním vánkem, když se Daronův popel rozptýlí po okolí. Pousměje se a sklopí sudem oči, při vzpomínce na jejich poslední večer.

Konec

Dodatek autora:: 

Doufám, že se Vám povídka líbila Smile. Yuki-chan a Dorian Dasty Harst

4.875
Průměr: 4.9 (16 hlasů)