Práce ve vilce 11.díl

Riku
"EEEHhhhh?!"vyjekl jsem jen co si mě Naoki znovu přitáhl do náruče a políbil mě na krk.
"O tomhle, už jsme mluvili."nenechal jsem se obměkčit jeho rty.
"Opravdu, nevzpomínám si."zalaškoval a šáhl mi pod triko.
"Hej, hej brzdi kovboji."zaprotestoval jsem celý rudý a opřel si o jeho hruď dlaněmi.
"Co se ti nezdá?"otázal se nechápavě a vyndal své ruce zpod mého trika.
"No…., všechno."nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět.
"Co, všechno? To mě tak nesnášíš nebo co?"otázal se napřímo.
"To, není tak……Já jen…."unikal jsem pohledem před tím jeho.
"Riku, podívej se mi do očí."nešťastně jsem tedy vzhlédl do jeho očí a hledal v nich jakýsi kus porozumění. "A teď mi řekni, proč mě furt odmítáš."Nevěděl jsem, co mu mám říct.
O Hidekim věděl jen málo. On už je uzavřená kapitola. Nevím co se mnou je. Naoki je ten typ před kterým každý člověk padne na kolena a dožaduje se jeho pozornosti. Já ale takovej nikdy nebyl. ´Tak co bych mu měl vlastně říct?´ Jemně jsem se kousl do prstu a sklopil zrak.
"Riku."povzdechl si Naoki a sevřel mě v náručí.
"Já, potřebuju čas."řekl jsem nejistě a krátce se na něj podíval. Jeho oči rozšířené v údivu mě trochu pobavili. "Ale nemysli si, že to máš vyhraný…"pousmál jsem se a zavřel jsem oči. Tak jsem také nemohl vidět náhlé rozzáření Naokiho tváře.

Naoki
Jak jsem zaslechl ty slova, musel jsem se pousmát. Konečně mi dal možnost mu dokázat, že ho opravdu miluji. ´Ano slyšíte správně. Miluji Rika.´Kdyby mi někdo před dvěma týdny oznámil, že se zamiluji do kluka, vysmál bych se mu. Teď ale vím, že bych udělal chybu.
Jen co Riku zavřel oči, pohladil jsem ho po jeho krásných vlasech a hrál si z nimi.
"Riku dneska jsem přijel, protože potřebu, aby sis vybral nějaký nový oblek na oslavu."
"Ale já…."chtěl už něco namítnout.
"Ty si ho vyzkoušíš, a já zaplatím."usmál jsem se.
"To nemůžu přijmout."vydechl Riku a zadíval se ven z auta.
"Ale můžeš. Ber to jako dárek."pousmál jsem se.
"Ne, teď to bude vypadat, že jsem s tebou protože…."nedopověděl a zardil se.
"O ostatní se nemusíš starat."zašeptal jsem mu do ucha a kousl ho do něj. Poté jsem postupoval od ouška k ústům. Jemně jsem ho políbil na líci a tvořil mu tak cestičku plných polibků od ouška u ústům. Jeho slabé vzdechy a neodstrčení mi dávalo najevo, že se mu to líbí a jeho nenechavý jazýček také. Jen co jsem pronikl do jeho úst, začala válka o nadvládu. Jeho hbitý jazýček prozkoumával každičké zákoutí mích úst a jeho ruce obmotané již kolem mé hlavy se zabořili do mích vlasů. Byl jsem na pokraji šílenství, když jsem ucítil jeho chloubu, jak mě nechtěně dráždí na mém břiše.
"Riku…"odtáhl jsem se od něj. "Měli bysme přestat, nebo se neovládnu.."pošeptal jsem mu do ucha a zahleděl se na jeho růžový obličej.
"Mmmm…."udýchaně se odtáhl a rukama si zakryl onu vybouleninu.
"Koukám, že malý Riku se taky probral…"zašeptal jsem roztouženým hlasem do Rikiho ucha a jedním prstem mu přejel po ruce, zakrývající rýsující se vybouleninu.
"Ty perverzní…., úchyle!"vyjekl celý červený a odstrčil mou ruku.
"Jo, jsem perverzní uchyl, který tě zrovna teď chce pomuchlat."usmál jsem se na něj a začal ho lochtat po celém těle. Nevím jak, ale nějak jsem si tipl, že by mohl být lechtivý. A bingo! "Naoki, přestaň!"vyjekl mezi smíchem a snažil se zastavit mé ruce.
"Neslyším."usmál jsem se a zlochtal ho úplně.
"Pane, jsme na místě."otevřel řidič okýnko mezi předními sedadly a zadními a řekl mi holí fakt.
"Dobře, vystupujeme."usmál jsem se na Rika a konečně ho pustil z mého sevření. Jen co jsem ho pustil, otevřel dveře a vystoupil před luxusním obchodem, jen se společenskými věcmi.
"Naoki, nemusím mít nic tak drahýho. Stačí mi něco levnějšího."
"Ne. Jdeme."popohnal jsem ho dovnitř.
Jen co jsem vstoupili, chopila se nás mladá žena v kostýmku.

Riku
Jen co jsme vstoupili, ujala se nás ženská v černém kostýmku a zeptala se nás, co hledáme. Spíš bych měl říct, zeptala se Naokiho. O mě ani nezavadila pohledem.
"Sháním oblek tady pro mého přítele."přitáhl si mě k tělu Naoki a čekal, co nám ta žena nabídne. Ženská se nejdříve podívala na Naokiho a pak mě sjela celého pohledem. Její zhnusený pohled jsem ucítil ihned, co mi pohlédla do očí.
"Jistě pojďte za mnou."procedila mile mezi zuby a zabodla do mě nevraživý pohled. Naoki si nejspíše ničeho nevšiml, protože se zrovna rozhlížel po obchodě a něco hledal.
"Co třeba tento?"Otázala se nás prodavačka a ukázala nám oblek, který je možno vidět v každém obchodě.
"Ne, ne. Představoval bych si něco jiného."rozhodl za mě Naoki a otočil se kolem dokola. "Něco jako je….tamto."kývnul hlavou k jednomu vystavenému obleku. Musím uznat, že k nádhernému obleku.
"Ale ten oblek je docela dr…"ještě před tím než stačila doříct, ji zarazil pohled, jakým ji Naoki obdaroval. "Jistě hned to bude."přešla přes krám a vyndala nám moji velikost. Naoki ten oblek popadl a vešel se mnou do nádherné menší místnosti, která sloužila jako zkušební kabinka v obchůdkách.
"Tak si ho vyzkoušej."usmál se na mě a posadil se na polstrovanou sedačku, ze které měl na mě dokonalý výhled.
"Naoki."zčervenal jsem a probodl ho pohledem. Naoki se uchechtl a zavřel si oči.
"Tak mi aspoň něco hezkýho pověz."pousmál se, se zavřenými očima a čekal, až budu hotov.
"Co hezkýho bys chtěl slyšet?"otázal jsem se nesměle a stáhl si triko. Prodloužený úsměv mi odpověděl za vše. "Kromě toho perverzního!"nandal jsem si spěšně fialovou košili a zapnul si ji.
"No nic jinýho mě nenapadá."zasmál se.
"Ty taky nemyslíš na nic jinýho!"stáhl jsem si kalhoty a položil si je na sedačku, na které Naoki seděl. "Hele! Nepodváděl!"vyjekl jsem, jen co jsem uviděl, že má pouze přivřený oči, skočil na něj a zakryl mu je svýma rukama.
"Hele tohle byla podpásovka."zastěžoval jsem si na něj.
"Já za to nemůžu. To ty mě tu svádíš."přejel mi prsty po odhaleném stehnu, směrem k zadečku.
"Hej!"vyjekl jsem jen, co byl až moc blízko mého zadečku a plácl ho po ruce.

Naoki
"Hej!"vyjekl a plácl mě přes ruku, kterou jsem ho pohladil po zadní straně stehna. Neuvědomil si však, že když už jsem neměl nic na očích tak jsem mohl vidět jeho momentální stav. Samozřejmě mohl jsem je nechat zavřený, ale zvědavost byla silnější než Rikovo řeči a tak jsem se podíval, jak teď vypadá.
Nedopnutá košile fialové barvy toho moc nezakrývala, a tak jsem viděl skoro celé tělíčko mého králíčka.
"Na co tak koukáš."chytl se jednou rukou za límec a druhou si stahoval košili co možná nejnížeji.
"Padne ti."usmál jsem se.
"Přinesla jsem vám toho motýlka, jak jste žád….."vpadla dovnitř ta ženská a vykulila na nás oči.
"Nechtěla jsem…"
"Rušit? Tak odejděte a znovu zavřete ty dveře."usmál jsem se mile a vykázal ji pohledem pryč.
"Naoki!"oslovil mě Riku naštvaně, popadl kalhoty a nasadil si je. Jen co se tak stalo, vešla dovnitř znovu ta žena, tentokrát s nějakou starší ženou.
"Co se děje?"otázal jsem se formálně.
"To by mě taky zajímalo."zamračila se starší žena na tu mladší.
"Ale šéfko, oni tady vážně…"
"Dost Pokino! Omluvte, prosím naši pracovnici."poklonila se postarší žena a sjela pohledem druhou ženu.
"Omlouvám se vám pánové."poklonila se i Pokino a očima Rikiho ublíženě probodávala. Poté s tou ženo, odešla pryč z místnosti.
"To bylo o fous."oddychl si Riku a poté se na mě zamračil. "Ty by ses měl taky krotit!"
"Tak to mě budeš muset zkrotit, ty sám."zavrněl jsem a prohlédl jsem si ho. "Sluší."přitáhl jsem si ho za kravatu a zkusil mu ji vyměnit za motýlka. "Teď je to perfektní."
"Mě se víc líbila kravata."zamumlal Riku a prohlédl se znovu v zrcadle.
"Ale jako služebnýmu na oslavě ti bude víc slušet motýlek."nedal jsem se.
"Hmm.."zamumlal a sundal si onoho motýlka.
"Až budeš hotový tak přijď."usmál jsem se a odešel z místnosti ven. Asi bych se podruhý, co bych ho viděl skoro nahého, neudržel.
"Už jsem."vyšel po necelých 5 minutách ven Riku s oblekem pověšeném zpátky na ramínku. Oblek jsem si od něj převzal a přidal k tomu i kravatu, která se Rikovi líbila.
"Bude to 960 356 yenů."jen jsem vytáhl platinovou kartu a podal ji ženě. Riku na ni vyjeveně civěl jako kdyby ji nikdi v životě neviděl. Což by také mohla být pravda. "Ještě jednou se omlouvám."poklonila se starší žena a vyprovodila nás ke dveřím.
"Nashledanou."usmála se a zavřela za námi.

Inari
Odpoledne byl docela fofr. Když tu teď nebyl Riku, musel jsem se postarat o jeho kus práce. Naštěstí mi s tím pomohla i Mayu, takže to bylo v pořádku. Na večer jsem už měl dohodnutý plány se Sasakim. Toho kluka vážně miluju. Je to prostě kluk, se kterým se nikdo nenudí. Všiml jsem si, že jsem nějak změnil styl. Dříve jsem letěl na roztomilé typy a tak byl Riku první adept, na kterýho jsem se zaměřil. Ale od tý doby, co jsem poznal Sasakiho, tak se mi otočil svět vzhůru nohama.
Najednou nechci být ten, co každýho rozmazluje. Teď se chci nechat rozmazlovat.
"Tak já jdu."zavolal jsem do vilky, nazul si boty a odešel ke svýmu skůtru. Jen co jsem ho nastartoval, tak jsem odjel za tím svým objevem na místo srazu.

"Inari…"oslovil mě vesele, jen co jsem zastavil a vypnul motor.
"Ahoj Sasaki."usmál jsem se a zamkl skůtra, tak aby mi ho nějaký blbec neukradl.
"Jak dlouho už čekáš?"otázal jsem se ho.
"Jen chvilku."usmál se a objal mě.
"Sasaki…"rozhlédl jsem se po okolí.
"Copak."usmál se, chytl mě za ruku a odvedl si mě do kina. "Tak na co půjdeme…"zamrmlal a podíval se na mě.
"Na romantiku ti nepůjdu."našpulil jsem rty a zadíval se na nabídku filmů.
"A co takhle komedie."usmál se Sasaki a ukázal na plakát.
"Tu jsem chtěl vidět."rozzářili se mi oči a skočil jsem kolem Sasakiho krku.
"Tak půjdeme."usmál se na mě a odvedl si mě za ženskou, která lístky prodávala. Poté koupil dva lístky do zadních míst, popkorn a nakonec kolu. V obětí jsme došli k dvěma chlápkům v černým a podali jim naše lístky. S kamennými tvářemi je odtrhli a poslali nás na naše místa.

Sasaki
Jen co film začal, věděl jsem, že víc než ten film mě bude zajímat Inariho tvář.
"Děje se něco?"otázal se nervózně Inari a pohlédl mi do očí.
"Nic."odpověděl jsem a usmál se na něj. Poté jsem se znovu zadíval na plátno a sledoval film. Až tehdy kdy jsem si byl zcela jist, že už si nevšímá mého pohledu, jsem na něj nenápadně koukal. Jeho oči rozzářené štěstím a rty vytvarované do úsměvu se mi zcela zamlouvaly.
"Inari tady něco máš."usmál jsem se nad dropkem na jeho rtu.
"Hmmm."zamumlal a setřel si ho jazykem. "Dobrý?"otázal se. Mírné pokývání hlavou mu dalo odpověď.

"Inari ty si mi nic nenechal."zamručel jsem v půlce filmu, jen co jsem si všiml, že si poslední popkorn strčil do úst. Jeho úsměv věštil něco nekalého.
Mírně se ke mně nahnul a přitiskl své ústa na mé. Svým jazykem mi popkron přendal ze svých úst do mích a poté se mírně odtáhl. "Chutná?"otázal se s úsměvem na tváři.
"No, potřebuji ještě jednu ochutnávku…."usmál jsem se, přitáhl si ho ke svým ústům a naléhavě mu je začal plenit.

……………….

"Sasaki, pamatuješ si vůbec něco z toho filmu?"nařkl mě hned po filmu Inari celý červený od nedostatku kyslíku.
"No….tebe, tebe, jo a tebe."usmál jsem se na něj a prohrábl mu jeho krásný vlasy.
"To sem si mohl myslet. Teď abychom na to šli ještě jednou."řekl naoko naštvaně. V nitru si však pískal blahem.
Jen co jsme vyšli z kina, přitáhl jsem si ho za trup k tělu a šel s ním k jeho skůtru.
"Nechceš svést?"usmál se na mě a vytáhl klíčky z kapsy.
"Jasně."opětoval jsem mu úsměv a naskočil těsně za něj.
"Kam to bude chrabrý rytíři."zasmál se Inari a opřel si o mě hlavu.
"K tobě domů. Přeci tě nenechám, aby sis tady sám jezdil takhle pozdě večer."usmál jsem se na něj.
"Ale co když se něco stane tobě?"otázal se mě starostlivě.
"Neboj, umím karate."zasmál jsem se a chytl se ho pořádně tak abych nespadl.
"Dobře, ale jestli se ti něco stane tak si mě nepřej."řekl a nastartoval.

…………………………

Hned poté co jsme se rozloučili, jsem pomalu došel na místní metro a nechal se zavést do mé čtvrtě.
"Ahoj mami jsem doma."zavolal jsem jen, co jsem vešel dovnitř a vyzul se.
"No to je dost že jdeš!"vyjela na mě mamka.
"Promiň, já zapomněl."přivřel jsem jedno oko a dožadoval se odpuštění.
"Já ti dám, zapomněl!"vyjekla a bouchla mě utěrkou. "Víš, jakej jsem měla strach?!"vyhrkla náhle.
"Sry…."vydechl jsem a nechal si nadávat.
Po deseti minutách neustálého citového vydírání mě poslala spát. Tedy umýt a spát. Nijak jsem neprotestoval. Počítač jsem zapínat nechtěl a navíc jsem byl unavenej. Jen co jsem se vysprchoval, připravil jsem si věci do školy a zalezl do postele. S pomyšlením na Inariho jsem usnul.

"Sasaki! Vstávej!"zařvala na mě máma z kuchyně. Byla lepší než budík.
"Už jdu…"zamručel jsem a vylezl z pokoje jen v boxerkách.
"Tak já už jdu do práce."přiběhla ke mně mamka, dala mi pusu na tvář a odešla z bytu.
"Hmm.."zabručel jsem a usedl k připravené snídaně.
"Dobrou chuť."popřál jsem si a pustil se do toho. Hned po jídle jsem si umyl hrnek od čaje a talíř a šel se převlíknout do uniformy.
S páteční dobrou náladou jsem šel na bus a nechal se dovést skoro až ke škole.

Riku
Ve škole jsem byl dřív než Sasaki a tak jsem zalezl do svý lavice a otevřel si sešit z matiky. Přeci jenom jsme hned první hodinu psali test a tak jsem se na to alespoň chtěl podívat.
"Ahoj Riku.."pozdravil mě Sasaki a sedl si do lavice vedle mě. "Proč se šprtáš?"otázal se mě nechápavě.
"Píšeme."řekl jsem prostě.
"Do predele!"vyjekl Sasaki, rychle vytáhl matiku a začal se ji co nejrychleji naučit.
"Crrrrr…….."táhlí zvonek dával jasně najevo, že už začala hodina.
"Takže třído, postavte se."vešel dovnitř učitel s testy a čekal, až se s ním všichni pozdraví.
"To platí i na tebe Sasaki. Učit ses měl doma."Sasaki zaskřípal zuby a postavil se.
"Posaďte se. Dryuu rozdej to. Prosil bych si všechny sešity do tašek."řekl přísně a po rozdání testu nám odstartoval zahájení testu.