Práce ve vilce 10.díl

Kimi
Bylo osm přesně, když dovnitř baru vlítl červený Riku a zaplul bez pozdravu do šaten. Mírně jsem mrknul na Ikutu a vydal se za Rikem. Už z chodby jsem slyšel, jak Riky nadává a trochu mě to pobavilo.
"Riku?"oslovil jsem ho jen, co jsem vstoupil do šatny. Riku byl zrovna ke mně zády a navlíkal si košili.
"No?!"vyjekl a neobtěžoval se otočit.
"Stalo se něco?"otázal jsem se ho zcela klidně.
"Ne!"odpověděl rázně.
"Áh…., kdyby se nic nestalo, tak se nechováš tak, jak se chováš právě teď."povzdechl jsem si a otočil jsem si ho k sobě. "Ty….."pohlédl jsem si jeho červenou tvář a svými oči sklouzl na krk, kde se jasně rýsoval červený flíček. Nečekal jsem to, a tak jsem se nad tím musel rozesmát.
"Co je?!"nechápavě na mě hleděl s hlavou natočenou na jednu stranu.
"Ale, jenom koukám, že ses v noci nenudil."zasmál jsem se a poťukal mu na krk. Když jsem tak udělal, rychle se otočil a pohlédl do zrcadla ukrytého ve skřínce. Náhlé zblednutí Rikiho tváře mi dávalo jasně na jevo, že o tom nevěděl.
"Áhhhhh!!!!!!"vyjekl vyplašeně a zapnul si košili až ke krku.
"Tak to teda ne!"rozhodl jsem za něj a rozepnul mu znovu knoflíčky. "Pravidla jsou pravidla!"Rozkázal jsem mu a přehlížel jeho ztrápený pohled.
"Teď budeš vypadat ještě víc sexi."zavrněl jsem mu u ucha a podal mu jeho čočky.
"Super, co víc si můžu přát."zavrčel na oplátku, sundal si své brýle a nasadil si čočky.
"Tak povídej, kdo byl ten šťastlivec."zazářili mi oči nadšením.

Riku
"Nikdo…."zamumlal jsem.
"No tak Riku…..nenapínej."
"Uhm….., ale neřekneš to nikomu?"zašeptal jsem rozpačitě a pohlédl na zem.
"Čestný skautský."zasmál se a zazářili mu oči napětím.
"Víš, jak jsem ti říkal, že pracuju v jedný vilce….."začal jsem.
"No? Počkej, nech mě hádat. To byl určitě ten kluk Inuri nebo tak nějak…"
"Inari? Né ten to nebyl."zastyděl jsem se víc.
"Tak kdo?"
"Naoki….."odtušil jsem.
"Naoki? To myslíš svýho šéfa."zasmál se Kimi.
"Hele to není směšný."vypískl jsem celý červený a při vzpomínce na dnešní událost.
"A jaký to bylo?"
"Cože?"vyjekl jsem.
"No, jakej byl při sexu?" otázal se přímo.
"Při…."zalapal jsem po dechu.
"Jak tak koukám, tak jste na to ještě nevlítli?"zasmál se nad mými rozpaky.
"To…"nedokázal jsem mu odpovědět. Najednou mi prostě docházeli slova.
"Ty ses zamiloval."řekl mi usměvavě Kimi a uhnul před věcmi, kterýma jsem ho začal atakovat.
"To není pravda!"vypískl jsem celý červený a začal ho honit po celé místnosti.
"Kdyby nebyla, tak bys to přešel."zasmál se a vyběhl z místnosti. Já samozřejmě následoval jeho příkladu a vyběhl za ním do baru.
"Riku, Kime co to děláte za voloviny?"otázal se nás Ikuta při práci a zadíval se na nás. Tedy spíše na mě. "Myslím Riku, že vypadáš opravdu dobře ve spodním prádle, ale takhle nemůžu zaručit tvoji bezpečnost."usmál se na mě Ikuta.
"Co?"ozval jsem se nechápavě při běhu a pohlédl na sebe. "Ách!"vyjekl jsem, když jsem spatřil, že nemám kalhoty a promenáduji se tu v černých tangách. Nečekal jsem na nic a bleskově si je zakryl rukama. Jen co jsem tak udělal, otočil jsem se a běžel zpátky do šaten. Za sebou jsem však slyšel ohromující hvízdot a viděl pohledy koukající na můj odhalený zadek.

Kimi
Celej večer už proběhl stejně jako ostatní. Z Rikiho zadku bylo skoro všem zákazníkům vidět pnutí v kalhotách. Bylo to ovšem jedno. Tedy do té doby, dokavaď nebyli až moc vlezlí. Několikrát si mě, Ikutu či Rika přitáhli do klína a dělali nám nemravný návrhy. Já i Ikuta jsme se dokázali lehce ubránit, problémy měl pouze Riku. Když ale zákazníci zjistili, že jim ho nedáme, tak nám ho vrátili.
Těsně před zavíračkou do baru vstoupil kluk s kšiltem na hlavě a rozhlížel se po baru. Jeho černé přiléhavé džíny mu obkreslovali postavu a ležérní triko se cvočky mu zdokonalovali postavu.
"Promiňte, ale budeme zavírat."přicupital k němu Riku a zavrtěl se pod pohledem, jakým ho kluk propaloval.
"Tak čekal bych jiný přivítání."prohlásil a sundal si kšilt z hlavy. V tu chvíli jsem věděl, kdo to je.
"Ty si tu určitě nový."usmál se na Rika a nadzdvihl mu hlavu.
"Pane, pusťte ho!"řekl jsem tvrdě a udělal při tom nucenej pokrovej ksicht.
"Jo, já vím. Ty první Kimi."zadíval se na mě vesele a natáhl ruce. V tu chvíli, už jsem nemohl předstírat a s chutí ho objal.
"Minhoooooo, tys mi tak chyběl."řekl jsem vyšším hláskem než obvykle.
"Minho?"ozval se Ikuta z šaten a dal se do běhu. "Minho!"zopakoval šťastně jen, co ho uviděl a skočil po něm stejně jako já před chvílí.
"Ou, vy dva pusťte mě nebo mě udusíte."smál se Minho a cuchal nám přitom vlasy.
"Ale Minho, vždyť jsme se tak dlouho neviděli…"postěžoval jsem si.
"Jo, jo celý dva týdny."zašklebil se Minho a zaujatě pohlédl na Rika.

Riku
Celou dobu jsem je pozoroval s otazníky v očích a rozpaky vepsaný ve tváři. Toho Minha bych popsal čtyřmi slovy. Pohledný, vysoký, elegantní muž.
"Koukám, že jste si pořídili posilu."usmál se na mě a podal mi svou ruku.
"Vypadá to tak."nejistě jsem ji stiskl a zadíval se na Kima.
"Minho, tohle je Riku, Minho."usmál se nad mou nejistotou Ikuta a poklepal mi na rameno.
"Abys rozuměl Riku, Minho měl teď dovolenou."vmísil se do toho Kimi a chňapl po Minhovo ruce.
"Co vůbec dělá Tonami?"otázal se Kima následně.
"O tom kreténovi mi ani nemluv."zavěsil se na něj víc a zašklebil se nad myšlenkou na Tonamiho.
"Ale, copak provedl?"otázal se ho Minho.
"Před týdnem mi oznámil, že se stěhuje do Ameriky."řekl naštvaně Kimi.
"A?"otázal se netrpělivě Minho.
"A ptal se, jestli pojedu s ním."povzdechl si znovu Kimi.
"A tys mu odpověděl?"otázal jsem se.
"Samozřejmě jsem mu řekl ne. Mám tady rodinu, přátelé práci."
"Ale stejně, milovals ho ne?"
"Jo, ale něco se změnilo."
"Co?"vyletělo ze mě následně.
"Myslim, že odpověď znáš."pousmál se na mě smutně. "Ale co. Jak si se vůbec měl?"
"No to víš, že to bylo skvělí. Kdybys viděl, jak tam maj šikovný barmany…"zasmál se Minho.
"Zase myslíš na perverzní věci?! Přiznej se, jel si tam jenom kvůli …"nestačil Ikuta doříct jak jsem mu zacpal pusu celý červený. Tím jsem na sebe strhl pozornost dvou čokoládových očí.
"Na to zapomeň. Tenhle koloušek, už je zadanej!"řekl Kimi, jen co zahlídl Minhovo pohled.
"Škoda."řekl ledabyle a poslal mi vzdušnou pusu. "Jestli se někdy rozhodneš s ním skoncovat. Tak řekni."usmál se na mě. Nedokázal jsem se tomu novýmu klukovi podívat do očí a tak jsem rychle pohlédl na Kimiho.
"Cože? Kimi přestaň žvatlat nesmysli. Vždyť víš, že nikoho nemám."
"Jo? A co takhle ten tvůj z vilky? Neříkej, že ty cucfleky máš od veverky."zašklebil se na mě.
"To, to jsou modřiny!"vypískl jsem celý červený a začal ho honit po místnosti.
"Tak modřiny."zasmál se.
"Jo, musel jsem se někde bouchnout."
"Výmluvy…."
"Hej už zase?"povzdechl si Ikuta a dal se do uklízení.
"Zase?"ozval se Minho.
"Jo, dnes už je to podruhý."
"Tak to koukám, že se tady nenudíte."zasmál se na náš účet a šel na pomoc Ikutovi.

……………….

Po půlhodince práce a další hodince povídání jsem se konečně dostal k odchodu domů. Kimi mě chtěl doprovodit, ale já se samozřejmě ohradil, s tím že mi už není deset let. S důvěrou mě tedy propustil dom.
Když jsem vešel domů do prázdného bytu, hodil jsem klíčky na komodu, došoural se do kuchyně, popadl první jídlo, co jsem zahlídl a zasedl k televizi. V televizi zrovna dávali můj oblíbený seriál a tak jsem ho zaujatě sledoval.

Naoki
"Ahoj."zašeptal jsem svůdně. Riku se z mého hlasu následně oklepal. Věděl jsem, že to určitě nebylo nechutí, ale blahem.
Jen co vyběhl z baráku, zadal jsem Manabimu potřebné věci na párty a sám jsem šel dělat svou práci.
Papírování, papírování a zase papírování. Díky firmě, kterou vlastním mám práce až nad hlavu. Štěstí je, že můžu pracovat i doma. Kdo by mi to taky zakazoval. Kdyby se o to někdo pokusil, nejspíš by letěl.
Po zdlouhavý, nudný práci jsem se šel umýt a následně spát. Při usínání jsem stále myslel na Rika jak se s ním mazlím a dělám nemravný věci. Ani jsem nevěděl jak, a usnul jsem.

Druhý den ráno mě probudil Manabu se snídaní přímo až do postele.
"Tak co máme?"otázal jsem se jako každý ráno znuděně.
"V 10:00 schůzka s klientem, v 10:45 holič, v 12:00 oběd s vaším otcem, v 13:15 schůze ohledně nového projektu a 15:00 jste objednán u pana Luise."přečetl mi můj seznam věcí potřebných k udělání za dnešek a uložil si ho zpět do saka.
"Připrav Mercedes."řekl jsem mu při snídani a nechal ho odejít z pokoje. Jen co jsem dosnídal, došel jsem do šatny a vytáhl jeden ze svých černých obleků. Armani, to se pozná. Pousmál jsem se, oblékl jsem ho a vyšel skrz celý dům ven do připraveného auta.

Riku
Druhý den ráno jsem se zbudil u televizního pořadu pro děti. Zrovna tam běhal nějaký růžový dinosaurus a děti. S pozvednutým obočím a úsměvem jsem přepnul na program, kde hraje alespoň nějaká muzika. Jen co zazněli tóny od super junior položil jsem ovladač a odešel do pokoje, připravit si učení. Bylo štěstí, že jsme nic do školy neměli. Žádný test, ani úkol. Po tom co jsem si připravil, vzal jsem si čisté oblečení a zalezl do sprchy. Teplé pramínky vody stékající na mou pokožku mě ohřáli a nabudili veselou energií. Ze sprchy jsem vylezl po necelých deseti minutách, usušil jsem se do ručníku a nasadil si trenky a kalhoty do školy. V kalhotách jsem došel, až do pokoje kde jsem měl zbytek uniformy a dooblékl jsem se. Zbývalo mi ještě dost času na snídani a tak jsem si ji udělal a v klídku se najedl.
Ještě než jsem odešel z bytu, vypnul jsem televizi a nasadil si sluchátka od mp3. S hudbou v uších a v srdci jsem se vydal pomalím krokem na zastávku a zapadl do prvního autobusu, který jel ke škole.
……………….

Ve škole byla docela nuda. Sasaki se neukázal a tak jsem neměl někoho, s kým bych si tak dobře pokecal. Vynahradil mi to až Mihiru na střeše. Nějak jsme sklouzli k tématu já a Sasaki. Mihiru byl dost překvapenej, když se dozvěděl, že už se Sasakim nejsem. No dalo by se říct, že byl i trošku naštvanej, že jsem mu to neřekl.
"A našel sis už nějakoho novýho?"vyzvídal dál.
"No……"zčervenal jsem, když se mi zobrazila Naokiho tvář před obličejem.
"Aspoň že tak. Nechtěl jsem ti to říkat, ale Sasaki se mi nelíbil už od začátku."vyfoukl dým z úst a znovu natáhl.
"Jo, jo všichni si hrajete na krále až po bitvě."nafoukl jsem tváře a odvrátil hlavu.
"No tak…"píchl do mojí tváře a rozesmál se.
"Mihiru, Riku co tady….! Mihiru! Co to držíš v ruce!"zaburácel hlas jednoho z nejhorších učitelů ve škole. Rychle k nám přiběhl a popadl Mihiriho za ruku. "Riku! Ukaž ruce!"na nic jsem načekal a ukázal mu je. Sklonil hlavu a čichl si k nim. "Máš kliku."řekl a odvlekl Mihiriho ke dveřím. "A ty bys měl jít do třídy! Za chvíli zvoní!"zavrčel ještě na mě. S vyděšením z jeho moci jsem se prkeně zvedl a odešel do své třídy.
Zbytek dne proběhl stejně nudně jako ten začátek. Moje energie nabitá ranní sprchou byla ta, tam.
………….

Odpoledne pro mě přijelo auto se samotným Naokim. Jeho krásný úsměv a svůdně přimhouřené oči mě vzrušili.
"Co, co tady děláš?"vyjekl jsem celý červený s napřaženým prstem ukazující na osobu uvnitř Mercedesu.
"Jedu si pro tebe."stáhl si mě do klína a zavřel za mnou dveře. Jen co se tak stalo, auto se rozjelo.
"Naoki.."odtáhl jsem se od jeho těla a koukal po celém autě, jen ne do těch jeho nádherných
zelených oček.
"Copak."vdechl mou vůni vlasů a políbil mě za ucho.
"Tohle, tady…."zahleděl jsem se na nevzrušeného řidiče. Naoki nejspíš věděl, kam mířím.
"To jsem nevěděl miláčku, že jsi tak perverzní."zasmál se mi do ucha a malinko se odtáhl.
"Eh? EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEh? Já?! Já?! To mluví ten pravej!"vyjekl jsem a začal ho mlátil v tak malém prostoru.
"Víš, že seš takhle děsně roztomilej."usmál se na mě a chytl mé ruce.
"Už zase říkáš nesmysly."zamračil jsem se na něj a zabořil jsem se mu s povzdychem do ramena.
"Abych nezapomněl, nechal jsem ti ušít věci na párty."
"Co? Tos…nemusel. Já ti to nemám jak…"
"O placení si nedělej starosti."nenechal mě domluvit a s úsměvem mi nadzdvihl tvář. Jemně se mi přitiskl na rty, jako by byly z porcelánu a políbil je. Má reakce se ihned dostavila v podobě pootevření rtů a zavření očí.

Naoki
Jemně jsem mu vklouzl svým jazykem do těch jeho růžových rtů a stejně opatrně je prozkoumával. Slabé zasténání a přidání jeho jazyka mi dalo jasně najevo, že se mu to líbí. Opatrně jsem ukončil polibek a pohladil ho prstem po tváři.
"Ty věci ti daruji."usmál jsem se. Jeho zčervenání a náhlé zjištění co právě udělal, mě pobavilo.
"Ne!"vypískl celý červený a odšoupl se ode mě, co nejdál to bylo možný. Přitom mával rukou, abych se k němu nepřibližoval a prováděl nějaký miniobřad k zahnání démonů a zlých duchů.
"Nepřibližuj se ke mně!"vypískl jen, co jsem se malinko nahnul na jeho stranu auta.
"Co se děje, já nemám syfilis."zasmál jsem se a naklonil se ještě víc.
"Jo, jo Tobi taky říkal, že nezlobí a další den měla Claris roztrhaný boty a poškrabaný nábytek."bránil se Riku.
"Tobi? Claris?"nechápavě jsem se na něj podíval.
"No, Tobi to malí koťátko, který Yery daroval Claris jako dárek k zásnubám. Další den pak Claris brečela, protože ty boty, který jí Tobi zničil, byly její svatební."vyprávěl mi s jiskřičkami v očích. Já stále nechápal o čem je tu řeč.
"Tys nikdy neviděl Clarisin svět?"otázal se mě nechápavě a zaujatě.
"Jo, ty myslíš tu kravinu na pokračování, co sledovala moje máti."zamyslel jsem se a neuvědomoval si co sem právě řekl o tom jeho pořadu.
"Jakou kravinu! Omluv se Claris!"vypískl a nanovo mě začal jemně mlátit.
"Dobře, dobře. Omlouvám se……."prohlásil jsem. Samozřejmě jsem si neodpustil něco dodat. "Přeci je jedna věc na tý Claris dobrá."
"Co?"otázal se mě Riku.
"No, že mi tě znovu poslala do náruče."zajásal jsem a chytl ho kolem pasu.
"EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEHhhhhhhhhhhhhhhhhhhh?!"