Práce ve vilce 9.díl

Riky
Po vběhnutí do svého bytu jsem zamkl a svlékl nepotřebný věci. Při svém svlékání jsem postupoval do koupelny a tvořil za sebou cestičku z poházených věcí. V koupelně jsem pustil sprchu a zalezl do ní. Proud teplé vody stékající po mích ramenech a vlasech mi dělal vnitřní rozkoš.
"Pane booooožeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!"při vzpomínce na to, co všechno se stalo v Aka-neko jsem zakřičel ze všech sil a ulevil si tím.
"Proč se musí furt ukazovat tam, kde jsem já? Copak mi nemůže dát pokoj?!"nadával jsem na něj a přehlížel to, že se momentálně chovám jako naprostý blázen.
"Protože tě chce naštvat!"řekl jsem hlubokým hlasem a pokejval hlavou.
"No jasně proč jinak?!"vyjekl jsem vysokým hlasem, vzal do ruky žínku a začal se jí mýt. Po chvíli jsem již byl celý červený od toho, jak jsem naštvaně drhl svou pokožku. S povzdechem jsem vyšel ze sprchy, osušil se a šel naostro pro své pyžamo.
Když jsem se převlékl, zalezl jsem ke stolu a začal se učit látku na další den. Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Sasaki
Hned ráno jsem šel za Rikem a zazvonil na něj u vchodových dveří. Jako obvykle se nikdo neozýval a tak jsem neváhal a zazvonil na Tokira, který bydlí o tři patra nad Rikem.
"Ano?"otázal se mě Tokiro.
"Tady Sasaki, otevřeš mi? Riku je zase tuhej."řekl jsem mu skrz domovní zvonky.
"Jasně…"zazvonil a pustil mě dovnitř.
"Díky.."vešel jsem a zamířil k výtahu. Ve výtahu jsem zmáčkl Rikiho patro a n nechal se tam dovézt.
"Riku…"zaklepal jsem na dveře a vytáhl náhradní klíče, který mi dal nedávno. Když se nikdo neozýval, sprostě jsem zarazil klíč do dveří a pozval se dál sám.
"Riku?"zavolal jsem do chodby. Nikdo se neozýval a tak jsem se zul a šel se po něm kouknout. Když jsem ho našel, myslel jsem si, že se podělám smíchy. Seděl v myšičkovím pyžamu u stolu s propiskou v ruce a hlavou na sešitě. Aby toho nebylo málo, z jeho úst mu tekla slina na sešit, na kterým ležel. Tohle prostě nešlo. Rychle jsem popadl telefon a vyfotil si ho. Až poté, co jsem ho měl zdokumentovaného, jsem ho šel zbudit.
"Riku, stávej…"našpulil jsem rty a foukl mu do ucha.
"Ještě chvilku…."zamumlal Riku a ohnal se po mě rukou.
"Už ani chvilku."vzal jsem ho za boky a začal ho v těch partiích lochtat. Jak jsem začal tak najednou obživl a snažil se, se smíchem moje ruce odehnat.
"Sasaki, přestaň!"ječel se slzami od smíchu.
"Jestli mi slíbíš, že se půjdeš konečně oblíknout, tak přestanu."usmál jsem se.
"Jo, jo slibuju!"
"Tak je hodnej."promluvil jsem na něj jako na psa.
"Náhodou já sem hodnej vždycky!"vyplázl na mě jazyk a začal prohrabovat skříň. Když konečně vylovil vyžehlenou školní uniformu a ponožky tak se začal převlíkat.
"Nevíš, kde mám kravatu?"otázal se mě zpod košile, kterou si zrovna nasazoval.

Riku
"Nebude mezi těma hadrama, co se ti válí na zemi?"otázal se mě a ukazoval směrem na chodbu.
"Ne, tam není."zamumlal jsem a vzpomněl si, že ji mám stále u Naokiho.
"Co tem protáhlí obličej?"otázal se.
"Ale nic, neřeš to."rozepnul jsem se horní knoflíčky a šel se obout.
"Ty si ji nebudeš brát?"otázal se s nadzvednutým obočím.
"Ne."řekl jsem prostě. "Neříkal si, že spěcháme?"zakecal jsem to a vyšel ven z bytu. Sasaki si vzal ze mě příklad a udělal to samé.
Do školy jsme jeli busem, který jsem jen tak, tak stihli a celý udýchaný jsme se postavily do nacpaného autobusu.
"Mačkání přímo zbožňuju."zavrčel Sasaki a namáčkl se na mě víc.
"Cítím se jak sardinka."zašklebil jsem se a pustil se tyče. K mému údivu sem nijak nespadl. "Vždyť já se nemusím ani držet. Sem tu zapasovaný."postěžoval jsem si.
"No jo pane zapasovaný…"řekl Sasaki a zamyslel se. Při tom se mu rty jemně zvlnily do úsměvu.
"Co je?"otázal jsem se ho, když už se smíchy svíjel.
"Nevím proč, ale vzpomněl jsem se na jeden vtip."
"Jakej?"
"Jenom na jeden starej."
"No tak už se konečně vyžvýkneš?"
"Dobře. Víš, co říká policajt, když otevírá konzervu se sardinkami?"
"Sezame, otevři se?"nechápavě jsem na něj koukal.
"Ne. Otevřete policie!"vybuchl na celý autobus a nedokázal se přestat smát. Já se po chvíli přidal. Né, že by ten vtip byl kdoví jak vtipný, ale spíš to, že Sasakiho smích byl nakažlivý.
"Cccc…ta dnešní mládeš."pronesla jedna babka za námi a odvrátila od nás zrak.
"Cccc, ta dnešní stařešina.."zasyčel Sasaki a bavil se na účet babičky.
"Sasaki."pokáral jsem ho a bouchl ho do břicha.
"No dobře, dobře."vyplázl na mě jazyk a znovu se na mě namáčkl. "Pojďme se muchlovat."řekl se smíchem a přilepil se, se mnou na sklo autobusu. To, že ta babka vydržela Sasakiho smích byl začátek. Teď, když jsme v neúmyslným obětí byli přitlačeni na sklo byl její vrchol a na další zastávce s dalšími nadávkami vystoupila.
"Hned je tu víc místa."řekl Sasaki dost nahlas na to aby to ta babka slyšela. Její protesty už jsme však neslyšeli, protože se autobus rozjel dál.

……..

Ve škole jsme se posadili na svá místa a až do obědový přestávky se nesmírně nudili. Kdo by se taky nenudil, když se probírala fyzika, matika, chemie, zemák a japonština. Ještě navíc máme na zemák takovýho starýho dědulu, kterej to učí takovým způsobem, že jedna polovina třídy usne a ta druhá si lakuje nehty. Ehm teď myslím dívky.
"Ahoj Mihiru."pozdravili jsme Mihira na střeše.
"Čau, jakto že jdete tak pozdě?"otázal se s cigaretou v ruce.
"Riku potřeboval na záchod."řekl prostě Sasaki.
"Jo a potřeboval asistenci."usmál se Mihiru a nabídl Sasakimu jednu cigaretu ze svý krabky.
"Díky."usmál se Sasaki, vzal si jednu a zapálil si jí.
"Jak ti to vůbec klape s Chiro-chan?"otázal jsem se, když jsem si rozbaloval svačinu.
"Ale v pohodě. Zrovna zítra slavíme výročí."
"Fakticky?"nevěřícně jsem vykulil oči.

"Jak dlouho ste už spolu?"zeptal se, se zájmem Sasaki.
"Už to bude 1 rok."usmál se na oplátku Mihiru.
"Tak to se divím, žes to vydržel."zasmál se Sasaki.
"Každej není jako ty."obořil jsem se na něj.
"Ale to není moje chyba. To Haneko mě nechala."bránil se Sasaki.
"No nedělej. Je to teprve chvíle a už lezeš za Inarim."
"Ty máš co říkat." Stoupli jsme si proti sobě a natiskli na sebe s výhružným výrazem obličeje.
"Mám otázku. Kdo je Inari?"přihlásil se Mihiru a znuděně nás pozoroval.
"Už je to tu zase."povzdechl jsem si jen, co sem uviděl jak Sasaki odskočil a plný enregie Inariho popisal. S protočením očí jsem si lehl na střechu a zahleděl se do modré oblohy.

´Já a Naoki….hmm… Je pravda, že je to teprve chvíle co jsem se s Hidekim rozešel, ale co na tom. No jo jasně…kdyby asi teď za mnou přišel Naoki s tím, že mě miluje tak bych ho vyhnal, protože se nemůžu zbavit toho pocitu úzkosti. Co když bude Naoki stejný a bude chtít jenom to jedno. Nejsem přeci kdoví jak hezkej. Tedy nejsem vůbec hezkej. Absolutně nechápu, jak se mnou mohl Hideki být…tedy teď už to chápu. Přeci jenom sem byl nejspíše sázka. U Naokiho to bude určitě to samí. Proč jinak by vůbec chtěl být se mnou. Když si to tak všechno shrnu. Je zazobanej, hezkej, mladej a na lidi v okolí milej. Prostě ten typ, kterej v životě nemůže existovat.´

"Riku posloucháš mě?"otázal se mě Mihiru a vyrušil mě z přemýšlení.
"Jo, jo…"zabrblal jsem.
"Tak co jsem říkal?"
"No…že je hezky?"zkusil jsem.
"Ách….ne. Proč mě to ani nepřekvapuje. V poslední době seš furt jenom zamyšlenej."povzdechl si. "Zvonilo."řekl prostě, zvedl se a šel ke dveřím.
Sasaki už nejspíš šel na svojí hodinu němčiny. Na nic jsem nečekal a odebral se do třídy pro angličtináře.

Po angličtině jsme měli konečně poslední hodinu. ZSV mi ovšem nijak nevadilo. Ta nová učitelka s námi nezacházela jako ta stará rašple, která vždycky když přišla, hodila svoje obří kozy na stůl a začala vykládat látku, kterou určitě měla zkopčenou z nettu. Vždycky po její hodině nás bolela ruka, protože její výklad byl o tom, že četla a my psali. A musím říct, že toho bylo hodně. Letos jsme dostali mladou učitelku. Je sice hyperaktivní, ale hodina probírá formou otázek. Vždy se nás na něco zeptá, jak si myslíme, že by to mělo být a mi jí odpovídáme. Nejvíc mě baví kartičky, který používá při hromadném zkoušení. Je to taková hra s dvěma kartičkama na kterých je napsáno ano a ne. Princip této hry je, že když někdo odpoví správně na všechny otázky, tak dostane malou jedničku. Bohužel k mému štěstí sem nikdy žádnou nedostal. Sasaki jednou nevěděl odpověď a tak na druhou stranu jedný kartičky napsal ´nevím´ a ukázal to jako jeho odpověď. Samozřejmě se celá třída rozesmála a učitelka to brala s rezervou.
Ani jsem se nedivil, když je znovu vytáhla a rozdala nám je. Když se nás ptala, vždycky jsem ukázal správnou kartičku. Ovšem když jsem se dostal na poslední otázku, odpověděl jsem špatně. S povzdechem, že zase nic nemám sem si sedl a začal si psát poznámky.

Když skončila hodina, protáhl jsem se a sbalil si věci. Se Sasakim jsme se vydali ven ze třídy a u školní brány se rozešli.
"A vyřiď Inarimu, že ho pozdravuju."usmál se na mě Sasaki a šel dál domů.
"Když ho uvidím."zamumlal jsem a nasedl do černého auta. Jen co jsem nasedl, připoutal jsem se a nechal se odvést do vilky.
Ve vilce si mě odchytl Manabu a zadal mi práci. Práce bylo víc než jindy. Musel jsem vygruntovat celou vilku, kvůli přípravě na párty. Podle Manaba to musí být už dneska hotový. To jsem trochu nechápal, protože ta oslava je až za čtyři dny. Ale rozkaz je rozkaz.
Rychle jsem šel pro hadr, lux a všechny mycí prostředky a dal se do uklízení. Zpočátku mi to ubíhalo. To se ví, když jsem si u toho zpíval. Obývák, chodbu i jídelnu jsem začal jako první.
Když už jsem měl hotové přízemí, vešel jsem do 1 patra a začal uklízet tam.
V prvním patře jsem se dal do mytí koupelny. Sice tu nebylo co k umytí, protože se to tu už dost lesklo, ale co.
Po koupelně jsem se vrhl i na zbytek patra. A to tak, že jsem postupoval systematicky. Od koupelny po pracovnu.
V Naokiho pokoji jsem skočil na velikou postel a rozvalil se tam. "No jo pohodlí tu má." Usmál sem se a zvedl se, abych mu mohl ustlat a uklidit.
Na zemi se váleli nějaký kusy věcí. Rychle jsem je sebral, hodil do koše na praní a dal se do luxování.

"Už to budu mít."usmál jsem se a otevřel poslední pokoj. Nečekal jsem však, že v onom pokoji bude Naoki zahrabanej v papírech.
"Ah Naoki, promiň. Nevěděl jsem, že pracuješ."omluvil jsem se mu a chystal se odejít.
"Ne, stejně už končím."zastavil mě a složil si papíry na jednu hromádku a opřel se do opěradla. "Dělej jako bych tady nebyl."povzdechl si unaveně a zavřel oči. Já přešel k oknu, přesně za něj a začal ho mýt. Když jsem ho leštil, všiml jsem si, že mě Naoki propaluje pohledem.
"Co je?"otázal jsem se rozpačitě a zadíval se na něj skrz odraz.
"Já se jen dívám, jak mě svádíš tím vrtěním zadečku."popojel židlí na kolečkách až ke mně a stáhl si mě do klína.
"Já tě…"nestačil jsem doříct, když se Naokiho rty přitiskli k mému krku a zanechali tam malou značku. "Nao..kiii…"zašeptal jsem udýchaně a zavrtěl se.
"Zlatíčko, nevrť se tak nebo mi ten dole obživne tak, že mi s ním budeš muset pomoct."
"Naoki, no tak pust…."zavrtěl se znovu.
"Já ti to říkal."položil mi mu bradu na rameno a zadíval se na mě skrz odraz v okně.
"Co mě to tlač….neříkej mi že!"vyjekl jsem celý červený a hodlal se zvednout.
"Kam tak spěcháš?"usmál se a společně se mnou se zvedl. Když jsem si myslel, že už mě konečně pustí tak jsem se mýlil. Posadil mě zpátky do jeho křesla a naklonil se nade mě. Já, jak jsem zaregistroval jeho pohyb, skrčil jsem nohy a zavřel oči. On i přes mé protesty mi nadzdvihl hlavu a projel mi rukou skrz vlasy.
"Riku! Co se ti stalo?!"otázal se mě starostlivě a zahleděl se mi na čelo.
"Tohle?"ukázal jsem nechápavě na škrábanec na čele. Naoki mi pouze přitakal.
"To mi udělal jeden kluk."odvrátil jsem od něj pohled.
"Jakej kluk!"
"Toho neznáš."
"Riku!"zvýšil náhle hlas.
"Můj ex."zabrblal jsem.
"Jak se jmenuje?!"zeptal se, s zuřivostí v očích.
"Naoki, už jsem si to já a on vyříkali. A navíc už mu Ikuta rozbil ciferník."usmál jsem se.
Naoki na mě ochranně pohlédl a políbil mě na čelo na onen škrábanec. Z tohoto polibku jsem otevřel ústa a neslyšně vzdychl. Mezitím mi Naoki sundal brýle a pomalými polibky se přesunul přes oči až k ústům a nenasytně mě políbil. Jakmile se tak stalo, pookřál jsem a nechal Naokiho vklouznout svým trupem mezi mé skrčené nohy.
"Ách…"vzdychl jsem jen, co se odtáhl od mích úst a přisál se mi na krk. "Naoki."oslovil jsem ho jen, co jsem ucítil jeho ruku pod svojí košilí.
"Ano?"otázal se mě jen, co mi zabořil hlavu pod košili.
"Nejdeš na to nějak moc rychle?"otázal jsem se ho mezi vzdechy.
"Ani ne."přisál se k mé bradavce a zatahal za ní.
"Naoki."zasténal jsem jeho jméno a chytl ho za hlavu. "Já ještě nejsem připravený."zabrblal jsem a skousl si spodní ret.
"Neboj, budeme se jenom mazlit."přetáhl mi košili přes hlavu. Ruce, které mi přehozením košile zamotal, jsem položil za hlavu a opřel si svojí hlavu o opěradlo.

Naoki
Když sem uviděl, že Riku zaklonil hlavu a blahem přivřel očka, zatetelil jsem se blahem a přisál se mu na druhou bradavku. Jeho steny mě popoháněli a jeho nepřekonatelně nádherná tvářička taky.
"Nao…."nedokázal ani doříct a znovu zasténal.
"Ano?"otázal jsem se rošťácky a ústy ho políbil přes kalhoty.
"Tam ne!"vyjekl celý rudý a svoje ruce přesunul na má ramena.
"Dobře."usmál jsem se a políbil ho dlouze na rty.
"Pane Naoki, váš otec se vrátil."zaslechli jsme za dveřmi Manaba. Já s ukazováčkem na rtech jsem Rika znovu políbil a odpověděl Manabimu. "Dobře za chvíli jsem tam."usmál jsem se a pohladil ho po vláskách.
"Myslím, že bych už měl jít."usmál jsem se na něj.
"Hmm…"zamumlal celý červený.
"Víš, že seš takhle úplně roztomilí."neodpustil jsem si.
"To ti tak věřím."obořil se na mě s rozpaky a zapnul si svojí košili.
"Měl bys."zasmál jsem se a odešel ke dveřím.
"Moc si nefandi."uslyšel jsem ještě před tím, než jsem je otevřel.
"A co když si budu?"usmál jsem se a zavřel je. Ještě teď jsem viděl ten jeho zaskočený, červený obličej.

Riku
Jen co Naoki odešel, zrudl jsem studem ještě víc a zakousl se do práce. Ani nevím jak, ale uklizeno jsem měl rychle.
"Tak já jdu."řekl jsem Manabimu a přešel kolem Naokiho se sklopenou hlavou.
"Ahoj."zašeptal svůdně, až jsem se oklepal blahem.
"Hmm.."zabrblal jsem a rozeběhl se ven z domu.
"Do Aka-neko."řekl jsem řidiči a nechal se dovést před bar.