SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vilce 34.díl

Riku
"Naoki, kam to jedeme?"Otázal jsem se zaskočeně Naokiho hned poté co jsme vystoupili z výtahu.
"Na letiště. Odjíždíme!"Řekl stroze a nastoupil do svého auta. Jakmile v něm seděl, přisedl jsem si i já a připásal se.
"A nechceš si o tom ještě promluvit? Vždyť musí existovat i nějaký jiný řešení."Otázal jsem se s nadějí v hlase.
"Riku, takhle je to lepší."Usmál se na mě a pohladil mě po tváři.
"Když říkáš…"povzdechl jsem si a uvelebil se v sedačce. Naoki se hned na to otočil zpět dopředu, zařadil a rozjel se. Pomalu jsme vyjeli na ulici a mířili si to přes centrum pryč.
"Nemáš hlad?"Otázal se mě starostlivě, ve chvíli, kdy jsme projížděli kolem restaurace.
"Ne, ne."Usmál jsem se na něj a sledoval přeplněné ulice New Yorku.
Po nekonečně dlouhé půlhodince jízdy jsme dojeli do cíle naší cesty. Naoki, jelikož si chtěl vzít svého miláčka s sebou, oslovil nějakého chlápka na letišti a něco mu říkal. Poté ukázal na svoje auto a dál se s ním bavil. Chlápek po chvíli kývl hlavou, převzal si od Naokiho klíčky a s autem někam odjel.
"Půjdeme nebo tam hodláš zakořenit?"usmál se na mě a natáhl proti mně ruku.
"No, i když je to lákavá nabídka tak asi radši půjdu."usmál jsem se na oplátku já, chytl se jeho ruky a vešel společně s ním do letištní haly.
V hale bylo stejně narváno, jako když jsem přiletěl, takže mě ty davy lidí moc nepřekvapili. Někteří když nás zareagovali tak si začali něco špitat a divně se pošklebovat. Já to ale neřešil.
´Ať si kecaj, co chtěj! Akorát závidí!´ Zašklebil jsem se na ně a natiskl se víc na Naokiho.
"Co jste si tam tak dlouho povídali?"otázal jsem se ho.
"Ále, jen jsem se ho ptal, jestli si tam během letu můžeme odskočit a udělat jednu rychlíku."vyplázl na mě jazyk.
"Co, ty úchyle!"Vyprskl jsem a šťouchl do něj tak, že jsme popošli nejmíň o metr do strany.
"Ne, to byl jen žert."usmál se a dodal. "Jasně že sem mu říkal, že vedle toho krásného žihadla stojí můj přítel a taky jsem mu jasně dával najevo, ať se krotí a ať mi na něj nesahá."pozvedl nos.
"No, jasně a ty klíče si mu dával jen, protože si chtěl, aby odjel co nejdál ode mě viď."pokýval jsem s našpulenými rty hlavou.
"Jak to jen víš miláčku."vyhrkl užasle, lehce si mě přitáhl k sobě a políbil mě.
"Znám tě jak sví boty."řekl jsem poté, co jsem ho kousl do rtu. Hned na to se na mě ublíženě podíval a raději nic nekomentoval.
U přepážky jsme si vyzvedli naše letenky, které nám Manabu zamluvil a odebrali se k odbavování. Se mnou moc problému neměli, ale s Naokim jo. Naštěstí to nedopadlo až tak, že by se musel Naoki úplně svlékat. S omluvami z jejich strany nás pustili a mi se tak odebrali do letadla.
"Promiň, že neletíme mým soukromím letadlem."povzdechl si Naoki když jsme seděli v první třídě.
"Ách, ne. To nevadí. Mně by nevadilo, i kdybychom letěli třetí třídou."usmál jsem se na něj a přitom mu zamáchal rukama před obličejem.
"Jen to ne."zasmál se Naoki. No jo Naoki snad nikdy neletěl třetí třídou.
"Hmm…"zabručel jsem.
"Éh, nemyslel jsem to tak že bych se nespokojil s něčím levným…"nadzdvihl mi hlavu, jelikož jsem ji měl sklopenou.
"Řekl jsem něco?!"odsekl jsem uraženě. To pro něj nejsou levný věci dobrý. Tím uráží i mě jelikož si nemůžu dovolit kupovat nic drahého.
"Riku…"zabručel mi do ucha a objal mě. Já na to ovšem nijak nezareagoval.
"No tak Rikuuuu…"zabručel znovu a trochu se mnou v náručí zatřásl.
"Sir…"zaslechl jsem nad námi letušku. Jen jak na nás promluvil, a odskočil sem od Naokiho a zabořil se hlouběji do sedačky.

Naoki
Jen co na nás promluvila letuška, Riku ode mě odskočil a zabořil se celý červený do sedačky.
"Yes madam."usmál jsem se na ní a čekal, co mi řekne.
"Fasten your seat belts, please."Usmála se a šla dál uličkou. Jen co odešla tak jsem se zadíval znovu na Rika. Riku, jelikož nerozuměl, jen seděl a nic nedělal. Musel jsem se nad tím pousmát. Pomalu jsem se nad něj nahnul a zahlédl ho jak se přikrčuje jelikož očekával nějaký útok z mé strany.
"Hmm, takhle vypadáš roztomile."usmál jsem se, protože na mě vykulil své oči. Ještě předtím než stačil cokoliv říct, popadl jsem pás a rychle ho připoutal.
"Takhle to je lepší."
"Ty…."zaprskal, jelikož si uvědomil, že sem ho napálil.
"Ano zlatíčko?"usmál jsem se a taktéž se připoutal. Letuška mezitím říkala něco o tom, že budeme startovat. Moc jsem ji nevnímal, jelikož jsem byl zaměstnaný něčím jiným. Jen co jsme vzlítli, Riku mě čapl za ruku a sevřel ji.
"Máš strach?"otázal jsem se starostlivě.
"Né, né, jak tě to mohlo vůbec napadnout."Vyhrkl až moc rychle.
"To vidím."uchechtnul jsem se, ruku mu sevřel a jemně si ho přitáhl k sobě.
"Nao.."nestačil ani doříct, jelikož jsem si jeho rty ukradl. Lehce jsem mu je skousl a vecpal mu svůj jazyk dovnitř. Jen co jsem tak udělal, přidal se a svou druhou rukou se o mě zapřel. Musel jsem se pousmát, když jsem viděl jak je rozpolcený. Mysl mu říká, aby přestal, a jeho srdce mluví opak. Pomalu jsem se od něj odtáhl a pohladil ho přitom po tváři.
"Už je to lepší?"otázal jsem se. Mezitím nám oznámila letuška, že se můžeme odpoutat.
"Trochu."řekl celý červený. Jen co to řekl tak jsem lehce nadzdvihl obočí.
´Tak hošánek by chtěl víc.´pousmál jsem se a znovu si ho přitáhl do náruče.
"A bude to lepší po tomhle?"usmál jsem se a začal ho líbat na novo.

Riku
"A bude to lepší po tomhle?"usmál se na mě a začal mě líbat na novo. Lehce jsem se usmál a jeho polibky mu začal oplácet. Pomalu jsem otevřel oči, abych se na něj mohl zadívat a uviděl jsem něco, co jsem nechtěl. Rychle jsem Naokiho kousl do jazyku a odtáhl se od něj.
"Áu…"zabručel nesouhlasně a podíval se na mě ublíženě.
"Promiň…"zabručel jsem teď já a zahleděl se znovu stejným směrem.
"Co se děje?"otázal se naoki a podíval se tam, kam jsem se díval.
"Tam."ukázal jsem na malé děti, jak na nás doslova zírají a radostně se usmívají.
"Vždy'ť to jsou jenom děti."nechápavě na mě hleděl.
"No právě! Nechci je pohoršovat…"zabručel jsem.
"Tak ty je nechceš pohoršovat."zasmál se Naoki a líbl mě na tvář. "Tak to jo." Řekl, odtáhl se ode mě a chytl mě za ruku.
"Ale tohohle se nevzdám."ukázal přitom na naše spojené ruce. Jen jsem na to souhlasně pokýval a ruku víc sevřel.

Sasaki
"Inari, pojď, nestíháme!"zavolal jsem do baráku.
"Vždyť já letím…"zařval nazpátek a vpadl mi do koupelny.
"Hmm, sexy."usmál jsem se, přitáhl si ho a políbil jo. Inari si to samozřejmě nenechal jen tak líbit a tak mě přišpendlil zády na umyvadlo, u kterého jsem stál.
"Taky nevypadáš špatně."zasmál se, lehce mě popostrčil, sehnul se a začal si oplachovat obličej.
"Co dělá zadeček?"zasmál jsem se škodolibě.
"Spíš by ses měl starat o ten svůj."zasmál se na oplátku on. No jo včera večer jsme se vyřádili oba. Nějak se nemůžeme stále dohodnout, kdo bude nahoře.
"Kam vůbec tak pospícháme?"otázal se nechápavě.
"Neříkej, žes zapomněl?"zeptal jsem se.
"No…."poškrabal se na hlavě.
"Země volá Inariho. Jedeme na letiště, Riku dneska přiletí."připomenul jsem mu věc, kterou jsem mu včera oznamoval.
"A jo."zasmál se a rozčesal si svoje vlasy. Jen co s nimi byl hotový, přiskočil jsem a vlasy mu znovu zacuchal.
"Takhle je to lepší."usmál jsem se, letmo ho políbil a odešel z koupeny do pokoje. V pokoji jsem se převlíkl a čekal, až udělá to stejný i Inari.
"Budeš ještě něco jíst?"zeptal jsem se.
"Bude mi stačit toust."odpověděl mi a podíval se do ledničky.
"Bré ráno…"vešla do kuchyně moje máma, přešla ke mně a políbila mě na čelo.
"Dobrý."usmál jsem se a postavil vodu na kafe.
"Dobrý ráno."usmál se i Inari.
"Dobrý.."opověděla máma, přešla k lednici a vzala si zevnitř mléko. Poté přešla ke mně, vzala mi hrnek s kafem, nalila si tam mléko a odešla.
"Díky…"zaslechl jsem, ještě než odešla z pokoje.
"Hej to bylo moje!"vyjekl jsem naštvaně.
"Už ne."zařvala se smíchem nazpátek.
"To sou mi lidi."zavrčel jsem naštvaně a dolil zbytek vody do druhého hrnku. Poté jsem si do něj přidal cukr a mlíko a vzal ho do ruky.
"Děkuju miláčku."přišel ke mně Inari, vzal mi moje kafe, políbil mě na tvář a odešel za mojí mámou.
"Hej vy dva!"zavrčel jsem nazpátek.
"Tohle mi dělaj snad naschvál."zabručel jsem a postavil si další vodu.

Inari
Jen co jsem přišel do obýváku, Sasakiho mamka mě pozvala, abych si přisedl. Na nic jsem nečekal a rychle si tedy sedl.
"Vypadá to, že je naštvaný."zasmála se nad Sasakiho nadávkami ozývajícími se z kuchyně.
"Očividně."zasmál jsem se taktéž.
"Sem rád že se bavíte."pronesl Sasaki který vstoupil do místnosti.
"To já taky."odpověděl jsem mu. Jak jsem to řekl tak se Sasakiho mamka málem udusila.
"Utop se."zavrčel naštvaně Sasaki, popadl kus topinky a začal ji jíst. Jen jak jsem uviděl jídlo, změnil jsem taktiku z pošťuchování na usmiřování. Pomalu jsem se zvedl, kafe položil na stůl a přešel k Sasakiho křeslu.
"Sasaki, nebuď labuť."sedl jsem si a šťouchl přitom do něj. Sasaki se jen víc otočil a nijak si mě nevšímal.
"No tak Sasaki…"zabručel jsem a znovu do něj šťouchl. Sasakim to však ani nehnulo.
"Sas…"popotáhl jsem hraně. To už jsem si vydobyl jeho pozornost.
"Inari…"povzdechl si, sklonil se a podal mi talíř s tousty.
"Dě…"natáhl jsem ruku a talíř chytl. "Díky!"vypískl jsem se slzami od smíchu, vzal talíř a začal baštit sám tousty.
"Inari!"zavrčel pohoršeně Sasaki a zvedl se ze sedačky. "Vrať mi je!"vyhrkl a s hranou zlostí za mnou začal pobíhat.
"Ne a ne."zasmál jsem se a strčil si další toust do pusy.
"Jak myslíš."přeskočil gauč, který nás odděloval a povalil mě na zem.
"Sasaki."vypískl jsem vylekaně.
"Dobrou chuť."zašklebil se perverzně Sasaki a políbil mě. Toust co jsem měl v ústech, mi tímto činem ukradl a poté ho snědl.
"Dobrota."olízl si rty.
"Ty prase!"vyhrkl jsem celý červený.
"Jo, jsem veliký prasáááááák."zasmál se.
"Bože s kým já to jsem."složil jsem hlavu do rukou.
"S prasákem."zasmál se Sasaki a pomohl mi zvednout se.

Po naší společné snídani jsme se vydali ven a nasedli na Sasakiho skútr.
"Tady."usmál se Sasaki a podal mi přitom helmu.
"Dík."poděkoval jsem mu a sedl si za něj.
"A jedem."zavelel Sasaki a vyjel na rušnou silnici.

Sasaki
Ještě předtím než jsme zajeli na letiště, jeli jsme ještě do cukrárny. Musel jsem Rikimu něco koupit když už jsem ho neviděl tak dlouho.
"Dám si Pochi."usmál se Inari a čekal, až mu to ta ženská nandá.
"Bude to všechno?"zamrkala na něj svýma řasami.
"Ano bude!"zavrčel jsem a přitáhl si Inariho blíž k tělu.
"Ach…"vykulila na nás oči žena za kasou.
"Ano?"otázal jsem se s úsměvem na tváři.
"Bude to 5 000 yenů."zavrčela na nás s úsměvem.
"Tady."usmál jsem se stejným úsměvem a podal ji peníze. Hned poté co mi vrátila drobný jsme s Inarim odešli a vyrazili k letišti.
"Inari, nechci, abys tam ještě někdy chodil."zavolal jsem na něj, aby mě přes helmu slyšel.
"Neukdj ze dh zakuli."zahuhlal.
"Co?"zařval jsem, jelikož jsem neslyšel ani slovo.
"Říkám, neříkej, že si žárlil."uchecht se.
"A co když jo!"zařval jsem nazpátek.
"Tak to už tam nepůjdu."stiskl mě víc a položil si svou hlavu na má záda.
"Beru tě za slovo."usmál jsem se a zabočil k letišti.

Jen co jsme dojeli před letiště, zaparkovali jsme a vešli dovnitř letištní haly. Uvnitř bylo narváno a tak jsme se museli prodírat davy lidí k místům, kde jsme si mohli sednout.
"Za jak dlouho přiletí?"otázal se mě Inari sotva jsme si sedli.
"No ten let tu měl před pěti minutami být."řekl jsem a podíval se přitom na mobil.
"Jestli to je támhleten let tak to vypadá, že má zpoždění."
"Oh… no jo."podrbal jsem se na hlavě a pohodlněji se usadil. "Tak to budeme muset počkat."usmál jsem.

Naoki
"Riku, vstávej. Už jsme na místě."usmál jsem se na Rikiho. Zase byl moc roztomilej.
"Ještě chvilku Nao…"zabrblal a přitiskl se ke mně.
"Už nemáme ani chvíli. Potřebujou letadlo přepravit na další let."usmál jsem se.
"Hmm…"zabručel znovu a zase se ke mně přisál.
"Tak jo jdeme."zavelel jsem, vzal si ho do náruče a rozešel se k východu.
"Uhm…Naoki…"začal se mi probouzet v náruči.
"Ano broučku?"otázal jsem se ho a lehce se sklonil.
"Naoki?"vyhrkl a začal se kolem sebe rozhlížet. "To už jsme na místě?"otázal se znovu zmateně.
"Jup."políbil jsem ho na tvář a usmál se.
"A, A Naoki já umím chodit sám."vyjekl náhle, když si uvědomil, v jaké poloze se to nachází.
"A víš to určitě?"
"Jo."řekl celý červený.
"Když jinak nedáš…"povzdechl jsem si a postavil ho na zem.
"Ách….jsem celý rozlámaný!"protáhl se a zazíval.
"A nepotřebuješ masáž?"usmál jsem se a objal ho klem pasu.
"Hmm, to zní lákavě."zavrněl a vešel společně se mnou do haly.

Riku
"Riku, Riku!"zaječel někdo od laviček.
"Sasa….Sasaki!"vypískl jsem nadšeně a rozeběhl se za svým nejlepším kamarádem.
"Sasaki!"znovu jsem vyhrkl a objal ho.
"Riku…"přitiskl mě k sobě a začal mě hladit po zádech.
"Sasaki…"měl jsem slzy na krajíčku.
"Riku…"usmál se na mě, odtáhl se ode mě a řekl. "Vítej doma…"

Naoki
Když jsem viděl, jak je Riku šťastný, musel jsem se pousmát. Sasaki pro něj byl něco jako rodina kterou nikdy neměl.
"Riku…"přitiskl se k Rikimu a začal ho hladit po zádech.
"Vítej doma."řekl mu. Jak jsem je spolu viděl, začal jsem žárlit a musel zakročit.
"Ehm, ehm!"řekli jsme společně s Inarim a stoupili si s rukama v bok před Rikiho a jeho Sasakiho.

Dodatek autora:: 

Tak jo...sou tu ty vámoční svátky a tak vám sem dávám rovnou 3 kapitolky XD...no snad se vám budou líbit. Do silvestra snad napíšu další Smile

4.94737
Průměr: 4.9 (19 hlasů)