SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Práce ve vile 35.díl

Naoki
"Ehm, ehm!"řekli jsme společně s Inarim a stoupli si s rukama v bok před Rikiho a Sasakiho. Riku se na mě pouze s pozvednutým obočím otočil a s laškovným úsměvem se přitiskl na Sasakiho.
"Tak to by stačilo…"zavrčel jsem a přitáhl si za pas Rikiho k sobě.
"Dělám něco?"usmál se Sasaki a pozvedl ruce v gestu ´Já nic neudělal´.
"Jo."zamračil jsem se na něj a Rikiho víc sevřel.
"Inari, měl by sis ho připnout na vodítko."podíval jsem se Inariho směrem. Inari s úsměvem pokýval hlavou, chytnul Sasakiho a vlekl ho přes letiště k východu.
"Půjdeme?"naklonil jsem se tak, abych viděl na Rikiho obličej. Když jsem ho však uviděl, dal jsem se do smíchu.
"Co je…"zavrčel naštvaně. Jeho tváře, který byli do teď nafouklí, zčervenali.
"Ale nic moje bublinko."zasmál jsem se, políbil ho na líci a sevřel mu ruku.
"Já nejsem ničí bublinka!"odsekl a podíval se jiným směrem.
"Riku, no ták, podívej se na mě…, si jenom moje malá, roztomilá bublinka."snažil jsem si získat jeho pozornost. Riku se však nedal a stále hleděl na protější stranu letiště.
"Oh, Riku. Támhle je velkej, růžovej králík."řekl jsem překvapeně.
"Kde?"otočil se zvědavě. Hned jsem toho využil a jemně ho políbil.
"Ty…"ukázal na mě svým prstem hned poté, co jsem se od něj oddálil.
"Copak."usmál jsem se a kousl mu do onoho prstu.
"Au."vyjekl, prst si k sobě přitáhl a znovu se nafoukl.
"Tak pojď, ať mi někde neulítneš."zasmál jsem se nad jeho výrazem a za ruku ho vyvedl za Sasakim a Inarim.
Jen co jsme vyšli před halu, nasedli jsme do připraveného auta.
"Kam to bude?"usmál se na nás Inari od volantu.
"Domů."řekl Riku a položil se přitom hlavu na mé rameno. Inari tedy zařadil a vydal se k mojí vilce.
"Nevěděl jsem, že máš řidičák."protnul jsem ticho.
"Už ho mám dlouho, pane Naoki."podíval se mna mě skrz zpětné zrcátko.
"Hmm…"zabručel jsem a podíval se na pravidelně oddechujícího Rika.
"Asi moc nenaspal."ozval se znovu Inari.
"Právě, že spal skoro celej let."povzdechl jsem si.
"Jo to je celej Riku. Někdy má období zimního spánku a zase jindy ho do postele nikdo nedostane."zasmál se Sasaki. V tu chvíli jsem byl trošku nasranej. Jak se zdálo tak o Rikim ví víc věcí Sasaki, a to mě dost štvalo. Z mého zamyšlení mě vytrhl můj mobilní telefon.
"Ano?"otázal jsem se do telefonu, když jsem hovor přijal.
"Naoki, slyšel jsem, že už ses vrátil."zasmál se můj kamarád do telefonu.
"Zrovna jedu domu. Co potřebuješ?"otázal jsem se.
"Neříkej, že si zapomněl?"
"Hmm…"zapřemýšlel jsem. "Ta smlouva."plácl jsem se do čela.
"Vidíš jak ti to myslí."zasmál se. "Tak kdy se sejdeme? Klidně můžeš vzít toho tvýho kolouška s sebou."zasmál se znovu.
"Jo a ty mi ho opiješ, to víš, že jo."pousmál jsem se.
"Vždyť víš, že bych mu neublížil."
"No jo, ty seš svatost sama."zasmál jsem se.
"Hele!"osočil se s úsměvem.
"No jo, přijedu ještě dnes."zabručel jsem. Chtěl jsem zůstat poblíž Rikiho, ale tohle bylo důležitý.
"A nebude to kolouškovi vadit?"
"Snad ne."usmál jsem se a Rikiho pohladil po tváři.
"Tak dobře, Se zatím měj."řekl a poté co jsem se s ním rozloučil, položil hovor.
…….
Když jsme dojeli před vilku, otočil jsem se na Rikiho a opatrně ho vzal do náručí. S Sasakiho pomocí jsem ho dostal dovnitř vilky a odkráčel nikým nerušený do svého pokoje. V mém pokoji jsem Rikiho položil do své postele a začal ho svlékat, aby se mu líp spalo. Lehce jsem ho nadzdvihl a sundal mu jeho triko. Když jsem mu sundal kalhoty, otřásla se mnou touha. Rychle jsem zavrtěl hlavou a přehodil přes Rika peřinku. Jemně s sebou otřásl a víc se do ní zachumlal. Lehce jsem se pousmál, políbil ho na čelo a odešel z pokoje.
"Nevzbudil se?"otázal se mě Sasaki který si už stačil udělat pohodlí na mém gauči. Jen jsem nad tím pozvedl obočí a dál to neřešil.
"Jo. Dík za ty dveře."prohodil jsem k němu.
"Není zač."usmál se a podíval se na Inariho, který stál opodál.
"To je v pohodě, Inari můžeš jít."pousmál jsem se na Inariho a odešel ke stolku, ze kterého jsem si vzal lísteček a tužku. Na lístek jsem napsal krátký vzkaz Rikimu, odnesl mu ho a položil na postel, na který spal. Jen co jsem přišel zpátky do obýváku, tak jsme společně s Sasakim a Inarim odešli ven.
Poté co se, se mnou rozloučili, jsem si sedl do svého auta a odjel za Kotetsuem.

Riku
Když jsem se probudil, ležel jsem v Naokiho posteli. Pomalu jsem se otočil na druhý bok a nasál Naokiho vůni. V tu chvíli jsem zaslechl z venku přijíždějící auto. Pomalu jsem vstal a vydal se k oknu, abych zjistil, kdo to přijel. Naneštěstí jsem onoho člověka nezahlídl, jelikož bych rychlejší než já. Trochu jsem si povzdechl a zadíval se raději na slunce, který už bylo delší dobu na obloze.
"Riku?"zaslechl jsem za sebou otevření dveří a Naokiho hlas. Pomalu jsem se otočil a až teprve pak si uvědomil, že na sobě skoro nic nemám.
"Ach, nedívej se…"vypískl jsem a nahrnul se zpátky do postele. Naoki se nad tím pouze pousmál a přešel ke mně k posteli.
"Naoki."oslovil jsem ho celý červený.
"Copak."usmál se a naklonil se nade mě.
"Já bych se chtěl oblíknout."řekl jsem celý červený.
´Je to doba co jsem před někým stál skoro nahý.´
"Ale proč? Takhle ti to moc sluší."usmál se a sklonil se k mým ústům. Lehce po nich přejel svými a pomalu se k nim přitiskl. Jemně jsem je pootevřel a nechal ho do nich vstoupit. Jeho jazyk mi pomalu, ale jistě prohledával celá má ústa a jeho ruka si přitom hrála s mými vlasy.
"Naoki…"vzdechl jsem mu do úst a oddálil se od něj. Z jeho očí jsem vyčetl touhu a tak i přes vlastní chtíč jsem ho od sebe trochu poodstrčil.
"Teď ne…"podíval jsem se celý červený do peřinky, kterou jsem měl přes sebe hozenou.
"Dobře."usmál se Naoki, políbil mě na pusu a zvedl se z postele. Pomalu jsem se na něj zadíval a hledal jakýkoliv náznak zklamání či naštvání. Žádný jsem však nenašel.
"Tak šup z postele nebo se tam na tebe ještě jednou vrhnu."zasmál se Naoki a pomohl mi vstát z postele.
"Naoki."chytl jsem ho za rukáv a už neřešil to, v čem před ním stojím. "Já, já už jsem to dlouho nedělal a nevím, jestli to ještě zvládnu…"řekl jsem mu celý červený od rozpaků.
"Neboj se Riku, počkám, až budeš připravený."usmál se na mě s jiskřičkami v očích a objal mě.
"Hmm…"zabručel jsem mu do trika a až poté si uvědomil, že mě něco tlačí do břicha.
"Naoki!"zavrčel jsem, jelikož jsem věděl, že zase myslí na perverzní věci.
"Já za to nemůžu. To ty mě tady vzrušuješ."zasmál se a přejel mi rukou to zadku.
"Naoki."nestačil jsem nic říct, jelikož si mě nadhodil na svůj pas a společně s semnou se rozešel do koupelny. Přitom jsem mu musel obtočit nohy kolem boků a tak jsem měl možnost cítit jeho přirození mezi svýma nohama.
"Naoki…"vydechl jsem tentokrát trochu vzrušeně.
"Půjdeme se jenom osprchovat."usmál se na mě a navedl nás do sprchového koutu. Když jsme stáli vevnitř, pustil na nás proud vody a lehce si mě opřel o stěnu sprcháče.
"Na co myslíš."pousmál se nad mými červenými tvářemi.
"Ty si zlej."zabručel jsem a nafoukl tváře.
"Ani nevíš jak si rozkošnej, když se takhle nafoukneš."zavrněl mi do ucha a lehce mě objal. "Naoki!"
"Vždyť já vím."pousmál se, postavil mě na nohy a vzal do ruky sprcháč. "Ale nevinný dotyky sou povoleny, ne?"usmál se a začal mi po těle přejíždět svými prsty s mýdlem. Mezitím my stačil sundat moje boxerky a sobě alespoň vrchní část oblečení.
"Říkáš nevinný jo…"zabručel jsem, jelikož jsem věděl, že Naoki a nevinnost nejdou dohromady. Hned se mi to taky dosvědčilo, jelikož mi sáhnul rukou mezi nohy a přejel mi svými prsty po mém údu.
"Naoki!"zavrčel jsem a pohlédl mu do očí.
"To nebyla moje chyba. To ta ruka." řekl a plácl se přes ruku. "Zlá ruka, moc zlá ruka!"
"Ty komediante."zasmál jsem se a přitiskl se na něj. Tohle se totiž už nedalo vydržet.

Komui
Druhý den ráno jsem vytočený ještě víc, než předešlí den. I přes to, jak jsem Naokiho vychoval, se ke mně otočil zády a raději se nechal vydědit.
"Ťuk, ťuk.."ozvalo se náhlé zaťukání.
"Dále."zavrčel jsem a pohlédl na mého asistenta.
"Tady máte ty papíry."podal mi papíry, které jsem potřeboval. "Ale je tu jeden zádrhel…"začal zase mluvit.
"Jakej?"otázal jsem se ho se zamračeným pohledem.
"Když jste zapojil vašeho syna do vedení společnosti, podepsal smlouvu mluvící o jisté podmínce. Byla to taková jeho malá pojistka, kdyby se cokoliv dělo."
"Jaká pojistka?!"řekl jsem celý vytočený a začetl se do papírů.
"Shrnutě řečeno : V případech kdybyste se ho rozhodl vydědit či by se firma přepsala na jiného majitele, než je on, má právo ponechat si svoji vilu, ¼ všech svých akcií a část firmy kterou do té doby řídil."
"Cože!"vykřikl jsem rozhořčeně.
"Vždyť tak ho vůbec nepotrestám! Spíš mu pomůžu osamostatnit se!"začal jsem přecházet po pokoji.
"No, svým způsobem mu jediné dvě věci budou odebrány a to vaše peníze co se týče jeho vilky a část jeho firmy."oznámil mi.
"Sakra, sakra, sakrá!"zaječel jsem a kopl do stolu. Věděl jsem moc dobře, že i ta část mu vydělá neskutečný balík peněz.

Sasaki
Jen co jsme odjeli od vilky, tak jsme zamířili k Inarimu domů. U jeho domu jsme zaparkovali před barákem a vrátili klíčky od auta Inariho mamce.
"Sasaki!"vypískli dvojčata a jejich sestřička a přiřítili se ke mně.
"Taky vás rád vidím."zabručel vedle mě jejich bratr.
"Nebuď bručoun Inari."usmál jsem se na něj a před dětmi ho políbil.
"Hele nekazte mi je!"plácla mě Inariho mamča vařečkou.
"Už končím."zasmál jsem se a odtáhl se od Inariho.
"Máte hlad?"otázala se v zápětí a zalezla zpátky do kuchyně.
"Já jo."přihlásil jsem se s úsměvem, chytl jsem Inariho ruku a odtáhl ho do kuchyně.
"Tak si sedněte."řekla a vyndala misky, na který nám nandala polévku.
"Dobrou chuť."řekli jsme společně s Inarim a pustili se do jídla.
"Sasaki, Sasaki, pojď si s námi hrát."objevili se mi u nohou tři dětské hlavy.
"Nechte ho najíst!"zavrčel Inari.
"Ne! Já vím, že si s ním chceš hrát jenom ty! Minule jsem vás slyšela, jak jste si něco říkali a dělali u toho zvuky! Mi si chceme se Sasakim hrát taky!"vypískla holčička. To ovšem neměla dělat jelikož Inarimu zaskočilo a málem se udusil.
"To ste museli být tak hlasitý…"přiběhla k nám Inariho mamka a odvedla děti i přes jejich vztekání pryč. Jen co se za ní zavřely dveře, tak jsem to už nevydržel a začal se na celé kolo smát.
"Ha, ha velice vtipné!"zavrčel Inari celý červený.
"Už se těším, až si budeme zase ´hrát´."zasmál jsem se.
"Jestli tady tak si něčím zacpěte pusy."vešla znovu do kuchyně Inariho mamča.
"Myslím, že jsem dojedl."odložil Inari svojí misku na stůl a odešel do pokoje.
"Tak já jdu za ním."usmál jsem se na ní.
"Jen běž."oplatila mi ho a dala se do mytí nádobí.

"Inari…"zacvrlikal jsem ve dveřích do jeho pokoje.
"Jestli si chceš hrát tak běž za dětmi!"zavrčel.
"Ale, a to jsem si myslel, že tě to baví."pozvedl jsem pobaveně obočí.
"To taky baví, ale nechci přitom vzbudit půlku baráku."otočil se na mě celý červený.
"Jo tak takhle to je."usmál jsem se a přešel až k němu. "Neboj, až to budeme dělat příště, tak mám plán jak docílit, abys nebyl tak hlasitý."usmál jsem se na něj.
"Hmm?"čekal s jiskřičkami v očích a zajel mi rukou pod triko.
"Pořídím ti roubík."zasmál jsem se a přitáhl si ho k polibku.
"Ty úchyl…"nestačil ani doříct a jeho slova zanikla v mích ústech. Hned jak jsem náš polibek ukončil tak jsem se mu podíval znovu do očí.
"Vím, že to máš rád."
"Jo? A jak?'"otázal se s pobavením vepsaným v očích.
"No minule sis to v tý uniformě sestřičky docela užíval."zasmál jsem se a chytl jeho bouřící se ruce.
"Taková podpásovka!"vyhrkl celý červený.
"Hmm…"zamručel jsem a políbil ho na ucho.
"Ty máš co říkat. Mám ti připomenout ten kostýmek policistky?"zasmál se, jelikož si myslel, že mě dostal.
"Taky se ti líbil?"odpověděl jsem mu na otázku, otázkou.
"Sasaki!"vyhrkl celý červený.
"Co dodat…., jsme prostě perverzní páreček."zasmál jsem se a přitiskl se na jeho svůdné rty svými.
"Taky si myslím."usmál se a nechal se ode mě líbat.

Naoki
Poté co jsme se vykoupali, jsme si na sebe vzali věci z mé skříně a zašli jsme do obýváku. V obýváku jsme si sedli na gauč a zapnuli si televizi. Riku vypadal děsně rajcovně v mém triku které mu bylo velké. Nemohl jsem však nic dělat a tak jsem si aspoň přitáhl Rikiho na svou hruď a sledoval, jak přepíná kanály, než narazil na nějaký film, co ho zaujal. Lehce jsem ho políbil do vlasů a čekal, až na mne pohlédne.
"Miluji tě."řekl jsem mu s láskou a pohladil ho ve vlasech.
"Já…., tě mám taky…no, rád. Ale přesto…, nechci, abys kvůli mně přišel o veškerej majetek a všechno, co tak miluješ." řekl potichu. Musel jsem se pousmát nad jeho rozpaky vepsanými ve tváři.
"Blázínku. Ty si všechno co miluju."můj úsměv se rozšířil.
"Ale…"chtěl něco namítnout.
"Žádný ale!"zatrhl jsem mu to polibkem.
"Naoki!"zabručel, když jsem se od něj poodtáhl.
"Ano?"usmál jsem se.
"Miluju tě."usmál se i on a přitiskl se na mé rty.

Dodatek autora:: 

Tak jo lidičky...moc jsem se chtěla omluvit že už jsem sem šíleně dlouho nepřidala další kapitolu...a navíc takhle před koncem T.T ...ještě jednou se omlouvám...teď poslední dobou nestíhám...maturita, příprava plesu, šaty, učení, čtení(mat.knížek) a psaní.

PS:chci upozornit že je tohle předposlení díleček Smile a taky chci upozornit že vám sem hnedka dávám i další díleček Smile Laughing out loud snad se bude líbit Smile

4.8125
Průměr: 4.8 (16 hlasů)