Pwp č.2 - Boxer - část druhá

„Seš takovej…“ seděl jsem na židli a chladil si nohu mraženou zeleninou, co po mě hodil, až mi skoro přistála na hlavě. On mi tu nohu doopravdy přibouch mezi dveřma, když je zavíral.
„Neměls jí tam spát, fňukno!“ ležérně se opíral o hranu stolu a pil svoje kafíčku. Cejtil jsem touhu mu ho sebrat a horký mu ho nacpat do míst, kde slunce nesvítí.
„Neměls ji přibouchávat! Takhle se chová k návštěvě, kterou si dokonce sám pozveš?!“ prskal jsem. Ne doopravdy jsem to s tou nohou krapet přeháněl, ale chtěl jsem, aby si uvědomit, že se choval jak krypl.
„Pozval?! Volals mi ve dvě ráno, nebo kolik bylo, jak jsem se tě asi měl jinak zbavit?!“
„Seš citlivej jak pařez!“ třísknul jsem s tou zeleninou o stůl.
„Pozor, abys mi na něj neudělal rejhy.“ Řekl nevzrušeně.
„Víš ty co?!“ vyskočil jsem na nohy a stoupnul si proti němu.
„Nějak tě ta noha přestala bolet…“ kouknul se na ní. Stejně tam zejtra bude pěkná modřina.
„Tý…“ vzteky jsem nemoh mluvit. Tak jsem ho radši praštil do ramene. To jsem neměl dělat. On si položil svoje ještě furt horký kafe na kraj stolu a než jsem se nadál, tak jsem byl ohlej přes stůl.
„Tak jak to chceš, zezadu a, nebo na stojáka?“ lehl si mi na záda a kousl mě do ucha. Všude prej je to strášně erotický. Prdlajs, akorát to bolí a navíc on mi ještě začal za to ucho tahat, takhle jsem měl pocit, že mi ho chce uhryznout. Vsadil bych se, že mi ho prokous.
Měl jsem sto chutí mu říct, je mi to jedno, ale nakonec ze mě vypadlo jenom něco neurčitýho.
„Fajn, tak to vemem takhle.“ Rozhodl za mě a zaháknul mi jednu ruku za lem riflí. Úplně jsem cejtil, jak mi je chce stáhnout.
„Ale já to takhle nechci!“ tuhle polohu jsem nesnášel, připadala mi až moc neosobní.
„Rozhoduj se rychlejc, trvá ti to jak ponocnýmu!“ zavrčel, ale zase si mě otočil, takže jsem se teď prdelí opíral o stůl. Zlostně jsem se na něj koukal, protože mě naštval tou jeho citlivostí pařezu.
„No tak, já vim, že to chceš, dyk se sem ženeš celej nadrženej, takže teď nedělej drahotky.“ Dal mi ruku na záda a přimáčknul mě na sebe, při jeho síle mi skoro zlomil páteř, ale než jsem mohl začít protestovat, tak mi druhou ruku dal pod tričko na holou kůži zad, začal mi po nich jezdit a při tom mě škrábal nehtama, když trochu svoje sevření povolil, aby se mi moh dostat ke klopci mejch riflí, rozhodně mu nešlo o to, že já už byl modrej z nedostatku vzduchu, začal mi rozepínat jezdec, knoflík nechal zapnutej, nechápal jsem, co dělá, ale než jsem se ho stih zeptat, tak mi dal svoji pařátu na rozkrok a já sebou cuknul a narazil do stolu.
„Héj, rozlils mi kafe.“ Řekl skoro až znuděně.
„Tak sis ho tam neměl dávat!“ řekl jsem zadejchaně, mělo to bejt hezky tvrdý, jako že jsem chlapák, ale ono to spíš znělo, jako bych kňoural, protože mi zrovna začal přes látku masírovat moji chloubu, která se pěkně dřela o ten zpropadenej zapnutej knoflík!
„Ou, tady je nám někdo nadrženej…“ protahoval, co se dalo, nejenže začal bejt v mym rozkroku značně laxní, ale on i dal pryč tu ruku na mejch zádech.
„Co to tady nacvičuješ?!“ vyheknul jsem, když dal pryč i ruku z mýho rozkroku a jenom si mi lehnul na záda, rukama se opíral o stůl, přeci jenom asi z něj všechen mozek nevybouchali, když poznal, že jeho vysvalíkovaný tělo by moje páteříčka už asi neunesla.
„Já ti nevim, dneska nemám na sex nějak chuť…“ zvednul se ze mě úplně a došel pro hadr, aby si vytřel rozlitý kafe.
„COŽE?!“ koukal jsem na něj jak k***a v říji, on si mě takhle rozhicuje a pak, sry kámo, ale dneska nemám chuť?! Kdo si myslí, že jako je?! Co si jako myslí, že dělá?!
„Máš problémy se sluchem?! Prostě nechci, jestli tak nutně potřebuješ, di si ulevit na záchod, kde je, víš.“ Řekl, jak kdybych se ho ptal, co je dneska za den. Co je tohle za chlapa?! To ho baví mě takhle přivádět k šílenství?!
„Co máš za problém?!“ zapnul jsem si zip a otočil jsem se k němu čelem.
„Já, nic… ale ty máš, jeden velkej… a tvrdej.“ Zaměřil se mi pohledem na můj právě zaplej zip kalhot. Já toho chlapa nechápu… asi jsem se mýlil, už mu ten mozek vyboxovali z lebky.
„Co sakra seš?! Schizofrenik?“ obořil jsem se na něj, už mě těma svejma změnami nálad pěkně do*e*á*al. Jen tak jsem se juknul na výbavu i k němu, jestli tam náhodou nepřibylo něco novýho. Celkem překvapení pro mě bylo, že jemu TAKY stál, tak co to tady ten nevim co, nacvičuje?! „Já tě nechápu, mně nadáváš, že mi stojí a sám máš v rozkroku Kordiléry.“ Naštvaně a hlavně zklamaně jsem hucnul na stůl. Někdy se chovám jak pubertální děcko, ale to je tou výchovou, nahrazuju si to, co mi bylo odepíráno… aspoň tak si svoje chování omlouvám sám sobě.
„Víš, já mám někdy pocit, že jsem jenom vibrátor…“ zase usrknul svoje kafe, kde vzal nový, nevim.
„He?“ s kým jsem se to proboha zase zaplet?
„Voláš mi jenom, když chceš sex.“ Vyzunkul zbytek svýho kafča a mě ani nenabíd, to je mi hostitel.
„Byli jsme spolu jenom dvakrát a to druhý se ani nemůže počítat!“ ozval jsem se dotčeně.
„Jo, na poprvý, kdy sis mě skoro vytáh z ringu a na místě mě nevojel a po druhý mi zase voláš ve dvě ráno, kdy normální lidi spěj a chceš zase sex a teď znova … co seš ty, ty neukojitelnej maniaku?“ jéje… neříkejte mi, že mu jde jenom o tohle. Dyk je to takový klišé, říkám teď, ale když mě po první noci vyhazoval z baráku, tak jsem div nenatahoval moldany, ale to je vedlejší.
„Přibarvuješ.“
„Kde přesně?“ hodil na mě pohled tipu, seš to ale d***l.
„S tím ringem. Než jsem se k tobě probojoval, byls už venku… a navíc, stejně jsme to dojeli až tady u tebe.“ Musel jsem tě sem nějak vmanévrovat, nemoh jsem přece celej den lítat nahej po náměstí a řvát: „Honí mě zubatá!“ někdy miluju inteligenci svejch sázek, pro svoje očištění dodávám, že to jsem nevymyslel já, ale kámoš. Pro své očernění říkám, že jsem na to kývnul, každej máme svoje slabší chvilky, ne?
„To nic nemění na faktu, žes mě z toho davu vytáh a přede všema mi strčil svůj jazyk až do krku… co sis jako myslel?! Co kdybych nebyl zrovna tvýho ražení? Hm? Co bys dělal?!“ jé, on má o mě starost… *v anime by teď on něj lítaly hnusně růžový srdíčka a buclatý andělíčci*
„Hele, my se navzájem poznáme… je to jako bysme měli zabudovaný radary.“ Ušklíb jsem se na něj. *Furt ještě kolem lítaly srdíčka s bucláčkama*
„Hm, tvůj radar asi pěkně dosluhuje, co? Kdyby mě nezaujala tvoje odvaha a drzost, tak už by z tebe byl mastnej flusanec.“ Cože?! To jako on není na chlapy?! Zarazil jsem se a pustil svůj mozek na plnej výkon, ale pak mi došlo, že až tak moc ne, protože on přesně věděl, co dělat, tak o čem mi to tu zase pindá?! „Nesnášim tohle chování na veřejnosti… ale zase, bez toho bych si asi neužil ten sex po tom… něco za něco.“ Ježiš, puritán… protočil jsem oči.
„Nedělej to… myslim to vážně… budeš litovat, že sis mě z toho davu vytáh ven.“
„Hej, co mi to tady děláš za přednášku, prvně si začneš, jako že nejseš ani teplej a teď spustíš něco o tom, jak jsem se choval tam?!“ *buclatý andělíčci letěli otravovat někoho jinýho, vyhnala je tíživost atmosféry*
„Co by asi řek tvůj šéf, kdybys ses mu před ksichtem se mnou vykous, co?!“ aha, odtud vítr vane, proč takovej dlouhosáhlej úvod? „A to ještě neberu v potaz to, žes mi zničil image!“ jop, hned se cejtim líp.
„A co to má co dělat s tim, že cejtíš jak erotická pomůcka?! Si krapet odbočil.“ Natočil jsem hlavu na stranu.
„To, že moje počáteční zaujetí je pryč… najednou seš celkem i nudnej.“ Řekl chladně a mě zatrnulo.
„Nudnej? Já nejsem nudnej!“ jak malý dítě, nadával jsem si v duchu, jenom si dupnout.
„A předvídatelnej… frut mi nejde na mozek, že si někdy moh bejt seme. Ty seš typyckej zástupce ukeho. Ufňukanej, bez pomoci se nedokážeš ani sám najíst, ukňouranej… mám pokračovat?“ sladce se usmál.
„Za to ty seš typickej seme, co?“ měl jsem sto chutí mu nakopat. „Seš tak starostlivej, že by švábi dobrovolně podstoupili smrt udušením, než abys o ně musel pečovat.“ Prsknul jsem na něj. Já se na něj těšim a on mi to takhle mrví?! „Chceš vědět, jakej jsem dobrej seme?“ dodal jsem po chvíli, dost mě to lákalo… zvlášť u něj, protože vypadal, že by si ho radši uříz, než aby někoho nechal nahoře.
„Proto to nedělám.“ Položil svůj hrnek a čekal, jak říká máma na smilování boží. „Pokusíš se o to jenom jednou a…“ ani nemusel dokončovat. Oprava, vypadal, že by MI ho radši uříz, než by někoho nechal nahoře. Ale… stejně jsem se odlepil ze stolu a rychle dorázoval k němu, chytil jsem za triko u krku, aby se mi nemoh vyškubnout a přitáhl si ho blíž.
„Uvidíme…“ začal jsem ho líbat, byl zticha a držel… překvapivě… zatlačil jsem ho na žeď, abych získal mnohem větší převahu. S každou sekundou jsem byl hrubější a hrubější, líbilo se mi to, pokud jsem byl tím semem já… jako uke jsem si to moc neužíval, a to hlavně ty dva dny po tom. Cítil jsem, jak se mě pokoušel odstrčit, ale já se na něj mačkal o to víc… jsme se pod sílou mého mačkání se na něj skoro propadli zdí. Na chvíli jsem přestal, abych se nadech, takovej machr nejsem, abych to celý dal na jeden zátah.
„O co…“ nenechal jsem ho doříct, co měl na polárně ledovym srdíčku a radši věnoval jeho rozehřívání. Zhluboka jsem se nadech, abych to tentokrát dal na víc, a znova ho začal líbat, ale teď jsem získala z ´minula´sebedůvěru a tak jsem mu triko pustil jednu ruku mu dal vedle hlavy, tou druhou jsem mu zajel k rozkroku a začal ho masírovat přes kalhoty. On je značně frustrující pocit, že se vám ani nemůže dost dobře postavit, protože to ta děsně pružná látka prostě nedovolí. Začal jsem mu okusovat rty a postupně se dopracoval až ke krku, kde jsem ho ohlodával jak pes kost.
„Jsem dobrej…“ kousnul jsem ho víc, než by bylo potřeba, chtěl jsem, aby mě aspoň na tuhle větu vnímal. „… seme, že?“ stisknul jsem mu rozkrok tak, aby bolest na chvíli převážila nad vzrušením… ale u něj by to možná nemuselo mít ten správnej efekt.
„Zapomeň.“ Zašetal. Ztuhnul jsem. Cože? Dostal se z mýho ocelově nedobytnýho sevření a tlakem na ramenou a mírným podseknutím kolen mě donutil si kleknout. Koukal jsme mu zrovna na tu jeho bouli v rozkroku, což sice byl výhled pro bohy, ale zrovna teď jsem chtěl vidět něco jinýho. Vyjel jsem pohledem po jeho těle, až jsem se dostal k obličeji. Koukal se na mě, jako na chlapa, co s ním měl bojovat v ringu, těsně před tím, než mu rozmašíroval ksicht na sra*ky. Dostal jsem strach, kam až bude chtít zajít, ale na druhou stranu, já se nikdy nebál experimentů… až do teď.
„Rozepni mě.“
„Na*er si.“ Chtěl jsem vstát, ale opětovným zatlačením na moje ramena, mě knock outoval zpátky na zem.
„No tak, nedělej krávu…“ začal mě jednou rukou vískat ve vlasech, bohužel pro můj chabý porost hlavy, co mi zbyl z jeho nájezdu, mě pak chytil za vlasy a zvrátil mi hlavu. „… nebo si to tvoje pr*el zapamatuje na hodně dlouho, to mi věř.“ Jenom jsem polknul – vzrušením, pro změnu, docela teď hrozilo, že si budu muset nechat dát prát kalhoty - a když mi pustil vlasy, abych taky mohl vidět, co dělám, na tolik jsem si nevěřil, abych jel poslepu a on mi taky evidentně nevěřil. Rychle jsem mu začal rozepínat zip, aby si to omylem nerozmyslel.
„Jestli mi ho skřípneš, tak ti urazim hlavu!“ pro uvedení nynějšího stavu mojí hlavy, tak mám hlavu furt na místě. Ale byl to boj, nemoh jsem ho vůbec rozepnout, když se mi to konečně povedlo, tak už mě tak bolely kolena, že jsem byl ochotnej tancovat i kankán v sukýnce, jen abych se moh na chvíli zvednout. Knoflík si rozepnul sám, asi se bál, jak dlouho by mi trvalo todle. Vzal mě za ruce a prsty mi zahák za cípy kalhot a spodek a naznačil mi, že mám sunout dolů. Z toho mi vyplynulo i to, co budu mít jako další ´pracovní bod´. A moc nadšenej jsem z toho nebyl, nikdy jsem to nedělal, měl jsem k tomu přirozenou averzi.
„Copak, bojíš se?“ zajel mi rukama do vlasů.
„Ani ne… s radostí ti ho ukousnu.“ Zašklebil jsem se mu na rozkrok, kvůli těm zpropadenejm rukám jsem se mu nehom šklebit přímo do ksichtu.
„Směle do toho…“ přítáhl si moji hlavu blíž. Bylo mu jasný, že planě vyhrožuju. Chvíli jsem na něj jenom koukal a snažil se odhadnout, co by se mu asi tak mohlo líbit a zároveň, co by bylo dostatečně rychlý, abych tohle zbytečně neprotahoval. Nakonec jsem si zaprovizoval. Jednou rukou jsem si ho přidržel a dal si do pusy jenom špičku, chvíli jsem ji sál a snažil si tak dodat odvahy, abych moh zajet dál. Když už jsem uslyšel něco, co by se mohlo i podobat stenu – on byl normálně zticha jak pěna, tak mě to překvapilo, že jo – rozhod jsem se, že zajedu dál. Nepopojel jsem ani o milimetříček, když se dostavil dávivej efekt a já jsem toho nechal. Trochu jsem se zaklonil, abych se moh tak nenápadně posunout dál a ještě bych mu mohl očním kontaktem, slovním to moc nešlo, naznačit, že to jako dál nepude. Doufal jsme, že to není takovej z**d, aby mi ho do pusy necpal celýho. Pochopil to, naštěstí, jenom se u toho šklebil, že bych mu fakt nejradši ukous, aby se přestal šklebit.
„Fajn… moc ti to nejde, tak toho radši nech.“ Odtáhnul mě od sebe.
„Já ti dám nejde, ty parchante!“ snažil jsem se zvednout ze země.
„Nenamáhej se.“ šťouchnul do mě a já to nevybral a hodil jsem slušný záda. Kleknul si nade mě a začal mě líbat. Tak vidíš, že si to nakonec rozdáme a to bylo keců, pomyslel jsem si a vnitřně se šklebil jak kočka Šklíba v Alence v Říši divů.
„Neškleb se.“ kousnul mě do ucha, už zase!
„Nešklebim se.“ dal jsem mu ruce na záda a zajel mu pod triko, abych si z něho moh beztrestně udělat škrábadlo.
„Šklebíš…“ zajel mi jednou rukou pod triko a tu druhou měl až nějak moc blízko u mojí hlavy.
„No a co!?“ ostře jsem se nadech, když tu svojí nenechavou pařátu strčil do mejch kalhot, s nějakym prvně přes spodky, se vůbec neobtěžoval a rovnou mě začal láskat po celé mojí dýlce, na kterou jsem byl celkem pyšnej, poznámka pod čarou.
„Neřikej mi, že už máš dost… co seš to za milence?!“ smál se mi. Nesnášim ho, parchanta jednoho zakrslýho- to, že je o dost vyšší se nebere v potaz -! Začal jsem mu vyhrnovat triko, takže když už se mu značně nahromadilo u krku, tak si ho v rámci neudušení se, sundal. Teď jsem se usmíval já, když jsem se koukal na jeho postavu, vysvalíkovanou z tréninků, byl jsem na sebe pyšnej, že jsem ho klofnul.
„Necul se pořád! Vypadá to, jako by ses mi posmíval.“ Řekl mírně rozladěně, a aby mi ten škleb smazal, tak mi začal mermomocí strhávat veškerý oblečení a než bych řekl, chci to, tak jsem nahej jak novorozeně.
„Ty seš pěkně nedočkavej…“ zasmál jsem se, jenom něco zamručel a začal mi ožužlávat podbříšek. Musel si všimnout, že na tomhle místě jsem zvlášť citlivej.
„Dost…“ rychle jsem mu zajel do vlasů a zastavil jeho činnost.
„Ne… ještě ti něco musim ukázat… takhle se správně kouří.“ Nejdřív mě okousával a už jenom z toho jsem měl dost, když mě pak vzal do pusy, tak ani nesjel dolů a už jsem se udělal. Byl jsem rudej jak rak, moh jsem to nějakou chvíli ještě vydržet.
„Moh si mě varovat.“ Zasyčel, z minule jsem věděl, že polykání moc neholduje a teď to polknul, teda aspoň se tak tvářil.
„Promiň… příště.“ Usmál jsem se jak neviňátko. On se na mě podíval tím stylem, že žádný příště už nebude a nasraně se zvednul.
„Co to zase děláš?!“ ležel jsem na zemi, na zádech s roztaženýma nohama jak dě*ka a koukal na něj, protože jsem absolutně nepobíral, co dělá. Já se v něm prostě nevyznám.
„Už nehci… du si vyhonit.“ Odešel do koupelny, myslim, že tam má koupelnu a já si tam jenom tak ležel, koukal od stropu a přemejšlel, jestli bych to neměl vzdát.