Pwp č.2 - Boxer - část první

„Dost!“ zařval jsem na celou místnost.
„No tak, chceš mi říct, že víc nedáš?“ zajel mi pravačkou do kalhot, kde už bylo mírně „zasněžíno“.
„Tohle mi stačí…“ řekl jsem roztřeseně. Vytáhnul ruku z mýho rozkroku a dal mi ji na záda.
„Ale mě ne.“ Políbil mě na krku a opět povalil na postel. Oproti minulému postoji, kdy jsem byl na pejska, jsem teď ležel na břiše. Než jsem se vzpamatoval, tak mě zalehnul a rukou mi opět vjel pod oblečení v místech permafrostu. Nemoh jsem dělat nic jinýho než sípat, protože byl těžkej, jak sviň a nějak se nesnažil o to, aby to změnil. Stejně i přes moje ne, jsem cítil, jak nabíhám… opět. Jezdit rukou nahoru a dolů a přitom mě jemně… na to, jak to dělal před tim, to bylo jemný… promačkával. Začal mě líbat na krku a sát mi na něm kůži, což pro mě znamenalo jediný, že si i v tom parnym létě budu muset vzít jak idiot rolák. On se na to neohlížel a opět si mě nadzved do pejska. Při tý příležitosti mě chytil za lem kalhot a i se spodkama je stáhnul až ke kolenům, kterýma jsem stál na madraci, levitovat ještě neumim.
„Takovou prdel mívaj holky…“ poznamenal.
„Mě je jedno, co maj holky!“ vydejchával jsem se, jak jsem byl přidušenej, tak jsem teď nemoh popadnout dech. Slyšel jsem, jak se uchichtnul a natisknul se na mě, oběma rukama mi vjel pod tričko a začal mi ve svym sevření drtit bradavky. Jako boxer měl v rukách celkem sílu, takže mě to docela bolelo, ale po chvíli dokázal bolet nahradit slastí, když se o mě začal otírat rozkrokem. I přes jeho vrstvu oblečení, měl jedny kalhoty, se spoďárama se neobtěžoval, jsem cejtil, že je připravenej na „to“. Pomalounku jsem tý zkurvený opilecký sázky začínal litovat. Začal mi jazykem jezdit po páteři a přitom mě škrábal zubama a jednodenním strništěm. Jendou rukou si opět našel můj rozkrok a tentokrát se ale věnoval jenom špičce, kterou laskal palcem ukazováčkem a prostředníčkem mi svíral penis a jezdil nahoru a dolů. Začal jsem vzdychat jak nějaká uječená bloncka na hajzlu, kde si zrovna dává menší rychlovku.
„Klídek…“ zavrněl mi do ucha, „… brzo to bude mnohem lepší.“
„Pochybuju.“ Zašeptal jsem, on se jenom uchechtl a jeho ruce zmizely. Bylo mi jasný, co teď přijde. Snažil jsem se na to duševně připravit a nějak se uvolnit, jinak to kurdsky bolí. Slyšel jsem, jak si sundavá kalhoty a šátrá po něčem ve svý bundě, co ležela na zemi u paty postele. Kouknul jsem se přes rameno, co hledá, vyndal tubu a kondom. Sem k****n, na ochranu jsem ani nepomyslel, ještě že on je tak zodpovědnej.
„Copak? Rád to nasucho?“ zeptal se, asi jsem se zrovna nadšeně nekoukal.
„Rád to dělat sám…“ pípnul jsem.
„No nekecej, ty seš seme? Ty?! Co z toho ten druhej měl?!“ smál se mi jak prorvanej.
„Drž hubu a krok!“ okřik jsem ho.
„Fajn, jak chceš. Asi na tebe du moc jemně.“ Než mi došlo, co řekl, tak jsem uslyšel, jak se ozvalo trhání alobalu a cvaknutí uzávěru gelu. Pak jsem jenom cejtil studeno na zadku, až mi naskočila husina. On se tomu jenom temně smál a začal si mě připravovat, což mi k jeho povaze nesedělo, ale nestěžoval jsem si. Docela se mi to začínalo i líbit, první prst byl strašnej, když přidal druhej, tak se začal otírat o mojí prostatu, což ve mně vyvolalo značné vlny vzrušení, při třetím prstu už jsem mu mírně pomáhal, toho nejspíš chtěl docílit, protože pak je ze mě vyndal a řekl: „Nádech.“ A začal se do mě tlačit. Byl mnohem širší než jeho prsty, takže jsem zatnul prsty do prostěradla, abych nějak vykompenzoval ten tlak v zadní části mého těla. První přírazy byly rychlý a tvrdý, asi jsem nebyl zrovna dobře uvolněnej, pak se mi to nějakym zázrakem povedlo… no zázrakem… on se prostě začal věnovat i mýmu penisu, takže to odvedlo moji pozornost a konečně jsem okusil, jaké to je být uke. Přirážel na můj vkus pomalu, já sám jsme to dácky dělal rychle, ale u něj to bylo až mučivě pomalý, navíc našel správnej úhel, díky čemuž se mi pořád otíral o prostatu, takže jsem měl co dělat, abych si nevyflusnul plíce, jak jsem nemoh nabrat dech.
„No vidíš, a že to nebolelo.“ Zasmál se a naposledy ho do mě vrazil a sám vyvrcholil.
„Hej, nezapomněl si na něco?“ upozornil jsem na to, že já teda hotovej rozhodně nejsem.
„Jasně…“ vyjel ze mě a přetočil mě na záda s nohama od sebe a sebou mezi nima. Já jsem na něj jenom koukal jak vejr, protože mi nedocházelo, kde bere tu sílu. Popošoupnul se dolů a položil se na břicho. Chytil mi penis oběma rukama, aby si ho líp nasměroval do pusy a začal mě kouřit. Jednou rukou si pomáhal u kořene a druhou mi zpracovával továrnu na dětičky, který stejně asi nikdy mít nebudu. Hekal jsem mu u toho jak nějaká laciná dáma a ještě na něj koukal jak krypl, jako bych něco takovýho nedělal sám… popravdě, nedělal jsem to, protože jsem se bál, že bych moh toho dotyčnýho kousnout… takže mě jeho počínání značně fascinovalo. On zvednul svoje oči a naše pohledy se střetly, úplně jsem v jeho očích viděl tu větu, „Haha, dostal jsem tě. Jenom si tady ležíš a hékáš!“ to mě vyburcovalo k tomu, abych se zved do sedu, což nesl s nelibostí, protože jsem mu skoro vyrazil zuby, ale ustály to a on se dál moh věnovat předešlý činnosti. Já jsem se mezitím krapet ohnul a natáh, abych mu moh vjet do rozkroku a tady si začít stimulovat. Chtěl jsem, aby se udělal jako první, ale nějak mě zradilo vlastní tělo a já se mu udělal do pusy. On si to nechal vytýct pusou ven se slovy, sorry, ale nepolykám. Já ani nekouřim, tak jsem byl zticha.
„Musim uznat, kámo, že to dost slušně dáváš… další kolo?“ zasmál se a já se připravoval na to, že si budu volat sanitku na následky dehydratace.
„Klidně.“ Řekl jsem už značně klidně. Nevěřil jsem, že další dá.
„Fajn.“ Hupsnul na mě. Takže to nakonec skončilo tak, že jsme si repete dávali až do rána. Kdy jsem mu v polovině dalšího repete usnul. Jeho chyba, já mu říkal, že se mi chce spát. To on byl furt to ne, že jsem na to až moc nadrženej. No vlastně měl pravdu, byl jsem nadrženej… ale pak už jenom na spánek.
„Vstávej, lenochu!“ třásl se mnou.
„Nech mě bejt. Je vejken, spim do dvanácti.“ Ignoroval jsem ho a dál si slastně chtěl chrupkat.
„No tak to na*rat. Dělej ty mimino! Vstávej!“ skopnul mě z postele.
„Takhle se chová k návštěvě?!“ mžoural jsem na něj ze země, kam mě skopnul.
„Od kdy se TY můžeš považovat za návštěvu?! A navíc, já taky musim odejít a tebe si teda doma samotnýho nechávat nechci!“ založil si ruce na prsou a díval se na mě pohledem stylu: okamžitě začni makat podle toho, jak pískám, nebo tě vykopnu ven klidně nahýho!
„Ok, ok. Nech mě, ať si posbírám svoje bolavý kostičky a svalíčky.“ Sbíral jsem se ze země jak nějaká stařena.
„Nebuť fňukna. Seš mladej.“ Řekl podrážděně, co ho žere?!
„Ne*um na mě! Di si dělat něco svýho!“ prsknul jsem na něj, protože mě štvalo, jak se mě furt pozoroval. Strašně mě to znervózňovalo a já tak byl mnohem pomalejší.
„Jak chceš.“ Uraženě odešel a já se konečně jakš takš dal dohromady a dolez do koupelny, abych si udělal alespoň základní hygienu. Doma jsem se hodlal vydrbat třeba drátěnkou, pokud to bude nutný. Když jsem tak na sebe koukal do zrcadla, co viselo nad umyvadlem, došlo mi, jak se asi museli cejtit všechny moje ´rychlovky´. A popravdě, moc příjemnej pocit to není. Donutilo mě to, se zamyslet a přehodnotit svůj pohled na vztahy. Než jsem ale stačil na něco kloudnýho přijít, tak mi na dveře bušil ten neandrtálec s tim, že mi to trvá jak ponocnýmu.
„Ty voe, z čeho máš nervy? Z vlasu?“ vylez jsem ven za doprovodu jeho věčnýho nadávání.
„Spokojen?“ rozrazil jsem dveře a málem mu jednu napálil dveřma, protože stepoval rovnou za nima.
„Skoro, jenom se sbal a vypadni, tlačí mě čas.“ Super, jak člověku zpříjemnit ráno…
„Jo a ještě, na tohle.“ Podal mi nějakej cár papíru, na kterej jsem se podíval až v busu, kde jsem stál, i když jsem v něm jel sám, řidiče jsem nepočítal. Byla to účtenka z nějakýho krámu s jeho číslem. Wow, s jeho ranním chováním bych spíš řek, že bude to: za*ukali jsme si, ale teď adie.
Domů jsem dorazil s vypětím všech sil a do bytu jsem se po schodech skoro plazil. Byl jsem rád, že jsem mohl nerušeně padnout do postele a spát. Bohužel mi nebyla dopřána ani hodinka a už byli u mě kámoši – spolubydlící, bydlel jsem s nima už na koleji, tak jsme si našli spolu po škole i byt, protože bychom ani jeden nebyli schopný nájem utáhnout sám.
„Ty kr*vo, ty vypadáš?! To ste se valchovali celou noc ne?!“ smál se můj nejlepší kámoš mezi dveřma. Znám se s nim už ze střední, kdy jsme spolu celý happy chodili za školu.
„Drž hubu a vypadni. Jsem mrtej!“ padnul jsem držkou opět do polštářů. Celej den mě na p****i pálil papír s jeho telefonním číslem, večer už mi to nedalo a zavolal jsem mu.
„Lionel.“ Ozvalo se ze sluchátka.
„Timothy…“ id*ote v**e. Co si o tobě teď pomyslí?!
„Timo… počkej, už asi vim… voláš brzo, kámo.“ Řekl ironicky.
„Dyk není tak pozdě. Neřikej, že chodíš spát se slípkami.“ Posmíval jsem se mu.
„Jestli slepice choděj do kurníku ve dvě ráno, tak asi jo.“ Proto mi jeho hlas zněl divně. Byl ospalej, ani jsem si neuvědomil, že už je tolik.
„Promiň, nechtěl jsem tě budit…“
„Už se stalo, tak se nevykecávej a vymáčkni se, chci spát.“ Přerušil moji nedokončenou dlouhosáhlou omluvu.
„No… víš… já…“ jak se dá slušně říct, chci se s tebou vyspat?
„MLUV, NEBO S*R PÍSMENKA, HLAVNĚ DĚLEJ!“ zařval do telefonu, až jsem skoro ohluch. Nicméně mě to nakoplo a já ze sebe vysoukal tu hnusnou větu, chci se s tebou vyspat, jsem nadrženej jak nikdy. Chvíli bylo na druhý straně ticho. Asi už zavěsil. Tak jsem už dával telefon od ucha, že si pomůžu sám… nakonec se ale ozval jeho hlas.
„Fajn… tak já tě povedu…“
„Nechtěl jsi spát?!“ řekl jsem překvapeně. On si to se mnou chce rozdat po telefonu?! Dyk to není moc vzrušující, ne?
„Nekecej, buď to chceš a, nebo nechceš, vyber si.“
„Po telefonu?“ řekl jsem nakonec.
„Teleport nevlastnim a z postele vylejzat nebudu.“
„Tak přijdu já… po telefonu je to nuda.“ Už jsem se zvedal, že se teda pudu oblíct.
„Dělals to snad někdy po telefonu?“
„No, ne.“
„Tak vidíš, zase si lehni a já ti ukážu, jaká to je NUDA.“ Něco v jeho hlase mě donutilo si opět lehnout a nechat se vést jeho instrukcema.
„Ležíš?“
„Hm…“ zamručel jsem.
„Co máš na sobě?“
„Jenom spodky, mám v pokoji přetopíno.“ Zašeptal jsem, nechtěl jsem vzbudit spolubydlící.
„Fajn… jeď si jednou rukou přes břicho až k lemu spodků, skoro se ani nedotýkej kůže.“ Udělal jsem to přesně podle toho, co mi říkal. Naskočila mi z toho husí kůže a ztvrdly mi bradavky.
„Nezajížděj dovnitř, pokračuj dál.“ Už jsem ze sebe skoro ty spodky strhal, ale naštěstí jsem se zastavil. Přejel jsem si dlaní přes rozkrok, vždycky jsem si myslel, že to přes látku není moc erotický, ale teď jsem to vnímal mnohem víc, než ´na ostro´.
„Začni se masírovat přes látku, už cítíš, jak pomalu začínáš tuhnout.“ To jsem doopravdy cejtil. Už mě začínaly spodky tlačit a, jak do nich narážel žalud, tak to vysílalo vlny vzrušení do celého těla.
„Už to nemůžeš vydržet a zajedeš si pod spodky. Vezmeš se do ruky.“ Celej štěstím bez sebe, jsem ho poslech. Konečně se udělám!
„Jezdíš si líně nahoru a dolů. Na špičce se na chvíli zastavíš, pevněji se sevřeš a začneš si palcem dráždit žalud.“ Zezačátku jsem to dělal přesně podle jeho slov, ale na konci jsem už značně zrychlil, clejtil jsem, že se za chvíli udělám.
„Zpomal, nebo se uděláš brzo, slyšim, jak do toho telefonu funíš, seš jak nějakej bernardýn.“ Neochotně jsem zpomalil.
„Tak je to dobře. Použij druhou ruku a pomož si u kořene.“ Chytil jsem telefon ramenem a rychle udělal, co mi řek. Zmohl jsem se jenom na funění do telefonu, vzhledem k tomu, že on byl taky zticha, řek bych, že si taky pomáhá a, nebo prostě usnul nudou, pomyslel jsem si těsně před tím, než jsem se udělal.
„A pak, že je to nuda. Zastav se zejtra kolem… pátý.“ Poručil mi nakonec a zavěsil.
Koukal jsem na oněmělý telefon a hlavou mi lítala jediná věta… má v sobě aspoň špetku toho, čemu se říká city?! Fajn, ale aspoň ho dneska… když říkal zejtra, myslel tím dneska, doufám. Sou přece… tři ráno.
Ráno jsem celej byt prolít rychlostí tryskáče a letěl rychle do práce. Po jeho telefonsexu jsem měl ještě krapet mokřejší spánek, tak jsem ještě moře času zabil upravováním se. Do práce jsem dolít naštěstí jenom s malým zpožděním, takže pohoda. Byť jsem hodně na lidi v civilnim oblečení působil jako někdo, kdo je akční, ve skutečnosti jsem pracoval jako pomocnej architekt v jedný obří firmě. Byla to votrava, furt jsem musel lítat, jak ten chlap, co jsem mu dělal koště, pískal. Protože jsem prostě po škole.
Naštěstí jsem končil dneska dřív, protože panu Uřvanýmu udělalo nevolno. Ne, opravdu jsem mu do jeho tisíci litrovýho hrnku s kafem nenalil projímadlo. A moh jsem jak neřízená střela letět domů, abych se stih nějakym způsobem hodit do civilna. Jako kancelářská krysa jsem za nim fakt nechtěl, by se z toho smíchu zalknul, už to živě vidim.
Už ve tři čtvrtě jsem stepoval u jeho vstupních dveří a snažil se probourat dovnitř.
„Seš tady nějak brzo.“ Řek mi, zrovna, když jsem se snažil ty dveře vykopnout, bych se dostal do tepla.
„Co? To vadí?“ otočil jsem se na něj.
„Mám rád, když lidi přicházej přesně na čas, pokud možno dýl… mám cuky tě nechat na mraze a pustit tě dovnitř až v pět.“ Řekl tím svým tónem, kterej jasně říkal, že opovrhuje všim, kromě jeho samotnýho.
„Už ti někdo řek, že ty ses nenarodil? S tvejma citama tě vykopli ufoni s tim, že jim z tebe zamrzaly motory!“ prsknul jsem na něj. Já se snažim a co on?
„Fajn, zůstaň si na mraze!“