Queer Billy: Part 5 - Prej "úžasnej", řiká anorektik

„No ty ses snad zbláznil! Seš šuklej do hlavy? Řikal sem, urovnej to a ne vyspi se s nim! Co Tě to…“
„No tak se uklidni, jasný? Neudělal sem nic, co by sám nechtěl.“
„Ale ty ho nemiluješ, tak proč?“
„Protože sem to chtěl. Neřeš to furt, okey, Joeli? A nerozčiluj se, bude Ti zle!“
„Je mi zle z Tebe! Billy Tě má rád a ty…“
„Mám ho taky rád… jako kámoše. Co Ti je vůbec do toho. Myslel sem, že je Ti fuk s kým spím.“
„Myslet, většinou znamená ho**o vědět, Benji, víš?“
„Sakra! s**u na to, jdu do školy… nazdar!“
„Jdi do pr**le, Benji!“

Probudilo mě to. Hádali se… hádali se kvůli mně a mě z toho celýho bylo na blití. Krásný ráno po prvním sexu, to vám povim. Lepší už to bejt nemohlo. Ježiš, bolí mě celej člověk a to nemluvim o svým zadku. Ou, asi umřu. Zkusil jsem se zvednout, ale po prvním pokusu sem to vzdal, bylo to zbytečný a krom toho sem byl absolutně vláčnej po tom svinstvu od Chrise. Mělo to příšerně línej dojezd, což mi samozřejmě neoznámil. Proč taky – už sem mohl bejt tuhej, tomu řikám línej dojezd. Heh.
Noc s Benjim byla… no, asi nebyla taková, jakou sem si představoval, ale zas to mohlo bet horší, když uvážim, že sme to museli zkoušet na dvakrát, protože sem nebyl schopnej se uvolnit. Měl se mnou svatou trpělivost, to se musí nechat, to zas jo. Já bych se z fleku poslal do háje, ale on, že v pohodě, že to zkusíme znova a šeptal mi. Pořád mi šeptal, bylo to uklidňující a hezký. A řek mi taky: Billy, seš hrozně krásnej, víš to? A já si přišel fakt, jako princ v tu chvíli. To mi eště nikdo nikdy neřek a popravdě bych to asi nikdy nikomu nevěřil, protože jako buzík se nejmíň jednou denně na sebe dívám v zrcadle a nemám z toho moc kloudný pocity. Jako nelžeme si do očí. Barvu sem ztratil při porodu, protože jinej, než mrtvolně bledej sem nikdy nebyl. Rostl sem rychleji, než jsem jedl, takže moje váha nikdy nepřekročila vejšku a tak sem spíš dycky vypadal jak jeden z těch oživlejch mrtvoláků vod Roba Zombieho. Jenže, co si myslim, že mám k dobru, je můj ksichtík, ten se snad povedl. Když chci, umim bejt fakt roztomilej a v tom je ten fór – většinou nechci. Těžko na mě najdete něco zajímavýho, jenže Benji, ten se zdál mým tělem v noci uplně posedlej. Bylo to úžasný, když mě hladil a mazlil se se mnou. No hárd. Taky sem nechápal a hlavně mi v hlavě šrotovalo – chová se takhle ke každýmu v posteli, nebo je to teď proto, že sem to já? Hele, já nevim, nepovim vám to. Ale tak egoisticky se snažim doufat, že to bylo kvůli mně. Lepší milosrdná lež, než pravda. Vzpomínám, že když byl konečně ve mně, přitisknul se na mě a pevně mě objímal, jako bych mu mohl utýct. Jo, bolelo to, to dělaly ty nervy a měl sem co dělat, abych moc nekňučel, i když byl Benj hodně opatrnej, tak to nezmizelo. Neužil sem si to tak, jak bych chtěl, ale je to moje vina, byl sem nesvůj. Kreslil sem si to ve sví palici moc idylicky a romanticky a já vim, že se Benji fakt snažil, chtěl, abych to měl hezký a já… ne, nechtěl sem vám to říct, příšerně se stydim. Billy, seš děsnej tragéd. Já… sem se nakonec ani neudělal. Je to tak, já se mu omlouval, že za to nemůže a že byl úžasnej, ale… sakra, já to prostě nedal. V tu chvíli mi bylo trapně, že sem chtěl spáchat Billyvraždu. No nekecám, si to představte… Vim, že si to budu vyčítat, do konce života, protože když je to s někym poprví, člověk na to prostě nezapomene a má to v hlavě a já si budu pamatovat: Jo, to byla ta kouzelná noc, kdy sem se zdrogoval, nechat se vojet od svýho idola a nakonec se ani neudělal. No nádhera, ne? Nemám já to krásný vzpomínky na první sex? Sem takovej idiot, takovej zas*anej ubožák, nula… Vidiš to, Billy? Benji radši odešel do školy, aby se vedle tebe nemusel probudit. Radši tě neuvidí, protože´s ho zklamal a on zklamal sám sebe, že mě nedoved na vrchol. Sem přesvědčenej, že tady někde poblíž bude zbytek těch drog. Pane Bože, proč já? V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Ztuhnul sem a pořádně se přikryl. Vylekalo mě to.
„Billy? Seš vzhůru? Můžu dál?“ Joel? Jen ten ne… už to slyšim, že sem d***a. Určitě mi to vpálí do tváře. A mám se divit? Tak jo, Joeli, jen si mě vogriluj, já už to snesu. Co mi taky jinýho zbejvá.
„Dále!“ A nechtěl sem říct spíš – vypadni!? Měl sem, po ránu se často chovám jako d***l. Počkat – jen po ránu? Neřešit. Joel pomalu otvíral a nakonec nakouknul dovnitř, očividně se mu moc nechtělo vcházet a já to jenom uvítal. Chci bejt sám…
„Benji šel do školy, mám Ti vyřídit, ať se nezlobíš, ale nechtěl Tě budit… i když si myslim, že už se stalo,“ zatvářil se dost zoufale, protože mu muselo bejt jasný, že ta hádka byla nepřeslechnutelná. Jo to byla, a dvakrát nadšenej z ní nejsem. „Dneska zůstávám doma, za půl hodiny razim k felčarovi na kontrolu, beztak je to zbytečný, ale jestli chceš, můžeš zůstat. Brácha Tě vomluví a já před chvílí volal Tvojí mámě, že seš u nás. Jenom sem se chtěl zeptat, jestli seš v pohodě.“ Fakt? Co ta náhlá starost, drahý? Ježiš, to musel bejt fakt tak vtíravej? Neměl sem na něj náladu a tak sem byl – pro změnu – nepříjemnej.
„Proč bych neměl bejt v pohodě? Nemám natrženou prdel, jestli myslíš tohle. Klidně Ti povim detaily, když už se Ti Benji zmínil, že sme spolu spali,“ řekl sem mu, ale on se tvářil, že tenhle přístup čekal. Existovalo vůbec něco, co by Joela rozhodilo? Těžko. Ten snad tušil i konec světa a myslim, že by nám jenom konstatoval: já sem vám to řikal. Proč mě to eště překvapuje? Benji, proč si mě tu nechal s Tvým psycho dvojčetem? Ty se mě chceš zbavit…
„Fajn, takže nezůstaneš, škoda. Podle Tvý nálady soudim, že to asi za moc nestálo. Von taky brácha nejni takovej píchač, jakýho ze sebe dělá. Detaily si nech, umim si to živě představit. Heterák a panickej gay, myslim, že bys z toho nenatočil ani amatérský porno. Tak se oblíkni a přijď dolů, máš tam snídani,“ už chtěl zavřít, když se na mě dště podival. „Jo a za včerejšek mi neděkuj, vděčnost z Tebe přímo čiší.“ Zabouchnul. A to sem zase pěkně zvoral.
„Joeli!“ Zkusil sem to, ale už neotevřel. Billy, gratuluju, seš prohlášen za idiota číslo jedna v týhle povídce. Jak by taky ne, když sem hlavní… ne, nejsem hrdina, ale spíš spodina. Po*eru, co se dá a ještě zjebu Joela, kterej za nic nemůže. No nedali byste mi lepáka? Já bych si ho dal. Ale slušně mi to vrátil, co? Je to hajzlík… moc chytrej na to, aby ho něco vykolejilo a moc hrdej, než by sklonil hlavu. Odbivuju ho. Ví, že mi je mizerně a stejně mi eště přidá, abych měl bejt proč mrzutej. To s tim pornem… jo jo, Joeli, ty víš vždycky přesně, kam uhodit, aby to nejvíc bolelo. Ale popravdě? Cejtim se líp, než před tim. Ten klučík mě probral. Hey Billy, šukal Tě Benji! A tak sem se usmál a začal se hrabat z peřin. Vlastně sem dostal to, co sem vždycky chtěl, tak proč se z toho neradovat, že jo. Díky, Joeli, máš to u mě. Nevim, jak to dělá, ale po každý mě vytáhne z toho srabu v mý hlavě…

„Doprovodim Tě, jestli Ti to neva,“ zahuhlal sem s plnou pusou burákovýho másla v puse. Miluju burákový máslo. (pozn. autora: Billy miluje burákový máslo XD) Měl sem k tomu jíst eště pečivo, ale Joel nevypadal, že by mu vadilo, když sem to máslo vyžíral přímo z tý sklenice samotný. Vlastně se tvářil trochu, že svojí snídani konzumuju dost nelidsky. On sám seděl naproti mně v kuchyni u stolu a snažil se pozřít něco, co vzdáleně připomínalo cereálie bez chuti, vůně a poživatelnosti. No když mu to jede, budiž. Já bych si o to ani skate neopřel.
„Doprovodíš kam,“ pozvedl obočí a zadíval se na mě. No tak Joeli, nebuď naštvanej, jasný? Víš, že já to před tim, tak nemyslel. Fakt, že ne.
„K doktorovi. Jako malej sem ho nesnášel a v čekárně dycky bylo narváno a já se nudil. Tak… můžu jít s Tebou. Kvůli čemu tam přesně jdeš?“ A to bacha, to sem se neptal jenom ze zdvořilosti, fakt mě to zajímalo. A zůstal bych tam s nim, kdyby chtěl, vždyť o nic nešlo. Krom toho, dneska by mě nedotáhli do lavice ani párem volů. Nemám v plánu dřepět půl dne na jednom místě se svým bolavým zadkem a myšlenkama na Benjiho. Což mi připomíná, když sem se oblíkal, došla mi smska. Kouknu na ní.
*Hezký ráno, Billy. Díky za tu noc a promiň, že tam nejsem. V pět se sejdem u Paula, řekni to bráchovi. A ještě… promiň, nemám na to, říct ti to do očí, ale v noci to bylo jenom mezi náma a jenom jednou. Už se to nestane. Vim, že to chápeš. Tvůj Benji* A že mě bolí zadek? Pche – tomuhle já ku*va řikám bolest! Zatraceně! Já to vim, vim to a věděl sem to vžycky, jenom… mám příšernou chuť řvát a něco rozbít. Klepala se mi ruka a vůbec sem nevnímal, že na mě Joel mluvil, bylo to jako úplně jiná dimenze. Jo, chápu to, Benji… Jasně, že to chápu… asi sem se měl zlobit, ale musel sem tomu rozumět, protože tak, jako já nikdy nebudu chodit s holkou, tak on nikdy nebude můj přítel. Jo, Billy, tak už to na tom zvrácenym světě chodí. Realita tě pozře, sežvejká a nakonec vyplivne jako hromady chaotický hmoty, z níž se jednomu zvedne kýbl. Tak sem si připadal. Takové použité cosi, co patří do kouta. Jako smradivý ponožky a zahozenej obal od Marsky. Tak… nepotřebně. A byl čas sám sebe se zeptat – a co teď? Na Deli nemám chuť.
„Stalo se něco? Počkej… budu hádat. Píše můj bezohledný bratr a hrozně ho mrzí, že to byl sex na jednu noc, nemám pravdu?!“ Joeli, drž už hubu. Aspoň pro jednou. Díky. Děsí mě, že Benjiho tak zná… děsí mě to, protože se bojim, že všem, co řikal, se neplete.
„Nemáš pravdu. Řek bych, že ho to až tak moc nemrzí.“
„A co bys čekal? Je to obyčejnej heterosexuál s abnormálně hezkým tělem. No tak, Billy, prober se. Poslouchej mě. Posloucháš mě?“
„Poslouchám.“ Mám snad na výběr?
„Zapomeň na něj. Vykašli se na Benjamina Maddena, jasný? Udělá všechno, aby Tě neztratil, ale nikdy Tě nebude milovat, pochop to konečně! On není pro Tebe. Jednou bude mít ženu a bandu děcek a ty s tim nic neuděláš. Čim dřív si to připustíš, tím líp.“ Jenomže já si to nemůžu připustit, jinak umřu. Nemám pro co bych žil. Když vstávám, myslim na něj. Když usínám, myslim na něj. Tak jak na něj mám u všech Maddenů zapomenout, nevíš?
„Ale… miluju ho.“
„Ne, nemiluješ! Nemáš k tomu jedinej důvod, žádnej Ti nedal. Líbí se Ti, ale nemiluješ ho. Ty ho přece znáš, víš, jakej je… potřebuje mít kolem sebe lidi a pozornost. Potřebuje mít svoje jistoty a jednou z nich seš i ty, Billy. Seš jeho jistota, že až se mu něco pose*e v tom jeho dokonalým životě, budeš první, za kym půjde, aby si mu postěžoval. Chápeš? On Tě nenechá jít, nedá Ti svobodu, jenom Ti utáhne obojek a ty za ním budeš běhat, jak jeho zvířátko. Billy… víš, že to tak je… přemýšlej…“
„Jak to můžeš říct, je to Tvůj brácha!“
„Právě proto!“
Zírali sme na sebe, on a já a zkoušeli ze sebe vyčíst nějakej náznak pochybnosti. Ale jeho oči byly upřímný a ostrý. Díval se, pravda, trochu psychopaticky, ale… když to vemu kolem a kolem, nemám vlastně ani důvod mu nevěřit. Proč mi to vykládá? Co ode mě chce? Nemůže mi pomoct, já sem beznadějnej, tak proč sakra? Nechci bejt do konce života Benjiho přívěsek… nechci falešný naděje ani sliby a sám Benjamin mi včera řek, že nikdy nebude víc, než kámoš, tak co od něj do pr*ele čekám? Že mě vezme za ruku a všem oznámíme, že je z nás pár? To zrovna. Nas*at! Já nevim, mám v hlavě ohromnej emoční guláš a nevim, co s nim. Žiju v nejistotě, chaosu, naději a trápení, ale… dokážu se Benjiho vzdát? Teď, když sem s nim spal… cejtim k němu víc, já vim, že jo, jenže nikdy sem vlastně nepřemýšlel nad tim, co bude dál, kdybysme spolu šukali. No a stalo se a já nemám plán B. Vždycky mi šlo o to, skončit s nim v posteli a mít ho na chvíli pro sebe, ale… Sklonil sem hlavu, bylo mi hrozně slabo, jakobych ztratil půdu pod nohama a padal. Mám štěstí, že sedim, jinak bych tam lehnul. Co mám dělat? Co? Vždyť nemám nic, pořád je to stejný. Nic se nezměnilo. Spal sem s Benjim, ale nepatří mi, nemůžu ho mít. Byl sem v hajzlu. Moje palice nestíhala a jedna myšlenka střídala druhou strašně rychle. Billy byl v koncích.
„Budu moc rád, když mě doprovodíš,“ ozvalo se vedle mě a ucejtil sem cizí ruku na rameni. Byl to Joel, stál vedle mě a jemně se usmíval. Netušil sem, o čem to mele.
„Co, prosim?“
„K doktorovi. Říkal´s, že půjdeš se mnou, tak Ti povidám, že budu rád.“
„Myslim, že ho potřebuju taky.“ Ani nevim, proč sem to udělal, ale čapnul sem toho kluka za pas a přitáhnul si ho blíž, abych se k němu moh přitulit. Potřeboval sem to. Opřel sem si čelo o jeho hrudník a jenom tak seděl a přemýšlel. S Benjim sem tohle mohl vždycky, nevadilo mu to. Spíš si zvyknul, že sem lísavej typ, ale nedělal sem to často. Pak se mi začaly Joelovi prsty probírat ve vlasech, bylo to příjemný v mým stavu. Určitě mi i kontroloval tu ránu ze včera, už sem jí skoro necejtil. „Promiň, za to ráno… byl sem hnusnej.“ Chtěl sem se mu omluvit, nemusel sem bejt takovej. Nebylo to fér. Jakoby něco na tohle světě bylo fér, že jo Benji.
„To nic, vrátil sem Ti to přece. A nemyslel jsem to tak, občas řikám věci tak, že to lidem hodně ublíží. Nic mi do toho nebylo. Jenom… když se necháš takhle manipulovat, Billy, Benji Tě zničí.“ Já vim… už tomu rozumim, Joeli. Jenom si asi nemůžu pomoct. Sem palbl obecný.
„Nikoho jinýho nemám.“ Ježiš, to sem fakt takový fňukna? Radši bych se neviděl.
„Buď sám sebou. Seš Billy Martin, tak by Tě lidi měli znát a ne jako – toho, co je furt s Benjim. Buď trochu hrdej, chlape. Nepotřebuješ nikoho, kdo s tebou bude vyjebávat, jasný? Koukni na mě.“ Zvednul sem hlavu a podíval se mu do očí. „Seš docela roztomilej kluk, trochu moc paličatej a horkokrevnej, ale to se podá. Benjamin si Tě nezaslouží. Věřim tomu, že kdyby se světu ukázal pravej Billy, co jede sám za sebe, co se nehrbí a stojí vzpřímeně, tak od sebe budeš muset kluky odhánět.“ Ukazováčkem mi sjel po kořeni nosu až na špičku a tam mě cvrnknul. Vypadal, že si mě fakt prohlíží. Co vám budu řikat, hrozně mě to nabilo a potěšilo. Konečně někdo, kdo si nemyslel, že sem až ten druhej. Konečně někdo, kdo mi řekl pravdu nahlas a vy víte, že když se to řekne nahlas, tak to zní reálně. Hned mi bylo… líp. On si myslí, že sem rozomilej. No neke. On si myslí, že já, jako já – Billy, sem lepší člověk, než jsem. Možná jo, možná ne, ale jedno mu musim nechat. On je taky sám sebou a neslyšel sem stížnosti. Fakt mi to pomohlo. Děkuju, Joeli. Fakt díky. Musim přiznat, že uměl povzbudit.
„Proč mi to říkáš, Joeli?“
„Chci, abys mě doprovodil,“ zasmál se. Zasmál se? Tomu byste neuvěřili… a tak jsem asi poprví v životě slyšel Joela se smát. Pořád si to pamatuju, myslim, že to nikdy nezapomenu. Nikdo se nesměje tak vřele, jako právě tenhle vyšinutej týpek.

„Nesnášim toho idiota! Jak takový hovado může vůbec ošetřovat lidi?!“ Pacienti v čekárně se myslim zděsili víc, než já, když Joel vyšel z ordinace, nasadil si přes obličej černou roušku, bez který nevycházel na ulici a nasupeně držel v ruce recept s čímsi a v druhý leták se slevou na dětský knížky, kterej mi vrazil okamžitě do ruky. „Bastard! A to sem přibral dvě kila tenhle tejden a on mi tam napíše počáteční anorexii!“ Otočil se zpátky na sestru a očividně jí eště měl co říct. „Počkejte příště! To vám ukážu anorexii… budete tady vážit jenom moje kosti! Sakra! A tohle si nechte, je mi to k hovnu! Nepotřebuju vitamíny, chci jídlo bez éček, bez chemie a bez jedů! Nazdar!“ A roztrhnul přímo před ní ten recept. Já na to zíral vyjeveně, jako bych dostal pecku přes hlavu pálkou. V tu chvíli sem se ho bál. Vypadal, že je schopnej povraždil půl čekárny jenom pohledem a já rozhodně nechtěl bejt na seznamu mrtvejch. Pane Bože, kde je Joel? Aneb, tohle je Benjiho bratr, když se zlobí. Milej kluk, že jo? Brrr.
„Joeli a neměl bys…“
„Neměl! Jdeme!“ … si ty vitamíny vzít? No co se dá dělat, já mu do toho žvanit nebudu.
„Okey,“ vyběhnul sem za nim, leták s knížkama schoval do kapsy u kalhot. No co vy víte, kdy se vám bude hodit sleva na dětský čtivo, že jo? To bych se musel naučit číst i něco jinýho, než kolik mě bude stát Enter na portál s placeným gay pornem. Někdy svojí maminku lituju, bohužel neví, za co platí. Dohnal sem ho před nemocnicí, dřepěl na lavičce a zdál se smutnej. Teda přišel mi tak, protože přes tu roušku má člověk omezený vidění mimiky obličeje. Jenom podle očí sem poznal, že ho asi mrzí, jak na ty lidi vyjel. Hey, to je v poho, Joeli, s tim si nedělej hlavu. Aspoň nějaký vzrůšo, no ne? To nezažijete denně. Ale jak vás tak poznávám, kvůli Joelovi byste se nechali i seřvat na dvě doby, co? Hodil sem dřepa vedle něj.
„Fakt je to tak zlý?“
„Eště horší. Do spisu mi napsal, že při výpočtu váhy srovnaný s vejškou, jsem ve stádiu počátku anorexie. To znamená, že matka dostane dopis, kde bude vyrozumění, že jestli nepřiberu, měla by uvažovat o ústavní léčbě, protože je to u mě dlouhodobí. No chápeš to? A ten ichtyl mi předepíše vitamíny. Kre*én. Tenhle svět je zlo, Billy. Snažíš se do sebe necpat chemii a jíst více méně zdravě a tenhle rádoby doktor ti doporučí ovoce v tabletách. No je to normální? Na pěst!“ Musel sem se pousmát. Měl zatraceně pravdu, žijem v paradoxu a lidi to neviděj. Pozřou kde jakej šmejd, co jim kdo napíše jenom proto, že má diplom a je jim jedno, že to samo o sobě zabíjí tělo. Joel jenom dělá to, vo čem je přesvědčenej, že je správný a to by přece dělal každej ne? Počkat, Williame, od kdy seš na jeho straně? Hey, já nejsem na žádný straně, jenom mi to přijde logický. K mý smůle sem na logiku nikdy nebyl.
„Kolik vážíš?“ Nepřipadá mi tak podvyživenej.
„Čtyřicet šest.“ A ku*va!
„Joeli, ale to… to je těžká podváha. To bys přece…“ To nemůže myslet vážně. Mám o patnáct kilo víc… ha ha, můžem si podat ruku. Nosí hodně volný oblečení.
„Ještě ty začínej! Proboha, připadám Ti, že umírám?!“
„No… ne, ale… asi je to vážný, měl bys jíst. Koukni na mě.“ Použil sem jeho slova a donutil ho, se na mě podívat. Prohlídnul sem si ho. „Kromě toho, že sem tě měl vždycky za stvoření z jiný galaxie, tak seš i sladkej, když se rozčiluješ. Myslim, že chytřejšího člověka neznám a když spíš, trochu se usmíváš, víš? Asi takhle,“ zkusil sem to napodobit, ale on mě drcnul do ramene.
„Fajn, fajn, beru to jako kompliment,“ pokejval hlavou, ale vim, že pod tou černou látkou se usmíval. No musel sem mu přece trochu polichotit, potřeboval to a zasloužil si to. A já sem nelhal, fakt vypadal rozkošně, když vedle mě spal. Určitě by mu pár kilo navíc prospělo, jenže já s tim nemohl nic dělat.
„To si piš, že to byl kompliment. Příště se Ti schovám pod mikinu, až se budeš vážit a uvidíš, že žádná ústavní léčba nebude nutná. Hned budeš akorát.“
„To bych vás pod tu mikinu musel pustit, pane Martine,“ povytáhnul obočí a zaculil se. Tak pozor, ten kluk se mnou flirtuje, heh, to se mi dlouho nestalo. Příjemná hra. Jo, Billy, jenom jestli si nevyšel ze cviku. Tak schválně.
„Ale já neřikal, že se vás budu ptát, pane Maddene,“ mrknul se na něj. Pověsil se mi na krk, byl neskutečnej. Měl sem radost, že už se tak nemračí. Billy, bod pro Tebe. Asi nebudeš tak k ničemu. Víte, v tu chvíli mi byl nějakej Benji ze srdce ukradenej. Vůbec sem na něj nemyslel. Teď tady byl tenhle blbeček, co si se mnou povidal, poslouchal, co řikám a hrál se mnou tuhle teplou maškarádu. Včera sem moh bejt mrtvej. Dneska házím vočko na bráchu svýho nejlepšího kámoše. A pak mi řikejte, že svět je v pořádku.
„Seš hrozná buzna, Billy,“ zašeptal mi a objal mě pevnějc. Začínám mít tu kostřičku čím dál radši. Tušim, že problém je v tom, že lidi nad nim mávnou rukou a je jim uplně volnej. Nikdo nejspíš nemá chuť ho chápat, nebo mu helfnout. Vlastně sme si byli hodně podobný. Jenom už neexistovala homosexuální ústavní léčba.
„Já vim, ale lepší už to nebude,“ pokrčil sem ramenama. On se odtáhnul, pocuchal mi vlasy a řekl.
„Ani nemusí. Podle mě seš úžasnej,“ postavil se, jakoby chtěl zakrejt rozpaky, ale já tá byl zatraceně v rozpacích. No vidíte to? Já sem úžasnej! Sem úžasnej, hááááá!!! „Jak, že to bylo? V pět u Paula?“ Zeptal se. Bylo mi jasný, že to potřebuje zakecat, bylo nám oběma příšerně trapně. Mě teda na sto pro. No komplimenty od kluků nedostávám denně a hned takovou dávku za dooledne, woooow, to taky nemusim přežít. No jasný, že to bylo milý, koho by to nepotěšilo.
„Jo, v pět u něj.“ Sem zvědav, co zas plánujou. Ty jejich rozumy, ale zas se u Paula dobře najim, to je jistota.
„Fajn, budu tam. Dík za doprovod, Billy.“ No problemo, chlape.
„V pohodě, maličkost. Uvidíme se. Zdar.“
„Měj se!“ Seděl sem tam, dokud nezašel za roh a přemejšlel o tom, jak se budu tvářit, až uvidim Benjiho. No nejsem já magor? Bingo.

Můj život s Good Charlotte:

Slíbila jsem vám nějaké fotky. Na téhle je mi asi 17 - 18, nevím přesně, ale tuším, že je to třeťák na střední škole. To jsem spávala na intru a vstávala o půl hoďky dřív, aby mi kámošky dělaly ty ostníky A takhle dopadnete, když moc žijete hudbou XD Nemusím říkat, že jste hned viditelní, když si uděláte na hlavě to, co já... Charlotti jsou sami o sobě inspirace

A druhá fotka je den stará. Teď o víkendu jsem se rozhodla, že si namaluju Billyho. Podle mě vyšel docela hezky a tady na fotce ještě není úplně hotový, i když teď už je pod sklem. Mám vyzkoušených spoustu různých způsobý kresby a malby a pořád si tvořím vlastní nové styly. Tohle je dělané temperami. Celý ten tmavo červený základ - ten je asi nejpracnější a na tom je bílá tepmera. Billy (bílá) mi trval všeho všudy tři čtvrtě hodinku a já jsem spokojená

Fotky neuvidíte po jedné hodině v noci asi do 5 ráno, protože je mám uložené na blogu, který po 1, v noci nefunguje. Děkuji za pozornost