Queer Billy: Part 6 - Bratrská láska je jenom žvást, klapka a Maj svít princ po druhý

Ta černá kočka mě přivede do hrobu. Pro Krista, Damiane, nebyl sem doma jenom jednu noc, tak se přestaň chovat jako bych tě s někým podváděl. Ou, to není zrovna dobrý přirovnání, páč je to trochu pravda, ale každej někdy ujede ne? No ale zkuste si to vykládat svýmu kocourovi, co z vás cejtí cizí pachy a netváří se, že by mu to dvakrát vonělo. Mně to teda voní, jo Benji mi zatraceně voní. Houby, kočku nevoblbnu.
„Pojď ke mně, ty bestie,“ musel sem toho neřáda sebrat z koberce, páč mi začal vokusovat ponožku a když sedíte u kompu a na něco se soustředíte, nejni to to pravý. Posadil sem si ho na klín a mezi mazlením se s tou hydrou sem si pročítal články o anorexii a poruchách přijmu potravy. Jenomže Joel netrpěl žádnou poruchou. V tom byl ten problém, Joel byl naprosto zdravej případ pro psychiatra a celej tenhle svět byl porucha, kterou se ten kluk nechtěl nakazit. Já mu to nemám za zlý, to ne… je to jeho věc a jestli nechce jíst, budiž mu to přáno, ale… nesmí do ústavu! Nesmí! Benji by to nepřežil, tim sem si jistej a mám před očima, jak zachraňuje svýho bláznivýho bráchu ze spárů svěrací kazajky a tun škodlivejch karbanátků. Jestli vim něco jistě, tak to, že Benji nenechá Joela propadnout zlu ústavní léčby a byl by všehoschopnej. Z toho kouká průser jako prase a to předpokládám, že Benji nemá ani tucha o tom, jak je to s jeho sourozencem vážný. Kdyby to věděl, Joeli, Bůh s Tebou. Takže Joel nesmí do ústavu, to znamená, že musí přibrat. Aby přibral, musí jíst! Akce: zachraňme šílence začíná. „Damiane, poraď mi… jak přimět někoho, aby dělal to, co je nejlepší pro jeho dobro, i když to odporuje jeho přesvědčení?“ A Damian nic, víš co… čučel na mě jak puk, jenom promluvit. Co sem čekal? Že na mě vychrlí postup pojídání potravy? Joel nejni nemocnej, naopak, je až moc zdravej. Nemůže jíst nic, co nepovažuje za správný. Sakra, co ten člověk jí? Všechno je dneska jedovatý, ne? Zabrousil sem na obrázky kluků s anorexií… jakože, no nechtěli byste! Když sem spal vedle něj, nemohlo to bejt tak hrozný! Takhle přece nemůže skončit! To ne! Joeli, do prd*le, začni se sebou něco dělat! Bylo to příšerný, nic z nich nezbylo, jenom kostřičky potažený kůží… proč? Aby byli krásný? Jestli sou oni krásný, pak sem gay porn stár, baby! Takhle daleko to přece nemůže zajít, zničí se! Ničí se teď a přitom… tak hezky se směje. Svět by neměl přijít o ten smích a o ty oči… Williame, ty máš svejch starostí málo, že se staráš o druhý? Asi jo, ale… vim, že Joel by mi taky pomohl. V tom mi přišla smska. Bylo mi to divný, byly teprve tři hodiny a k Paulovi to mám jenom šest bloků na kole. Odložil sem Damiana na postel, kde se samozřejmě uvelebil a na nějakou chvíli mi dal pokoj. Všim sem si, že mám eště jednu zprávu nepřijatou, takže teď tam mám dvě. Sem dneska nějak žádanej… heh, to se mi nestává. Většinou sebou tahám phone, jenom jako přehrávač a foťák. Rozkliknul sem první starší smsku.
*Nezmiňuj se Benjimanovi o mym stavu, prosim. Nechci, aby to věděl. P.S.: Mám tu jedny černý boxerky, který mi nepatří, nevíte o tom něco, pane Martine? Joel M.* Musel sem se usmát. Potvora. Jak laškuje, co? Nezdá se. No jasně, že vím… jsou moje. Tak jeho baví si mě takhle dobírat. Ne, že by mi to vadilo. Byl roztomilej. To mi připomíná – Joel mě koupal, že jo? Musel mě vidět, celýho nahýho. Polila mě hrůza. Neuměl sem si to vůbec představit, ani to, jak a kde… se mě dotýkal. Pane Bože!!! Williame, uklidni se, určitě z toho chudák to dítě má větší trauma, než ty. Taky pravda… Nepříjemný, ale jako nezdál se ráno poznamenanej mojí velikostí. Neměl narážky, nic. Zřejmě to se mnou nebude tak ubohý, jak sem si dycky myslel. Pak mě zaujala první polovina ty zprávy. Prej, neřikej to Benjimu, aha. A když se mě zeptá, tak co… mám lhát? Nebo mlčet? Nebo… lhaní mi nikdy nešlo, neumim to a mlčet? To bude vypadat, že s nim nemluvim po tý noci. Joeli, tos to zas vymňouk, že já s Tebou k tomu doktorovi chodil. Sám proti sobě, ale to sem celej já. No stress. No nic, doufejme, že náš drahý píchač nebude tak zvědavej. Hned sem odepsal: *Měl bys mu to říct sám. Není to moje věc, ale zbožňuje Tě. Řekni mu pravdu. P.S.: Ty boxerky mi vrátíš, až Ti budou akorát. Koukejte jíst a pak se mi v nich ukážete, pane Maddene. Billy.* Samozřejmě, že sem mu to musel vrátit. Zkusil sem si představit, jak se asi tváří, ale moc to nešlo, protože byl nepředvídatelnej a buď se usmíval, nebo mě proklínal, co si to dovoluju. Radši sem otevřel druhou zprávu.
*Promiň, Billíku za fčera. Neměl sem Tě tam nechat. Hey, já doufám, že na mě nejseš naštvanej a že seš v pohodě. Nebyls ve škole, tak nevim, co s Tebou je. Napiš mi, prosim tě, jestli seš okey. Ještě jednou, sorry. Chris.* Tady má někdo špatný svědomí, co? Bu bu bu… no já bych byl taky podělanej, kdyby mi hrozilo, že dostanu přes držku vod někoho, jako je Benji. Jenomže ten neměl páru, že mám ty drogy od Chrise, ani že on posílal tu smsku z neznámýho čísla. Takže mě vlastně stejně zachránil, páč věděl, že Benj pro mě příde. Moh sem bejt rád. Chris za nic nemůže a absolutně sem se na něj nezlobil. Fakt ne. A za co? Že mi dal drogy, který sem chtěl? Že mě tam nechal ležet, když sem mu řek, aby vypadnul? Tak to bych byl d***l, kdybych mu to vyčítal. Vlasně, když to vemu zpětně, tak kdybych se tam nevymlátil, tak bych byl eště teď panic a kdo ví, v čem bych jel. V pohodě. *Všechno okey, sem v pohodě. Nezlobim se, ale už mi nedávej cukr, ani kdybych Tě vo něj prosil. Uvidíme se v pět u Paula. A tamto je jenom mezi náma, nikdo to nemusí vědět. Mlčim. Billy.* Největší blbost byla v tom, že sme nikdo nic Benjimu neřikal, protože mlčet před nim se nám zdálo, jako menší zlo, jenže to byl omyl. Zatraceně sme se všichni mejlili, páč když Benji neznal pravdu, vytvořil si svojí a jednal tak, jak on sám uznal za vhodný. Benji si jednoduše chránil to, co bylo jeho a ten, kdo se mu to snažil vzít, na to drsně doplatil. Zas je pravda, že sem se s nikym necejtim víc v bezpečí, než s nim. Myslim, že právě na to všechny ty holky děsně letěly, páč Benj byl přesně ten typ kluka, co je vochrání před světem. Ale tohle… tohle bylo moc. Držte si slamáčky, jeden z Everestu. – Benji se zlobí.

Bylo tři čtvrtě na pět, když sem dorazil před barák pana všeuměla a podival se na mobil, jestli sem tam v čas. Sebral sem ze země skate, nechtělo se mi vytahovat z garáže kolo. Moc práce, chápete. Lenost jednou zabije svět… Znáte ten vtip, jak se jeden učenec ptá druhýho: co myslíš, že je hlavní problém lidstva? Nevědomost, nebo lhostejnost? A ten druhej povídá: Nevim a je mi to jedno.
„Nazdar buzíku, pojď dál, doufám, že máš hlad,“ Paul byl jasnej, no neřikal sem, že se tady najim? Jeho máma dělala to nejlepší jídlo, co sem kdy jedl a co bylo hlavní, dělala toho kvanta. House Paulovi rodiny byl spíš vila, abych tak řek, páč voni umělcovi rodiče byly zazobaný a synáček měl, na co si vzpomněl. Proto si taky mohl dovolit chodit do deseti kroužků, kurzů a podobných ztrát času a proto se taky kamarádil s námi – s lůzou. Člověk chce většinou to, co nemá a Paul se k nám hodil. Nebyl to šprt, nechlubil se prachama a byla s nim prdel. Ono je fajn, mít v partě někoho, kdo je za vodou a pozve vás do svýho ohromnýho pokoje, kde měl obrovskou pohovku v kůži, zdi polepený mocnýma plakátama basáků (tak když sám hrál na basovku, bylo jasný, že na tom musel ujíždět) a na jedný stěně visely všude jeho malířský díla. Rodiče ho furt nutili, aby tvořil… jakože zlepšoval se, ale mezi náma, druhou Monu Lisu nikdy nezplodí. Paulův pokoj byl ráj, pro nás co sme žili obyčejně, s normálníma rodičema, co těžce dřou, vlastním počítačem, co ste byli rádi, že ho rozchodíte a těma běžnýma krámama v osobnim prostoru, jako byl psací stůl a postel. Klasika. Ale jednou to dotáhnem daleko, to sem tušil i tehdy… si pište. Paul mě vpustil k sobě, kde bylo na stolku připraveno hafo jídla na talířích, chlebíčky a jednohubky, saláty a grilovaný maso, prostě žranice. Jo, měl sem to tady rád. Na gauči se už válel Chris, což sem moh tušit, protože jak šlo o to, kdo bude u Paula první, neměl konkurenci. Hned jak mě uviděl, vstal a přešel ke mně. Já si odložil skate a chvíli se mu vážně díval do očí. Prostě naštvanej pohled někoho, kdo se každou chvíli rozmáchne a vrazí mu jednu do zubů. Pak … po té drastické chvíli váhání a pohledů do očí, sme se oba najednou začali smát. Zabi-to. Tak jako, nebyl sem svině… a nebylo nikomu co vyčítat. Stisknul mi ruku a poplácal mě po rameni.
„Billíku, fakt sem měl strach. To bylo vo fous, chlape. Todle už mi nedělej,“ usmál se a společně sme si dřepli na gauč. Pohodička, jako vždycky. Paul si taky oddychnul, chápu, že to poslední, co by potřeboval, sou dva de*ilové, co se mu poperou v baráku. Heh, jo Paule, moc se neraduj, ta show eště příde, neboj. Kéž bych to věděl před tim… ale i kdyby, asi bych nic neudělal. Těchle pár dní bylo hodně změn v mým životě, ale tak to zjišťujete sami. Sem prostě pablb.
„Sem okey, ale taky v pěknym srabu, kámo. Benji to u mě našel a myslim, že kdybych tou dobou nebyl mimo mísu, utrhnul by mi hlavu,“ postěžoval sem si. Určitě sem nebyl daleko od pravdy. Eště nevíte jaký to je, když se náš ostřejší Madden rozčílí, to potom chlupy lítaj, to si můžete bejt jistý. Chris vyvalil oči. Veděl, že Benji a drogy – neslučitelná kombinace a je schopnej vraždit.
„No ty v**e, si děláš p*del! Jestli zjistí, že to máš ode mě, tak sem mrtvá Krysa! Doufám, že…“
„Klid, nic sem mu neřek, nejsem přece práskač. Nemá, jak na to přijít a kdyby něco, tak to zapřu,“ pokrčil sem ramenama. Naneštěstí se do toho vložil Paul.
„Pánové, já nevim, jak vy, ale kdybych byl Benji, nemusel bych bejt ajnštajn, aby mi bylo jasný, od koho to Billy má. Nejni přece úplně pitomej, aby mu to nedošlo. Myslete!“ No jasně Picasso, zase musíš mít pravdu, co? Neunavuje Tě to už? Ježíš a co teď mám jako dělat? Chris se na chvíli zamyslel, než pokejval hlavou a zatvářil se dost zoufale. V tom zazvonil zvonek a Paul vstal, že půjde otevřít.
„Jestli je to Benji, rád sem vás poznal, kluci,“ pronesl pohřební řeč Krysák a zapálil si cígo, s kterým si celou dobu hrál v ruce. Řek bych, že to bylo výstižný. Trochu jako poslední hřebíček do rakve, což teda sedělo. Bod pro Chrise.
„Nehroť to, jasný? Billy žije a už se to nestane. Benjamin to pobere,“ pokoušel se ho uklidnit Paul, než odešel k vchodovým dveřím, ale pochybuju, že by jeho slova uchlácholili kohokoliv, kdo znal Benjamina Maddena. To už bylo víc uklidňující smíření, že umřete.
„Zabije mě,“ zašeptal ke mně Chris. Chudák, skoro, jakoby čekal na smrt. Děsný.
„Nezabije. Nemůžeš za to, že sem idiot. Klídek,“ drcnul sem do něj, ale to už se do dveří nahrnul skrček Joel s jedovatě zelenou rouškou přes pusu, kterou si okamžitě stáhnul pod bradu a hodil na nás svůj typickej výraz alias vidim vás, slyšim vás, beru vás na vědomí, ale to je asi tak všechno, co s váma chci mít společnýho. Podival se na jídlo na stole s odporem a přisednul si vedle mě tak, že vytáhnul nohy nahoru na pohovku a seděl trochu v dřepu. Nevypadal, že by byl zralej na komunikaci, spíš se zdál dost naštvanej. Co to? Na sobě měl dlouhý černý tríko a volný džíny. Slušelo mu to, to jo… a ta zelená do toho. Hm…
„Kde máš bráchu, Jojo?“ Rejpnul si Chris do Joela, i když věděl, že tuhle přezdívku může používat jenom Benji a nikdo jinej. Trochu bych se bál, že mě prokleje pohledem.
„Zůstal viset s Paulem u vchodu. Mimochodem, že seš to ty, tak bys měl co nejdřív vypadnout, zkoušel sem po cestě Benjamina trochu uklidnit, ale myslim, že to máš stejně spočítaný. Jestli ste si mysleli, že na to nepříde, tak ste naivní. Můj brácha je prostě kre*én, tak co byste chtěli. Toho Jojo ti vodpustim, vzhledem k tvým posledním minutám života. Rád sem Tě poznal, Chrisi,“ hodil na Krysu ironickej úsměv, zatímco nám spíš výrazy zmrzly na rtech. A bylo po srandě. Jestli to říká Joel, že Benj je v ráži, tak to musí bejt sakra drsný. A za všechno můžu já, je vám to jasný, jo? To nesmim dovolit. To prostě nesmim…
„Zabiju ho, je mi to jedno… je to hajzl!!“ Slyšely sme chvíli před tim, než se do pokoje vřítil Benji, kterýho Paul držel za mikinu, aby ho uklidnil. I když měl Paul sílu, bylo to jako držet stádo buvolů na provázku. Nemožný. Benji měl zuřivost v očích a byl solidně rozjetej, takže eště než se Chris stihnul zvednout z gauče sám, už z něj letěl s Benjaminovou pomocí do rohu. Vylekal sem se, páč sem seděl hned vedle a vidět takhle kluka, s kterym sem strávil noc, jak je natěšenej seřezat mýho kámoše, nejni nic příjemnýho. Všechno to bylo strašně rychlý a už sem viděl, jak Chrisovi z nosu teče krev. Ne!
„Vy*er se na to, Benji!“ Řval Krysa z pod nas*anýho Maddena. Snažil se si chránit obličej rukama, ale nebylo mu to nic platný. Benji, když se naštve, je to neudržitelný. Hrozně sem se v tu chvíli bál, Joel stál vedle mě a díval se na to s nechutí. „Di do pr*ele! Nech mě, ses zbláznil, ty ko*ote! Přestaň!“ Nemoh sem nic dělat, bylo to ve vteřině a jedinej Paul se pokoušel Benjiho z Chrise vodtrhnout. Taky jedinej z nás to mohl dokázat s jeho silou, ale i tak…
„Zku*venej, feťáku! To si řikáš kámoš, ty svině?!“ Benji to ze sebe vyhrkával, spíš vrčel, než mluvil. „Nechals tam Billyho krvácet! Nechals ho tam! Seš ubožák, Chrisi!“ Jakmile zaznělo mý jméno, probral sem se, konečně sem se vrhnul k Benjimu a zkoušel ho uklidnit. Joel se postavil vedle mě a popadnul bráchu za loket, když se napřahoval znova uhodit Chrise. Z celý tý situace sem byl vyplesklej. Ne, že bych nikdy neviděl Benjiho se rvát, ale teď chtěl zabít jednoho z nás. Musel sem to vysvětlit. Hned! Williame, tohle nejde, dělej něco, ty blboune, nebo ho zmrzačí.
„Benji! Přestaň, nech ho! Já ty drogy chtěl! Chtěl sem je, tak mi je dal!! Za nic nemůže!“ V tom se náš násilník zarazil a podival se mým směrem. Byl celej rudej a rychle dejchal, měl zvířecí oči. Chris se zkoušel posbírat co nejdřív a vodlíst stranou. Hnusná situace. Po ksichtě mu tekla krev, měl určo i natržený obočí a jestli to přežije, zejtra se mu vybarvěj moncly a modřiny.
„Vo to nejde! Mohls tam umřít, Billy! Ten grázl si to zaslouží! Je mi z něj na blití!“ A vrhnul se znova po Kryse, kterýmu Joel pomáhal na nohy. Myslim, že takhle to Benji nechtěl, ale když se natahoval po feťákovi, odstrčil svýho bráchu, kterej tu prudkost neustál a hlavně nečekal, klopýtnul a natáh se na podlaze. Stál sem nejblíž, bylo slyšet, že to byl tvrdej náraz a muselo to bolet. Pokrčil sem obočí. Benji, tak tohle si podělal! Ten jakoby vůbec nevnímal, znova měl připravenou pěst k návštěvě Chrisovi tváře, ale to už se přepočítal. Rána nikdy nedopadla.
„A mě je blití z Tebe!“ Ozval se najednou krutě nahlas Joel, dřepící na zemi. Měl skleněný oči, jak mu do nich vyhrkly slzy. Všichni sme zůstali stát jako vopařený. Takhle hlasitě se druhej z bráchů nikdy neprojevoval. Zvlášť, pokud se jednalo o kritiku na Benjiho, co byl očividně v šoku z toho, co slyšel. A kdo nebyl? Já se to snažil vstřebat. „Je mi z Tebe špatně! Chováš se jako čů*ák, se na sebe podivej! Co se do všeho musíš s*át? Kdo se Tě vo to prosil?! Není to Tvoje věc! Stydím se za bráchu, jako seš ty!!“ Si dělá snandu ne? To nemůže kruci myslet vážně! Nikdo sme nepobíral a Benji vypadal z nás, že nejvíc nechápe. Chris ho už vůbec nezajímal a jenom tupě zíral na svýho bráchu, kterej pokračoval. „Myslíš si pořád, že Tě všichni potřebujem, abys nás chránil, ale to je blbost! Akorát se ztrapňuješ a ubližuješ nám! Podivej, cos udělal Chrisovi! Ubližuješ Billymu! Mně ubližuješ celej život! Žiju v Tvym stínu jako nějaká nula, Benjamine a ty si ku*va myslíš, že nás všechny můžeš spasit? Nas*at! Tady Ti vo to nikdo nestojí!!“ Já nemám co říct. Zastavilo se mi srdce. A to eště nepřišlo to nejhorší. Poslouchejte. Joel se postavil na nohy, z očí mu tekly slzy, a s hysterickou zuřivostí, co sem u něj nikdy neviděl, zařval. „Bože, já Tě tak nenávidim, Benji! Nenávidím Tě!“ Ticho… jenom ticho a Joel dejchal jak po atmatickym záchvatu. Bylo toho na něj moc, asi to v sobě držel dlouho, ale nedokážu si představit, co ho k tomu vedlo. Nepředvídatelnej, já to řikám furt. Masakr, co? Bylo to ohromný. Venku mohla bejt apokalypsa a my to nevěděli a, i kdyby jo, bylo by nám to ukradený. Čuměli sme na Joela, jako dementi a Benji z nás všech byl nejvíc mimo. Vim, že zevnitř krvácel, protože na světě nebyl člověk, kterýho by miloval víc, než Joela. V tu chvíli sem pocítil neskutečnou potřebu Benjiho obejmout a říct, že to všechno bude dobrý, že to Joel tak nemyslel, ale… nevim. Byl sem z toho pryč. Nečekal sem to ani v nejmenšim. Pomóc, umírám… svět mizí v chaotický temnotě! Paul se rozhlídnul z jednoho bráchy na druhýho, vyčkával, co se bude dít… a pak… Benji promluvil.
„Tos… tos nemyslel vážně, že ne?“ Spíš šeptal. Hlas mu přeskakoval, byl zaskočenej. Benji, drž se, kámo, musíš. Umim si představit, že tomu nemohl uvěřit, nikdo sme nemohl, zvlášť, když všichni věděli, že by pro Joela udělal i nemožný. Tohle přece nejni možný! Hey, Billy, probuď se! Tohle se neděje! To se neděje! Kulový… byla to až moc realita!
„Myslel… myslel sem vážně každý slovo! Mám Tě plný zuby, Benji… plný zuby. Já… já… se do toho ústavu snad i těšim, jenom abych tě nemusel vidět. Nechci bejt Tvůj brácha… nechci…“ Zadrhával se. Brečel do toho fakt dost, ani mluvit z toho pomalu nemoh. Pane Bože, co se tady eště stane? Kam sme se to dostali? Co se to tady děje?! To snad ne…
„O čem to… do jakýho ústavu, co to žvaníš?“ Benji ten byl rozumově v háji, čemuž se nedivím, já bych to taky neustál. Celý to byla nočný můra, co snad nebude mít konec. Řekněte mi, že to není pravda.
„Mám anorexii, ty kre*éne! Už to chápeš?! Napsal mi to do protokolu… ale teď sem rád! Sem rád, že vod Tebe vypadnu!“ A to byla poslední kapka. Zřetelně sem viděl, jak se v Benjiho obvyklým výraze něco zlomilo a bylo po všem. Najednou… z ničeho nic se na nás všechny podival a pokejval si pro sebe hlavou, i když pochybuju, že by to všechno najednou tak pobral. To ani nemohl. Taky se z toho moh zcvoknout, ale takovej Benj nebyl. Až moc mu to myslelo.
„Dobře,“ zašeptal pak jenom, otočil se a odcházel pryč. Co? Vysvětlí mi někdo, co se to tady…. No já vůbec netušil, co to má znamenat, ale došlo mi, stejně jako ostatním, že tohle je víc, než jenom obyčejná hádka, nebo neschody. Todle je konec jedný éry a celý se to pos*alo kvůli mně. Gratulace. Ne, nebylo to spravedlivý! Takhle ne! Todle si Benji nezasloužil! Ať byl, jakej byl, měl nás rád! Má nás rád! Byl to můj Benji, moje všechno, byl to dobrej kluk… Joeli, proč?
„Benji!“ Chtěl sem za nim vyběhnout, než mě Joel zastavil. Co si do pr*ele myslí, že dělá? Muselo mu hrábnout. Mejlil sem se v něm. Copak mu nedochází, co udělal? Kde je ten kluk z rána, s kterým sem se smál a co se mi věšel na krk? Kde je? Přeskočilo mu? Je to v loji, pojebal, co mohl! Joeli, seš s*áč! Měl sem chuť mu jednu vrazit, až by se mu hlava votočila.
„Nechoď za nim, Billy! Nech ho jít, nepotřebuješ ho! Nikdo z nás ho nepotřebuje! Nebuď jeho hračka!“
„Drž už sakra hubu!“ Vyjel sem na něj. Prostě sem musel, když to neudělal nikdo jinej. Přešel sem rychlým krokem zpátky k němu a podival se mu do očí. Nehorázně mě vytočil. „Nejsem jeho hračka! Sem jeho kámoš a vim, že on je můj. A ty seš jeho brácha! Nebejt jeho, byl bys mrtvej, ty idiote!“ Šťouchnul sem ho prstem do hrudi. Asi sem s timhle tématem neměl začínat, páč sem to měl zakázaný, ale co… teď už je to jedno. Ten malej parchant si musí uvědomit, že bez Benjiho by nebyl. Zřejmě mi nevěřil. Joeli… Joeli…
„Kecy! Nikdy sem ho nepotřeboval, on mi…“
„Zachránil Ti život! Ten večer před čtyřma rokama na jaře. Zdrogoval ses do bezvědomí a bylo to s Tebou hodně zlý! Mohls umřít…, ale Benji Tě odvez…“
„Přijela pro mě sanitka! Nedělej z něho super hrdinu. Je to jenom…“
„Poslouchej! Zatraceně! Žádná sanitka nepřijela! Nebyl čas jí zavolat, tak Benjamin sebral klíče vod auta Tvý mámě, naložil Tě a jel. Bylo mu u pr*ele, že neumí řídit. Bylo mu jedno všechno okolo, i že to může někam napálit a zabít vás oba… ale neměl navybranou. Prostě Tě sebral a jel, jasný? Odvez Tě do špitálu tu noc a proto seš teď tady!“ Byla to pravda. Vim, že byla… Benj mi to vyprávěl se slzama v očích, nelhal by. Ne o tomhle. Nemohli to Joelovi říct, protože si mysleli, že by se zlobil, že Benji tolik riskoval. Směšný! Tak mu namleli, že zavolali záchranku. Joel se na několik vteřin zamyslel, než se na mě znova podival a potom skřivil obličej. Vypadal uplně jinak v tu chvíli. Horor v přímym přenosu. Ono tohle celý je jak vystřižený z knihy: Bylo nás pět… četli ste jí? Já ne, já to měl doma. Každopádně to, co následovalo, už sem prostě nemohl ustát. Nedalo se to. Vomlouvám se všem, který moje chování pohoršilo, ale já měl jenom jedny nervy.
„Lži! Řekni, seš na jeho straně, protože pořád doufáš, že Tě bude milovat, nebo proto, že Tě včera píchal do pr**le?!“ Co??? A já už nemohl! Tim mě dorazil. Chris a Paul se po sobě podivali a pak po mně. Bylo mi jasný, co si asi myslej. Ne, fakt sem nepotřeboval, aby to věděl někdo další. No to potěž. Buzna Billy už dostala, co chtěla, co? Seš takovej magor! Moh sem se hambou propadnout. Prostě sem se napřáhnul a… PLESK! Williame, jak hluboho si klesnul. Tohle sem nikdy nechtěl, ale nebylo to únosný. Zničil to!
„Sem na jeho straně, protože je to nejlepší člověk, co znám.“
Sebral sem svůj dopravní prostředek, vyšel ven na ulici a rozjel se za vzdalující se siluetou svýho nejlepšího kámoše. Za tu facku promiň, Joeli… za nic jinýho se ale neomluvím. Nevím, co sis musel prožít uvnitř sebe, abys takhle jednal, ale vim, že to nebylo správný. Ublížil si někomu, kdo Tě miluje a to se … prostě nedělá.

„Hey, Benji, stůj!“ Dojel sem až k němu, ale ani se na mě nepodival, jenom šel dál. Bylo mi z toho smutno, fakt. Vzal sem skate pod paží a šel pěéšo vedle něj. Neměl sem ponětí, co mám řikat, nebo dělat a on sám chtěl možná bejt ticho, jenže… to ste měli prostě složitý. Já sourozence neměl, tak sem nemoh vědět, jak se cejtí, ale… můžu nás pět porovnávat s tim, že sou všichni moje rodina, páč je znám a taky bych nechtěl, aby mi todle někdo vrazil do ksichu. Bylo to tak sobecký. Bych si mohl jít z fleku hodit. „Benjíku, chci Ti říct, že si nemyslim, že…“
„Jestli Ti taky ubližuju, měl by ses vrátit. Brácha měl asi pravdu v tom, že umim jenom ubližovat lidem. Když to tak vemu, něco na tom bude a já nechci, abys na to doplatil, i ty, Billy.“ Co to u všech Maddenů žvaní? Co to… no to snad… Stoupnul sem si před něj a donutil ho zastavit se. Tak todle teda neberu, kámo. To na mě nezkoušej, jasný? Podival sem se na něj.
„Benji, Joel neměl pravdu! Takhle to nesmíš brát! Nemyslel to vážně!“ Nebo jo? Kdo odpoví správně, dostane se na záchytnej bod. Bohužel tu nejni ani pade na pade, nápověda diváků, ani přítel na telefonu. Je to… jenom život. Konečně zvednul hlavu a chabě se pousmál.
„Vim, že to tak nemyslel. Má mě rád, ten hajzlík… jenom to bolí. Co mi řek, to… víš, možná to od lidí čekáš, sem tam, že Tě někdo nase*e a tak, ale tohle je můj brácha, chápeš? Je to moje dvojče, část mě. Vždycky sem si myslel, že dělám jenom to nejlepší, co můžu. Chtěl sem pro něj bejt opravdovej bratr, co ho pokaždý ochrání před tim velkym světem, kterej tak nesnáší a snad sem i doufal, že se jednoho dne srovná a bude jako já, nebo ty… ale… v tom bude asi ten problém, víš, Billy? On nikdy nebude jako já, nebo ty, nebo Paul a Chris. Ne. Můžu si za to sám…,“ povzdychnul si a promnul si jednou rukou kořen nosu, než znova začal mluvit. „Nikdy sem ho nebral takovýho, jakej je. Vždycky tady bylo něco, co mu mohlo ublížit. Ať to byla červená na přechodu, nebo drogy, dokonce i slaný brambůrky a já chtěl bejt ten, co ho zachrání. Pane Bože, sem tak blbej!“ Otočil se ke mně zády a prstama si vjel do vlasů. Chtěl sem mu pomoct. Co sem měl říct? Poraďte mi. Co sem měl udělat? Co bylo v tu chvíli to nejlepší? Jenom sem tam stál, jako dřevo a poslouchal. Kéž by tohle slyšel Joel. „Nedovolim, aby šel do ústavu! Rozumíš, Billy? I kdybych měl chcípnout, když mě nemůže vidět, tak k sakru nesmí jít do toho pekla! Přivážu ho k radiátoru, nebo ho unesu, ale nikdy!... nikdy tam nepůjde!“ A to ste si mohli bejt jistý, že při těchhle slovech, že je Bůh nade mnou, tak Joel neuvidí bránu ústavu ani z vokýnka vlaku. Chtěl sem mít tu moc v ten okamžik něco změnit. Cokoliv, ale něco… nemít prázdný ruce, ale udělat něco, abych se nemusel dívat na Benjiho, jak trpí. Williame – výsměch, hochu, výsměch – nemůžeš nic!
„Co… co teď budeš dělat?“ Nejlepší otázka, co mě napadla. Benj se na mě otočil, a k mýmu překvapení vypadal celkem klidně, až na to, že měl rudý tváře a pořád ten divnej zlomenej výraz. Já nevim, vy byste tu změnu asi nepoznali, ale já ho znal dobře, vim, že byl jinej a zároveň pořád on. Paranoia!
„Billy?“
„Hm?“
„Myslíš, že bych mohl pár dní zůstat u vás? Nemůžu se vrátit domu a dělat, že se nic neděje. Bude to jenom na chvíli, jenom než…“
„Od kdy Benjamin Madden od něčeho utíká?“
„Všechno je jednou poprví. Dneska na to prostě nemám. Tak co? Můžu?“
„Že váháš.“
A tak se mi Benji nakýbloval do pokoje. Jak ne-Maddenovské!

A tak sme dorazili k nám domu, kde Benji rozhodně nebyl poprví. Bylo to divný, už jenom ta představa, že bude bydlet pár dnů u nás, respektive asi v mym pokoji, páč kde jinde taky. Williame, konec honění u porna. Všechno má sví stinný stránky, ale s Benjim sem měl jistotu, že se nebudu nudit. Kdo ví, jak to taky nakonec mohlo dopadnout, ale nechci předbíhat, protože jak mě znáte, maloval sem si to moc růžově. Heh, to je blbý přirovnání vod gotika.
„Matka je na odpolední a táta na služebce. Chovej se tady jako doma, jenom mámině zavolám, že tady zkysneš, aby nebyla vyplašená,“ oznámil sem a vytáhnul z kapsy mobil. Je to možný? Další esemeska, kterou sem neslyšel přijít. To bude tim, že to mám na vibracích. Sem de*il. Benji hned zamířil do schodů, směrem do mýho pokoje.
„Jestli jako doma, du se vysprchovat. Jo a mám hlad, Billy, tak jestli bys mohl…“
„A nechtěl bys takhle náhodou přes držku?“ No já musel.
„Popřemejšlim nad tim, ale něco k jídlu mi zatím stačí. Se spacákem se nenamáhej, spim u Tebe v posteli!“ Ohlásil mi eště ze shora, než zmizel v mým soukromým prostoru. Jako by mě něco takovýho mohlo eště překvapit. Je to klasik. Někdy mám chuť ho přetáhnout něčím tvrdým po palici, ale mám toho dementa rád. Damiane – trhej! To zrovna, jak vidí Benjamina, nechal by si kožich vymazlit, bestie. No nic, buďme upřímný, byl sem sakra rád, že ho mám doma, kde ho můžu hlídat a zajistit, že neudělá volovinu. Práce dvacet pět hodin denně, ale nejsem přece žádný Béčko. Bude dobrej, pod mým velením. Skoro mám chuť říct: Paní, až vám ho vrátím, bude z něj prvotřídní teplouš.
*Sme u Maddenů doma a Benji nikde. Seš s nim? Celkem se vo něj bojim, Joel je v háji, sebralo ho to. Postaráme se o něj. Napiš. Paul.*
*Benji je u nás. Zůstane prej několik dní, tak nevim. Všechno zatím okey. Dejte na Joela pozor a zkuste do něj dostat jídlo. Dík. Uvidíme se zejtra ve škole. Že se Chrisovi moc omlouvám. Billy.* Aspoň, že se na mě nenas*ali kvůli tomu, že sem spal s Benjim. Já vim, mohli byste říct, že jim do toho nic není, ale… ve skutečnosti asi je. Byli sme kámoši a všichni věděli, že po Benjim slintám sakra dlouho a najednou se to prostě stalo a voni se dozvěděli tim nejhoršim možnym způsobem. No, bylo na pováženou, že se to vůbec dozvěděli, páč bych to řek tak max Paulovi při sví slabý chvilce a nic. Chris to vědět nemusel…
No dobrý, s tim sem se musel nějak srovnat a ne, že by to bylo snadný. Trochu sem byl vyplašenej, jak se se mnou asi budou bavit, nebo se na mě dívat, ale když to vemu tak a onak, tak jestli to sou fakt kámoši, budou rádi, že sem s Benjim byl a přáli by mi to. Uvidíme. Williame, moc si nevěř, lidi sou zlo a nikdy nevíš… jukni na Joela, jak se vybarvil. Joel se nevybarvil, Joel je čím dál bledší a jenom se hrozim dne, kdy skončí ve špitále. Asi sem magor, že se o něj bojim po tom, co se stalo a po těch hnusných žvástech, co vyplkal do světa, jenže já vim, že ten kluk je vystrašenej, snaží se najít sebejistotu a hrdost, ale co si budem nalhávat, tim, že totálně srazí jedinýho člověka, kterej ho zbožňuje, si moc nepomůže. Těžko říct, kam to zpěje. Momentálně žijem – mrtvej bod.
Tak sem eště zavolal mámě do práce a její reakce alias Náš drahoušek Benji může zůstat, jak dlouho bude chtít, to je samozřejmost, mě fakt potěšila. Mám super mámu. Otec by nadšenej nebyl, že mám chlapa v pokoji, na to vemte jed. Čekám na den, kdy si přizná: Můj syn je gay. Něčemu takovýmu se, myslim, říká nesplnitelnej sen. Dětinský! A pak sem šel dělat palačinky, zatímco nade mnou v patře hučela sprcha. Pousmál sem se pro sebe, ona taky moje fantazie nebrala meze, co se Benjiho týkalo a mít ho doma ve sprše, to mi teprve pracovala mozkovna. Použije můj sprcháč? Utře se mojí osuškou? A co můj šampón? Moje tužka na oči, můj parfém, můj zubní kartáček a pasta, můj gel na vlasy… Billy klid! Palačinky nebyly žádná věda, to umí snad každej, kdo má rád sladký a musí se stravovat občas sám. Udělal sem jich kotel, páč nakrmit Benjiho bylo občas horší, než vařit pro celou třídu. Já osobně nechápu, kam to dává. Mít tak jeho spalování… - a teď vás vidim, jak máte uplně stejnej problém. Ne, tak já si na postavu stěžovat nemůžu, nejni na mě ani špek a bohužel, ani sval. Jsem vysoké hubené cosi, s hromadou palačinek s marmeládou, co se hrabe do schodů. Osobně nechápu ty, co to můžou jíst s čokoládou, humus. Ale vaše věc, já bych to do pusy nedal. Když sem se konečně! dohrabal nahoru, Benj akorát vycházel z koupelny s ručníkem kolem boků a z vlasů mu tekla růžová voda. Pořád si je barvil a tyhle odstíny se děsně rychle vymejvaj, no každopádně to talíř s jídlem přežil, na rozdíl ode mě, co sem infarktoval. Neskutečný! To tělo! To tělo! Ta voda! To tělo! Ta voda na tom těle! No nezabili byste mě? Sem na ránu, ale Benji si mě všimnul, jak tam stojim, jak tvrdý – (stojim, jak tvrdý? Spíš: stojí mi a je tvrdej) Y. Zíral sem na něj, div mi oči nevytekly z hlavy. Fakt že jo. Někdy se bojim, že mě nikdy nepřestane fascinovat. Miloval sem jeho pokérovaný ruce a hrudník. Přešel ke mně, vzal si palačinky a uvelebil se na posteli. A co sem jako čekal? Přišla mu zpráva, znám jeho zvonění, ale ani se na to nepodival a začal se ládovat. Říkal tady někdo: díky?
„Přišla Ti smska.“ Pokud jsi to náhodou neslyšel. Zkusil sem na něj tak nezírat.
„Já vim. Je od Joela… asi jako těch dvacet před ní.“ Cože? A to je snad dobře ne?
„Omlouvá se?“
„Nenávidí mě.“ Aha. Heh… hups!
„Nemyslí to tak.“ No jasně… dvacetkrát za sebou to tak nemyslí. Billy, ty by sis zasloužil Nobelovku za utěšování přátel, fakt ti to jde. Eště chvíli se snaž a máš v pokoji oběšenýho Maddena. Nechtěl bych. „Chci říct, že… no…“
„Víš co, Billy, nech to bejt. Kdybych na to měl myslet, praskne mi žilka v mozku. Prostě ho nechápu a možná nikdy nepochopim, ale i tak… pořád je to můj malej bráška, kterýho budu chránit, i když to nechce. Neumim bejt jinej. Stejně, jako budu chránit Tebe a Paula a nakonec i toho pošahanýho feťáka. Někdy dělám dost debilních věcí, to zas jo, ale…“
„Já vim. Nemusíš mi to řikat, znám Tě přece,“ usmál sem na něj. Měl v koutcích úst marmeládu, byl tak rozkošnej. Seděl tam v tureckým sedu, na mý velký posteli a díval se strašně provinilým pohledem. No umačkali byste ho.
„Pojď ke mně,“ nabídnul mi a já si přisednul hned vedle. Bylo mi trochu divně, ale zároveň sem byl rád, že sem s nim a on se mnou. Posunul talíř s palačinkama dál a přitáhnul si mě do náruče zády k němu, abych se o něj opíral. Byl krásně rozehřátej ze sprchy a eště trochu mokrej. Bylo to tak příjemný, nádherně voněl. Jo – je to můj sprcháč. Já to věděl. Zas mi bušilo srdce jak blázen, nikdy si na to nezvyknu. Pak se ke mně naklonil a pošeptal mi. „Mám Tě rád, Billy. Neunes bych, kdyby se Ti něco stalo. Seš tady, i když na mě všichni ostatní kašlou a miluješ mě, i když víš, že já…“ Tebe nikdy milovat nebudu. Věděl sem to, nemusel to říkat. Políbil mě na rameno. Jeho gesto vyjádření lásky ke mně. „Seš jako můj druhej brácha a zároveň i nejlepší kámoš. Krom toho, děláš ty nejlepší palačinky na světě.“
„Ahá, takže v tom to vězí,“ zasmál sem se a otočil se na něj. Úsměv mi vrátil, chtěl sem to prostě trochu odlehčit. Dneska bylo upřímnosti až moc, nemám na to náladu. Joel mě dost znechutil, ale musím říct, že tohle od Benjiho za to stálo. Zdá se mi to, nebo je se mnou úplně jinej, než ve společnosti? Zdá se víc vážnější a klidnější. Skoro mám dojem, že žije two face. Je to hodnej kluk, já to vim. „Sem rád, že Ti chutnaj, dal sem si záležet. Sladký je na nervy, potřebuješ to. Když mě pustíš, dám si sprchu a pak můžem zkouknout film, zahrát si Pé-es dvojku nebo…“
„Uvidíme. Zatím umazlim tvojí kočku. Kde je?“ Fakt sem rád, že je tady. Dost dojímavosti. Damian má někoho na hraní. Pustil mě a začal se zas krmit. Nepoučitelnost, tenhle člověk.
„Hledej. A ne, že ho sníš.“ Vzal sem si ze zásuvky osušku a zamířil nach sprcha.
„Blázníš? Damian a já sme stejná krev. Divoký šelmy!!“ Tak to potom jo.
„Vážně? Tak moje divoká šelma se právě válí pod tou hromadou špinavejch věcí v koutě a vůbec ho nebere, že inhaluje mí včerejší ponožky. Jestli ho vzbudíš, dej mi vědět. Zatim.“

Po koupání, který sem zvládnul v rekordním čase, sem na sebe natáhnul jenom černý upnutý tílko, co mi bylo trochu kratší, a já v něm normálně spal, a eště černý volný kraťasy. Se spodnim prádlem sem se neobtěžoval, páč sem přece doma a komu je co do toho. Neřešit. Vylezl sem z koupelny s ručníkem na hlavě. Mám o něco delší vlasy, než Benjis, takže je fakt musim sušit a nedoufat, že doschnou samy. V pokoji se mi naskytnul pohled na Benjamina, co mu kočka sedí na břiše a masíruje mu tlapkama kůži, jakoby se tam chtěla uvelebit. No chápete to? Ten kluk si ochočil mýho kocoura. Jaká nestydatost! Nebo spíš… ten kocour si ochočil mýho kluka? U Damiana člověk nikdy neví. Jakej pán, takovej pes, prej, jenže tahle kočkovitá bestie je horší, než deset uštěkanců. Benj si všimnul, že stojim ve dveřích a usmál se na mě.
„Koukej Billy, ten ví, jak na mě… Měl by sis z něj vzít příklad, je to svůdník. Nechápu, jak se dozvěděl, že miluju masáže, ale eště nikdo mě nemasíroval na břiše. Premiéra.“ Fakt vypadal, že si to užívá. Těžko říct, jestli to myslel vážně, ale hypnotizoval Damiana pohledem, ať nepřestává. Přitom bych řek, že to musí celkem bolet, na holou kůži ty jeho drobný drápky. Sadista a masochista se našli.
„To víš, Damian se nezdá. Nenechte se rušit, pánové, mazlení prej patří k základním intimnostem ve vztahu. Užijte si to, já jenom projdu a dám prát prádlo,“ oznámil sem a schodil ručník z ramen. Měl sem tam fakt mraky špinavejch hadrů, co si nezasloužily válet se před hostem, a to včetně trenek, boxerek, slipů (ano, čtete dobře), fuseklý a propocenejch triček, co sem nechal vyvanout do éteru. Líp jim bude v pračce. Jenže Benji měl jinej plán, než mě nechat pokračovat v naprosto zbytečným předstírání pořádkumilovnýho buzíka. Zatvářil se zamyšleně, než začal kocoura drbat pod krkem.
„Vážně, Damiane? Seš si jistej? Já teda nevim. Co když nás odmítne? Nesnášim zklamání, ale… máš pravdu, zkusíme to. Billy?“
„No?“ Co zas na mě kujou. Ale že to byli raubíři, to rozhodně.
„Damian se ptá, jestli prej se nechceš mazlit s náma. Že je nám tady bez Tebe smutno.“ Počkat, počkat, co? Slyšim dobře? Ne, ne ne, Benji chce… blbost! Billy, nebuď blbej, jenom si z Tebe dělá prdel, no jasně. Vzpomeň si na tu smsku ráno. Psal, že to bylo jenom jednou a už se to nestane. Fajn.
„To má Damian smůlu. Má Tebe. Já po trojce nikdy moc netoužil, dokonce ani, kdyby šlo jenom o mazlení. Sorráč kluci,“ jo, takhle to bude nejlepší. Vyperu si sví hadry a…
„Vidíš to, Damiane? Já Ti to říkal, že nás odkopne. Ale uděláme to jinak, nech to na mě a sleduj mistra, kocoure,“ položil mojí divou zvěř na koberec, než se převalil na břicho a bylo na něm vidět, že hra končí. Zas to byl ten Benji. Upřel na mě pohled a natáhnul ke mně ruku. On to myslí vážně? Proč? Co tim sleduje? Já dneska nic nechápu. Ale možná… on nechápe víc a jenom potřebuje odpočívat. „Jenom na chvíli, Billy. Prosim.“ Pousmál se a naklonil hlavu na stranu, jak to Maddenovi dělaj. A mohl sem odolat? Vy mě už trochu znáte, tak co sem asi tak udělal, hm? Williame Deane Martine a ty nám vyprávěj něco o nepoučitelnosti lidí.
„Ale mám podmínku.“
„V tom případě já taky.“
„Bude to jenom mazlení.“
„Zaspíváš mi.“
„Co?“ Ach můj Bože, měl sem to tušit. Proč já se vždycky upíšu Maddenovi.
„Zaspíváš mi. No tak, Billy… mám rád Tvůj hlas.“ Zase ty jeho oči! Ty jeho pohledy a komplimenty. Ani se nemusel moc snažit. (pozn.autor: Billy hudebně začínal jako kytarista a zpěvák, má hlas!) A tak sem mu podlehnul. Vlezl sem si za nim do postele a jenom pohledem zkontroloval, že je talíř s jídlem vymetenej a Damian v pelíšku. Všechno okey. Asi sem to neměl dělat, ale… chtěl sem s ním bejt, ublížili mu a nikdo není tak silnej, aby to dal a tvářil se, že je mu to jedno. On by mě už dávno utěšoval a mačkal si mě k sobě, tak proč taky jednou neudělat něco pro něj? Uvelebil se vedle mě, o něco níž, aby si mohl položit hlavu na můj hrudník a přikryl nás po boky peřinou. Cejtil sem, jak mi prstama kreslí po břiše a já ho zas hladil po vlasech. Chvílema sem si přišel stupidně, jenže, bylo to vlastně celý docela hezký. Přítulnej Benji… no věříte tomu? To byste měli vidět. K nezaplacení. Na fšechno ostatní je tady Mástrkárt. Billy ty seš de*il. Věděl sem, co chci zpívat. Nemohla to bejt jiná, nesměla… (Placebo – My Sweet Prince)
„Já a drak můžeme zahnat všechnu bolest
Tak předtím než skončím den, vzpomeň si...
Můj sladký princi, ty jsi ten jediný
Můj sladký princi
ty jsi ten jediný“ A on začal tiše zpívat pro mě.
„Nikdy jsem si nepomyslel, že bych se dostal výš.“ A já pro něj.
„Nikdy jsem si nepomyslel, že bys vyjebal s mým mozkem.“
„Nikdy jsem si nepomyslel, že by tohle všechno mohlo vyprchat.“
„Nikdy jsem si nepomyslel, že bys přetrhl ten řetěz.“
A potom mi povytáhnul tílko a políbil mě na břicho. Znova a… ještě. Všude, kde se dotkly jeho rty, sem vnímal slova z naší písně a on je šeptal mezi dalším a dalším polibkem, kdy mi vyhrnoval tílko vejš a přejížděl mi nosem po kůži.
„Já a ty, lásko,
stále odnášíme tu bolest
Tak předtím než skončím den, vzpomeň si...
Můj sladký princi, ty jsi ten jediný
Můj sladký princi
ty jsi ten jediný“
„Benji…“ polknul sem, protože… Kriste, co to dělá? Já… úplně hořim, to přece… nesmí, nebo…
„Hm?“ Nasál mi bradavku do pusy a pohrával si s ní jazykem. Já zatínal nehty do prostěradla. Můj dech se zrychloval a on se pomalu dostal nade mě, ale spíš se držel zpátky a hrál si. Mám ho zastavit? Proč? Líbí se mi to, je to skvělý. Jeho prsty na mým hrudníku. Hladí mě. Jeho jazyk chutná moje tělo. Má zavřený oči, neubližuje mi. Chce mě. Chce jenom mě. Billy, víš co děláš?
„Měl sem… po… podmínku. Jenom mazlení…,“ vydechnul sem. K čertu s podmínkou. Sjel sem mu rukama po zádech až k lemu ručníku a zajel trochu pod něj na jeho zadek. Vybídnul se mi a usmál se, než přestal ocumlávat mojí bradavku a vytáhnul se ke mně, aby mě začal líbat. Byl jemnej, hrozně opatrnej, ne jako před tim. Jako by mi chtěl oplatit, že sem na něj tak hodnej, tak mi to vracel. Nekousal, spíš se seznamoval a možná i koštoval moje rty.
„To můžeme taky… mazlit se,“ poznamenal do polibku. „Potom,“ dodal a prohloubil spojení našich úst. Jenom tohle jedno slovo mě dokázalo nepředstavitelně vzrušit, páč mi bylo jasný, jak to – potom, myslí. Věděl sem, po čem. Billy, no tak vzpamatuj se. Billy! Billy! Ale mě bylo v tu chvíli všechno jedno. Svlíknul mi tílko a kochal se mým tělem. Uhnul sem hlavou na stranu, nemám to rád. Nedělá mi to dobře. Nesvlíkám se před lidma za deního světla, mám zjizvení tělo od operací. To ten pád z vejšky tenkrát, ten mi dojebal kůži a že těch jizev nebylo málo. Styděl sem se. Benji, nekoukej na mě! „Máš úžasný tělo, Billy.“ No jasně. Dělej si prdel z někoho jinýho, jo? Děkuju.
„Nelži. Samá jizva… nedívej se,“ už sem se chtěl stáhnout a vymanit se z pod něj. Celý to pokazil. Sem odporej, tak se cejtim nahej – odpornej. Ale on mě chytil za obě zápěstí a přitlačil je k posteli tak, aby je moh držet jenom jednou rukou. Tou druhou mi chytil bradu a donutil se na něj dívat. Bylo mi úzko, necejtil sem se. Pust mě, jasný? Já…
„Tvoje jizvy, jsou jako moje kérky. Vzpomínky až do smrti. Tobě se líbí, jak sem potetovanej, mně zase Tvý jizvy… neměl by ses za ně stydět. A když řikám, máš úžasný tělo, tak máš.“ A sklonil se, aby mě líbal na krk. Já nemoh odporovat, neměl sem argument. Možná na tom bylo něco pravdy, možná sem se mu fakt líbil takovej, jakej sem a neřeší to. Možná sem chtěl, aby to myslel vážně, protože ve skutečnosti sem si přál, aby se se mnou miloval. Pustil mě. Droga a člověk doufá, že po druhý to bude lepší. Dáte si jednou a musíte znova… jenom v tu dobu nemáte šajna, jak zatraceně bolestivý sou abstinenční příznaky. Já byl ochotnej to risknout. Proč? Protože sem ho miloval.
„Miluju Tě,“ zašeptal sem, když sme vzájemně měli ruce na rozkrocích toho druhýho a dělali si dobře. Prostě sem to řek, nečekal sem nic. Oba nahý, vzrušený a udejchaný, propletený do sebe a pořád sme neměli dost. Ať to nikdy neskončí! Víc mi ho stisknul a nasadil rychlejší tempo dlaně. Dneska mě udělá, věděl sem to. Chtěl sem to.
„Já vim… Ty seš ten jedinej, kdo mě miluje… Ty seš ten jedinej, můj sladkej princ.“ To byl blb. Zasmál sem se a taky zrychlil. Už sem byl na hranici, kousal sem se rtu, i když občas mi unikl sten, stejně jako jemu. Moh bych to poslouhat denně. Bylo to tak intenzivní, jako nikdy. Už budu. A on se mi začal vybízet pánví, šel do finiše… chtěli sme to strašně moc a tolik nezbejvalo. Bylo to nehorázný, ten tlak, to napětí dole. Chtělo se mi vrčet blahem a chtíčem dohromady. Už to potřebuje ven, to nedám. Benji dělej, dělej…
„Benji… už…“
„Já taky…“
A pak… ten pocit! Celej sem se proti němu vzepjal a napnul svaly. Zatnul sem mu nehty do zad a tou druhou rukou ho pořádně stisknul tak, že se udělal chvíli po mně. Postříkal mi břicho, ale bylo mi to fuk. Nic nádhernějšího sem do tý doby neprožil. Nepopsatelný. Áááá, ta úleva, nádhera a člověk ani nemusí padat pro ten pocit, že letí. Benji mě udělal a já udělal jeho. Tomu řikám, kolektivní spolupráce. Heh, no jasně, a pak že ve škole vás nic nenaučej. Benj si potom lehnul vedle mě a těsně se ke mně přitulil. Byl uplně vyčerpanej, ani neotevřel oči. No nejni roztomilej?
„To bylo…“
„… nečekaný?“ Promluvil tiše. Ještě mě několikrát políbil na rameno. Já byl mrtvej, totál bez šťávy. Death Billy! Jo, nečekaný, to taky.
„Spíš sem chtěl říct, skvělý.“ Víc, než skvělý. Nemám pro to slov.
„Jo to bylo. Máš šikovný ruce.“
„Dělám, co můžu,“ hladil sem ho po zádech. Byl příjemně rozehřátej. Takle nějak sem si to vždycky představoval. Splnilo se to – téměř. Buďme ale optimistický, pro jednou.
„Teď se chci mazlit. Jenom – mazlit.“ Cukaly mu koutky, však mě taky. Políbil sem ho na čelo a stulil se víc k němu. Přikryl sem nás a jenom uklidňoval svoje tělo. Prostě se to stalo, nelituju.
„Jak si přeje, Maj svít princ.“

Můj život s Good Charlotte:
Dneska to pojmeme jinak, protože - tramtadá! Máme prvního Billymana! YeZZ* Vy všichni ostatní byste se měli stydět... však to bude asi poprví a naposledy co pro vás něco pořádám, protože vidim, jak hrozně ste z toho nadšený. Fajn, beru na vědomí.
Ale zpátky k Billymanovi... je od - nebo takhle: nepovím vám od koho je, nechám vás se jím jenom kochat! Popravdě mě hodně překvapil, nic takového jsme s Billym nečekali, prostě překvápko! Kňá... a to je na tom prostě to best! Nikdy nevíte, co může přijít a co lidi napadne a pak to máte před očima a jenom zíráte! Mazec.. Tomu, kdo tvořil, chci poděkovat za prvního Billymana, z kterýho mám vážně mega radost! THX a tady je - je dělaný temperami a vodovkami-

Minule jsem koukala, že jsem na vás zapomněla s klipem od GC a to se musí napravit. *Jsem moc líná fotit* A tak si říkám... jaký klip by se k dnešnímu dílu asi tak hodil... ale to bychom jich vystřídali asi deset, heh, tak vám sem dám jeden, který mám taky moc ráda. Kdo ví proč ho stáhli z Youtube, tak jsem ho pro vás našla: The Young and The Hopeless (Mladý a beznadějný "zoufalý") a můžete si ho přehrát. Když já si nedám pokoj s tou érou, kdy byli ještě vážně klučíci a hrozně jim to sedlo. Všimli ste si, jak mají bráškové podobné hlasy? Jop, Benji nám zaspívá. Kdo chce, tahle píseň má ještě akustickou verzi: ZDE, kde si je můžete vychutnat dokonale. Kluci zpívají spolu a tomu já říkám ZÁŽITEK! Mimochodem, tohle je jeden ze songů, který Dastyna umí i zaspívat v obou verzích XD
Překlad:

Těžké dny mě vytváří
Těžké noci mě tvarují
Nevím, nějak mě zachránili
A vím, že tomu, co jsem udělal z tohoto života říkají nic
Beru si, co chci
Beru to, co potřebuju
Říkají, že je to špatně, ale podle mě je to správné
Nebudu se dívat dolů
Nebudu říkat: „Omlouvám se“
Vím, že jen Bůh mě může soudit

[Refrén]
A když to udělám dneska
Bude to zítra stejné?
Běhám pořád na místě?
A když klopýtnu a spadnu,
Mám vstát a pokračovat?
Nebo to bude všechno stejné?
Protože jsem mladý a jsem zoufalý
Ztratil jsem se a vím to
Nikam nepůjdu, říkají
Jsem otravný, spadl jsem
Jsem naštvaný na svýho otce
Jsem to já proti tomuto světu a neřeším to
Je mi to jedno!

A nikdo v tomto odvětví
nechápe život jaký vedu (pozn.autora: příště vám povím víc o jejich minulosti. Pochopíte)
když zpívám o mé minulosti
Není to trik, není to čin
Tito kritici a tyto děti svěřeneckého fondu
zkuste mi říct, co je punk
ale když je vidím na ulici, nemají co říct

[Refrén]
A když to udělám dneska
Bude to zítra stejné?
Běhám pořád na místě?
A když klopýtnu a spadnu
Mám vstát a pokračovat?
Nebo to bude všechno stejné
Protože jsem mladý a jsem zoufalý
Ztratil jsem se a vím to
Nikam nepůjdu, říkají
Jsem otravný, spadl jsem
Jsem naštvaný na svýho otce
Jsem to já proti tomuto světu a neřeším to
Je mi to jedno
Je mi to jedno
teď je mi to ukradený!

Jsem mladý a jsem zoufalý
Ztratil jsem se a vím to
Nikam nepůjdu, říkají
Jsem otravný, spadl jsem
Jsem naštvaný na svýho otce
Jsem to já proti tomuto světu a neřeším to
Je mi to jedno. Je mi to jedno. Je mi to jednoo...

Dík za pozornost. A ještě vám sem hodím pár foteček našich twins...

Joel a Benj