Queer Billy: Part 7 - Popelka s Princem na líbánkách a jak nám to Joel vlasně zařídil

„Je to tak… chtěl jsem vám dát čas, možnost bejt spolu, protože dobrovolně by mě brácha nenechal samotnýho a tys ho potřeboval u sebe.“
„Takže tys… no nekecej! Tys to celý zahrál?“
„Jo.“
„Celou tu hádku? To hysterčení?... Takže se na něj nezlobíš? Psals, že ho nenávidíš, to přece…“
„Blázníš? Je to můj brácha. Už teď se mi stejská, že ho nemám doma. Bojim se, že mi to nevodpustí. Snad mu to vysvětlim. Doufám, že mi ho brzo vrátíš… idiota.“
„Joeli, ale… já to nechápu. Pročs to udělal?“
„Protožes to tak chtěl.“
„Cože? Já?... co to sakra…“
„Miluješ Benjiho tak moc, že neuvěříš ničemu špatnýmu, co o něm řeknu. Neuvěříš tomu ani, když to uvidíš, neuvěříš ničemu, protože moje dvojče je Tvůj Princ, Popelko. Neschvaluju to, páč Benj je heterák a vim, že vám to nevíde, ale zasloužíš si šanci, Billy.“
„Pomaháš mi? Proboha, proč?!“
„Tak nějak…sem zvědavej, jakým způsobem se to asi podělá. A podělá se to… tím si můžeš bejt jistej.“

O den dřív:

Už to byli skoro tři tejdny, co u nás Benji bydlel. Tři tejdny, kdy spal v mý posteli, kdy chodil ze školy se mnou, kdy ňuchňal mojí línou kočku a kdy sme šukali kdykoliv to bylo možný. Takže pořád. Myslíte si, že sem si stěžoval?
„Dělej, Benji… zatraceně, šukej mě… víc!“ Na všech čtyřech, jako pes sem nastavoval zadek a chtěl, aby to bylo eště tvrdší, i když todle byl asi ten nejdrsnější sex za tu dobu, co sme spolu měli. Můj pokoj. Nebylo to ani dvacet minut po tom, co sme dorazili ze školy. Ty naše pohledy, to culení. Byli sme jasný a neproběhlo mezi náma ani slovo, když sme se svlíkali. Nebylo to potřeba, byli sme nadržený až hrůza. A ku*va, stál mi, jenom sem na to pomyslel. Chtěl sem ho a on mě a to sme si to dali dvakrát na školníh hajzlících. Oblíbil sem si rychlovky. Bylo to tak neosobní, tak tvrdý… bez emocí, bez citů, jenom prudkej, fyzicky náročnej sex mezi záchodem a kachlíkovou stěnou, nic víc. Vždycky mi jenom trochu stáhnul kalhoty, aby se do mě dostal, a já líbal dlaždice, aby nebylo slyšet, jak moc sme si to užívali. Nevim, proč sem to dělal. Vim a nevim. Zvyk sem si, potřeboval sem to. Cejtit, jak do mě přiráží, jak mi dlaněma drtí boky, jak je mu uplně ukradený, jestli mě to bolí, nebo ne a někdy bolelo. Bylo mi to jedno. Byl můj… dycky, když mi ho strčil do zadku, byl jenom můj. Sem tak majetnickej tvor, že nevim, kdy přestat. Sex po ránu, o přestávce, o hodině, po škole, a pak znova a další kolo, dokud sem se doslova nevodplazil do sprchy a pak i tam. Šukali sme, dokud sme mohli, většinou nebylo potřeba cokoliv říct, prostě si mě vzal a neptal se a já se mu dal. Jakej mělo smysl se oblíkat? Když nikdo nebyl doma, chodili sme nahý, no stress. Všechno to bylo až děsivě samozřejmý. Billy Rozhoďnoha. Kdo sem? Kdo je on?... Bylo to jako jedno velký domácí porno naživo, v kterým hrajete hlavní roli, až na to, že ten s kým máte spát, je pořád ten samej a ten, kterýho milujete. A čím víc mě píchal, tím víc sem ho miloval. Naivně sem doufal, že on mě taky… tolik sem si představoval, že jednou, až si vedle mě zas lehne, po úžasným vrcholu, mě obejme a řekne „Miluju Tě, Billy“… chcete v to věřit. Nejenom já. Každej by doufal… vy taky, přiznejte si to. Měl sem to v hlavě pokaždý, když sem vnímal, jak mě při sexu líbá na krk a ramena. Přál sem si, aby to pošeptal, aby to jenom prohodil, aby si to třeba jenom myslel! Benji, miluješ mě, že jo? Musíš mě milovat! Řekni to… prosím, řekni to! Vim, že to cejtíš, jako já, proč bys mě každej den vojížděl, kdyby to tak nebylo. Miluj mě, Benji! Miluj mě!
Ale víte co? Nestalo se to. Benji mi neřek: Miluju tě, jenom mě m*dal víc.
„Seš úžasnej Billy,“ řek mi znova, jako tolikrát před tim. Byl docela surovej, ale to jenom proto, že sem to chtěl. Benji sám by se ke mně takhle nechoval, neměl to holt v povaze. Stává se. Byl sem naštvanej na svět, že mi ty slova nechtěl dát, tak ať mi dá aspoň šuk. Sem úžasnej já, nebo moje tělo? Sem víc, než jenom díra pro tvý péro, Benji? Nechtěl sem na to myslet, nechtěl sem myslet na nic a nechal ho, ať mi ho honí. Už sem prostě nemoh a snad se dneska ani neudělám, pro to, kolikrát sme už byli v sobě. A tak sem chtěl víc… ať mi to udělá pořádně a …
„Eště, Benji... pojď… neboj se… chci!“ Svíjel sem se pod nim a uvědomoval si, kolik pro mě ten člověk znamená. Bože, nikdy ho nechci ztratit, ať je jakej je. Už nepřidal, i když vim, že by mohl, ale on byl v každý situaci ohleduplnej. Bohužel. To jako nikdy neztratil kontrolu? Políbil mě mezi lopatky a stisknul mi boky. Ty jeho ruce! Zbožňuju každou část jeho těla! Tak zatraceně dělej! Vem si mě! Je mi jedno, že si třeba nesednu, jenom ať je to drsnější, jenom ať to eště víc bolí, ať vim, že žiju a ty žiješ ve mně. Rychlejc, Benji… udělej mi to, sakra!
„Stačí… nepotřebuju Ti ubližovat, abych si to užil. Už by to bolelo…“
„Nevadí mi to! Já chci!“ Chci, abys mi to udělal tvrdě, jasný? Když to bolí skrze tělo, nevnímám tu bolest na hrudníku, kterou mi způsobuješ. Tomu nikdy neporozumíš.
„Já ne!“
„Dělej! Šukej mě!“
„Sakra Ne!“ Chytil mě za půlky a vyšel ze mě. Odstrčil mě na postel dál vod sebe a kleknul si. Oba sme hrozně rychle dejchali a dívali se na sebe. Napětí. „Co se Ti děje, Billy! Co to má bejt?! Nejsem takovej, jasný?! V sexu nejsem surovej, takže jestli to máš rád tvrdě, nech si zajít chuť, nebo si na to najdi někoho jinýho!“ Ou, tak to trefil. Najdi někaho jinýho? Nebuď směšnej, prosim tě a koho? Kdo by chtěl buznu, jako já, co se nechává vojíždět pro pocit, že je milovaná? Žiju v zas*aný iluzi, a ty mě máš na vodítku, jako čokla. Jen mi nevyprávěj, že nejseš takovej.
Otočil sem se k němu zády, neměl sem co říct a kdybych řek, nenom bych to zhoršil, bylo by to k ničemu. Nepochopil by to. A i kdyby jo… co by se stalo? Přišel bych vo něj. Znám ho. Nakonec by v tý sví makovici vydedukoval, že sex nás dvou mi dává naději a tim mi ubližuje a zas by vypadnul. A nebylo to tak snad? Jasně, že bylo… Benji taky nebyl žádnej d***l. Dávno mu to došlo, nemyslete si. Věděl to vod začátku, že mě to pohltí a šukal mě proto, protože prostě chtěl. Budme upřímný, sem tragéd, co si tydle věci uvědomuje a stejně s nima nic nedělá. Doufal sem – jako celej svůj život. Měl bych si hodit. Přikryl sem se a odmítal komunikovat, bylo mi úzko. Ne, já to neměl rád tvrdě… nemůžu říct, že by se mi to líbilo, nebo že by v tom byla rozkoš. To sem si to moh rovnou dělat sám, kdybych se k sobě chtěl chovat jako ke kusu hadru. Možná sem si to zasloužil. Jenže já právě potřeboval, aby ke mně byl… co? Nežnej? Milej? Laskavej?... aby mě hladil, pomalu líbal a věnoval se mi. Chtěl sem, aby mi prstem maloval na kůži a jazykem kroužil kolem bradavek… jenže tohle dělaj lidi, co milujou. Mezi náma… to bylo jiný. Neřek sem to… neřek sem nic… Billy, jestli se rozbrečíš, seš teda nehorázná fňukna. Ne, já nejsem fňukna, nebudu bulet. Jenom je mi to příšerně líto.
„Jdu se vosprchovat a dokončim si to sám. Měl by ses oblíct, dneska už nemám chuť, promiň,“ řek to, jako kdyby mluvil s nějakou čubkou na noc. Přišlo mi to tak. Hajzl! Hajzl jeden, měl sem mu to vyřvat do tváře! Že měl Joel pravdu! Že ho nenávidim! Nenávidím ho! Toho bastarda… protože mě nemiluje… nemiluje mě… a když zašel do koupelny, tak… muselo to ven, nakonec sem stejně brečel. Billy řve. Ach můj Bože, kam se eště dostanemě? Začínalo mi ze sebe bejt slušně nevolno. Třásl sem se pod peřinou, jako dítě a polykal vlastní slzy. Benji Tě nechce, Billy! Nechce tě, kdy už to konečně pochopíš?... Nemůžu to přijmout, ztratil bych ho. Teď je tady.. v mým domě, můžu ho obejmout když chci a políbit, když chci. Když se ho vzdám… pane Bože, nikdy se ho nevzdám. Sem v bezvýchodný citový pasti a nemůžu ven. Nemůžu nic! Potřebuju ho, chci ho… Benji… Benji… proč mě nemiluješ? Proč? Tolik Tě chci… fňukal sem a snažil se, aby to nebylo nahlas. Přišel sem si jak znásilněná školačka a i to mě sralo. Sem přece chlap! Billy seber se, no tak! Williame, přestaň řvát! Nepomůže Ti to… „Billy, ty brečíš?“ Co? Co tady kruci dělá? Nikdo se ho neprosil… má bejt v koupelně. Nevšim sem si, že… do pr*ele, to neměl vidět. Nemá tady bejt.
„Ne,“ a vůbec to neznělo přesvědčivě. Zatraceně. Nech mě, Benji! Chci bejt sám – myslim.
„Slyšel sem to… Billy, promiň, nechtěl sem bejt…“
„Ty za to nemůžeš.“ A kdo za to teda může, Billy? Jasně, za všechno si vlastně můžeš sám, co? Proč seš furt na každýho tak hodnej? „Běž do koupelny, to bude v pohodě. Dokonči si to, když sem k ničemu,“ vyklouzlo mi to, fakt. Měl sem si zašít pusu, a já mám komu co vyčítat, co? Ježíš, sem k****n.
„Billy, neřek sem, že seš k ničemu,“ přisednul si ke mně na postel a začal mě hladit po vlasech. Cejtil sem to, i když sem byl zády k němu a skoro úplně přikrytej. Nemusel mě utěšovat, vim přece nejlíp, jak to je. Benji, prostě vypadni. „Bože, sem d***l, promiň mi to. Fakt sem nechtěl, aby to tak vyznělo, opravdu. Já jenom… nemám na to, abych dělal něco, co nechci a navíc… ublížilo by ti to.“ Od kdy je pán takovej lidumil? Hezky se to poslouchalo, to jo, jenže já chtěl slyšet něco jinýho.
„Benji?“ Ne, Billy, neptej se ho na to! Opovaž se!
„Copak?“
„Máš mě rád?“ Od kdy seš holka, Williame? Trapas… ale já to musel vědět, že nejsem jenom něco, s čim si udělá dobře. Bylo mi divně. Benji se zarazil a stáhnul ruku. Bylo ticho, bál sem se, co řekne. No jasně Billy, když se tak debilně ptáš, tak se nediv, že nedostaneš vodpověď. Sem ubohost sama, synonymum slabosti. Ubulená nicka, eště bych moh začít hysterčit, aby to mělo grády. Ale pak se Benj ozval… konečně.
„To myslíš vážně? No to snad… Billy, myslíš, že bych s Tebou moh spát, kdybych… doufal sem, že mě znáš.“ Povzdychnul si, nadzvihnul peřinu a vlezl si za mnou. Byl chladnej, jak chodil po baráku nahej, nekoupal se eště. Našel si mě pod pokrývkou a přitulil se ke mně. Líbal mě na krk a na záda. Bylo to uklidňující. Zase v jeho náručí, zase na nejbezpečnějším místě na světě. Kdo ví, jak se teď cejtim? „Mám Tě rád. Mám Tě hrozně rád, Billy. Nebyl bych tady s Tebou, kdyby to nebyla pravda, přísahám.“ Šeptal mi to a já mu věřil. Vždycky, když přísahal, nebo něco sliboval, mohli ste si bejt jistý, že je to opravdový. Otočil sem se na něj a objal ho okolo krku. Billy má mazlivou. Ono taky – kdy jí Billy nemá, co? Chtěl sem, moc sem chtěl – bejt s nim. Mít ho jenom pro sebe. Majetnickost! Přitisknul sem se na něj. Fakt sem jak mládě, měl bych se vzchopit. Taky vám to příde, jako že se ze mě stává chlapeček, co bez svého velkého ochránce nehne ani prstem!? Musim s tim něco udělat, nejsem takovej.
„Já vim, Benji… promiň,“ políbil sem ho na rty, jenom lehce. Oplatil mi to a hladil mě. Přesně tohle sem potřeboval, aby mě měl jenom rád a dával mi svůj čas. Většinou mi dával víc, než jenom svůj čas. Heh.
„Pořád se třeseš, hm… Tvůj sladkej princ je tady s Tebou, to nic. Nebreč…“ Utěšoval mě, to sem zbožňoval. I když sem to často odmítal, páč sem si nechtěl přiznat, že s nim je mi tak dobře a on mě pokaždý ochrání. Stulil sem se víc k němu, skrčil se a nechal se jenom lísat. Jeho prsty si se mnou hrály, když mi ukazováčkem a prostředníčkem capkal po kůži, nebo jenom kroužil kolem pupíku, aby se nakonec dostal níž. Pod peřinou s nim bylo fantasticky. Benji, nesmíš mě nikdy opustit, nedám to bez Tebe.
„Strašně moc Tě miluju, Benji.“ Zahříval sem ho. Teplej sem byl dost, no řekněte.
„Já vim, kámo. Ty seš ten jedinej…“
„…Můj sladkej princ.“ Ale nikdy víc, Billy… nikdy nebudeš víc…

V noci ho trápily zlý sny, i když mi řikal, že nikdy dřív tim netrpěl, ale všechno špatný, co prej máme v sobě a nechceme to dát najevo, se ukrývá v podvědomí. Někde se to tam usadí, a když nemáme pod kontrolou svojí mysl, tak se to vynoří, aby nás to strašilo. A spánek je na to nejlepší. Divim, že taky nemám noční můry, páč mě straší skoro všechno. Benjimu se zdálo o Joelovi, což by eště nebylo tak hrozný, kdyby mu v těch snech neumíral. Neumim si to představit, ale jakmile mě v noci vzbudilo Joelovo jméno, měl sem nakázáno Benjiho vzbudit, než ten sen skončí, protože Joel na konci vždycky umře. Děsivý, co? Jak z hororu, ale to je tim, jak to s nima skončilo, nevídali se. Nemluvili spolu, nepsali si, a ve škole jakoby jeden druhýho neviděl. Přehlíželi se, jako když se neznaj… Benjis dělal, že je mu to volný, ale když se objevily ty sny, věděl sem, že v sobě se musí hrozně trápit. Nevim, jak moc na to musel přes den myslet a jak ho to muselo mrzet. Znám ten pocit, když se očím chce plakat, ale to nesmí… na venek musí být maska úsměvu, aby se neprozradily slabiny. Nechápal sem, jak může předstírat, že jeho brácha neexistuje a naopak. Jenže on až moc věděl, že existuje. Jeho mozek to nedokázal popřít.
„Vždycky je to stejný. Leží u sebe v pokoji na zemi a dívá se na mě. Já stojim ve dveřích a nemůžu se hejbat. Prostě nemůžu a on se pořád dívá, je hrozně hubenej, příšerně. Mluvim na něj, ale nevim, co řikám, je to jak z pohledu třetí osoby. Vidim sebe a jeho, něco žvanim, ale on mi neodpovídá, asi mě neslyší, nebo co… a pak prostě umírá. Prostě to poznám, nevim… a nemůžu udělat ani krok, neudělám nic a on umře… Myslíš, že se mu něco stane, Billy? Že by ty sny znamenaly, že…“
„Neznamenaly nic, Benji, sou to jenom sny. Stejská se Ti, to je všechno. Měl bys eště spát, no tak… lehni si, to je v pohodě. Zejtra ho uvidíš ve škole, bude ready.“
„Stejská se mi… jo, to bude tim. Máš pravdu, chybí mi.“ Lehnul si a zavřel oči. Dneska to šlo dobře, někdy sedí hodinu v posteli a přemejšlí. Teď už znova usínal. Měl sem o něj vždycky strach, není to dobý, když se mozek moc přepíná, bylo toho na něj hodně. Nikdy mi neřekne věci, který ho trápěj.
„Zas to bude dobrý, rozumíš? Nic mu není, zvládne to.“
„Musí to zvládnout. Je už velkej… nemůžu se o něj přece pořád starat, ne, Billy? Jo, zvládne to… je to můj brácha… můj brácha…“ a byl tuhej. Roztomilost. A já na toho psychopata žárlil, jakou o něj má starost, i když je pravda, že sem jí taky měl. Paul měl sice přímej rozkaz na Joela dohlídnout, ale při tom, kolik měl pan všeuměl volnýho času, by se dalo tvrdit, že Joela viděl denně tak z vokna rychlíku a to na člověka sotva dohlídnete. Na Krysu se spoléhat nedalo a po tý mý facce sem se fakt neodvažoval se přijít Joela ptát, jestli pořádně jí. To po mě nikdo nemohl chtít. Jenže… ať sem řikal cokoliv a konejšil Benjiho tlachama o Joelovi svéprávnosti, pravdou bylo, že sem se o něj taky děsně bál. Nikdy totiž nevíte, co Madden mladší plánuje, a jestli právě nekolabuje ze zvýšený hladiny oxidu uhličitýho ve vzduchu. Strach o Joela byl každopádně oprávněnej, ale už další den sem dostal smsku, která mi řádně zamotala s makovicí. Od Koho? Od pana Maddena vyšunutého, jak jinak... Ne, kecám, fakt sem to nečekal.
*Po škole na střeše. Bráchovi ani slovo. Joel M.* A teď si umíte představit, kolik otázek se mi v tu chvíli vyrojiho v palici. Mazéééc! Zrovna sme s Benjim vstávali do školy a on si odskočil – stejně eště stihnem ranní šuk, než se vyplazíme z postele. Čekal sem smsku od kohokoliv, ale od Joela? On se mnou mluví? Chce se sejít? Proč? Co mi chce? Proč na střeše? Proč o tom nesmim Benjaminovi říct? „???“ Neměl sem nejmenší tušení, co se může dít, že mi píše, ale samozřejmě, zvědavej Billy už v tu chvíli věděl, že po škole zamíří přímo k odchoďáku. Nemám na to místo nejslepší vzpomínky, to teda ne… třeba mě bud chtít shodit a udělá z toho nehodu O.o Nééé.. už magořim. Joel mi nic neudělá, buď mi vynadá a zjebe mě jak dítě a nebo… nebo? Žádný nebo neexistovalo, neuměl sem představit jinej scénář, než že odejdu spráskanej se staženym vocasem. Blbeček Billy doastane co proto, však sem s tim smířenej. Byl sem nesvůj, nemluvili sme spolu. Když se to Benji dozví… bude mu to vadit? Neskončim nakonec já, jako ten nejhorší, co mu zatauje informace? Proč je Benj vždycky ten, co nic neví? Né, já nechci mít hlavní roli v týhle story, je to hrozný… to sou nervy. Moje bezvýchodný situace se stanou legendou, to vám povim. Musim mu ale odepsat. *Budu tam. Tu facku mi promiň. Billy.* Když… já nevim, jestli bych se mu omluvil z očí do očí a tohle bylo jistý. Uf… a teď už jenom na to celej den nemyslet. To pude dost těžko, vzhledem k tomu, že dneska mám dost hodin. To zas bude den.
„Co se mračíš? Nevyspal ses dobře?“ Co? Ehm…
„Jo… teda, ne… vyspal sem se v pohodě, jenom sem se zamyslel.“ Už sem se zmiňoval o mých kvalitách ve lhaní? Nulové. Benji se na mě zadíval, byl jenom v bílejch boxerkách a pak se rozešel k Damianovu pelechu, kde si kleknul a rozhodnul se, že ho vzbudí. No volba jak noha. Kočnu né! Už né! Ten kocour si ho za ty tři tejdny oblíbil snad jako nikoho a Benji ho tahal jako dítě, co dostalo sví kotě a musí ho všude vláčet sebou. Eště, že Damian neměl vodítko a obojek, to bych jim fakt křenil. Damian samozřejmě neprotestoval, páč já se s nim mazlil málokdy, zato Benji, ten se mu věnoval kdykoliv, když zrovna nebyl se mnou. Po chvíly, kdy se ta černá bestie konečně uráčila zvednout hlavu, se na mě Benjamin usmál, popadnul Damiana pod předníma packama už ho táhnul k nám do postele. Hey! Já se chtěl milískovat s Tebou, ne s tím… sakra! To mi neprojde! Uvelebil si kocoura na klíně na peřině a na mě zbylo jenom jeho rameno o který sem se mohl opřít. Lepší, než drátem do voka. Ach jo…
„Kdo Ti psal? Byl to Joel, že jo?“ Prosim? Slyšel sem dobře? Jak o tom k čertu….
„Joel? To sotva, víš, že spolu nemluvíme, psal mi Paul, že…“
„Billy, no tak!“ Au, to byl fakt hnusnej pohled. „Nelži mi, jasný? Nebo to mám dělat taky? Mám Ti lhát?“ Ne… to ne… sklopil sem oči. Byl sem v tomhle jasnej. Průhlednější, než igeliťák… Musel slyšet zvonění zprávy a pak, když mě viděl, došlo mu, kdo to byl. Sem se musel ksichtit fakt zajímavě. Dobře, vzdávám se. Ježiš, no chápete to? Já ne!
„Chce se se mnou sejít. Nemám Ti o tom řikat.“ k***a! Sem na pěst!
„Kdy?“
„Dneska po škole.“ No já mu to snad všechno vyklopim, ne? Vidíte to?
„Půjdeš tam?“ Co mám říct, co mám říct?! ERORR
„Ehm… no, nevim, já bych…“
„Běž.“ Vyhrknul najednou, že mě to úplně vodrovnalo. Myslí to vážně?
„Co? Ty chceš, abych tam šel? Proč? Vždyť já sem na Tvý straně a on Tě…“
„Billy, není žádná moje a Joelova strana. To, že mě nenávidí, je jedna věc a ty s ní nemáš nic společnýho. Tobě nic takovýho neřek a podle všeho o tvý přátelství stojí a fakt mě to těší. Ozval se ti… to je víc, než… než udělal pro mě, nebo já pro něj. Sme si najednou tak cízí, víš? Nemáš sourozence, tak asi nerozumíš, jak se cejtim, nebo jak moc se vo něj bojim. Zaslouží si někoho, jako seš ty, dobrýho kamaráda a…“
„Jenže já sem Tvůj kámoš!“
„A on je můj bráška,“ usmál se mě smutně Benji, když hladil Damiana. „Uděláš pro mě něco, Billy? Prosím…“
„Jasně.“ Všechno na světě, jenom…
„Řekni mu, že je mi to líto a že ho mám rád. Chtěl bych se vrátit domu, ale… ne, neříkej mu nic. To bude nejlepší. Jenom mi pak řekneš, jestli je v pořádku… to je jediný, co mě zajímá. To je to jediný důležitý… aby se měl dobře.“

A tak sem tam šel.
Nejlepší volba toho dne a bejt sebou, rozmyslel bych si to při poslední hodině s tim, že čím dřív budu doma, tim dřív si to s Benjim rozdáme, ale… slíbil sem, že se s Joelem sejdu. A tak sem tady – na střeše obchoďáku, je půl třetí odpoledne, pode mnou choděj lidi nakoupit a jak tak koukám, půlka světa se rozhodla krmit se zdravě. Vono na tom Joelově stravování asi něco bude, i když teda Joel je extrém, to jo. Sednul sem si na kraj, přehoupnul nohy dolů a počkal. Eště tři minuty, příde, to sem věděl, páč on je dochvilnej a kdyby mu do toho něco vlezlo, tak napíše, nebo zavolá. Jako nervy sem měl slušný, to zas jo, protože sem nemoh přijít na žádnej důvod, proč by se Madden druhej chtěl se mnou scházet. Každopádně ale nehodlám bejt prostředník mezi nim a Benjim. Takový to: vyřiď mu, předej, vzkaž a tak dále. To v žádným případě, nejsem poštovní pták. To zrovna, pche…
„Hlavně neskákej, byla by to škoda,“ uslyšel sem za sebou a otočil se. Trochu mě to polekalo, ale naštěstí sem asi podvědomně čekal jeho hlas. Byl tam. Na hlavě černou kšiltovku, přes pusu bílou roušku, černý vypasovaný tílko, volný džíny a červený plátěný kecky. A já byl - čelist na zemi. Pane Bože, kde je Joel?! Tenhle kun*ák, že je mladší Madden? To si děláte srandu… slušííí mu to a to nehorázně, mazec! Počkat, vidim dobře? To snad není možný, přibral! Joel přibral! Tahejte vlajky a vyhlašujte státní svátky, protože tohle tělíčko nevypadalo, že by mělo kolabovat. A k mý smůle přibral na těch strávných místech… měl dokonce i zadek a konečně bříško! K mý smůle řikám, protože některý ty křivky, ty byly Benjiho... jo, jo byly jeho a bylo to znát. Mňau… Moment, moment… z čeho se raduju... on je pan zlej.. on je záporák, on je… dokonalej. Prostě mě odrovnal. Koma! Takhle sem Joela Maddena eště nikdy neviděl a tak sem se pokoušel si ho vtisknout do paměti, abych ho pak Benjinovi popsal… bez těch citoslovcí samozřejmě. Áááá… pořád to nechápu! Tohle je Joel, tohle je Joel, tohle je Joel! Billy, natáhni sliny a zavři už hubu, když se něčemu divíš. Bylo by dobrý, kdybys něco řek… to by bylo dokonce k tématu. Ehm… cože to Joel… jo, že by byla škoda, kdybych skočil. Nemám to v plánu, dítě…
„A-ahoj.“ Ahoj? Kriste Pane, Billy, víš co? Radši skoč… aspoň uděláš dojem.
„Překvapenej?“ Ukázal na sebe a otočil se dokola, abych si ho prohlíd. Překvapenej? Hochu, já sem uplně na větvi, to si zapiš za uši.
„Trochu… dost.“ Poznamenal sem a stoupul si. Nebyl sem si moc jistej, co má tohle všechno znamenat a… fajn, fajn, přiznávám, Joel byl nehoráznej. Byl někdo úplně jinej a… líbil se mi. Konečně se z něj klubal pravej Madden a to je něco pro moje hormony.
„Benji bude asi rád, když mu povíš, že nejsem mrtvej a ani neumírám. Pět kilo, věřil bys tomu? Za tři tejdny… i když, nechci zase přibrat moc, nevim… už teď se cejtim trochu nesvůj a…“
„Vypadáš skvěle,“ vyhrknul sem, aniž bych nad tim přemejšlel a on se mi podival do očí. Zjevně to nečekal tak napřímo a já teda taky ne. Ohromuju sám sebe. Pak uhnul pohledem – rozpaky. Williame, dávej si bacha na pusu, jasný? Jeden Madden ti nestačí? A k tomu ani nejni Tvůj, sklidni hormon. Nepřeslechnul si něco?... Halo? Zapni mozek, debile! „Co… jak víš, že mu o tom budu říkat? Psals, ať mu to neřikám a já sem…“
„Je to můj brácha, jasně, žes mu to to řek. I když si teda myslim, že to na Tobě poznal, když sem Ti napsal a donutil Tě to říct.“ Sakra, k čemu tady teda sem, když si ti inteligenti čtou myšlenky. Si ze mě dělaj prdel, ne? Dvojčata… a to sem nikdy nevěřil, že tenhle přenos informací funguje. Čekujete to taky, jo? Nestoudnost… že bych nakonec vyfasoval tu roli poslíčka? Pak si Joel stáhnul roušku na krk, abych mu viděl do obličeje. Bylo znát, že už nemá ty propadlý tváře a dostal i hezkou barvu. Kdo by k čertu řek, že pět kilo udělá s tou sušinkou takový divy. Muselo to bejt víc…
„Dobře, tak když víš, co dělá on a on ví, co děláš ty… tak co tady k sakru dělám já?“ Čas přejít k věci. Zbytečný tlachy o tom, jak je teď pěknej a eště by nějaký to kilo snes, si necháme na jindy. Joel nahnul Maddenovsky hlavu na stranu a trochu našpuli rty, než se ušklíbnul a položil mi otázku. Od kdy odpovídá na otázky otázkama? Nesnášim to.
„Už Ti to Benji řek? Jsou to tři tejdny, počítám, že toudle dobou by se už měl vymáčknout.“ Heh, uniká to jenom mě, nebo i vám? Nějak si přijdu jak v říši divů a Joel je bílej králik.
„Vymáčknout? Co mi měl říct? Poslouchej Joeli, jestli je to jedna z Tvejch her s lidma, tak Ti na to se*u, nemám tady co dělat.“ Fakt sem neměl náladu na to slovíčkaření, takže jestli nechtěl bejt konkrétní – poroučim se.
„Celej život je hra a já nehodlám bejt figurka, což znamená, že sem hráč. Benji by Ti měl říct, že Tě miluje, ale neřek Ti to, jinak bys okamžitě věděl, o čem mluvim. Byli ste spolu celou dobu, to je divný… typoval sem ho na tři tejdny a ono…. Asi to bude chtít eště čas.“ Čas? Co to.. Hey, hey, hey, brzdi. Co miluje… kdo, kdy? No to bylo na mě moc rychlý a moc info najednou. Zamračil sem se a ustoupil stranou. Co to má znamenat? Sakra… o čem to zase mluví? Vůbec sem to nemoh pobrat.
„Co to meleš? Cos typoval? Já myslel, že končíš, že s náma nechceš mít nic společnýho, vždyť si řikal, že…“
„Billy, Kriste Pane, myslíš ty vůbec někdy hlavou a ne pérem? To sis fakt myslel, že celá ta komedie u Paula byla opravdová? No to snad, ne, že ne? Jakože hrát umim, to vim, ale hysterka nejsem ani ve špatným filmu, to promiň.“ A v tu chvíli… stěte div se, mi to začalo docházet. On to celý… no to ne… jakože… s tim, co řek a… vypadalo to, že… a tvářil tak důvěryhodně a přitom… NO TOMU NEVĚŘIM! Ne, ne, ne… to bylo jenom jako? Jenom hra? Joel by toho schopnej byl, je takovej, ale proč by to… Billy, mysli, dejchej, mysli a dejchej. Udělal sem si pro sebe otočku, abych to byl schopen vstřebat, ale to nešlo. Vždyť brečel, řek, že se stydí za Benjiho, že všem ubližuje, že ho nenávidí, že se těší do ústavu, že je všechno jeho vina, že už ho má plný zuby, že… „Je to tak… chtěl jsem vám dát čas, možnost bejt spolu, protože dobrovolně by mě brácha nenechal samotnýho a tys ho potřeboval u sebe.“
„Takže tys… no nekecej! Tys to celý zahrál?“
„Jo.“ Pokrčil ramenama, jakoby nic.
„Celou tu hádku? To hysterčení?... Takže se na něj nezlobíš? Psals, že ho nenávidíš, to přece…“
„Blázníš? Je to můj brácha. Už teď se mi stejská, že ho nemám doma. Bojim se, že mi to nevodpustí. Snad mu to vysvětlim. Doufám, že mi ho brzo vrátíš… idiota.“ Chce ho zpátky? Po tom všem? Benji mu odpustí všechno na světě, to sem nemusel bejt ajnštajn, abych to věděl.
„Joeli, ale… já to nechápu. Pročs to udělal?“
„Protožes to tak chtěl.“
„Cože? Já?... co to sakra…“
„Miluješ Benjiho tak moc, že neuvěříš ničemu špatnýmu, co o něm řeknu. Neuvěříš tomu ani, když to uvidíš, neuvěříš ničemu, protože moje dvojče je Tvůj Princ, Popelko. Neschvaluju to, páč Benj je heterák a vim, že vám to nevíde, ale zasloužíš si šanci, Billy.“
„Pomaháš mi? Proboha, proč?!“ Slyšim fakt dobře? No nevěřim…
„Tak nějak…sem zvědavej, jakým způsobem se to asi podělá. A podělá se to… tím si můžeš bejt jistej.“ Aha, milý vyhlídky. Dík za podporu. A je hrozně fajn vědět, že ste pěšák na šachovnici někoho, kdo má o dost větší IQ, než vy a využívá ho. Jo, to je potěšující. Hajzlíku. Ach jo…. Fajn, fajn, dejme teda tomu, že to zahrál… i když pro mě by to byl nadlidskej výkon a určitě bych se u toho začal tlemit, jak se znám, jenže, pořád mi jedno nehrálo.
„Okey, beru to, že to byla inscenace a bejt to na mě, dám ti hlavní roli v nějakým velovečeráku, ale co s tim má společnýho Benjiho: miluju Tě? Sám si řikal, že nám to nevíde, že je to heterák a čert sežer mojí šanci, pročs sakra udělal takovou megalomanskou debilovinu a navykládal mu takovejch výčitek? Víš, jak ho to vzalo? Víš vůbec, že má zlý sny, ve kterých umíráš, a on ti nemůže pomoct? Bolí ho, že…
„Ježiš, nedělej z něj mučedníka, je to Benji, vylíže se ze všeho,“ mávnul nad tím rukou, jakoby to bylo nepodstatný. No ten se mi snad zdá. Já se můžu zbláznit, aby se Benj netrápil a Joelovi je to… škoda slov. „Jo a o tý noci před čtyřma rokama sem věděl, nemusel ses s tim tasit před všema, abys zachránil situaci. Bylo to trapný a ta facka… Billy, Billy, zklamals mě. Smutný.“ Povzdychnul si teatrálně, než se na mě vážně podival a to ste poznali, že už si nedělá srandu. „Benji je ten nejlepší brácha na světě, Billy. Já to vim a znám ho, vim kolik snese a kolik už ne. Nejsem idiot a nepřekračoval sem hranici, neboj. Kdybych chtěl, povim mu věci… - neumíš si předsavit, co by to s nim udělalo. Jenže ho mám rád, ale ty víc. Přeju Ti ho, a snad když budete spolu… víš, vždycky když se fakt zamiloval, řek to tý holce po třech tejdnech, tak sem myslel…“
„… že když nás přiměješ bejt spolu, taky mi to řekne, že jo?“
„Hodně sem na to sázel, jinak bych nehrál hysterku, ale…“
„… spetl ses. Benji mě nemiluje.“
„Je mi to hrozně líto, Billy. Opravdu.“
„Jo.“ Ticho… Nikdo si neumí představit, jak moc to bolí. „Mně taky.“

Dostal sem dopis od Joela pro Benjiho, kterej prej mám předat, až se to mezi náma pokazí a když byl Joel přesvědčenej, že se to stane, tak se to stane. Nemám žádný pochybnosti, když se vědma vyjádřila o naší budoucnosti skepticky, budu jí brát takovou jaká je – skepticky na ho*no. Ale… stejně to eště zkusim… mám na výběr? Cestou dom sem si to přehrával celý v palici a děsivý na tom bylo, že to do sebe zapadalo. To ráno u doktora a scéna tam, že pude do ústavu. Eště mi to vysvětloval, abych to případně Benjimu moh vysvětlit. Pak využil tý rvačky u Paula, svýho bráchu zná a věděl, že se bude rvát. Postavil se k Chrisovi tak, aby ho Benji musel odstrčit, když po Kryse půjde a zbytek byl moc pěkná fraška, která nám zamotala s makovicema. Jak někdo může myslet tak moc dopředu?! Jak to vůbec může vyjít? Mohlo se něco pokazit… vždyť sem za Benjim vůbec nemusel vyběhnout ven, ale… on mě eště provokoval a já na just sem za Benjaminem šel. Má nás všechny v malíčku ten hoch… nezdá se a nikdo ho nezná, ale Joel Madden je zatracenej psychopatickej génius. Zvrácenec jeden. Brr, začínám se ho bát… O.o
Schoval sem dopis do batohu a vymejšlel si výmluvy pro svýho prince, i když… k***a, já neumim lhát! Ale nesmim mu to říct, nesmim! Billy, teď se musíš snažit, okey? Jdi do toho, jdi do toho… to chce klid. To dáš, buzíku Billy! Otevřel sem dveře do svýho pokoje a…
„Nedívej se! Je to překvapení!“ Eště, než sem stačil cokoliv zahlídnout, už sem měl na ksichtě černej šátek a v rukou Damiana, že prej musíme počkat, až to bude hotový. Až bude hotový, co? To dřív budu hotovej já! Ale to je můj pokoj! Hey! Nemůžeš mě nechat s tou bestiíí na chodbě! Děsně mě ale lákalo to překvapení, co pro mě Benji měl. Benji a překvapení a teď nevíte, jestli se máte radovat, nebo spíš se proklínat, že ste si něco takovýho nastěhovali do baráku. To bys zas jednou nápad, co? Víš, Billy, až zas jednou dostaneš stupidní nápady zachraňovat sví kámoše, nech si je laskavě pro sebe! Proč já?
A tak sme s mojí mazlivou černou morbidní kočkou dřepěli na chodbě a čekali, až dostaneme povolení zabíjet – vstoupit dovnitř. Damian se rozhodnul, že mě poslintá, protože to někdy dělal, jak byl rád, že ho někdo mazlí. Fůůůj… umíte si představit můj výraz ve chvíly, kdy mi na mojí epickou gothickou mikinu kapaly Damiání slinty. Eee! A to mi ten bastard otevřel až za půl hodiny! No já myslel, že tam pojdu. Děs. Konečně smím do svýho bejváku, tak ať to aspoň stojí za to, když sem…
„Co to…“ kde je můj pokoj? Co to má být, vždyť já… svíčky, příjemná vůně vanilky a pomalá kytarová melodie sladkýho prince. Přítmý… je rozestláno a na peřině – jedna červená růže. DEATH! Všechno je dokonalý, je to skutečnost? Ohromilo mě to, zůstal sem tam stát a jenom zíral na svůj sen. To přece není pro mě! To není pro mě! „Benji, co to má zna…,“ umlčel mě jeho polibek. Líbal mě tak pomalu, tak jemně a opatrně. Moje srdce… kde mám srdce? Jeho ruce na mých bocích, batoh mi spadnul z ramen, zavřený oči, zrychlenej dech, tep neměřitelnej a pak…
„Miluju Tě, Billy.“

Můj život s Good Charlotte:

Tak dneska jedem rychlovkou, mám toho pro vás vícero. Minule jsem vám slíbila, že dostnete trochu podrobnější info o historii Šarlottů a vážně vám doporučuji si ji přečíst. Víte, někdo se narodí slavnej, někdo něco zdědí, někdo má hezkou tvářičku a někomu budoucnost naplánujou rodiče, ale tyhle kluci... Oni dřeli, aby se dostali tam kde jsou dneska.. vážně si to přečtěte a potom suďte. Možná jeden z důvodů, proč je mám tak ráda... sny se mohou splnit, když máte vizi a snahu. Není to tak dlouhé a dozvíte se tam, co např. psali Maddenovi do dopisů nshrávacím společnostem, čím jezdili na koncerty a zajímavosti z jejich života...
HISTORIE GC

Tak to vidíte, Joel s Benjim jednoduše zabodovali. Neměli to snadné, už proto, že jim chyběl otec a sama vím, jak je to v těžké v rozpadlé rodině. Tahle píseň... no, co říct o téhle písni, nevím, skoro pokaždé mne rozpláče a právem. Jmenuje se Emotionless (bez emocí) a zpívají v ní o svém otci, jak jim chybí a že ho postrádají... že je mrzí, že od nich odešel, když byli malý atd. Dám vám sem překlad. Písnička je živě z koncertu v Brixtonské Akademii před lety a Joel tam hned z kraje říká: "Teď neplačte." a potom "Ne, plakat je v pořádku." a právě tahle píseň mne rozpláče... prožili si toho moc, mám je hrozně ráda a cítím se, že mi rozumí a já rozumím jim. Je to jakoby zpívaly pro mě a já jim vracím slzy díků... hrozně moc vám děkuji Joeli a Benji, podrželi jste mě, když to bylo nutné a já nezapomenu.
Překlad:

Jsi šťastný tam venku
V tomhle skvělém širém světě?
Myslíš na své syny?
Chybí Ti Tvá malá holčička?
Když jsi složil svojí hlavu
Jak můžeš v noci spát?
Strachoval ses někdy
Jestli jsme v pořádku?
Jsme v pořádku
Jsme v pořádku

Byla to dlouhá těžká cesta bez Tebe, po mém boku
Proč jsi tu nebyl ty noci co jsme plakali?
Zlomil jsi mé matce srdce
Zlomil jsi naši chuť k životu
Není to OK, ale my jsme v pohodě
Pamatuju si dny, kdys byl v mích očích hrdina
Ale jsou to jen mé ztracené vzpomínky
Strávil jsem mnoho let
Učením se, jak přežít
Teď píšu jen abys věděl
Že jsem stále naživu

Ty dny, co jsem strávil
Jsou tak chladné, tak prázdné
Byly plné nenávisti
Byl jsem tak naštvaný
Jizvy běhající uvnitř
Tohohle potetovaného těla
Jsou tu věci, které si vezmu
Do hrobu
Ale jsem v pohodě
Jsem v pohodě

Byla to dlouhá těžká cesta bez Tebe, po mém boku
Proč jsi tu nebyl ty noci co jsme plakali?
Zlomil jsi mé matce srdce
Zlomil jsi naši chuť k životu
Není to OK, ale my jsme v pohodě
Pamatuju si dny, kdys byl v mích očích hrdina
Ale jsou to jen mé ztracené vzpomínky
Strávil jsem mnoho let
Učením se, jak přežít
Teď píšu jen abys věděl
Že jsem stále naživu
A stále žiju

A občas zapomenu
Ano občas.
Připustím že mi chybíš,
Říkám chybíš mi

Byla to dlouhá těžká cesta bez Tebe, po mém boku
Proč jsi tu nebyl ty noci co jsme plakali?
Zlomil jsi mé matce srdce
Zlomil jsi naši chuť k životu
Není to OK, ale my jsme v pohodě
Pamatuju si dny, kdys byl v mích očích hrdina
Ale jsou to jen mé ztracené vzpomínky
Strávil jsem mnoho let
Učením se, jak přežít
Teď píšu jen abys věděl
Že jsem stále naživu

A občas zapomenu
Ano občas.
Připustím že mi chybíš,
Říkám chybíš mi
Hej, tati...

Dál vám sem chci dát fotku z minulé neděle, kdy jsem Já a moje kamarádka Shilly Goodrem bylly venku a rozhodli se, že něco nafotíme. Při té příležitosti, jsem vytáhla svůj GC outfit (všimněte si trička) a vznikly vážně moc hezké fotky. Tuhle považuji za nejlepší. Líčení ve stylu Benji Madden, ještě jeho starý look, který jsem měla nejraději. Mimochodem, není mi 16, 17 ani 18... ano, tomuhle tvorovi je 21 ^^ (ty piercingy mám na obou stranách, jako Benji a jsou vážně pravé)

Ještě tu mám dvě novinky. Však jsem říkala, že je toho víc. Za prvé:
MÁM DRUHÉHO BILLYMANA! Háááá.. mám ho, mám ho, mám ho... a nevím, že všichni vidí Billyho jako mocného sexuálního mága Takový čaroděj.. líbí, se mi, líbí ^^ zas je to dělané jinak (tužkou a uhlem)a opět strašně překvapil... dárk end ívl tenhle boy! Děkuji moc čtenářce, co ho pro nás vytvořila. S Billym se jím samozřejmě kocháme... pro vás ostatní: ještě máte čas kreslit a vytvářet

A za druhé...
MÁME MONTÁŽ! Moje drahá Shilly Goodrem ji pro mne vytvořila musím říci.. eňo ňuno.. nemůžu se na to vynadívat ^^ Tmto jí hrozně moc děkuji, i když fotky jsem si stvořila sama a v originále Billy líbá svou přenádhernou manželku Linzy Takhle je to ale hezčí Billy a Benji, kdybyste měli problém poznat ... jsou nejvác kouzelní ... ťuťu