SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Queer Billy: Prolog

Jmenuju se William Dean Martin, ale kámoši mi říkají jednoduše Billy, teda pokud si ze mě nechtěj utahovat, to mi řeknou „buzík Billy“. Moc vtipné, ale už jsem si zvykl. Střední škola je na posměšky jako dělaná, to vám povím, jenže ne každej má kamarády jako já, který ho (mu) podržej, i když je jim občas pro smích, tak za nic na světě bych je nevyměnil. Zvlášť když jsem do jednoho z nich zabouchnutej, jak klíčky v drahým sporťáku, bohužel jsem „v něm“ nikdy nebyl a pochybuju, že kdy budu. Jop, Billy, každej není stavěnej na ptáka v zadku, jenom tvůj mozek to nechápe. Není to snadný a ten kluk to naneštěstí už nějakou dobu ví, přesto se nijak nevyjádřil a pořád jsme přátelé, pokud se tomu tak dá říct, protože když jsou dva lidi přátelé, nedělají si naschvály, no ne? Neřekl bych, že on to dělá naschvál… holky na něj prostě jdou, jak slepice po flusu, což se nedá říct o mě ani u jednoho pohlaví. Miluju potěšující zjištění.
Benji Madden, ikona, idol, lamač dívčích srdcí a marmeláda na schlíplým toustu, kterým byl jeho bratr, na něhož nedal dopustit. Benji je ten typ kluka, za kterým se okamžitě otočíte, je to rebel, krátký vlasy má obarvený na růžovo a v nich udělaný černý leopardí skvrny. Woow. Ve spodním rtu má dva piercingy a o uších ani nemluvím, je to hrozně přitažlivý. Kdybych byl co k čemu, znásilnil bych ho už tenkrát, když jsme se poznali. Jenže já na takový věci nikdy neměl koule a vím, že kdybych to udělal, Benji mi je milerád utrhne. Vždycky se nese jako pán, nemá rád nagelovaný šampóny a blonďatý bárbíny, jinak se s ním dá vyjít, ale když chce, umí bejt pěkně arogantní. Dělá do rocku, není chvíle, kdy by nebyl přistižen bez sluchátek, a oblečením se vrací do let Kissáků a Led Zeppelin. Drsnej týpek, řekli byste si, ale Benji byl v jádru dobrá duše, co se tvářila, že jí svět ublížil a ona mu to musí vzhledem vracet. Miluju, jak vypadá, miluju, jak mluví, jak se tváří, jak dejchá, jak se dívá, jak se směje. Miluju, když neví, co si v některých situacích myslím, bylo by to zlý – pro mě. Když je řeč o zlým světě, musím zmínit dalšího z naší party a to Benjiho dvojče, Joela.
Joel Madden, vyšší, hubenej, černý vlasy rozcuchaný a kdyby pořád nevypadal jako oživlá mrtvola na pokraji zhroucení, byl by to žhavej kluk, co stojí za hřích. Jenže náš drahý Joel je konspirační blázen, jo, tak bych to nazval. Je posedlej zmanipulovaností světa, kde všichni okolo jsou ti špatní, co nás chtějí zabít miliony možnými způsoby a pokud možno tajně. Hustý, co? Někdy se bojím, že mě Joel zabije bludy, co čte na netu a pak nás jimi krmí. Moc toho nesní, páč věří, že vláda otravuje lidem jídlo, aby zredukovala počty obyvatel, a když už jí, pečlivě si přečte hodnoty na obale potraviny, i když je jasné, že jim stejně nevěří. Na rovinu – kdo jim věří? Když má dobrou náladu, tak do školy ani nepřijde s rouškou přes ústa, aby nevdechoval jedovatý vzduch. Má jich doma zásobu, dokonce i barevný, dělá si je sám. Billy, to je kluk pro tebe – švadlenka. Bere to moc vážně a já osobně si myslím, že mu z toho jednou přeskočí. Je to vegetarián a po většinou samotář, když ho teda Benji nepřemluví, aby šel ven s náma, což se zdá jako nadlidský úkol s tím, jak vypadá Joelův pokoj. Sterilnější místnost neznám. Vyjít ven je pro něj jako přímej střet se smrtí. Zaútočí na něj miliardy bakterií, otrávenej kyslík, jedovatej hamburger a voda s příměsí jedu na krysy. Ubohej Joel, takhle končí velcí myslitelé. Když jsme u velikosti, je tu taky Paul.
Paul, přijmení prej není důležitý, protože umělci, co se zapisují do dějin prý přijmení nepotřebujou - všichni si je pamatujou. Podle mě na ně všichni taky jednoho krásnýho dne zapomenou, ale to jsem Paulovi raději neříkal. Fajn, tak tohle je Paul - budoucnost umění, ač už je tím myšleno cokoliv, protože nejspíš není nic, co by v tomhle ohledu Paula nezajímalo. Chodí do výtvarnýho kurzu, na hodiny klavírní hudby, umí hrát na basovou kytaru. Má napsanou knihu a jen čeká na vydavatele, kterej by byl na tolik inteligentní, že by jeho dílo neodmítnul, jako ti ostatní před tím. Mez námi, já ten text četl… pokud vás zajímá, jak těžkej může bejt život kluka v pubertě, kterej má všechno, na co si vzpomene, přečtěte si to. Těžká biografie. Tvrdí, že na pravýho umělce je málo zahořklej a cynickej, já říkám, že to chce čas a všechno přijde. Jo, s Paulem vycházíme dobře, je to skvělej kluk, i když se nedá říct, že by byl zrovna magnet na holky. Má delší blonďatý vlasy, je trochu silnější, ale zas neznám nikoho, s kým se tolik zasměju. Je to v pohodě týpek, mozkovna nic moc, ale žádnej umělec nebyl chytrej, no řekněte. Ten kluk hýří optimismem, jako nikdo. Ale každá mince má dvě strany a naší odvrácenou stranou byl Chris.
Krysa Chris, tak jsme mu říkali. Byl všude, kde se dalo něco ukrást, prodat, koupit, vyměnit, prostě zpeněžit, Jo a taky byl na drogách, ale dokud nám je nevnucoval, byl okey. Krysa k nám patřil i nepatřil, vždycky se objevil a zase zmizel, ačkoliv když šlo o párty, nešlo s ním nepočítat. Byl tak trochu záhada, věděl o každým něco, znal lidi okolo, z jinech kruhů, tam venku za zdma školy, protože se v tom pohyboval, kdežto já o něm nedovedl říct víc, než pár slov. Nikdo sme ho moc neznal, ale dalo se mu věřit. Když člověk něco chtěl, Chris to obstaral, no problemo. Holil si hlavu na pleš, byl akorát vysokej, štíhlej, sem tam nějaká kérka a chodil ve svý oblíbený šedočerný mikině. V obličeji byl jemnej, jako holka, ale oči kazily ten dojem. Hold v těch sračkách lítal moc dlouho. Nevodsuzuju ho, to ani nemůžu, dokonce nechci tvrdit, že sem si to nikdy nevzal, jasně že jo. Každej to potřebuje zkusit, aby se naučil lítat – v mým případě padat, když jsem vylítl z třetího patra, ale to je na dlouho. Chris byl dobrej kluk, a když to řikám já, bude to pravda. Jenže Billy, tys nikdy neměl čuch na lidi. Víte co? Radši mi nevěřte.
No a nakonec jsem tu já „buzík Billy“. Že mám radši chlapecký zadky, jsem zjistil někdy v osmí třídě základky, zrovna ve chvíli, kdy se mi vylilo pití na kalhoty. Můj nejlepší kamarád mi to tenkrát čistil papírovýma kapesníkama. Do teď si vzpomínám na ten pocit, kdy měl svý ruce na mým rozkroku. Když sem se mu o měsíc potom svěřil, že sem teplej, už se mnou nikdy nepromluvil. Nediv se, blbečku, když bylo jasný, že prahneš po jeho péru. Věřte, že to bylo hodně komický, když sem si ho honil s myšlenkama na něj. Ještě dneska se červenám. Billy, ty teplouši! A tak se to se mnou vezlo, přes devítku až na střední, kde jenom málo lidí chtělo být něco s buznou, řiťopichem, homokládou, nebo čímkoliv, čím mě nazvali. Člověk žasne, kolik homosexuálních výrazů existuje. Jednou si udělám seznam. Naštěstí v tý době se k nám přistěhovali dvojčata a těm bylo srdečně ukradený, jestli jsem nebo nejsem na kluky. Bejt jima, hlídám si prdelky. Byl sem v pohodě, tak se se mnou bavili a s Benjim se z nás stali nejlepší přátelé, i když se člověk musel přenýst přes tu jeho starostlivost o Joela. Toho zajímalo kde co, pořád se pídil po nových informacích, co si budem říkat, dávno překročil hranice vědomostí týhle školy a pokud z něčeho nedostal za výbornou, tak to bylo jen tím, že právě přemýšlel nad něčím důležitějším, než byl test. Bráchové byli nerozluční, jeden druhého si hlídali, to bylo hezký, ale Benji měl někdy dost na pilno, když musel sourozenci připomínat, že by měl něco jíst, protože Joel byl často mimo tenhle časový rámec. Benji byl zase často v ředitelně. Každý máme něco, no ne?
Zpátky ke mně. Jsem celkem vysokej – na buznu XD, nejvyšší z nás kluků, mám krátký černý vlasy a hnědý oči. Taky hodně patrný lícní kosti a dovolím si tvrdit, že jsem hezky rostlej. Vždycky sem byl sušinka, už od mala a taky sem kvůli tomu dostal párkrát pěkně přes držku. Pravda, neuměl sem se bránit, já ubohá holčička, co? n****t! I když tu většinu roku svítí slunce, není zřejmý, že by se to na mě nějak projevilo, protože mám dost bledou kůži a pod oči si maluju linky. Moje oblíbená barva je černá. Moje oblečení je černý. Moje kočka je černá, můj pokoj je černej a můj pohled na svět vidím v dost podobných barvách – vždycky sem byl realista. Jsem ten typ temnýho nenápadnýho člověka, kterýho je lehký přehlídnout, pokud vás tenhle styl života neimponuje. Miluju svůj svět, bohužel pro mě, jsem jedinej.
Co dělám rád… nedělám nic rád. Co se týče zahořklosti umělce, jsem v tom jednička a Paul by se mohl učit. Cynismus je mé druhé já, tedy pokud právě nemlčím, protože mi výmluvnosti nebylo dvakrát shůry dáno a když nemusím, tak se nevyjadřuju. To ale snad neznamená, že jsem naprostej sociál. Poslouchám hudbu ve volným čase, většinou něco tvrdšího…. Heh, jasně… - musím mít rád tvrdý věci. Taky občas čtu něco „užitečnýho“, což se ovšem nedá s Joelovými geniálními znalostmi srovnat, a když se hodně nudím, vytáhnu skateboard, nebo BMXko a jedu si pročistit hlavu. Nic extra, jsem nudnej. Pokud jde o vztahy – tragédie, nebo spíš komedie? Neptejte se. Jestli doufáte, že už nejsem panic, jste naivní, protože ono je vážně hodně málo kluků, který by chtěli někomu otevřít svá zadní vrátka, nemluvě o tom, že mi nejde o sex, ale o vztah. Bože, dost! Přijdu si jak holka. Při týhle debatě se často dostávám do rozporu s Benjim, kterej už svý sexuální úlety ani nepočítá, čemuž se nedivím, když má na každým prstu tři holky a zbytek stojí ve frontě. Jemu jsou nějaký vztahy volný a jenom si užívá života. To povzbudí. Já si s radostí můžu podat ruku s Paulem, ten jedinej ví, o čem přemýšlím, když se zasněně dívám po Benjaminovi, jak sahá na prdel nějaký holčině z o rok mladšího ročníku. Nic příjemnýho. Upřímně – na blití. A jakmile to dojde tak daleko, že se nabídne Chris, že mi někoho dohodí, odcházím zklamaně ze scény, léčit se z deprese, která ještě ani nezačala. Beznadějně zamilovanej, idiot, gothic, cynik a homosexuál. Tak to jsem já, Billy Dean Martin. Buzík Billy.

______________________________________________________________

I když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš... Ďábel změní Tebe...

Dodatek autora:: 

Už jsem sice říkala, že ro veřejnost netvořím... netvořím...
proto taky neočekávám, že by o Billyho mohl být zájem, spíše si tedy píšu pro sebe a tohle ani není psaní, ale ztráta času, která mne neuvěřitelně baví.
...není to úplně Real FF, spíše hudební FF a kdo pozná na nakou kapelu, příští kapitolu mu věnuji... pokud tedy nějaká bude a pokud to někdo bude číst.
Tohle je prolog, tak neočekávejte příběh, spíše seznámení s postavami a trochu Billyho humoru. V tomhle duchu bude psaná celá povídka...
No, tak asi... příjemné čtení,heh...

4.96154
Průměr: 5 (26 hlasů)