Queer Billy: Part 1 - Párty, Benji a já abych se šel voběsit

Stál jsem na chodbě, byla dlouhá přestávka a díval jsem se z okna. Ne, že by tam bylo něco zajímavýho, to zas ne, tenhle pohled sem důvěrně znal. Před školou se shromažďovali kuřáci, co si zapalovali, feťáci, co si šňupali a zamilovaní, co se oblejzali. Klasika, den jako každej jinej, jenom mi prostě nebylo moc dobře. On to nebyl pocit nic moc, když se musíte dennodenně dívat, jak se všichni Ti lidi ochutnávaj a ochmatávaj a sami se cejtíte jako odpadek, do kterýho člověk ani nemá ten soucit kopnout. Billy přiznej si to, seš ubožák a takovej i zůstaneš. No není to krásný, když má člověk jistotu do budoucna? Jistota osamělosti, to bylo jediný, s čím bylo možno počítat. Lidi okolo mě ignorovali, jenom procházeli, jako když mě nevidí a popravdě, radši by mě asi neviděli. Byl jsem jenom něco vysokýho, štíhlýho v tmavých barvách, o čem se vědělo, že se k tomu nemá přibližovat, jako když rodiče řeknou dítěti, aby nestrkalo ruce do ohně, že se spálí. Na týhle škole já byl oheň a nikdo neriskoval ani drobnou popáleninu. No, co si budem říkat, spíš sem dohasínal stejně, jako moje naděje. Bylo mi ze sebe dost na nic a cejtil sem v sobě zlost na to, jakej jsem. Možná, že kdybych byl hetero, žilo by se mi líp a nemusel bych každej debilní den rozjímat na téma: proč nikoho nemám. Povzdych sem si a měl jsem v plánu vrátit se do třídy, protože tohle nemělo smysl. Buzík Billy je zoufalec.
„Hey, Billy, počkej, chlape!“ Ozvalo se z druhý strany chodby, když někdo vylez do schodů a dal si tu práci aby mě našel. Ten hlas poznám kdykoliv, miluju ho. Benji. Rozbušilo se mi srdce, ale to vždycky, když je blízko, i když se známe takovou dobu. Billy, nevyšiluj jasný? Beztak od tebe nechce nic důležitýho. Schválně – zeptá se mě, jestli dneska nepřijdu k nim, že pořádaj večírek. Počkal sem, až mě dožene a oba sme se opřeli o topení u okna – on zády, já se pořád díval ven, abych se na něj nemusel soustředit.
„Kde máš brášku?“ Zeptal sem se nezaujatě, protože většinou se všude pohybovali spolu. Měli to bejt siamský dvojčata, řekl bych, jen nevím, jak by přežili, aniž by jeden nezabil toho druhýho a nevláčel sebou jeho mrtvolu. Heh, komická představa.
„Dneska je doma, nevím. Možná je blbá konstelace hvězd, nebo zvýšený procento ozonu ve vzduchu, ráno něco mumlal, ale neposlouchal sem,“ pokrčil rameny, jako když je mu to jedno. Věděl jsem ale, že si dělá starosti. Pokud je Joel doma sám, kdo ví, co ho napadne a bohužel je natolik inteligentní, aby hacknul třeba Oblast 51.
„Doufejme, že nebude volat FBI, jako posledně a nenahlásí půlku senátorů, jako velezrádce, co nám zatajujou informace,“ podotknul jsem, Benji se zasmál, s bráchou měl dost bizardní příhody. Nebylo by to poprví a určo ani naposled, co se Joel rozhodl vzít osud planety do jeho rozklepaných rukou, proto bylo fajn, když na něj někdo dával pozor.
„Jo, to by se mi teď nehodilo, kdyby přijeli fízlové k nám domů, protože večer děláme s bráchou párty a…“
„S bráchou?“ Podivil sem se. Bylo mi jasný, že Joel musel spíš souhlasit, než že by to navrhoval, protože čím lidí okolo něj bylo, tím líp. Většinou se zašil do svýho pokoje a tam tu divočinu přečkal. Benji protočil oči a drcnul do mě. Jenom se nerozsypej, Billy, pokaždý když se tě dotkne. Benjamin je hodně kontaktní člověk, jenom… asi neví, co to se mnou dělá. Bože, já bych ho… Je vždycky tak v pohodě, a děsně mu to sluší. Taky úžasně voní. Billy - dost!
„Fajn, fajn, rozhodl jsem se sám, ale Joel souhlasil… neměl, pravda, moc na výběr,“ přiznal nakonec a pak se nahnul, aby se na mě podíval, protože já jsem samozřejmě dál čučel z okna, jakoby nic. Trochu našpulil rty a konečně se zeptal. Pche, jako bych to nevěděl.
„Takže?“
„Takže?“ Opakoval sem po něm a poprví mu ten pohled oplatil. Bylo to, jako čelní náraz s múzou = smrtelný.
„Nedělej blbýho, přijdeš?“
„Abych tam celej večer seděl, pil, odmítal Chrisovi drogy a byl terčem pohledů a pomluv? Jasně, že váháš…,“ odpověděl sem sarkasticky. Bylo mu jasný, že se mi tam nechce a zamračil se. Nicméně sem měl pravdu, jako vždycky. Lidi nejsou nic pro Tebe Billy, buď doma a oddej se sebelítosti. To dělám často, zvyknete si.
„No tak, Williame,“ zaculil se. Věděl, že tohle oslovení nesnáším.
„Řekneš to ještě jednou, Benjamine a prohodím Tě tím sklem,“ zavrčel sem na něj. Dneska mám fakt náladu pod tři psi a radši bych nikoho neviděl.
„To bys neudělal,“ vypláznul na mě jazyk. Provokatér.
„A proč by ne,“ pokrčil sem ramenama a opřel se čelem o sklo. Tahle debata byla o ničem. Nejdu tam a hotovo. Už jsem se rozhodl. Jenže Benjimu šlo vážně o to, abych tam byl, protože se uchýlil ke krajním možnostem, které používal jen ve vážných situacích, kdy mě potřeboval někam dostat. A jestliže udělal to, co udělal, není divu, že sem mu odsouhlasil všechno. Naklonil se ke mně, dal mi pusu na rameno a zašeptal.
„Třeba… protože mě miluješ?“ A měl mě. Hajzlík. Ten parchant ví, co na mě platí. Musel jsem se smát, byl hroznej. Billy, měl by ses stydět, ty sketo.
„Ty vyděrači!“ Nařknul sem ho škádlivě.
„Takže přijdeš?“ Zajímalo ho, když se odtáhnul a upřel na mě pohled.
„Bez Paula nejdu!“ Oznámil jsem, protože náš milovaný umělec byl jedinej, kdo se mnou na takových nudných akcích, který sloužili jen k tomu, aby si Benji vrznul s více, než jednou holkou najednou, udržoval hovor. Už to vidím, jak s ním skončím u televize, budeme požírat popcorn a on do mě bude hustit renesanční umělce, co mají jen křestní jméno, bez přijmení, zatímco barák se vylidní a jen z Benjiho pokoje budou slyšet ty… šukající zvuky, kvůli nimž se pak zvednu, odejdu si to na záchod udělat a budu si představovat, že to dělám s mým nejlepším kamarádem. Není to sranda? No… a jaká. Bože, prosím, ušetři mě honitby na záchodě!
„Paula sem dávno pozval a víš, co řekl?“
„Bez Billyho nejdu!“ Jako bych ho neznal.
„Bingo. Řeknu mu, že přijdeš,“ mrknul na mě. Ach, ten jeho úsměv, sem z něj hotovej. Takhle to dopadne, když se zamilujete do heteráka. Jsem troska s bolavým zápěstím.
„Okey, budu tam.“ Vidíte mě? Debila. Tak sem na to nakonec kejvnul. Oprava: nepoučitelná troska s bolavým zápěstím.
„Dík, kámo,“ poplácal mě po rameni a pak z ničeho nic mě strhnul do obětí. „Pojď sem. Sem rád, že tam budeš,“ řekl a držel mě pevně. Já se nezmohnul ani na „BÉ“, protože tohle chování u Benjiho nebylo běžný a to sem začínal tušit, že se na tý párty něco chystá. Něco o čem nevím, o čem nikdo neví… měl bych to odvolat a zůstat ponořenej v sebelítosi a obviňování světa, to bude přece jen jistější. Měl bych říct, že nejdu, bude to tak lepší pro všechny zúčastněný. Měl bych ho od sebe odstrčit a jako chlap říct: co to k***a děláš? Ale já neudělal nic, jenom sem tam stál a čekal, až mě pustí. Málem jsem z toho měl zástavu, to vám nemusím říkat, a že mi stál, jak nikdy, to je pochopitelný. Jako na povel se veškerej krevní oběh soustředil v mým rozkroku a já si přišel jak nahej. Oh můj Bože, proč? Billy, jen klid, rozumíš?
„To je přece jasný,“ usmál sem se a nechal se pustit. Potřeboval sem prostor, abych se z toho vzpamatoval a taky se otočil zpátky k oknu, aby neviděl můj… však víte. Dejchej, jasný! Dejchej… a lehni!
„Tak v sedm, budu se těšit.“
„Jo…,“ povzdychnul sem si a nechal ho odejít, kudy přišel. Právě zazvonilo. „Taky se… budu těšit,“ zamumlal sem si pro sebe a uklidňoval svý životně důležitý orgány. Byly z toho vyplašenější, než já. Tak v sedm. Neměl sem tušení, co se stane a kdyby člověk dopředu věděl, že to bude jeden z nejhorších večerů v jeho životě, nešel by tam. Jenže já to nevěděl. Nevěděl sem to a tak sem tam šel, přímou cestou do pekla.

***

Už ste byli někdy na místě, kam ste věděli, že nepatříte od první chvíle, co ste se objevili ve dveřích? Ne? Vítejte na párty Benjiho Maddena! Všichni jsou zvaní, máme všeho dost, stačí si vybrat. Je libo sexy kočka na gauči? Máte jí mít. Jste raději na intelektuálky? Blondýnky? Černovlásky? Máme všechny! Malý, velký, tlustý, hubený, hezký, ošklivý, s malýma kozama, s velkýma kozama, s maxi kozama a pak ty, který nikdo nechce. Máme všechno - až na buzny. Jak se zdálo, byl sem jedinej kluk, co má zájem ho strčit do jinýho kluka, v dohledu. Bylo to pro mě zabitý, teda pokud nechcete bejt celebritou večera, protože tolik lidí, co si na mě ukázalo, by si určitě neukazovalo ani na Eminema v šatech. Bylo mi na zvracení. Všude pohlaví, který nemůžu ani vidět a moje jméno… pardon, pokud je „Buzík Billy“ jméno, lítalo z jedný pusy do druhý, teda pokud zrovna nebyla zacpaná nějakým jazykem. Mám bejvák Maddenovejch rád, to jo, ale v tu chvíli sem ho považoval za nejhorší místo na světě, kde sem se mohl ocitnout. Billy, chlapče, co tady ještě děláš? Proč se k***a neotočíš a nemažeš domů pod peřinu?
„Buzík Billy! Nazdar chlape, jak je?“ V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.
„Dík Paule, je milý Tě zas vidět… jako celej den ve škole!“ Vrátil sem mu to, ale on mě popadl za ruku a vláčel si to se mnou ke gauči, kde mimochodem vyhodil tu sexy kočku, aby si tam mohl dřepnout. Podal mi lavev s pivem, stáhl mě vedle sebe a dal mi ruku kolem ramen. Paul byl jedinečná osobnost, pochopte, nikdy ho nic nerozházelo, teda až na debaty o umění, ale vo tom já věděl bobek, takže sem se nezmiňoval. Byl fajn, pokud mi nedělal naschvály, a to on rád, ale i tomu sem se musel smát. S Paulem se nešlo nebavit, což mi v tenhle nudnej večer dost zkrátí utrpení.
„Tak… už jsi viděl Benjiho?“ Zeptal se mě hned.
„Právě sem přišel.“ Lež!
„Ach ták, no nic. Já ho neviděl od tý doby, co sem tady… dvě hodiny,“ pokrčil rameny, napil se a odložil pivo na stolek. Kolem nás chodili lidi, divně čuměli a šeptali si. Jo, jen pro informaci, Paul vůbec nebyl můj typ, to jen pro pořádek, páč je mi jasný, co si asi myslíte.
„A Joel?“ Zajímalo mě, jestli se náš pán „nadechnuseazemřu“ ukázal v hledáčku, i když odpovědět sem si mohl taky sám. Bylo celkem pravděpodobný, že ho nikdo neviděl, nevidí a neuvidí celou noc. Vůbec si neumí užívat života a mám dojem, že jednoho krásnýho dne bude souložit ve skafandru s holkou, kterou před tím pokropil savem, aby na ní nezbyla jediná bakterie. Někdy je mi ho líto.
„Joela sem viděl.“ Cože? To mě ohromilo, málokdy při bratrových večírcích vychází z pokoje. „Jo, taky sem se divil, ale několikrát tu prošel, vypadal trochu zmateně, vzal si z lednice domácí džus a zase odešel pryč. Mimochodem, vůbec nevypadá dobře, Benji by ho měl víc hlídat, ten kluk se ztrácí a pochybuju, že vezme něco do pusy. Ouuu, jednoho dne se vypaří do éteru, věř mi,“ podotknul jako by nic Paul a zahlížel se okolo. Je teda fakt, že sem Joela moc nepozoroval, byl nenápadnej a moc toho taky neřek, jenom… byl to hodnej kluk, nikdy nikomu a ničemu neublížil, pokud vím. Když – a to se stalo málokdy - se dostal do hádky, tak se stáhl jako první, vždycky byl ochotnej a takovej plachej. Fakt by mě mrzelo, kdyby to s ním šlo do háje. No co… svět je krutej a nepředvídatelnej.
„Nevšim sem si na něm ničeho, ale teda fakt, že byl vždycky mimo,“ konstatoval jsem a dál už na to nemyslel. Přeci jen, Joel nebyl moje starost. „Slyšel sem, že beze mě bys tady nebyl, Picasso,“ rejpnul sem si do Paula a ten se zasmál. Mo jo, my dva sme jak Pat a Mat, akorát náš příběh skončí pokaždé dost tragicky. Dva tragédi na scéně, no to potěš. Zajímalo by mě, kdy už mě konečně přestane bavit dělat všude atrakci.
„No jo, a víš, co já slyšel? Že ty bys tady nebyl beze mě, divný co?“ Nadhodil Paul.
„To není divný, znáš Benjiho.“
„Hajzl… dotáhne nás sem a nechá nás tady dřepět.“
„A neukáže se!“
„Určitě šuká nahoře v pokoji.“
„Nech toho, budu zvracet…“
„Víš, většině lidí se zvedá kýbl, když si představí tebe, jak s někým šu-“ Měl sem Paula rád, byl vždycky tak ohleduplnej. No ne?
„Dík za upozornění, nebudu pohoršovat. Buďme rádi, že to jsou jen představy,“ prohodil sem. A nebylo už jedno, co si myslí a nemyslí lidi? Vždycky budu ten nejhorší. s**u na ně, kdybych si tady začal honit, komu je co do toho.
„Ale no tak, Billy, nebuď takovej. Byl bych rád, kdyby sis někoho našel a nedřepěl tady se mnou pokaždý, když nás ten bastard pozve na párty, kde ho ani nevidíme,“ poplácal mě Paul přátelsky po rameni a napil se. Já vim, že to se mnou myslel dobře, ale ono si někoho najít nebylo zas tak snadný, jak si to chlapec představoval, krom toho, já už v tom lítal.
„Bohužel ten bastard je jedinej, o koho mám zájem.“ Smutná pravda mýho bytí.
„Pokud budeš mít péro, pochybuju, že máš naději.“ Upřímnost sama, no řekněte. Aspoň mě neoblboval planejma kecama a řek to narovinu. Jo, Billy, je to tak, Benji na tebe kašle… tohle si musím zapsat do deníčku a vyplakat se. „Hele kdo pak to k nám jde? Podzemí se vyhrabalo z nory. Ahoj Chrisi!“ Ale né… ten né!
A tak se můj večer zvrhl v debatu s umělcem a feťákem. Nemám žádné poslední přání…
„Zdravím kluci, jak je?“
„Jak bys asi řekl, co?“ Udělal sem na něj škleb, když si přisednul vedle mě. Krysa je v pohodě, jenom je – jak už krysy bejvaj – vlezlá. Nic, co byste chtěli zažít na vlastní kůži. Oproti jinejm dnům, dneska se nezdálo, že by byl sjetej – tak moc!
„No u vás zábava upadá pokaždý, žádná změna. Paul si sem chodí léčit pocity méněcennosti a odcizení od světa a ty jen doufáš, že o Tebe Benjamin konečně zakopne. Nemám pravdu?“ Zaculil se a nasadil si kapuci od mikiny. Paul si pokýval hlavou a pozvedl lahev, nemohl nesouhlasit.
„Na zdraví a na kamarády,“ připil si pro sebe.
„Jdu na záchod!“ Bylo mi z nich zle. Ze sebe mi bylo zle, ze světa mi bylo zle. Už sem to tam s nima prostě nemohl vydržet, protože sem si odmítal připustit, že sem taková zatracená troska, za kterou mě měli. Billy, no tak vzchop se, člověče… přehnaný mínění nikdy nebyla tvoje silná stránka. To ne, ale nenechám na sebe kálet od někoho, jako je Chris. On je ten poslední, co si na mě může k***a ukazovat! Všichni sou svině! S touhle myšlenkou sem se vodporoučel na záchod do patra, ten dole byl obsazenej a zvuky zpoza dveří dokazovali, že děj na druhý straně hned tak neskončí. Jak povzbuzující.
Na WC jsem udělal, co bylo třeba… hey! – fakt sem se šel vyčůrat, nic víc. Měl jsem v plánu jít domů, stejně mi od ráda nebylo nic moc a nějak cejtím, že to spěje k blízký depresi a zas nebudu tejden ve škole. Někdy se mi to stává, že nechci nikoho vidět, ale k mý smůle, nebo štěstí, záleží, jak to berete, se vždycky objeví Benji a nějakým zázrakem (ten zázrak se jmenuje: protože mě miluješ) mě vždycky vytáhne ven. A já se nechám, co ste taky čekali. Každopádně, můj plán byl vypadnout, kdyby se z chodby naproti mně neukázal ve dveřích svýho pokoje Benji. Jo, možná jsem měl mít radost. Možná jsem mu měl skočit kolem krku. Možná bych si s ním jenom připít, jenže žádný „možná“ se nekonalo, protože ten šmejd byl do půl těla, v jedný ruce flašku, a v tý druhý právě žmoulal prso nějaký roštěnky. Možná sem to s tím zvracením myslel vážně, co vy víte. V tu chvíli sem na to byl zralej. Ježíš… musím zmizet, jen kdyby…
„Billy!“ Nééé… za co mě trestáš! Teď si fakt přeju bejt neviditelnej… pozdě.
„Ehm… Benji promiň, právě jsem na odchodu,“ proč to říkám, když vím, že mi to stejně neprojde. Jezdil sem očima po jeho těle a v tu chvíli bych dal nevim co za to, abych byl holka. Nikdy ste neviděli krásnější klučičí tělo. Billy, vrať se na zem.
„Nesmysl! Ještě sme ani nepokecali!“ Tělo ano, ale hlava… Status: na kaši!
„To bude tím, žes celou dobu souložil u sebe,“ podotknul sem a fakt sem chtěl jít. S ním to bylo marný, byl zlitej, jako málokdy. Nevypadalo to, že by mu vadilo bejt středem pozornosti… ostatně, on jí byl vždycky. Jako já, akorát každej tak trochu jinak. Ale on mě u schodů dolů dohnal a přirazil mě ke zdi. Auu… hey, nejsem sušinka, ale fakt to bolelo, protože jak byl napitej, ztrácel cit. Chtěl sem ho seřvat na dvě doby, ale on se na mě namáčknul a šeptal.
„Ubožátko… a tys celou dobu chtěl, abych osouložil tebe,“ zasmál se mi do ucha. Smrděl z něj chlast. Tohohle Benjiho já kruci nechci! Třásl sem se, protože to byl On a zároveň to nebyl on.
„Přestaň, Benji, jdi ode mě,“ nechtěl sem ho odstrčit, i přes to všechno. Najednou sem cejtil jeho ruce na svejch bocích a to mi věřte, že se mi rozklepaly kolena. No ty v**e, to bylo drsný. Jemu bylo ukradený, že se na nás dívaj lidi, já byl ztuhlej, jak piškot v mrazáku. Billy, sakra dělej něco! „Benji…“ Paráda, jediný, na co sem se zmohnul bylo jeho jméno. Williame, jdi si hodit!
„Hm,… copak? Chvěješ se mi,“ řekl to tak… jemně a něžně. Byl tak blízko. Zatraceně! Ale tohle není můj Benji, je to člověk, kterej by mě ráno rozpáral za to, že sem mu dovolil se se mnou vyspat. A já sakra nejsem jedna z jeho děvek na noc!
„Benji, jdi ode mě… prosím,“ zavřel sem oči. Ucejtil sem jeho jazyk na svým krku, bylo mi z toho krutě horko. Co mám dělat? Můj mozek pracoval, jako nikdy. Tohle sem přece vždycky chtěl, nebo ne? Chtěl jsem, aby mě hladil a líbal, aby mě vojel. Chtěl jsem ho! Chtěl jsem Benjiho Maddena jenom pro sebe!
„Billy, kotě… teď mám pokojík volnej, tak… co kdybychom Ti splnili jeden z tvejch velkejch snů?“ Co prosím? Billy – kotě? Si dělá prdel!
„Benji,… ne…,“ pošeptal jsem mu, ale neznělo to moc přesvědčivě. Hlava ještě odmítala fungovat, pořád sem váhal. Si to vemte – když na něco čekáte věčnost, pak se vám to nabízí, nesáhli byste po tom? Pravda, tohle bylo už trochu použitý. Benji, jakoby nebral moje odmítnutí vážně, zajel mi jednu rukou do rozkroku. A Bůh ví, že sem byl vzrušenej až na půdu a ten parchant to věděl. Zasmál se, a jak to dělával, políbil mě na rameno. Uměl to se mnou, jako nikdo.
„Neboj se, budu něžnej,“ zašeptal a zmáčnul mě – tam! V tu chvíli mi to došlo. Tohle já nechci. Ne takhle! Ne, když neví, co dělá! Ne, když to nemyslí vážně! DOST!
„Sakra, řekl jsem ne!“ Odstrčil jsem ho od sebe. Musel jsem vypadnout. Hned! Otočil jsem to a místo, abych běžel ze schodů, prodíral sem se lidma až na konec chodby, kde sem zapadl do prvních dveří, co byly po ruce. Bylo to spontání, byl sem z toho v šoku, prostě pryč, v háji. Srdce mi bušilo do hrudního koše, div mi nevymlátilo žebra zevnitř. Děsnej pocit a pořád sem měl před sebou Benjiho tvář. Chytil sem kliku a doufal, že bude otevřeno. Bylo. To jsem eště netušil, že to bude brána do jinýho světa. Do světa konspirací, pravdy a vyděšenýho kluka, co se jmenoval Joel Madden. Vítejte v jiné realitě – v pokoji Benjiho dvojčete. Billy, jdi se voběsit!

A tohle jsou kluci z Good Charlotte o kterých je tahle povídka
Z levého kraje: Billy, uprostřed nahoře - Joel, v pravo je Paul a to růžové ťuťu je Benji.
Chrise (bubeník) tam nemáte, ten později odešel a teď je tam Dean, kterej se mi mimochodem vůbec nelíbí XD kdyžtak si ho vygooglete