Když Morgan přijel zpátky na ustředí FBI, kde měl opět sraz se zbytkem týmu, který také skončil s velmi zapeklitým případem, byl velmi unavený a neměl nejmenší chuť se se svými přáteli a kolegy nikterak vybavovat. Vlastně neměl chuť se vybavovat s nikým. V hlavě měl zmatek démoni, podivné rituály na jejich vyvolávání, správci strašidelných domů a ostatní lidé z pouti, kteří díky nim získali mládí, zdraví a nadlidskou moc, sebevražda a opětovné vzkříšení mezi živé, rohy jednorožců a lovci to všechno bylo neuvěřitelné, ale skutečné a pro jednoho člověka toho bylo až, až. Hlavně Derek Morgan věděl, že jediný člověk, s kterým o tom všem bude moc kdy mluvit, je a bude pouze Garth, ještě že si vzal od něho číslo, když se loučili. Bude muset žít s pocitem, že tam venku ve tmě je něco ještě horšího a temnějšího, než co kdy viděl v práci, a nebude moci o tom říct svým kolegům a přátelům ani slovo.
„Takže, nic zvláštního se nestalo?“ pravil Hotch po přečtení Morganové zprávy, když si našeho snědého agenta nechal zavolat k sobě do kanceláře.
„Ano, neznámého volajícího jsem nenašel. Asi o svých záměrech lhal, a pokud jde o ty pohřešované, tak místní policie zatkla tři zaměstnance poutě, kteří se následně pak ve vazbě přiznali,“ pokrčil Morgan nevině rameny.
Hotch nadzvedl jedno obočí v gestu krajního podezření. „To je pravda, až na to, že ti podezřelí byli nalezeni v onom strašidelném domě společně s další obětí, všichni v bezvědomí,“ řekl Hotch.
„Myslíš si, že neznámý je stále na svobodě?“ dál Morgan předstíral nechápajícího a nevinného, i když lhát jeho šéfovi a příteli mu drásalo srdce.
„Ne, protože vím, že kdyby to tak bylo. Nenechal bys to jen tak, neodjel bys, kdyby těm lidem kolem stále hrozilo nějaké nebezpečí. Ne, myslím si, že je něco, co jsi mi neřekl,“ vyčetl Morganovi naplno Hotch.
„Co… Ne!“ popřel to okamžitě Morgan, příliš rychle, než aby mluvil pravdu. Hotch si sklesle povzdechl.
„Morgane, jsem tvůj šéf a ty můj podřízený, ale doufal jsem, že jsme i dobří přátelé. Co se tam stalo, že jsi to nenapsal do hlášení? Co se stalo, co mi nechceš říct? Jsme tým Morgane a já potřebuji vědět, že mi nelžeš a můžu ti důvěřovat,“ obořil se na něj Hotch, ale ne důrazně, nechtěl, aby to bylo jako s Elle.
Náš agent FBI se hluboce nadechl. „Hotchi, dobře víš, že se na mě můžeš spolehnout. Viníci jsou chycení, nikdo další nezemřel. Vše je v pořádku, netřeba něčeho bližšího. Nenuť mě ti říct podrobnosti.“
„Ale proč? Jestliže ti mám důvěřovat?!“ nechápal Hotch.
„Protože některé věci nelze vysvětlit, dokavaď je člověk sám neuvidí a neprožije,“ pravil nakonec Morgan a s tím vypochodoval z Hotchové kanceláře čekaje, že druhý den si bude balit své kufry, což by bylo jistým způsobem prokletí i vysvobozením. Nic takového se však nestalo. Hotch se to z nějakého důvodu rozhodl přejít, jako by se nikdy nic nestalo…
… Jenže ono se stalo, a tak FBI měla najednou mezi svými řadami agenta, jenž si byl plně vědom, jak různé podoby může zlo mít.