SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Smetí z mé kapsy 01 – střípek zrcadla

„Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?
Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!“
„Ne, já jen píši …“

Na betonové zídce seděl a pozoroval, poslouchal svět.
Na betonové zídce seděl a byl mokrý.
Seděl a díval se dolů na lidi s deštníky.
Seděl nahoře nad nimi a byl dole mezi nimi.

Co nosíte u sebe, provázek, prstýnek?
Co nosíte u sebe, cigarety, zapalovač?
Co máte tady vám nejdostupněji, tužku a zápisník?
Co je ve vašich kapsách, co se tam ukrývá?

Na déšť nepomyslel a vyndal z kapsy zápisník a tužku.
Co bylo tak důležité, že si to urgentně musel bez rozmyslu napsat?
Na to, že mu přitom z kapsy mimo jiné také vypadlo malé zrcátko, se neohlížel.

Zrcátko spadlo dolů a roztříštilo se na tisíc malých střípků.
Spadlo, rozlítlo se na všechny strany a zalesklo se v drobném obláčku.
Kolem šel jeden z lidí s deštníky a zahleděl se do jednoho ze střepů.
Jeho tvář se však ve střepu neodrazila.

Muž bez tváře se chvíli na střípek se zaujetím díval,
Poté se však zachmuřil, naštvaně se otočil a odkráčel.
Dav deštníkářů ho opět přijal mezi sebe a muž bez tváře zmizel.
Sedící na zídce se zaujetím pousmál a otevřel zápisník.

„Co to píšeš, co to škrábeš a mohl bych si to přečíst?
Co to je, deník, ty si píšeš deník, no tak to se podívejme?!“
„Ne, já jen píši …“

Muž se usmál a zavřel zápisník.
Usmál se a uklidil ho do kapsy.
Usmál se a seskočil dolů.

Dodatek autora:: 

Tak jsem tu zase a tentokrát přicházím se sérií jednorázovek. Dříve než se zeptáte tak, ne nejsem blázen, nebo alespoň podle toho, co vím. Tato série drobných povídek na zamyšlení je asi hodně netradiční, přesto doufám, že se bude líbit a těším se na vaše postřehy a komentáře. Hezké svátky vám všem. Smile

5
Průměr: 5 (3 hlasy)