Solution (8.část)

Sasuke Uchiha
Musel jsem ho vidět,… už to nešlo vydržet… Od toho rozhovoru s Minatem, kdy jsem se jen tak náhodou dozvěděl důležitou informaci o Narutově rozpoložení, jsem se cítil divně… Nejen že mě přešla depka, což samo osobě bylo zvláštní, ale něco… jako by ve mně zvedlo oponu… zvedlo ve mně všechny zábrany… že by to způsobilo něco, co řekl Minato? Ale co? Možná… ne to je nesmysl. Vždyť jsem to slyšel několikrát a nikdy to semnou nic neudělalo… Ale… s Narutem je to jiný… že by přece jenom… ty informace…? To ona ve mně vyvolala ten pocit… tu touhu, která nešla zastavit…? Ne, ne… prostě ne… to není možné… A přesto, to se mnou cloumá. Je jedno proč, teď už je to jedno… musím za ním… Já…

Já tě chci!
Chci!
A to hned!

Myšlenky mi vířily a já je nedokázal utišit. Srdce mi poskakovalo, až mě z toho bolel hrudník. Tohle nebyla normální reakce,… u nezamilovaného ne! Já nejsem zamilovaný! Nejsem… jen se mnou cloumá chemie… Narutova chemie… Už to předurčilo, že je jenom můj… a že já jsem…

"Právě že ne. Jen si nechce přiznat, že se zamiloval."

Ta Minatova věta. Nedokázal jsem jí dostat z hlavy. Nedokázal jsem vypustit to, co znamenala. Moje hlava si to prostě dala dohromady a odmítala myslet na cokoliv jiného… Bože! Nikdy mi to nemělo dojít,… už neovládám svoje myšlenky.
"Tohle je fakt vážný…" řekl jsem, když jsem sedl do auta a chytl si oblast srdce. Plíce se mi naplnily něčím strašně těžkým a žaludek jsem měl jak na divoké vodě. Dýchal jsem hrozně ztěžka a nedokázal se pořádně nadechnout.
Musím za ním…
Neměl jsem na vybranou. Musel jsem to udělat dneska. Moje feromony už to nejsou schopný vydržet, moje chemie se oficiálně zbláznila… Bože, je možný, že ten účinek, kterej má moje přítomnost na Naruta existuje i u mě… když ho políbím…
Najednou jsem chytal vzduch ještě hůř, jak před tím! Sakra! Takže, je to pravda… já jsem, ne moje tělo je z toho Narutova úplně mimo… pousmál jsem se. Jen doufám, že to po prvním sexu odpadne.
Nastartoval jsem a vyjel za ním,… on jediný to mohl vrátit do normálu.

Za asi deset minut, kdy jsem měl chuť se udělat, jsem dorazil k Narutově domu. Vystoupil jsem a těžkými kroky přešel až k jeho dveřím. Netušil jsem, jestli už je doma, spíš jsem hodně doufal,… jinak to nezvládnu, ten pocit se nedal ničím vypnout, byl jsem jak zdrogovanej. Zazvonil jsem a čekal.
Ještě tu není…
Zazvonil jsem znovu a víckrát za sebou. Už mi bylo fakt na omdlení. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na ta jak ho přehnu a užiju si… Ne že bych na to normálně nemyslel, ale nikdy se mi nestalo, že by to byl až takhle intenzivní pocit… vždyť mě to úplně ovládalo. Nedokázal jsem nic, kromě chůze za vysněným cílem,… nic. Moje hlava říkala - nesmíš, ale moje vůle byla ta tam. Nezvládnu to, ne sám…
Není tu…
Zazvonil jsem potřetí a už ztrácel poslední naděje, že vybouchnu tady před jeho dveřmi a moje hlava tu bude všude rozprsklá a moje kosti zlámané a moje vnitřnosti…
V tom jsem zaslechl, že někdo těžce schází schody… Všechny moje smysly se na to najednou zaměřily a já na minutu přestal dýchat. Poslouchal jsem, jak se ke mně pomalu blíží něco, z čeho jsem už přes patnáct minut hotovej… jen patnáct minut, bože… přijde mi to jako věčnost… šel pomalu, až mi přišlo, že možná bojuje jako já… On taky?
Podivil jsem se ale nedokázal přijít na důvod… Důvod, proč se to spustilo naráz u nás obou… To je jako by nám někdo naprogramoval software a zmáčknul tlačítko SEX.

Pomalu se otevíraly dveře a já myslel, že z toho pohledu zešílím. Stál tam Naruto, v obličeji měl podobný chaos pocitů a tužeb,… a na sobě ještě věci z fotbalu. Žluté tričko s krátkými rukávy plus krátké žluté - místy modré - kraťasy. Podkolenky stejné barvy mu byly trochu delší a tak to vypadalo, že jsou mu nad kolena. Z nějakého důvodu mi v tom přišel hrozně sexy… a to nemluvím o tom potu, který jsem místy zahlédl na jeho těle… no jo, dneska bylo celej den vedro.
"Sasuke…?" vzdychl a mě tím totálně vzrušil… zdá se že on byl taky mimo… a na rozdíl o de mě si přiznal z čeho mnohem rychleji… Díval se na mě a já na něj. Sledoval, co udělám…popošel trochu dozadu a já v jeho chůzi viděl tu svou. Tak tohle nedáme ani jeden.
Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Narutova rudá tvář mě stále pozorovala, už po pár sekundách se opřel o stěnu… nohy ho zrazovaly.
"Si tu sám…?" řekl jsem a trochu se vyděsil, jak zní můj hlas.
"Táta volal, že dnes nepřijde. Je to pár minut." řekl Naruto a já poznal… Byl stejně mimo, co já.
"Naruto, já…" zašeptal jsem.
"Já taky ne." zašeptal mi nazpět… pousmál se a nehnul ani brvou. Já se přestával úplně ovládat.
"Jestli mě k sobě pustíš, nevím, kdy se zastavím… jestli vůbec."
"Moc si nefandi." řekl Naruto a sledoval, každý můj malý a těžký krok.
"Myslím to vážně, Naruto." řekl jsem a konečně trochu poznával tón svého vlastního hlasu.
"To přežiju." řekl jen a čekal dál.
"Tím si nejsem dvakrát ji…"
"Nepřišel ses vybavovat…"
"Ne." řekl jsem jen a nespouštěl ho z očí.
"Tak si pospěš, než mi úplně vynechaj nohy a už…" to už jsem ho ale musel chytit a natlačit ho na stěnu.

Moje tělo málem vybouchlo, když se mu byl takhle blízko. Držel jsem ho kolem pasu, aby neupadl a přitom měl opřený čelo o to jeho. Pak jsem překonal tu zbývající vzdálenost a políbil ho na ústa. Exploze, kterou to způsobilo v mém těle bych nedokázal správně popsat. Bylo mi nádherně a přitom tak svázaně. Oplácel mi vzrušené polibky a po chvilce se nechal vyzvednout do náruče. S rudým obličejem jsem ho přenesl do jeho pokoje a položil ho do postele. Ani jeden z nás se neobtěžoval si něco sundávat. Byli jsme tak mimo, že jsme si jen vyhrnovali kousky oblečení. Já se rozhodl, že mu po opuštění úst budu chvíli zkoumat hrudník. Naruto ještě teď dokázal udržet své vzdechy na uzdě ale to, co jsem měl v plánu… no, budeš hodně křičet…
Po chvilce jsem mu sundal kraťasy i trenky,… takže tu hlavní část těla jsem pro teď získal jen pro sebe. Olízl jsem se a sundal si černé tričko, pak už jsem ztrácel kontrolu dočista.
Nepamatuju se, co přesně jsem dělal… vím jen to, že jsem si rozepnul kalhoty a dostal se dost hrubě mezi Narutovi nohy. V tu chvíli mě vůbec nenapadali myšlenky typu,… jestli se mu to líbí nebo jestli se cítil pohodlně…, prostě jsem se chtěl udělat a nic jinýho mě nezajímalo. A tak jsem do něj pronikl bez sebemenší přípravy či náznaku a slyšel jenom bolestný vykřikl,… žádný odpor ale nepřišel…, možná jen trochu chvíli svíral ale po chvilce, kdy jsem z nějakého důvodu počkal,… se uvolnil a nechal mě dělat, co jen chci…
Nejdřív jsem vyzkoušel co vydržím já… a pak co vydrží on. Místy jsem byl možná trochu hrubý. No skoro pořád popravdě… Ale, kdykoliv jsem jen namátkou zabloudil k Narutově obličeji, zdálo se, že si to užívá…líbilo se mu to, to bezpochyby… až jsem se divil… ale neřešil jsem to. Jeho vzdechy mi zvyšovaly tempo a pokaždé, když vyslovil moje jméno při narůstajícím vzrušení…
Chtěl jsem víc…!

Poslední příraz prvního kola a já věděl, že mi to nebude stačit. Oba jsme chytali ztracený dech a snažili se pochopit, proč tak najednou chceme toho druhého. Já ale nedokázal na nic přijít, a podle Narutova obličeje,… on taky ne… přesto tam ležel pode mnou rukama svíral, teď už o něco jemněji, povlíkání polštáře. Já seděl v klidu dál mezi jeho roztaženýma nohama a díval se na něj.
"Dobrý…?" zeptal jsem se, když už v místnosti byla skoro tma. Jak neuvěřitelně rychle se setmělo.
"Mohl bych říct, že ne ale tebe by to stejnak nezastavilo." řekl a pousmál se.
"Udělal jsem ti…" řekl jsem trochu poplašeně a začal si ho v tom šeru prohlížet.
"Nic mi není, Sasuke." řekl a vrátil tak můj pohled do toho svého.
"Fajn." řekl jsem po chvilce a přejížděl mu rukama po stehnech. Natáhl ke mě ruku a já se trochu předklonil, aby mi dosáhl na obličej. Nakonec ho chytil do obou dlaní a přitáhl ho těsně k tomu svému. Něžně mě políbil a pousmál se na mě. On chce taky ještě…
"Navíc, nechci přijít o druhý dějství." ušklíbl se a znovu se zmocnil mých úst. Jak chceš, druhý kolo.

Naruto Uzumaki
Byl agresivní, hrubý a sexy… místy jemný… věděl co chce. A já byl z něj úplně jako vajíčko na tvrdo. A to doslova. Nedokázal jsem z něj sundat ruce, natož ústa...

Popravdě ani v nejmenším jsem netušil, že se tu objeví a zachrání můj, tak najednou, nadrženej zadek. Já sám se v jistou chvíli nevěděl, co se to semnou děje a co si s tím počít… Ani nevím, prostě… když jsme s klukama seděli v cukrárně, tak mě z ničeho nic popadla taková zvláštní touha, intenzivní až vražedná… to asi ve chvíli, ten pocit to způsobil,…kdy jsem si chtě nechtě přiznal, že to, co kluci na hřišti říkali je vlastně pravda.

"Naruto,… ty ses do něj zamiloval?"

Ozvala se mi v hlavě znovu ta Kibova otázka a já věděl, že musím rychle pryč z cukrárny. A tak jsem se rozloučil a bez sebemenšího vysvětlení jsem vydal sám domů. Už po pár krocích mi bylo jasný, že to nebude tak snadná cesta…
Moje srdce dělalo kotrmelce každý půl krok a moje plíce přijímaly stále míň a míň kyslíku. Nechápal jsem to. Jako bych dýchal olovo. Těžklo mi tělo a nohy mě minutu od minuty zrazovaly. Každých pět minut mi bylo na omdlení a můj žaludek dělal divy… copak mám mořskou nemoc? Z čeho sakra? Věděl jsem, co to způsobuje, myšlenka na jediného člověka a na to jak se mě dotýká a…

Já tě chci!
Chci!
A to hned!

Ovšem jsem měl smůlu. Netušil jsem, kde Sasuke bydlí a navíc jsem to nikdy nepotřeboval vědět. Teď mě to ale šíleně štvalo. Jen jeho dotek mě totiž mohl zachránit… jeho dotek… jeho polibky… jeho dech… věděl jsem, že jeho nepřítomnost může ze ten příval negativních emocí. Moje touha se zvýšila ve chvíli, kdy jsem dorazil domů a lehl si do postele. Jak jsem si mohl myslet, že se to zlepší…? Bylo mi ještě hůř,… protože jsem si uvědomoval, že vedle mě neleží… nedotýká se… Bože! Já se zblázním… dýchal jsem zhluboka pár dlouhých minut než se ozval telefon… ztěžka jsem se posadil a vytáhl ze svého zpoceného dresu mobil.
"Co se děje, tati?" zeptal jsem se a snažil se nedávat v hlase moc najevo, že mi dochází dech s každou sekundou strávenou mluvením.
"Ale nic moc. Jen jsem ti chtěl říct, že dneska nepřijdu. Mám toho hodně." řekl mi zvesela.
"Dobře." řekl jsem a byl na jednu stranu rád, že mě v tomhle módu zaláskovanýho a nadrženýho idiota neuvidí. Já jsem potřeboval stejnak jen jeho.
"Zvládneš to sám samotinký?" zeptal se demetním hlasem otce v letech.
"Není mi deset. Tak zítra." řekl jsem a počkal si na odpověď.
"Zítra." určitě se pousmál a zavěsil. Já ho napodobil a odhodil mobil někam do kouta pokoje. Snažil jsem se pořádně nadechnout a trochu uklidnit své maratónní srdce, ale nevedlo se mi to, po pár dlouhých minutách jsem to chtěl vzdát a udělat se sám jen…
...
V tu chvíli někdo zazvonil na naše domovní dveře! Hrklo ve mně,… dech se mi na chvíli zastavil, když mi došlo, kdo jediný to může být… pomalými kroky jsem se přesunul ke dveřím a otevřel… To, co jsem viděl byl znak toho, že nejsem jediný, kdo už to nedokáže ovládat.
Sasuke…?

A tak se vracím k našemu prvnímu sexu, který byl jen tak mimochodem boží. Až na pár modřin, které mi v jistou chvíli Sasuke udělal, když se přestal ovládat úplně… ne, že bych ho nějak naštval… já se neměl v úmyslu bránit nebo tak něco… chtěl jsem to stejně jako on možná ještě víc… ale prostě se mu povedlo mě v určitou chvíli zmáčknout víc, než bylo potřeba. Ale upřímně… mě to v tu chvíli bylo jedno. Vnímal jsem jen jak do mě rychle a nadrženě proniká a jak mě divoce líbá na krku.

Sasuke a já…
Druhý kolo…

Po prvotním rychlém tempu Sasuke trochu zvolnil… ale ne o moc teda… Tentokrát mě stihl i svléknout. Sice jen tričko ale i to byl zázrak… já nehodlal být pozadu a svlékl mu kalhoty. Ušklíbl se a začal zkoumat celé moje tělo… líbal mě všude, kde před tím nebyl… a sahal tam, kde to předtím nestihl… Stačilo pár sekund a zase mě dostal do varu… do příšernýho varu… tajovýho, kterej vás úplně pohltí a vy se mu nedokážete bránit ani kdy byste fakt hrozně chtěli… já… a jeho doteky… nebyl nijak milejší, i když jemnější ano… stále si však hlídal pozici nahoře, jako bych měl nějakou vůli se sním rvát… musel na mě vidět,… musel to cítit z každého mého svalu.
Patřím jen tobě, Sasuke…
Říkal jsem tělem, aniž bych si to uvědomoval. Bylo ale jasný,… že je to pravda.
Netrvalo to dlouho a znovu do mě pronikl. Tentokrát byl jemnější… a čekal mnohem delší dobu… byl asi víc při smyslech,… tuhle myšlenku jsem ale hodně rychle opustil…, to bylo ve chvíli kdy se dost agresivně pohnula jeho pánev proti té mojí a jeho penis se dostal až na samí konec… Bože… udělej to znovu…! Vykřikl jsem… Jasně… bolelo to, ale… to co přišlo těsně potom… A když to zopakoval a já si zvykl na počáteční a nečekanou bolest… zajížděl na místo, o kterým… až nakonec mojí… sakra, proč je to tak příjemný? Nedokážu ani předstírat, že se mi nelíbí to, jak je hrubí a sobecky si nejdřív bere, co sám chce.
...
Mně se to líbí…
Při sexu, se mi to líbí…
U Sasukeho se mi to líbí.
Proč? To nemám tušení. Nikdy jsem neměl rád lidi jako je Sasuke. Neměl jsem rád sobecký a arogantní lidi, co vždycky dostanou, co chtějí a myslí jen na sebe a na svoje potřeby a… Jasně, jasně… pořád je nemám rád. Ale Sasuke... je jiný. Anebo se mi to jen zdá…? Jsme slepej a poblázněnej idiot…? Možná ale v tuhle chvíli jím klidně budu.

Byly asi čtyři ráno, ale já nedokázal za boha usnout. Sasuke ležel vedle mě a taky ne a ne zavřít oči. Dělali jsme to sice jen dvakrát ale i tak jsme byli nějak strašně unavení. Proč jsem unaven já, to mi bylo zcela jasný… takhle tvrdě a přitom jemně mi to ještě nikdo neudělal… Připadal jsem si jako lapený v jeho moci a… můj zadek byl jak po náletu na Bagdád. A nejenom moje pozadí... Musel jsem se ale pousmát. Zjistil jsem totiž, že mám na sobě pořád ty žlutý podkolenky z fotbalu.
Jsi fakt divokej, Sasuke.
"Co?" zeptal se Sasuke, když jsem se až moc dlouho díval do jeho očí a nic neřekl.
"Ale, jsem říkal, že si fandíš." řekl jsem, abych mu nemusel přiznávat, že jsem z něj stále mimo a…
"Nic ti není?" zeptal se a snažil se mě prohlédnout.
"Nic, co bych nezvládl." řekl jsem a nehodlal mu ani slovem říct o těch modřinách, které ani nestály za to, abych se o nich zmínil.
"Co tím mys…?"
"Sasuke. Nic si mi neudělal, jasný?" zalhal jsem a moc se snažil, aby nezahlédl ty modřiny na mém těle. Ať žije tma… dost mi to usnadnila.
"Jasný." řekl a já věděl, že mi uvěřil. Pche, a pak že neumím lhát.

"V kolik se vrací tvůj otec?" řekl Najednou Sasuke, to potom co zahlédl na hodinách čas.
"Nevím. Proč? Už chceš zdrhnout?" řekl jsem a nenechal si ujít takovou provokaci.
"Právě, že nechci." řekl a víc se ke mně natiskl. To ve mně zase poskočilo srdce…!
"To máš kliku. Já teď nemám v úmyslu tě někam pouštět." řekl jsem a snažil se nevnímat narůstající vzrušení, které mi zase lezlo do hlavy a taky do…
"Já že mám kliku? To ty máš kliku." zeptal se Sasuke překvapeně na oko a rychle mě vyvedl z omylu.
"A to jako proč?" zeptal jsem se a najednou postřehl, že nejsem jediný, kdo už je zase…
"Že jsem to chtěl jenom dvakrát." pošeptal mi a začal mě líbat na krku… já se snažil vysmeknout.
"Hahaha!" to bylo ale marný… teď už jsem se otřel mockrát. Jestli v mém těle bouchl ohňostroj…
"Naruto…?" zašeptal Sasuke a stále blíž se ke mně tisknul… Tak u Sasukeho to musela být atomovka!
"Co?" řekl jsem a snažil se uklidnit… Stejnak jsme ztráceli kontrolu… bože…
"Klika tě právě opustila." chytil mi ruce a dostal se nade mě. Já byl jako jeho osobní značka alkoholu.
"Co…že?" řekl jsem tiše a po pár minutách byl zase v jeho moci. A on byl tou mojí. Věčně opilý blázni.