SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Tři kočky v jednom bytě 1 - Chidori jde na scénu

Tři kočky v jednom bytě 1 - Chidori jde na scénu

"Nemiluju tě, mám tě jen rád. Ale jen ve chvílích, kdy mě zrovna nesereš." Poslední hřebíček do pomyslné rakvičky. Do rakvičky mého vztahu. Se slzami v očích jsem sledovala záda svého teď už ex přítele. Odešel do hospody a dal jasné intrukce – až se vrátí, ať já tam nejsem. Balila jsem celkem rychle, auto jsem měla naložené svým skromným majetkem během dvaceti minut. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji, který byl dva roky naším. Ale já už tam neměla co dělat, už jsem tam nepatřila. Po dvou letech pohádka zkončila.

Zastavila jsem auto, protože jsem přes slzy neviděla. Jediné potěšující bylo, že jsem už stála u baráku. Zlatá babička, štěstí, že mě u sebe nechala složit hlavu. Bylo to krušných několik dní. Bez jídla, bez zájmu, téměř bez života. Pak se objevil můj první. Nechápala jsem to, čtyři roky jsem s ním nepromluvila jediné slovo za to, co mi udělal a on se objevil? Chytil mě za ruku, naložil do svého auta a odvezl do centra města.

Zaťukal na dveře bytu. Otevřel mu prapodivně vyhlížející klučina, ovšem ne ošklivý. Yoh mu pouze kývnul na pozdrav a táhl mě do útrob bytu.
"YMashiro, tohle je Sakura, hledá bydlení. Máš tu volnou postel?"
Klesla mi čelist. Takhle se hledá bydlení? Vždyť jsem ho neznala.
"Jop, postel by tu byla, ale podle toho, jestli je ochotná si za to zaplatit." Ušklíbl se. Měl takový trochu nesouměrný obličej.
"Jsem ochotná platit tolik, aby to ubytování odpovítalo." Snažila jsem se zachránit alespoň trochu svojí cti.
"OK, tak si zítra dovez věci."
A tak začalo moje bydlení se spolubydlícíma. Protože v bytě krom Mashira bydlel ještě Jun, který chodil s Maiko, Maya a teď jsem tedy přibyla já.

Po nějakém čase jsme se zaběhli do nějakých kolejí, abysme si v bytě nepřekáželi a nelezli na nervy. Mashiro mi pořád nadbíhal. Sice jsem byla volná, ale předešlým vztahem docela zničená. Nechtěla jsem, ale kdoví jak mě prostě uhnal. Však všichni ví, opil mě. Tak se stalo, že jsem se vedle něj probudila. On se usmíval jako sluníčko, ale mě bylo mizerně. Nemohla jsem z hlavy dostat Toriho. Ani nedostala. Jakmile se dozvěděl, že jsem s Mashirem, udělal obrat o 180 stupňů a chtěl mě zpět. Nemusím zdůrazňovat, že od té doby se mě Mashiro ani nedotkl a měl parohy, že by neprošel ani garážovýma vratama. Ale byla jsem šťastná. Aby bylo v bytě víc místa, vykopli jsme jedinou osobu, která nepřispívala nijak na nájem – Mayu.

Žádné štěstí ale netrvá dlouho. Toriho to přestalo po měsíci a půl bavit. Nelíbili se mu moji spolubydlící a celkově to bylo nějaké divné. Den předtím vzal mě a svého synovce do kina na animovaný film, ale byl odtažitý. A já slepá. Dojela jsem na to. Druhý den měl jet na narozeniny k jeho mamince, ale ke mě už se nevrátil, jediné, co přišlo jako jeho zástup byla smska o konci. Pak vypnutý telefon. Zas a znova jsem trávila týdny v depresích, bez jídla, bez kontaktu s okolím. Chtěla jsem si to s ním vyříkat a tak jsem sedla za volant, dupla na plyn a jela za ním. Maiko se mě ve dveřích snažila zastavit, ale jelikož byla po potratu, nemohla se fyzicky namáhat a já byla jako rozjetý tank, neviděla jsem nalevo ani napravo. Když jsem k němu v rekordním čase dojela (rekord = cestu, která trvala cca 25 minut jsem ujela za 10 minut) a zkusila si to s ním vyříkat, jediné, o co mu šlo byla postel. Odjela jsem v ještě hlubší depresi. Zhubla jsem osm kilo, vypracovala se v práci, za volantem, byla jsem víc, než jsem byla ve vztahu s ním. Byla jsem si jistá v kramflecích. Dokonce jsm si myslela, že jsem mu odpustila a překonala to. Nepřekonala. Jako slunce v temném lese přišla ona. Datum narození 27.5.2010, barva černá, krátkosrstá. Matka Berta, černá, krátkosrstá. Otec asi zrzavý, nikdo neví konkrétně. Jméno? Chidori.

10.7.2010 Jsem autem jela k domu svého zaměstnavatele. Byl to pro mě velký den. Jela jsem si pro ni. Chtěla jsem holčičku, černou, protože takové mají ježibaby v pohádkách. Nikdy jsem neviděla krásnější kočičku. Byla moje, tak musela být nejkrásnější! Nakoupila jsem jí půl bytu hraček, ty nejlepší kapsičky, konzervy, granulky. Ale ta bestie i tak byla rozežraná. A strašně umňoukaná. Dovedla se hádat i půl hodiny v kuse, člověk si pak připadal jako d*bil, protože se hádal s kočkou. Ale rostla v dámu. Naučila se se mnou chodit do práce, jezdit autem, povely. Jen ta umňoukanost jí zůstala. Ale byla zlatá a celá moje. Tedy zlatá obrazně, jinak černá jako uhel. Až ná bílý trojúhelníček v podbřišku. Jeden by řekl, že tam má špatně opálená tanga. Stala se středem mého vesmíru a nic jiného jsem nepotřebovala.

Toho deštivého říjnového dne se ale vše zhroutilo. Přišel domácí s tím, že Mashiro dluží na nájmu za byt přes 100.000,- Všem nám to vyrazilo dech, protože jsme přeci platili. Jediný Mashiro si z toho nedelal těžkou hlavu, všechny peníze, které jsme mu dali na nájem nacpal do automatů a chlastu. Ovšem po vyraženém dechu následovalo další vyražení.. Vyražení Mashira z bytu. Já s Maiko jsme jednaly s domácím, aby se nájemní smlouva přepsala na nás a mohli jsme zůstat. Jedinou podmínkou bylo, že naše nemakačenko Maiko si najde práci. Našla, ale dlouho v ní nezůstala. A tak jsme i přes velkou snahu museli s Junem začít balit. Maiko si zbalila svých pět švestek a byla pryč dřív, než jsme mrkli. Všechny starosti padly na hlavu mě a Junovi. Ale zvládli jsme to, byt jsme úspěšně vyklidili a já opět bydlela u prarodičů. Tentokrát ale s Chidori. Musela jsem trochu bojovat, ale nakonec tam se mnou mohla zůstat.

Nejdřív jsem jezdila do práce bez ní, ale babička už kolem poledne volala, že Chidu doma brečí a polehává. Nedalo se nic dělat, domluvila jsem se s nadřízeným, dala si do kanceláře kočičí záchudek, misku s vodou a misku s jídlem a pro Chidorku si dojela. Od té doby musela jezdit se mnou. Seděla se mnou na kancelářské židli a masírovala mi tlapkama záda. Stejně většinu mojí pracovní doby prospala. Pak se nechala naložit do auta a jelo se domů. Až časem jsem si na ní koupila popruhy do auta aby mohla jezdit připoutaná a bezpečně.

Při hordě práce si člověk většinou nevšimne divných zvuků, ale já si všimla. Byla jsem první, kdo zjistil, že nájemníci se z bytu nad kanceláří vystěhovali. Domácí o tom nevěděl, oni utekli. Teda, mít dluh jako oni, tak zdrham rychle a potichu. Každopádně pro mě bylo důležité, že byl volný byt. Skočila jsem po něm, jako slepice po flusu. Dohodla jsem se s kamarádem Miakim, že si každý vezmeme jeden pokoj a nájem půjde napůl. Půl měsíce to šlo, ale pak Miaki začal cukat. V té době mě Tori pozval na pouť. Neodmítla jsem, stále jsem po něm toužila. Slovo dalo slovo a my skončili v bytě na zemi ne zrovna oblečení. To bylo poprvé, kdy si přede mě klekl s květinou a řekl mi, že mě miluje. Nakonec jsme se do bytu stěhovali spolu a s Chidori. Zezačátku trošku prskala, holka moje milovaná, ale nakonec uznala Toriho jako páníčka. Začalo naše společné žití. Chidu rostla jako z vody, už byla velká kočka, s Torim nám to klapalo a všechno bylo úžasné. Ale jen do toho dne. Chidori začala mrouskat. To se opravdu nedalo poslouchat. Mrkli jsme na sebe a oba věděli to samé. Oba jsme to chtěli. Tak se začal hledat vhodný kocour. I když Chidori je jen vesnickej podvraťák, koťátka jsme chtěli neobyčejná.

Našla jsem na netu kocoura – briťák, whiskas jako z reklamy. Byl značkovej, měl papíry a připouštěl. Ovšem za poplatek. V tu chvíli jsem děkovala všem svatým, že Chidu není značková, nakrytí mě stálo "jen" 1500,-
Původně majitel kocoura řekl, že tam kočka bude tři dny. Po bližším seznámení s Chidu už to na tři dny neviděl. Nakonec tam byla celkem týden. Zlatá kočička, taky jí miluju. Všichni se báli jít do pokoje, kde byla Chidu s kocourem, protože sekaná, kterou předvedla při svém příjezdu nikoho nenechala na omylu, že to myslí vážně. Po týdnu jsme si pro ni jeli. Byla klidná, mazlivá a hlavně už nemrouskala a tak se s ní dalo zase "mluvit".
Už zbývalo jen čekat, co se narodí. Kočka se krásně kulatila, na můj vkus až moc. Stále jsem jí opakovala:
"Pamatuj, kdo je otec, číčo, pamatuj, hlavně whiskas, hlavně whiskas, jinak je na znamení reklamace narvu zpátky do břicha a budeš mít druhej pokus." A na to mi číča vždy řekla jediné:
"Mňau."

Čekali jsme na den, kdy se ty maličké kuličky, co tak vehementně kopali Chidori do břicha, narodí.
Čekali jsme přesně na tu noc...

Dodatek autora:: 

Tak já nevim, co se týče Kořisti, jsem nějaká fakt zablokovaná. Ale když se doma podívám do těch jantarových očí a vzpomenu si, co jsme spolu prožily, hned mám chuť psát. Je tu povídka o kočkách, překvapivě žádné yaoi ani shounen-ai. Vzala jsem pouze příběh paničky a kočky a trochu ho pokroutila, aby se to dalo číst a nebylo to tak nudné jako můj život. Podle názvu už asi mnozí tuší, že to bude mít jen tří díly. Doufám, že se budou alespoň někomu líbit. Přeji příjemné čtení.

5
Průměr: 5 (8 hlasů)