Vlkodlak x upír 13

Otevřel jsem oči a byl jsem vysoko nad zemí, schovaný nad mraky. Měl jsem pod sebou vodu, kterou jsem držel a na které jsem seděl.

Můj klon zničili, tak se má mysl vrátila zpět do mého těla. Vytvořil jsem si klon a nacpal na něj své brnění, aby zjistil situaci, ve které se nacházíme. A doufal jsem, že tam nebudu muset přijít. Zdá se ale, že nemám jinou možnost.

Odstranil jsem zatím jenom dvě zábrany, ale ty byli málo. Nerad ruším i tu třetí, protože se bojím, abych někoho nezranil. Ale teď jsem ve válce a něco takového se mi může hodit.

První uvolnění zábrany je dlaně přidělat k sobě, druhé uvolnění je ruce v pěst a dát k sobě, třetí se zruší spojením obou ruk, když dáte každý prst mezi prsty druhé ruky. Pravý malíček a levý palec mi vždycky trčí na koncích.Spojil jsem tak ruce a zavřel oči. Měl jsem trochu strach o Herone. Nemůže oba zvládnout sama. Jednoho možná, ale dva.. A ještě k tomu útočí spolu.

Otevřel jsem oči a spustil jsem se dolů. Proletěl jsem mrakem a uviděl, co se s Herone stalo po odstranění mého klonu. Neútočili už spolu. Shin stál u mečů, které vypadli mému klonu z rukou, když se rozpadl na vodu. Stál tam a díval se na mě, jak dopadám na zem. Princ X bojoval s Herone a vypadalo to, že je to rovnocenný souboj.

Zastavil jsem se asi metr a pul nad zemí a pomalu sundával nohy z tureckého sedu. Moje nohy potažené černými koženými botami na podpatku, které jsou mi až nad kolena, kraťasy zakrývající sotva moji zadnici a plášť s rolákem, který neměl rukávy, byl mi až ke kotníkům a měl vzadu velký rozparek až k mému pozadí. Vlasy jsem měl volně rozpuštěné a splývali ve větru s padajícím sněhem. Mě bílé oči směřovali pouze a jen na Shina. Jeho oči stále ronily slzy a nedokázal se mi podívat do očí. Byl jsem od něj asi patnáct metrů. I tak na takovou dálku jsem viděl, jak by nejradši utekl a aby ho někdo kolem zabil. Jeho utrpení by tím skončilo a nemusel by se dívat do mým sněhových očí.

Blížil jsem se k němu, ale i někdo se blížil ke mně. Za Shinem se objevilo tucet vojáků se zamračeným obočím. Obklopili mě ze všech stran a pak naráz zaútočili. Zavřel jsem oči a propustil sílu, kterou jsem doteď skrýval. Křičel jsem bolestí, která mnou procházela. Moje tělo nebylo zvyklé na takovou nálož síly a tak bolelo. Teď jsem místo těch vojáků viděl jen světle modrou mlhu, která se rozprostřela všude kam jsem se podíval. Zem pode mnou se začala propadat a cítil jsem, jak místo uší pod spánkovou kostí se mi přesouvají na kost temenní a mění svůj tvar. Z kostrče se mi začali dělat další chrupavky a kosti, které se pak potáhli svalstvem a kůží, která porostla černou srstí.

Přestal jsem křičet. V té chvíli si mé tělo navyklo opět na navrácení síly a já se už mohl hýbat z ochromení, které mě před změnou čekala. Byl to úžasný pocit, když vaše tělo nic neomezuje a vy se můžete nadechnout z plných plic. Roztáhl jsem ruce a nechal jsem dlaně ať je ovívá vítr. Cítil jsem se jako bych se znovu narodil. Tento pocit klidu a citu, který jsem neměl důvodem pečeti, byl úžasný. Usmál jsem se. Prvně jen pro sebe, ale pak jsem se začal smát hlasitěji. Nebyl to smích psychopata, ale šťastného člověka, kterého nic netrápí. Optimismus ze mě vycházel na všechny strany. Asi po dvaceti sekundách mě hlasitý smích přešel a já pozvedl své ruce k nebi. Mlha náhle opadla a já jsem jen sledoval Shinův nechápavý obličej. Přestal i brečet. V tuto chvíli mi bylo jedno, že se mi neodvděčil za moji pomoc. Byl jsem rád, že žije.

Kolem mě byla obrovská díra hluboká asi dvacet centimetrů, která končila těsně u Shinových nohou. Usmíval jsem se na něj a šel k němu. Procházel jsem kolem těch dvanácti upírů, kteří se mě snažili zastavit. Leželi omráčení na zemi. Nevšímal jsem si jich a jen šel dál k Shinovi. Shin trochu zpanikařil. Nechtěl, abych byl u něj. Je zrádce a ti se řadí na tu nejniže položené místo ve společnosti. Bylo mi to však jedno. Měl své důvody, proč něco takového udělal a vidím, že toho lituje víc než čehokoli jiného v jeho životě.

Shin se snažil ode mě dostat, tak couval dozadu. Narazil však na jednu překážku a tou byl meč matky. Tyčil se opět zaražený v zemi. Abu sebou musel švihnout hodně, když ten meč odletěl tak daleko a byl zaražený nakřivo. Pamatuji si totiž, že jsme byli asi o sto padesát metrů dál.
Shin by spadl na záda nebýt toho, že jsem jej chytil za ruku a on byl těsně nad zemí. Zatáhl jsem ho zpátky na nohy a stále se usmíval. Byl překvapený a nevěděl, co říct. Najednou se napravo od nás objevil princ X a rozdělil naše ruce svým mečem. Pustil jsem Shina a odskočil. Před Shina se postavil princ X a přede mnou byla Herone. Oba udýchaní a skoro bez síly.

,,Nenechám tě zabít mého malého bratra'', řekl princ X po tom, co se trochu vydýchal.

,,Proč by ho zabíjel'', řekla Herone s úšklebkem. Princ X se na Herone zamračil a byl připraven zaútočit.

,,Diel je léčitel, nikdo jeho rukou nezemře'', řekla s úsměvem Herone. A měla pravdu, těch dvanáct bylo jen omráčených a ti, které udeřila má síla na tom byli stejně. Jen vypadali jako mrtvoly, ale ve skutečnosti jejich tělo jen přepnulo na nejnižší stupeň života. Minimálně dýchali a jejich tep byl tak slabí, že skoro nešel slyšet.

Usmál jsem se ještě víc a díval jsem se kolem sebe, jak se někteří začínají probouzet. Roztáhl jsem ruce.

,,Nikdo neumřel moji rukou'', řekl jsem a s roztaženýma rukama jsem jim ukazoval, jak jsou všichni živí. Sice trochu mimo, ale živí. Najednou jako by se zastavil čas. Nikdo se nehýbal, nemohli se hýbat. V jejich těle koluje spousta vody, kterou já mohu v plné síle ovládat.

,,Ukončeme tuto válku'', řekl jsem princům, kteří kolem sebe nevěřícně koukali. Ty dva a Herone jsem nechal, aby se mohli hýbat. Jinak se nikdo ani nehnul. Shin se mi konečně podíval do očí a poprvé za těch devět let jsem na jeho tváři viděl úsměv.

,,Ano ukončeme ji'', řekl Shin s úsměvem.

,,Ale Shine-'' snažil se něco namítat princ X, ale Shin mu dal před ústa ruku.

,,Ukončeme to, aby už nikdo nemusel umřít Neruo-nii'', řekl Shin a zamítl všechny jeho námitky. Za mnou se najednou objevila velká postava a když jsem se otočil viděl jsem otce. Kolem hrudníku měl obvazy a jediné oblečení měl na nohách. Jeho černé krátké vlasy s jedním dlouhým pramenem na pravé straně, na kterém byla rolnička, jenž zvoní jen, když se blíží nebezpečí.

,,Dlouho jsme se neviděli Dieli'', řekl otec s úsměvem.

,,Ano už je to dlouho otče'', řekl jsem a oba upíři na nás upřeli zrak.

,,To je váš otec'', zeptal se Shin, aby se ujistil, že slyšel správně.

,,Ano slyšel jste správně. Toto je můj syn Diel Wolgard'', řekl otec s úšklebkem. Myslím, že by to nikdo nečekal. Protože mi nikdo nevidí do tváře. Shin přejížděl ze mě na otce a nemohl si oči vykoukat a uvěřit tomu, že ten vlkodlak, který je dvakrát tak velký jako já je můj otec. Já jsem se jen usmál..