Za všechno může ona – 1. bonus

Za všechno může ona – 1. bonus

"Chidoriii!! Kde mám ponožky!!"
"Mňau."
"Marimooo!! Tys mi sežral snídani??!!"
Bez odpovědi.
"Ryuuji, ty kočky mě trápíí."
Též bez odpovědi.
"Ryuujiii!!!"
"Chrrrmh." Vykutala se z postele rozcuchaná hlava.

Ryuuji
"Co děláš, Nezumi, je ještě brzo, času doost."
Zívnul jsem líně a hodlal se zakutat zpět do teploučkých peřin, vonících po aviváži.
"Právě, že neni času dost, Ryuuji, zaspali sme!" Zmatkoval Nezumi.
"Chrrrmh, no jo.."
Reakce nula nula prd.

O 5 minut později
"Nezumííííí, zaspali smeee!!!" Zmatkoval jsem. To se nám dlouho nestalo, že bysme zaspali. Bože, měl jsem 20 minut na to, dostat se do práce.
Nezumi se jen s ledovým klidem otočil od stolu.
"Ale miláčku, já ti říkal, že jsme zaspali. Překvapuje mě ale, že ti to došlo až po dalších pěti minutách." Usmíval se. Miloval jsem ten jeho úsměv, ale poslední dobou jsem ho viděl jinak.
Nezumi začal stárnout, oba jsme začli stárnout. Už se neholil tak často, prý je spokojený se mnou i sám se sebou a proto nemusí zářit do světa. Ale já tu jeho záři miloval.

Nezumi
Ač je to neuvěřitelné, opět jsme zaspali. Tenhle měsíc už podruhé. Za poslední rok vlastně zaspáváme docela často. Dřív nás alespoň budili kočky, ale i ty na nás poslední dobou dlabou. Chidori chrápe na topení a Marimo hypnotizuje mistu na žrádlo aniž by mňouknul, že má hlad. Miluju ty kočky. Sice po kastraci oba přibrali, ale sehnal jsem jim dietní granule a tak díky mojí péči jsou naši mazlíčci sportovní postavy a ne chlupaté koule.
"Ryuuji, tak už se sakra vykopej z tý postele, jinak tě do kanceláře nestihnu dovézt včas." Otočil jsem se na postel, ale ta zela prázdnotou. Tak to bylo rychlé. Kolem mě proletěla neřízená střela, zřejmě mířící do koupelny, ale v takové rychlosti nevybral zatáčku a vzal pěknou ránu o dveře.
Nadával docela dlouho, na hlavě měl bouli a od kliky se mu rýsovala suprová modřina pod žebrama. Povzdechl jsem si. Tak je to každou chvíli. Kdy se naučí, kde má ve svém bytě jaké dveře. Občas mi připomínal dítě, byl tak sladký. Musel jsem se tomu smát. Chtěl jsem ho.

Ryuuji
Už zase se usmíval a omotával kolem mě ruce. Opravdu jsem neměl náladu. Poslední dobou kolegové v práci chodili s fotkama svých dětí a ukazovali je každému na potkání. Někteří byly opravdu jako andílci. Já žiju s Nezumim, nebudu mít nikdy takového andílka. Je nemožné, že by Nezumi otěhotněl. Docela bych někdy takový uzlíček chtěl držet v náručí, musí to být nádherný pocit.

Nadřízený Ryuujiho
"Pojďte, prosím, ke mě do kanceláře, chtěl bych Vám někoho představit."
Takový mladý klučina, přiřadím ji pod něj, třeba by si spolu mohli rozumět, už je to pár let, co jsem viděl Ryuujiho s nějakou ženou.
"Volal jste mě, pane?" Hlásil se u mě v kanceláři Ryuuji.
"Jistě. Tohle je Megumi, od dnešního dne je vaše podřízená, vše jí tu ukažte."
"Pane?" Divil se. Asi podřízenou nechtěl.
"Jděte už, mám spoustu práce."
Odešli. Megumi šla tiše za ním se sklopenou hlavou.

Megumi
Dostala jsem celkem mladého nadříteného. Vypadá velice dobře. Snad spolu budeme vycházet, mám z toho hrozný strach.

Ryuuji
Sakra, zrovna když mám takový stavy, tak ještě dostanu ženskou jako podřízenou, o kterou se musim starat. To mi byl fakt čert dlužnej. Ale je hezká. Určitě mladší než já. Musí se tu ve firmě cítit osamělá.
"Ehm, slečno?"
"Megumi."
"Eh?"
"To je moje jméno."
Opravdu mi chvíli trvalo, než mi to secvaklo. Ona se jen chichotala. Docela roztomilá.
"Slečno Megumi, nechtěla byste dnes po práci zajít na kávu? Řekl bych vám víc o firmě."
Zkusil jsem ji pozvat.
"Ale jistě, ráda. A klidně mi tykejte, přeci jen, jste můj nadřízený."
Opravdu má moc pěkný úsměv. Napsal jsem Nezumimu, že jsem dostal přesčas a budu v práci déle a šel jsem s Megumi na kávu.

Nezumi
Ryuuji se zdržel v práci, měl jsem alespoň dost času doma uklidit, vyprat a udělat večeři. Přeci jen byl Ryuuji na vaření dost nešikovný. Těšil jsem se na večer, protože jsem stáhnul dobrý film.
Ryuuji ale přišel až těsně před půlnocí. Dal mi akorát jednu užmoulanou pusu a šel se vykoupat a spát. Od toho dne se to stávalo často. Myslel jsem, že čeká Ryuujiho povýšení, když tak těžce pracuje a byl jsem na něj hrdý.

O tři měsíce později
Megumi
"Ryuuji, musím ti něco říct."
Strašně jsem se bála.
"Megumi, jsme v práci, nemohlo by to počkat?" Odbyl mě.
"Nemohlo, myslím, že tohle bys měl vedět hned."
"O co jde." Opřel se pohodlněji do židle. Milovala jsem všechny jeho pracovní pózy, ale tahle uvolněná byla ze všech nejlepší.
"Miluju tě.
"Hm." Docela chladná odpověď, bála jsem se.
"Miluju tě tak moc, že plod lásky nosím pod srdcem."
"Hmm." To je opravdu tak nechápavý, nebo mě nevnímal?
"Ryuuji, jsem těhotná! S tebou!"
To už hlavu zvednul, ve tváři bílý jako stěna. Beze slova se zvedl, napsal si půlden a odešel. Rozplakala jsem se.

Ryuuji
Sakra, jak se to mohlo stát?! Podvedl jsem Nezumiho, jen dvakrát, ale ta potvora to musela mít spočítaný. Pokaždý mě dostala po firemním večírku, kdy jsem byl trochu máznutý a nedělalo mi problém jí ohnout. Ale těhotná?? Jak to vysvětlím Nezumimu? Nechci ho ranit, nechci ho ztratit!

Nezumi
Ryuuji přišel z práce dost brzy, navíc byl bílý jako stěna. Že by se zase jeho kolegovi narodilo dítě? Poslední dobou se do těch uzlíčků zamiloval. Vím, že my dva děti mít nikdy nebudeme, docela mě to mrzí, na Ryuujim je vidět, že by byl určitě dobrý otec. Možná je ta pravá chvíle bavit se o adopci, třeba by s tím souhlasil. Za optání nic nedám. Přeci jen, už nějaký ten rok jsme svoji.
"Ryuuji, chtěl bych se tě zeptat, co si myslíš o adopcích?"
Ryuuji zvedl hlavu.
"Nic, myslím, že teď se tím stresovat nemusíme."
Pak se zvedl a odešel. Nevracel se dlouho, v jednu v noci jsem o něj začal mít strach a šel jsem ho hledat. Našel jsem ho v našem klubu, jak sotva drží panáka a přesto tak klopí jednoho za druhým. Po tvářích mu tekly slzy.
"Ryuuji! Co se stalo?! Ryuuji!!" Objal jsem ho.

Ryuuji
Našel mě. Musel jsem vzteky plakat, protože jsem na tvářích cítil slané slzy. Nechtěl jsem o něj přijít, ale Megumi potrat jednoznačně zamítla. Sakra, sem takovej kus vola. Nechci o něj přijít.
"Nezumi, udělal jsem chybu." Snažil jsem se mu dívat do očí, ale škytnul jsem. Nezumi zvážněl.
"Copak se stalo, Ryuuji?"
"Víš, dostal jsem podřízenou. Svedla mě. Teď je těhotná. Na potrat jít nechce. Chce mě. A já chci tebe." Dostal jsem to ze sebe nejrychleji, co to šlo.
Nezumi zblednul, pustil mě a odešel.

Nezumi
Podvedl mě. On mě podvedl. S ženskou. A čeká s ní dítě. Jak mohl?
Šel jsem do našeho bytu a sbalil si nejnutnější věci. Kočky se mi pletli pod nohy, podrbal jsem je oba za ušima. Chidori mňoukala, Marimo jen koukal.
"Však mi budete chybět, chlupáči moji."
Šel jsem k jídelnímu stolu a nechal tam prstýnek a klíče. Sedl jsem do auta a odjel do ordinace.

Ryuuji
Dopotácel jsem se domů, ale byt byl tichý, jen o Chidori jsem zakopl. Rozsvítil jsem si a uviděl na stole Nezumiho klíče a vedle nich prstýnek. Lekl jsem se a běžel do ložnice. Jeho část skříně byla poloprázdná. Upadl jsem do deprese, když zazvonil zvonek. Letěl jsem ke dveřím.
"Nezumi!" Nebyl tam, zato tam stála Megumi.
"Co tu chceš, nemám na tebe náladu." Snažil jsem se jí zbavit.
"Myslela jsem, že bych se stavila."
"Vypadni!" Zabouchl jsem jí dveře před nosem a zhroutil se v slzách na zem.
"NEZUMIIII"

Megumi
Myslela jsem, že ho to těhotenství potěší, že tak bude jen můj, ale on vola nějakého Nezumiho. Sice jsem slyšela ve firmě, že ho dlouho neviděli s ženou, ale že by žil s mužem? Každopádně, teď čeká dítě se mnou. Bude můj!

O osm měsíců později
Nezumi
Našel jsem si byt. Ryuuji se mě snažil kontaktovat, ale já se přes jeho nevěru nemohl přenést. Bolelo to a bolelo to moc. Ovšem co jsem se doslech, nebyl šťastný, vztah s tou holkou nepotvrdil. A ona čekala jeho syna, každým dnem by měla rodit.

Ryuuji
Bydlel jsem v bytě sám, jen s Chidori a Marimem. Nechtěl jsem nikoho vidět. Jen Megumi občas přisla a informovala mě o stavu těhotenství. Nezajímalo mě to. Čekala mého syna. Já chtěl Nezumiho, stále jsem nosil svůj prstýnek, jeho jsem měl schovaný v krabičce i s jeho klíčema a jeho věci, které zůstaly v bytě jsem nechal na místě, kde je nechal Nezumi.

Megumi
Seděla jsem v práci a zrovna s Ryuujim vyplňovala nějaké papíry, když mi praskla voda.
"Ryuuji, rodím." Hekla jsem, pak si pamatuji jen tmu.

Ryuuji
Oznámila mi, že rodí a pak sebou šlehla. Tak asi nevypadá normální porod. Zavolal jsem sanitku a odjel s ní do nemocnice. Doktor konstatoval nějaké komplikace a tak se rozhodli pro císařský řez. Byl jsem na porodním sále s ní. Nejsem přeci necita, když je to moje dítě. Brzy jsem slyšel dětský pláč, až mi z toho poskočilo srdce. Tak to byl můj syn. Chvíli, to té rajské hudbě jsem zaregistroval změnu zvuku na porodním sále. Už jsem neslyšel pípání, jen pisklavý ucelený tón. Doktoři začali zmatkovat. Ač se snažili, Megumi podlehla vnitřnímu krvácení. Zůstal jsem se svým synem sám. Vyplnil jsem všechny důležité papíry, hlavně do jeho rodného listu zapsal sebe, abych neměl komplikace s uznáním otcovství a kluk mi mohl zůstat. Dostal jméno Neji. Od Megumi z bytu jsem si vzal všechny věci pro prcka, co měla nachystané. Neměla žádnou rodinu, proto mi nikdo nebránil. Odešel jsem z kanceláře na mateřskou.

Chidori
Si páníček domů nastěhoval nějaké uřvané cosi. Stýská se mi po druhém páníčkovi, je mi smutno. Jé, nová pokojová kytka, tak ta tu dlouho nebude!

Ryuuji
Obstarával jsem malého, když jsem si všiml, že Chidori zvrací a divně se potácí. Rozhlédl jsem se po pokoji a viděl, že kytka, kterou jsem dostal k narození Nejiho je zredukovaná na pouhý květináč.
Popadl jsem Chidori do přepravky, dal malého do kočáru a co nejrychleji to šlo jsem letěl na veterinu. Marimo zůstal doma a hloupě koukal.

Nezumi
Ze stereotypu mě probralo hysterické zvonění zvonku. Otevřel jsem dveře a tam Ryuuji s kočárkem. Píchlo mě u srdce a chtěl jsem zavřít dveře, ale on tiše pronesl Chidoriino jméno a měl slzy v očích. Pak až teprve jsem si všiml přepravky v dolní části kočárku. Bez ohledu na svou vnitřní bolest jsem se ujal kočky. Byla otrávená. Podíval jsem se na Ryuujiho.
"Sežrala kytku." Objasnil mi situaci.
Udělal jsem Chidori výplach žaludku a nasadil léčbu. Ryuuji byl celý bledý.

Ryuuji
Koukal jsem na Nezumiho a nemohl udržet slzy. Pak jsem se tomu poddal uplně. Jen na mě koukal. Pak přišel ke mě a objal mě.
"Copak, nejsi s Megumi šťastný?" Zeptal se kousavě.
"Až na ty dvě alkoholové noci jsem s ní nic neměl. Myslel jsem jen na tebe. Megumi zemřela při porodu. Syn mi zůstal. Chci, abys pro něj byl matka ty." Vysypal jsem všechno, co jsem měl na srdci. A dodal.
"Miluju tě, Nezumi."

Nezumi
Zasáhlo mě to, co mi řekl. Opravdu Megumi nemiloval? Opravdu mě s ní podvedl jen na začátku? Nevěřil jsem mu, ale on opravdu vypadal zdrceně.
"Chidori bude večer v pořádku, donesu ti jí. Teď jdi."Vyhodil jsem ho, nemohl jsem se na něj dívat, byl jsem zmatený.

Ryuuji
Odešel jsem jako zpráskaná myš. Malý měl hlad, musel jsem rychle domů.
Večer zazvonil zvonek a za dveřmi Nezumi s přepravkou, ve které odpočívala Chidori. Marimo chrápal na topení a hlava mu visela dolů.
"Půjdeš alespoň na kávu?" Zkusil jsem ho pozvat. Vypadal, že se rozhoduje, ale nakonec sotva znatelně kývnul. Byl jsem šťastný.
Vešel a rozhlížel se po bytě. Až na dětské věci se nic nezměnilo. Posadil se na pohovku a čekal na kávu.
Při pití jsme vedle sebe seděli mlčky.
"Jak se jmenuje tvůj syn?"
"Neji."
"Pěkné jméno."
"Chtěl jsem, aby mělo blízko k Nezumi, aby první slabika zůstala zachována."
"Můžu se na něj podívat?"
"Je v ložnici." Celý jsem se třásl, projevil zájem o Nejiho.

Nezumi
To děcko mě zajímalo. Malý přece nemohl za svojí matku. Nakláněl jsem se nad postýlkou. Byl jako miniaturní kopie Ryuujiho, žádné stopy po té ženské. Vlhly mi oči, okamžitě jsem utekl do koupelny se opláchnout. Na prahu koupelny jsem se zarazil. Vše zůstalo tak, jak jsem to nechal při odchodu. Koukal jsem na to s údivem.
"Nechtěl jsem zahodit šťastné chvíle s tebou, kvůli svojí chybě. Nechal jsem to tak, protože jsem doufal, že se ke mě někdy vrátíš." Stál Ryuuji za mnou. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale než jsem se vzpamatoval, už mě Ryuuji zezadu objímal.
"Miluju tě, Nezumi, miluju tě." Šeptal mi do ucha a mačkal mě. Chtěl jsem se mu vykroutit, ale měl sílu. Cítil jsem, že nemůžu odporovat dlouho.
Chidori se mezitím probrala a třela se mi o nohy, nadšeně mňoukala. Zvedl jsem jí. Předla.
"Vidíš, i té kočce chybíš." Pronesl za mnou Ryuuji.
"Vrať se, prosím, Nezumi, chci ho vychovat v milující rodině." Plakal.
I já jsem plakal.
"Ryuuji, miluju tě." Objal jsem ho. Stýskalo se mi. I když mě podvedl, dokázal jsem mu odpustit. On toho opravdu upřímně litoval.
Políbil mě. Svět se se mnou zatočil a já si připadal jako znovu zamilovaný.

Ryuuji
Líbal jsem ho. Líbal jsem ho a nechtěl jsem ho pustit. Nezumi je můj, jenom můj!
"Mňau!"
"No dobře, Chidori, tvůj taky." Podrbal jsem jí za ušima.
"*neidentifikovatelný zvuk, něco jako parodie na mňoukání*"
"Marimo, ty se taky umíš ozvat??"
Hodil jsem Nezumiho na postel. Oblečení jsem z něj strhal, musel jsem ho mít hned.
"Ryuuji, počkej, ty jsi ještě oblečený." Zkusil protestovat.
Vysvlékl jsem se a tvrdě zaútočil na jeho rty. Tahle noc byla pro nás zlomová. Až na vstávání k malému jsme si jí celou užili. Milovali jsme se až do rána, kdy jsme oba padli druhému v náručí.
Ráno si Nezumi zpět nasadil prstýnek a šli jsme na procházku s kočárkem pro jeho věci do pronajatého bytu. Chidori s Marimem na nás koukali z okna.