Za všechno může ona 6 - Káva je jen zástěrka, koláč překážka

6. KÁVA JE JEN ZÁSTĚRKA, KOLÁČ PŘEKÁŽKA

Ryuuji
„Kafe?“ Zíral jsem na tu smsku od Nezumiho. Kde vzal moje číslo? Matně si vzpomínám, že jsem na veterině vyplňoval dotazník. Co s tím? Tak asi jo?
„OK“ Odepsal jsem.
„Kdy?“ Přišla odpověď vzápětí. No jo.. Kdy? Já moc času nemám, většinou jsem v práci zavalený mezi papírama.
„Teď?“ Odeslal jsem odpověď. Mírou vyjadřování jsem se přirovnával k puberťačce.
„Jedu k tobě“ Zíral jsem na displej mobilu. Tak to bylo rychlé.

Nezumi
„Teď?“ Přišla odpověď. Skákal jsem jak malej kluk a napsal mu, že jedu k němu, neodepsal a mlčení znamená přeci souhlas. Vyhrabal jsem svoje super kalhoty a k nim nějaké stylové triko a zaplul rychle do sprchy. Sice jedu jen na kafe, ale chci vonět. Při myšlence na zelené Ryuujiho oči jsem musel vypnout teplou a nechal po sobě stékat pouze studenou. Naštěstí to pomohlo. Pak honem osušit, deodorant, voňavku, holil jsem se ráno. Obléknout a honem honem. Hnal jsem to přes centrum a doufal, že nepotkám kamery nebo hlídku, tak jsem byl natěšený! Otevřel mi v domácím oblečení, jak ležérní..

Yuuki
Štěstí, sehnala jsem byt s tak výhodnou polohou, že vidím přímo na parkoviště a vchod jeho bytovky. Jistě je doma, auto tam má. Vím to, pozoruji ho přeci každou volnou chvilku.

Ryuuji
Když zazvonil zvonek, byl jsem vyklepaný, ani nevím z čeho. Otevřel jsem mu, byl tak načančanej. A jak krásně voněl. Vzpomněl jsem si na ten den na veterině a začervenal se. Hříšné myšlenky, opravdu mě ten muž velice přitahoval.

Nezumi
Pozval mě dál do svého bytu. Nemohl jsem si ale nevšimnout jak zčervenal, je tak roztomilý. Vešel jsem a rozhlížel se. Sice jsem tu už jednou byl, ale to byla opravdu rychlá návštěva, i když opravdu ne nepříjemná. Šel jsem rovnou do obýváku spojeného s kuchyní. Chidori seděla na rohové sedačce a pozorovala mě. Počítal jsem s tím a nabídl jí kočičí keksy. Vděčně přijala, milá kočka. Ryuuji zatím postavil vodu na kafe a posadil se ke mně.
„Dáš si rozpustný nebo turka?“ Překvapil mě otázkou.
„Rozpustné s mlékem a tři cukry, prosím.“ Kývl hlavou a šel vše připravit. Po očku jsem ho pozoroval, pohyboval se tak krásně a svaly mu jen hrály. Kde je nabral? Chystal si stejnou směs jako já, že by..?

Ryuuji
„Tady máš.“ Podal jsem Nezumimu kávu, celý nervózní, ani jsem nevěděl proč. Pije úplně to samé co já, náhoda? Chvíli jsme popíjeli mlčky, ale on to ticho prostě protrhnout musel.
„Co Chidori, už jí nic nebolí?“ Otázal se zdvořile.
„Ne, je úplně v pořádku, ale vypadá to, že se jí stýská po tom škrabadle. Prodáváte je tam?“ Snažil jsem se udržet konverzaci.
„Jistě, mám dokonce v autě katalog, klidně pro něj potom skočim.“ Nabídnul mi hned. Je pravda, že už nějaký čas jsem o koupi škrabadla uvažoval, přeci jen mám svůj nábytek celkem rád.
„To budeš moc hodnej, děkuju.“ Přijal jsem tedy s vděkem. Rozhostilo se trapné ticho, každý sme si upíjeli tu svojí kávu. Nezumi dopil a postavil se. Nechápavě jsem se na něj podíval, taková rychlá návštěva? Do toho jako bonus zazvonil zvonek – donášková služba s balíčkem. Požádal jsem Nezumiho ať ještě počká než to vyřídím a utíkal to převzít.

Nezumi
Dopil jsem kafe a vstal. V ten samý okamžik zazvonil zvonek. Ryuuji vypadal zmateně. „Počkáš, prosím?“ Otočil se na mě. Kývl jsem a znovu se posadil. Za chvilku vběhnul do místnosti s malým balíčkem. Měl úplně to samé balení jako ty hračky co si objednávám přes internet. Ryuuji balíček odnesl do ložnice a vrátil se ke mně na pohovku. Musel jsem se podívat do těch očí, už jsem se trápil dost. Ryuuji akorát dopíjel a oči měl zavřené. Přisunul jsem se blíž. Dopil a začal oči otvírat. Bylo znát že se mě lekl, ale neměl kam couvat, protože seděl v rohu.
„Jsi tak krásný.“ Slyšel jsem svůj vlastní hlas a ruka už mi automaticky směřovala na jeho tvář. Trochu sebou cukl, ale neutekl. Měl tak hebké tváře. Jemně jsem ho chytil a trochu se k němu přitáhl abych mohl spojit naše rty. Cítil jsem jak ztuhnul, jak obrazně, tak doslova.

Ryuuji
„Jsi krásný.“ Zašeptal a začal se přibližovat. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek, ale neuhnul jsem. Ta velká teplá dlaň mě pohladila po tváři, zajela mi do vlasů a pomalu se ke mně přitáhl. Celou dobu se mi díval do očí, ale v okamžiku, kdy se naše rty spojily je zavřel aby polibek naplno vychutnal. Mě tato situace ovšem vyvedla z míry a ztuhl jsem. Moje zákeřná zbraň dole ale taky, pěkně se hlásila o slovo. Nezumi po mě natáhl i druhou ruku a dal mi jí též kolem krku, byl jsem v jeho objetí. Bylo to tak hřejivé, že jsem ani neměl myšlenky se bránit, pouze jsem se poddával tomu co prozatím nabízel. Jeho polibky ve mně vyvolávali návaly touhy, chtěl jsem víc, ale nevěděl jsem co. Pomalu jsem se posunul. V ten okamžik se naše rty vzdálily. Zadíval jsem se hluboko do jeho hnědých očí, byly tak čisté a plné touhy. Úplně mi v hlavě přeplo a já po něm skočil jak lev po kořisti, až sme z pohovky shodili Chidori. Ublíženě se přesunula neznámo kam.

Nezumi
Ta chemie mezi náma dvěma byla cítit ve vzduchu, to jak líbal bylo neskutečné. V okamžiku, kdy mě Ryuuji objal kolem pasu rukama a přisunul se blíž jsem se zarazil já a rozpojil naše rty. On se mi podíval do očí a v ten okamžik jsem viděl něco, co se v jeho nitru rozpadlo na tisíc kousků. Skočil po mě jak dravá šelma, div jsme nespadli z pohovky a začal mi brát polibky. Byl až hrubě dobyvatelský, snažil se mi dostat jazykem snad až do krku. Jestli jsem si doteď myslel že líbá výborně, pak tedy nevím, jak nazvat toto. Jednou rukou mi zajel do vlasů a stiskl, bylo to tak majetnické, abych náhodou neutekl, druhou rukou mě chytil pod krkem a trochu přimáčkl. Nepřestával mě přitom líbat a já cítil jak mi dochází vzduch. Jemu zřejmě taky, protože se odtrhl a začal laskat můj krk, lízal a nasával kůži na mých velice citlivých místech, nevynechal ani ušní lalůčky, do kterých mě jemně kousal. Už jsem to nemohl vydržet, jednou rukou jsem mu rozepl kalhoty a začal ho přes boxerky hladit na otvoru. V tu chvíli jako by jím projel šíp. Ucukl.

Ryuuji
Cítil jsem se báječně a nevnímal nic okolo. Jako dravec co lovil a ulovil. Nevnímal jsem opravdu nic, až pohyb na mém zadku mě probral z opojení, lekl jsem se. Ne, tohle jsem určitě nechtěl. Nezumi se po mě tázave podíval, nevěděl jsem co mám dělat, ale veděl jsem, že takhle rozhodně pokračovat nechci. Nezumi se mezitím posadil. Stále jsem na něj zírat jak v agónii a chtěl ty rty. Netušil jsem že mě s ním pojí víc než jen vztah veterinář x majitel zvířete. V tu chvíli jsem nevěděl nic, jen chemie silně fungovala. Dva chlapi mi nikdy nepřišli v pořádku, ale i když mi postelí prošlo tolik že, žádná mi nedala to co Nezumi. Byl jsem zmatený, Z myšlenek mě vytrhl zvonek, dnes již podruhé. Kdo teď sakra může otravovat?!

Yuuki
Upekla jsem koláč, zkusím mu nabídnout. Všichni muži přeci rádi sladké, že. Otevřel mi po delší době, ale byla jsem trpělivá.
„Ahojky, před nedávnem jsem se přištěhovala a nikoho kromě tebe tu neznám, tak jsem si myslela že bysme si spolu mohli dát koláč a kávu, jsem tu strašně osamělá.“ Zkusila jsem to na něj rovnou.“ Vytřeštil na mě oči, ale pak se rychle vzpamatoval.
„Mám za to, že jsem ti to v kanceláři řekl jasně. Nehodlám se opakovat. Pokud jsi osamělá, pořiď si psa.“ A Zabouchl mi dveře před nosem. To byla poslední kapka, hodila jsem koláč na podlahu a nasupeně odešla domů, vymýšlejíc odplatu. Však já dostanu co chci!

Nezumi
Asi jsem to pokazil a opravdu netuším co s nastalou situací. Ryuuji se vrátil do obýváku a z očí mu přímo sršely blesky, byl opravdu viditelně naštvaný. Nevěděl jsem jeslti je to kvůli mně nebo tomu zvonku. Postavil jsem se namířil si to proti němu. Stál, nehýbal se a koukal přímo na mě. Nenapadlo mě nic lepšího než ho obejmnout. „Promiň.“ Zašeptal jsem mu do ucha. Trochu se roztřásl.
„Přehnal jsem to, tohle jsem nechtěl. Hrozně mě přitahuješ a já na tebe musím stále myslet.“ Pokračoval jsem dál. Teď už byl jeho třes opravdu nepřehlédnutelný. Zesílil jsem stisk a cítil jak se o mě opřel.
„Já nevím co se to se mnou děje, nechápu to.“ Hlesl mi pouze do mikiny. Pomalu jsem se ním posadil. Byl ode mě větší a přitom tak zranitelný. Políbil jsem ho do vlasů a jen si užíval jeho blízkost. On, soudě dle reakcí, dělal to samé. Chtěl bych ho, moc bych ho chtěl.