Zapomněl si (12.část)

NARUTO
Ten jeho postoj sem nedokázal ustát! A tak vážení a milý sem svému miláčkovi uštědřil ránu! A to pořádnou, plnou vzteku a zklamání! Sasuke proletěl tu nejtlustější zeď v mém bytě a zastavil se na protější hromádce sněhu! Do chodby se nahrnula vlna chladu, ale mě to vůbec nezajímalo! Můj hlavní problém byl on! Kluk, kvůli kterému tu dělám makovou panenku! A kterej si ochotně hraje na škůdce v podobě brouka pytlíka! Štvalo mě to!
Miluju tě, copak to nic neznamená?!
Vyšel jsem za ním ven. Sasuke vstával ze země a díval se mi přitom do očí. Byl očividně překvapenej, nečekal, že mu dám tak velkou ránu……ale co! Nechal sem ho udělat pár kroků, než sem znovu zaútočil! Mám strašnou chuť ho zmlátit a taky, že to udělám! Napřáhl sem se k dalšímu úderu ale Sasuke byl na můj výpad připravenej a zablokoval mě!
Oba jen v tričku a dlouhých teplákách, přitom mi zima nebyla! Prali jsme se a to dost vážným způsobem! Rány lítaly do míst, kde to bolí i nebolí...
Bolí to, ale ne tak jako to, co mi děláš, Sasuke!

Hodina sem, hodina tam. Oba jsme byli mokří a promrzlí a přesto jsme tam proti sobě nabroušeně stáli a vyměňovali si silné rány! Nohy a ruce jsem už dávno necítil...můj dech byl stále těžší a těžší, asi budu nemocnej, ale teď je to fuk!
„Už máš dost?“ zeptal se mě Sasuke a já pozoroval jeho dech.
„Kde to žiješ?“ řekl sem a znovu na něj zaútočil! Na těle se mi začaly objevovat odřeniny, modřiny a občasná zaschlá řezná rána! Sasuke na tom nebyl o moc lépe! No jo, riziko povolání...
Nechtěl jsem ho zabít a on podle všeho nechtěl zabít mě. Tak proč tady lítáme po střechách baráků a vypadáme, jako když se chceme zabít? Ach jo!

Ani nevím jak, ale dostali jsme se na nějakou zamrzlou plochu. Už jsme neměli tolik elánu a síly. Vypadali jsme hrozně...taky už se spolu dlouho bijeme a to na člověku, sic sebesilnějšího, nechá dost viditelné stopy!
Naše pohyby a údery ztrácely postupem času razanci a přesnost. I naše úhybné manévry nestáli za nic. Když už jsme byli na konci svých sil, jen jsme tak stáli naproti sobě a vydýchávali jsme se. Od úst nám šly pořádné oblaky páry a sem tam se vloudila i nějaká slyna.
„Zasloužil sis to.“ zašeptal sem a sklopil hlavu k zamrzlé vodě. Pak mě přepadla únava a já si musel těžkopádně kleknout! Asi sem dopadl moc tvrdě, protože pode mnou zapraskal led!
Fuj tajb! V jednu chvíli sem si myslel, že to praskne a já si půjdu zaplavat, ale nic se nestalo!
„Já vím.“ zaslechl sem slabě kousek od sebe a zvedl pohled k tomu černému. Pousmáli jsme se na sebe a Sasuke si taky klekl...asi moc silně...

LED!! Led pod námi začal praskat až moc až praskl úplně a Sasuke mi zmizel z dohledu!

Sakra, ta voda je fakt studená!
Jo to sem si říkal, když jsem se ocitnul pod ledem. Nedokázal jsem se dostat ven, plaval jsem ke hladině, ale ta byla vždycky zamrzlá! Sakra, kde je ta díra! Začal jsem se ztrácet a k tomu mi docházel kyslík! Voda byla tak ledová, že sem v ní nesměl zůstat moc dlouho!
To není dobrý, moje vědomí...
Moje tělo mě začalo zrazovat a já se přestal bránit...kopání připomínalo záškuby a můj pohled byl netečný...sakra, alespoň ještě jednou zaber!
Zaber, zaber...ZABER!
Nakonec sem zabral ale k mé smůle sem zase narazil na led... Chvíli sem se u něj držel, pak mě nějaká nadpozemská síla začala pomalu stahovat dolů. To jediné čím sem ještě vnímal led, byla moje pravá ruka...

Dotýkám se asi dvaceticentimetrového kusu ledu...
Je pevný a studenější než voda...
Voda se mi dostává do plic... Pálí to...trašně moc to bolí...tohle je konec.

V tom sem zaslechl ránu a něco maxi teplého mě chytilo za zápěstí! Drželo mě to tak pevně a snažilo se mě to vytáhnout k hladině. Víc už sem vnímat nedokázal a ztratil sem vědomí úplně.

SASUKE
Popraskání ledu mě překvapilo úplně stejně jako Naruta! Možná proto jsme skončili oba ve vodě! Voda byla ledová a tak jsem se snažil pohnout kostrou! Díky sharinganu jsem našel díru a vylezl s těžkostmi ven! Chvíli jsem nabíral čerstvý studený vzduch, který byl v tuto chvíli teplejší, než všechno ostatní. Pak mě něco napadlo...
Naruto?
Otočil jsem se, ale na hladině kromě mě nikdo nebyl! Sakra, ten id**t!
Snažil jsem se rychle dostat na nohy, ale ještě mě zdaleka neposlouchali tak, jak bych chtěl! Proto sem sebou párkrát práskl na zem! Musel jsem si dát pozor, jinak bych si šel po druhý zaplavat!
Kde si sakra?!
Napnul jsem poslední síly, které mi ještě po tom našem boji zbyli a zapnul jsem sharingan! Viděl jsem přes led poslední snahu toho blbce o sebezáchranu! Asi po několikáté se mu to nepovedlo a já věděl, že už nemůže. Držel se u ledu jednou rukou a pomalu ztrácel vědomí...

Tohle ne!
Ne a ne a ne!

S posledních sil sem se zvedl a došoural se k místu, kde se Naruto nacházel. Očistil sem led a hleděl na nataženou umírající ruku! Napřáhl sem se...!

Ne...sakra!
Néééééééééééé!

Moje ruka s posledním kouskem chakry, která připomínala chidori, se probourala vrstvou ledu! Pak modrá síla zmizela a já chytl Narutovu studenou ruku! Ještě sem ale neměl vyhráno! Ten můj blbeč*k byl stále pod hladinou!

Co teď?! Nemám...nemám sílu...
Musím!
Mám sílu!

Ani ve snu by mě nenapadlo ho pustit. Ale co teď?! Musel jsem přemýšlet rychle a pak mě něco napadlo! Musím mu nějak vrátit vědomí alespoň na chvilku! Ze všech sil sem ze sebe mačkal chakru, která už byla za mým limitem! Přeměnil sem jí na bleskovou podstatu a nechal jí proudit do Naruta! V tu ránu sebou polomrtvé tělo škublo a uvědomilo si, kde se nachází. Všiml si mé ruky a pochopil, že mám dost! Měl pár sekund na to, aby svojí větrovou chakrou vytvořil menší průchod, do kterého by se vešel!
Bohužel ve chvíli, kdy se mu to povedlo, sem začal ztrácet sílu já. Trochu sem sebou trhl a nedal na sobě nic znát. Naruto se po mé levé ruce vyšplhal až na pevný břeh a těžce nasával vzduch. Vypadal, že ho to dost bolí, určitě se nalokal vody...no to bolí a pálí...
„Z-ziii...m-maaa.“ zašeptal po chvilce a já měl chuť mu dát pohlavek!
„N-neříííí...k-keeej.“ zašeptal sem taky, a trochu si nadával za to, že sem vůbec otevřel pusu.

Když sem si na ztuhlá záda hodil to studené tělo, nebylo mi do zpěvu. Naruto ale jít nedokázal a já ještě bohužel jo...museli jsme se dostat do tepla a to rychle! Nedokázal jsem ale zrychlit a tak sem se jen šoural ulicemi zpět do Narutova domu. Tam sem zjistil nemilou věc!
Zapomněl sem na tu díru ve zdi.
Odnesl sem Naruta na gauč a přikázal mu, ať se svlékne. V tomhle případě za tím nebylo nic oplzlého, a proto mě poslechl bez námitek. Já sám si sundal to mokré tričko a hodil ho do kouta, pak sem začal řešit tu díru.
„Z-zatíííí...m před to d-deee...j tu mini s-skříííí…ňku. Ch-chceeeš pomoct?“ ještě, že ho chápu i beze slov, protože tahle věta mi dala zabrat. Zakroutil sem hlavou a udělal, co mi řekl. Skříňka moc netěsnil, ale aspoň tolik netáhlo dovnitř.
Otočil sem se a se spokojeným výrazem se zasekl na gauči. Naruto byl úplně nahý a modrý jako Šmoula! Proto sem nechal slintání a vyběhl nahoru, kde sem napustil vanu vařící vody. Později sem seběhl dolů a přistoupil k tomu modrákovi.
„Teď pojď ke mně, ano?“ nic na to neřekl. Obtočil mi ruce kolem krku a přitáhl se k mému holému hrudníku. Ten však moc teplý nebyl. Vzal sem ho tedy se vší parádou do náruče a odnesl do vany.