SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Zapomněl si (1.část)

NARUTO
Jak je to dlouho? Šestnáct, sedmnáct let? Už ani nevím.

Narodil sem se do světa, kde mě každý nenáviděl. Neznal sem rodinu ani lásku a přesto jsem k překvapení všech dokázal žít. Žít s bolavým, ale silným srdcem. Naučil jsem se radovat s maličkostí a kvůli tomu sem byl ostatním pro smích. Ale byl jsem šťastný... Nebo sem si to jenom myslel.
Pak jsem potkal jeho. Když byl malý, tak vypadal jako roztomilé děvče. Pořád brečel a vzdával se dříve, než vůbec začal. To se mi vůbec nelíbilo. Rozhodl sem se proto, že mu ukážu, co znamená žít. Brzo jsme se skamarádili a tahali se navzájem z bryndy. A tak to pokračovalo až do dvanáctého roku našeho života. Pak se něco zvrtlo...
Sasuke odešel a řekl mi spoustu těžkých slov, které nikdy nepřestali bolet. Bolest, kterou jsem tenkrát cítil, ale nebyla nic proti tomu, co následovalo. Zase jsme se potkali. Skoro po třech letech jsme na sebe zase hleděli. Jakoby to bylo včera, co jsem se do něj zamiloval... Bolest mě přemohla a já cítil, jak mi po tváři tečou ty proklaté slzy. Ale co bylo horší, nedokázal jsem jasně myslet.

Nakonec jsme překonali vše, co ohrožovalo naše životy. I když jeden z nás ztratil to nejcennější. Sasuke měl nehodu. Při naší závěrečné bitvě, kdy mě chtěl zabít, se uhladil do hlavy a ztratil paměť. Trvale! Moje vesnice to brala na vědomí, když ho odsoudila. Nejvyšší rada zakázala říci mu pravdu, že takto to bude pro všechny lepší. A proto teď jeden z nás jde bezstarostně vedle toho druhého, netušíc co se odehrálo v minulosti...

„Naruto? Co je ti?“ zeptal se mě Sasuke starostlivě. Jako by to ani nebyl on. Jako, že nebyl.
„Nic. Proč se ptáš?“ zalhal jsem a doplnil to svým charakteristickým šklebem.
„Tváříš se jako stará babka, která si právě vzpomněla na zesnulého manžela.“ řekl Sasuke a pousmál se. To dělal jen na mě. Řekli mu, že jsme nejlepší kamarádi a proto mi tolik věří. Od té chvíle, co zapomněl, uplynul už měsíc a já si nedokázal zvyknout na tu novou osobu zvanou Sasuke. Možná sem ani nechtěl. Jedno jsem ale věděl... Stále ho miluju. A proto to, co se právě chystám udělat, nikdy nebude chyba...i kdyby si vzpomněl a zabil mě na místě! Nikdy!
„Sasuke. Až dnes přijdeme domů, něco ti povím!“ tvářil sem se vážně. On poznal, že je něco špatně.
„O co jde? Vypadá to, že půjde o něco důležitého.“ neodpověděl jsem mu. Bylo to tak snazší. Ten den jsme přišli do našeho přiděleného domu za tmy. Vešel jsem a rozsvítil. Pak jsem se posadil ke stolu a Sasuke si sedl naproti mně. Čekal. Celou dobu sem měl zavřené oči, ale jeho pohyby jsem vnímal. Koneckonců jsem ninja, stejně jako on. Nádech, výdech, nádech, výdech... Otevřel jsem své oči a pohlédl na něj. Byl zmatený a napnutý zároveň. Teď už jsem svá slova nemohl vzít zpět, ani kdybych chtěl.
„To, že jsi ztratil paměť, víš.“
„Jo. Jak to s tím souvisí?“
„Dost. Tahle vesnice si nepřeje, aby sis vzpomněl a tak ti zatajila skoro celou pravdu. Museli jsme s tím souhlasit... Donutili i mě, využili mojí slabinu.“ to už se v jeho obličeji pozoroval změnu. Nebyl vyděšený ale ani zklamaný.
„Jakou slabinu?“
„Pohrozili mi, že jestli ti něco povím, tak tě zabijí. A to stačilo, abych mlčel.“ Sasuke se podíval jinam a já poznal, že přemýšlí. Ty vzpomínky, které měl, byly tak chabé a tak krásné. Zatnul ruce v pěsti, ale žádný výbuch zlosti nepřišel.
„Co tě donutilo porušit příkaz a říct mi pravdu?“ hodně se přemáhal. Věděl jsem, že už na mě nepohlédne, jedině když...
„Já už to nevydržím. Nesnáším lež a přetvářku, Sasuke! A proto ti teď povím zkráceně, co se všechno stalo v této vesnici a i... mezi námi.“ když jsem dodal i ty dvě poslední slova, zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Čekal jsem to...měl mě rád a za ten měsíc mi to řekl snad stokrát.
„Poslouchám.“

SASUKE
Pozorně jsem poslouchal a snažil se pochopit všechno, co mi Naruto říkal. Hlavně to, co říkal o nás. Začal tím, že ve škole jsme byli rivaly, protože jsme si nedokázali přiznat přátelství. Pak mluvil o našem týmu, a jak jsme si užili spoustu radostí a strastí. Tahle část se mi moc líbila...
Pak přišlo něco horšího. Řekl mi, jak sem zradil vesnici a jeho kvůli pomstě za svojí zesnulou rodinu. Taky mi pověděl, že jsme se tři roky neviděli a taky to, že sem zabil vraha, kvůli kterému to všechno vzniklo. Zabil jsem vlastního staršího bratra...To už sem se musel držet stolu. Naruto na to bral ohledy a chvíli mlčel... Já to ale chtěl slyšet celé.
„Pokračuj, prosím.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se.
„Jo.“ vzdychl a pokračoval na mé přání.
Napadl sem dokonce vůdce této vesnice a zabil jsem ho. Taky jsem se přidal k muži, který mě zradil a vzal mi moje oči. Naruto mi je za cenu vlastního zdraví vrátil. Tahle část mě bolela nejvíc a to jsem měl pocit, že přijde i něco horšího. Vyprávěl mi, že ani potom jsme se neusmířili ba naopak, bylo to ještě horší, protože...
„Byl si rozhodnutý mě zabít, Sasuke.“ řekl mi Naruto a podíval se na mě mile těma krásnýma modrýma očima. Proč mi to sakra říká? A proč se chová po tom všem tak mile?
„Proč si...mě nezabil?“ zašeptal sem.
„Nikdy jsem tě nechtěl zabít, Sasuke. Ani bych to nedokázal.“ řekl mi s klidem. To mě vytočilo.
„Proč ne?! Způsobil sem ti tolik bolesti tak proč?!“ zvedl jsem se a uhodil pěstí do stolu. „PROČ?!“
„Protože tě mám moc rád!“ ta slova? On mi řekl? Zrudl sem a on taky. Zřejmě už to v sobě držel dlouho, protože se na rozdíl ode mě dokázal ovládat... Já ale ne...sedl jsem si zpět do židle a opakoval si to, co mi právě řekl. Má mě moc rád...
„Naruto?“ nahnul jsem se přes stůl. Nevím proč, ale chtěl jsem to zkusit. Zkusit, co to semnou udělá.
„Co?“
„Smím...nebude ti vadit, když...chtěl bych tě...“ nahnul se ke mně a políbil mě. Vždycky sem měl pocit, že mi rozumí i beze slov. Proto jsem ho tolik milov…... Počkat! Co je to za myšlenku...za pocit?! Líbá mě a já jeho, naše rty se jemně dotýkají a po chvilce se Naruto odtahuje. Pohladí mě po tváři a usměje se.
„Sasuke, kterého znám by se mě neptal. A už vůbec ne v rozpacích.“ řekl mi a zakřenil se. To mě urazilo a já mu celý rudý jedu střelil.

V posteli to bylo ještě horší. Nikdy mi nevadilo spát těsně vedle něj ale teď...pohne se a já se můžu zbláznit. Nedalo mi to a já se k němu otočil čelem. Pozoroval jsem jeho spící tvář...takhle se mi moc líbil. Usmál sem se. Můj úsměv opadl, když jsem zjistil, že Naruto vůbec nespí. Podíval se na mě a usmál se. Já ztuhl a zčervenal v obličeji. Pak sem si vzpomněl na tu poslední větu našeho rozhovoru.
„Co by teda udělal Sasuke, kterého znáš?“ zeptal jsem se. Chytl mě za ruku a zašeptal.
„Neptal by se mě. Prostě by to udělal.“ to sem nečekal ale budiž. Chvilku sem se přemáhal...chtěl jsem mu vyhovět.
„Takže by si vzal všechno bez ptaní nebo dovolení?“
„Jo.“
„To přeci nejde! Jak si mohl mít někoho takového rád?“
„Patřilo to k tobě, jako ke mně můj úsměv...promiň.“ řekl a otočil se. Poznal sem to. Chybělo mu moje starý já. To strašný já co mu tak moc ublížilo. Proč? Nechápal sem to.
„Udělal bych všechno na světě, abych byl stejný...takový jako si přeješ.“ řekl sem šeptem a píchlo mě u srdce. Cítil sem jak se ke mně zase otočil a chtěl něco říct...Nedovolil jsem mu to. Posunul jsem se k jeho ústům, ale nedotkl sem se jich. Nedokážu to, i kdyby si to přál...nemůžu mu nijak ublížit.
„Sasuke, nechci, abys dělal věci, co nechceš kvůli mně!“ podíval sem se mu do očí a zahlídl v nich jistotu. Ani on mi nechtěl ublížit. Zavřel jsem oči, ze kterých mi stékaly slzy. Položil jsem svoji růžovou tvář k té jeho a své tělo jsem přitiskl co nejblíže tomu jeho. On mě napodobil a společně jsme usnuli.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

A je tu NEW příběh, který mě napadl jednoho krásného slunného dne Laughing out loud Jeden s mých oblíbených Smile Některé části budou sice trochu ostré, takže k nim občas místo plus-osmnáctky napíšu plus-dvacítku ale kvůli nim to má ty správné grády Laughing out loud Začínáme ovšem zlehka....

4.9
Průměr: 4.9 (10 hlasů)