Zapomněl si (2.část)

NARUTO
Každé ráno jsem se vzbudil vedle něj. V jeho objetí. Člověk by řekl, že už mám, co jsem si tak moc přál. Ale já to neměl, ne celé...

To, že jsme se políbili, neznamenalo v celku nic. Neodvažoval sem se zajít dál. Nikdy jsem netoužil být ten nahoře, chápete... Po týdnu jsem zjistil, že Sasuke má jiný názor. Jeden celý den, myslím, že to byl pátek, se choval dost divně. Ani jednou mě nepolíbil. A vůbec choval se, jakoby o něčem přemýšlel. U večeře sem to už nehodlal přehlížet!
„Nechceš mi říct, co se děje?!“ Sasuke se na mě podíval a pak pohlédl do svého klína. Zrudnul a radši se podíval jinam. Nevím proč, ale pochopil jsem... Možná to bylo tím, že s tím mám sám už několik dní problém.
„Naruto, já...“ musel jsem si to ověřit. Natáhl jsem pod stolem nohu a dotkl se ho v místě rozkroku. Mýlil jsem se. Je na tom ještě hůř než já...
„Už sem si myslel, že jen u mě se vysouvá plošina.“ musel sem se tomu zasmát. Bylo to strašně komický, že nám obou stojí takříkajíc klacky.
„Fakt ti to přijde vtipný?!“ řekl Sasuke a odtáhl svou židli od stolu. Pak se zvedl a dal se na odchod. Rychle jsem se zvedl a chytil ho za ruku.
„Promiň...tebe to bolí, že jo?“ podíval se na mě a pak sklonil hlavu na souhlas. To mi stačilo k tomu, abych jednal. Odtáhl sem ho ke gauči v obýváku a donutil ho, aby se posadil.
„Naruto, co to děláš?“ řekl, když sem mu rozepínal poklopec u kalhot.
„Myslím, že to víš.“ oba jsme byli rudí, ale já se odmítal vzdát. Udělám, cokoliv jen abych mu pomohl.

Trochu sykl, když sem jeho chloubu vysvobodil s kalhot. Nejdřív sem jí jen jemně hladil, pak jsem trochu přitlačil, abych slyšel nějakou odezvu. Stalo se... Možná jsem se v té chvíli zachoval sobecky, protože jsem ho trochu provokoval...líbilo se mi jak vzdychá. Přestal jsem ho dráždit rukou a dotkl se jeho naběhlého údu ústy. To už jsem slyšel hlasitější steny... Dlouze jsem ho olízl a pak obdařil jemnými polibky...cítil jsem, že už to dlouho nevydrží a tak jsem ho celý strčil do pusy. Přejížděl jsem nahoru a dolu, nahoru, dolu a tak dále a tak dále. Po par minutách se udělal...myslel jsem, že to bude hnus ale chuť jeho touhy nebyla zas tak špatná. Rozdýchával svůj orgasmus zatím, co já si utíral ústa svým rukávem.
„Lepší?“ musel jsem se zeptat, i když mě zrovna do zpěvu nebylo. Ještě, že jsem seděl.
„Jo. Mnohem lepší.“ pak se na mě provinile podíval, ale já se jen pousmál.
„Nedělej na mě tyhle obličeje. Já vím, že se ti to líbilo.“ řekl jsem a sledoval jeho reakci. Růžová v jeho obličeji bylo stejně velká jako ta moje. Věděl jsem, že se dá do protestů...
„Ne, já...no, moc...ne, to přece...“ koktal ze sebe až mi to přišlo roztomilý. Postavil jsem se a políbil ho. Neprotestoval ba naopak. Když jsem se od něj odtáhl a sedl si vedle něj, usmál se. „Líbilo.“
„Já to věděl.“

Tahle situace se několikrát opakovala. Měla pokaždé zajímavý průběh a ještě lepší konec. Dva týdny na to Sasuke poznal, že chci zajít trochu dál. A tak jednoho večera, když sem se sprchoval, se ke mně nakvartýroval. Při znám se, že sem nedokázal odolávat dlouho. Přesto jsem mu neudělal nic zlého. Celou tu dobu koupele jsme zkoumali jeden druhého a líbali se všude, kde nás to lákalo. Byla to opravdu dlouhá koupel. Líbal jsem ho po nohách, po stehnech, po bříšku, tam dole taky, u bradavek sem byl déle a skončil jsem u šíje. Vlastně ne, skončil jsem až u jeho úst. Když nám vody začala vadit, osušili jsme jeden druhého a šli si lehnout. Byla to nádherná noc, i když jsme jen spali.
....
Druhý den byl pěkně ošklivý, jako předzvěz něčeho hrozného. Pršelo a navíc foukal hrozný vítr. Elektřina vypadla v celé vesnici a tak si všichni dřív lehnout. Dokonce i my.
„Naruto, musím ti něco říct.“ trochu se odsunul, aby na mě líp viděl. Něco mi říkalo, že mi chce říct to, co jsem mu chtěl říct já. „Naruto, já...no, mi...nedo...to.“ řekl a schoval hlavu pod polštář.
„To nevadí, řekneš mi to jindy. Teď už spi.“ řekl jsem a vzal ho za ruku. Sasuke se usmál a spokojeně se uvelebil vedle mě... Myslel jsem, že spí ale opak byl pravdou. „Miluju tě, Sasuke Uchiho.“

SASUKE
„Miluju tě, Sasuke Uchiho.“ zašeptal a moje srdce zrychlilo svůj tep. Před očima se mi míhali obrazy a slyšel jsem známé hlasy. Na všechno, co se kdy stalo, sem si vzpomněl! Do posledního detailu! Otočil jsem se a lekl se, vedle koho to ležím! Sedl jsem si!
„Naruto?! Jak si...?!“ pak mi prolítli hlavou i myšlenky, vzpomínky, které jsem získal...navíc! Políbil mě! Ne. Já políbil jeho! Sakra, co se to...?!
„Sasuke, co se děje?“ řekl mi a posadil se také. Nevěděl jsem proč, ale z jeho blízkosti sem byl nervózní. Vstal jsem a v rohu místnosti zahlédl svůj meč. Za sebou jsem slyšel kroky! Naruto?! Jak to, že jsi ještě pořád naživu a proč... Vzal jsem meč a namířil jeho ostrou čepel na něj! Ani se nehnul! Proč?! Natlačil jsem ho na zeď a meč mu přitiskl na krk!
„Teď mi řekneš, co se to tu děje?!“ řekl jsem a sledoval jeho reakci. Byl klidný, smířený...usmál se!
„Ty sis vzpomněl.“ řekl a já přivřel oči a zatlačil na čepel!
„Radši mi vysvětli, co tu dělám?! Co se stalo sakra?!“ poznal, že jsem zmatený. To mě vytočilo ještě víc, ale co mě vytáčelo nejvíc, byl fakt, že jsem ho celou tu dobu toužil políbit! Jeho ústa byla pootevřená a tak blízko těch mých... Sakra! Přitlačil jsem vzteky čepel ještě těsněji a narušil tak jeho jemnou kůži! Naruto sykl!
„Dobře. Když jsme spolu bojovali, uhodil si se do hlavy, pamatuješ?“ řekl mi přidušeně. Vzpomínal jsem si.
„A co s tím?!“
„Zapomněl jsi na všechno, co se stalo... A tak Konoha rozhodla, že...“
„Že si mě nechá, co?!“ zase jsem přitlačil! Už mu tekla krev! „Jako trumf!“ dodal jsem a sledoval jeho zkroucený obličej. Jeho oči byli tak šťastné a přitom tak smutné... Sakra! Co to se mnou udělal?!
„To není pravda a ty to víš!“ řekl a poprvé se na mě podíval ostřeji. Zabral a odtlačil tak čepel kousek ke mně. V tu chvíli sem si vzpomněl, že je vlastně taky ninja.
Zrudl jsem! Nešlo to zastavit! Já...podíval jsem se na něj a sledoval jeho rychlý dech, pak jsem si uvědomil, jak zrychleně dýchám sám. Ustoupil jsem a pustil meč na zem! Dal jsem si ruku přes ústa a snažil se uklidnit! V kalhotách jsem měl najednou tak těsno...
„Co si to se mnou udělal, sakra?!“ řekl jsem a moje tělo se začalo třást! Bezmoc? Nesnáším bezmoc! Klesl sem na kolena a snažil jsem se vzpomenout na to, co jsem dělal, když jsem vlastně nevěděl, kdo jsem!
„Nic jsem neudělal, Sasuke. Jen jsem ti řekl pravdu.“ cítil jsem, jak se ke mně přibližuje, jak se sklání, jak ke mně natahuje ruku...
„Nepřibližuj se!“ zařval jsem a máchl rukou do prostoru! Naruto mi vyhověl. Snažil jsem se ho ignorovat, ale moje hlava mě neposlouchala a tělo už vůbec ne! Měl jsem zvláštní chutě a nedokázal jsem jim vyjít vstříc. Nechtěl jsem! Nechápal jsem...
„Sasuke? Nerad to říkám, ale musíš zmizet.“ vrátil jsem se zpět do temného pokoje. Zvedl jsem hlavu a vzpomněl si i na to, co bylo...co se stalo v mé amnézii. Řekl mi pravdu...
„Zabijou mě, když zjistí, že jsem si vzpomněl.“
„Já jim to říkat nehodlám! Teď běž!“ řekl mi a otočil se ke mně zády. Moje šance! Teď ho můžu zabít! Vzal jsem, teď už jistě meč a rozmáchl jsem se! On se otočil...nic neudělal. Hlavou mi projela vzpomínka! „Já ho miluju... Miluju jeho modré oči, jeho hebká ústa…..já….“ zarazil jsem se! Meč se zastavil těsně u jeho hrudníku! Co to...?! Tohle přeci nejsou moje pocity! Nebo ano? NE! NE! NE!
„Já tu budu vždycky……..pro tebe.“ řekl mi Naruto a já nedokázal zastavit tu hloupou růži ve své tváři.
„Drž hubu, Naruto!“když sem zaslechl svůj hlas, zděsil sem se, jak zněl. Byla to prosba a ne rozkaz!
„Ať budeš chtít cokoliv nebudu se bránit, Sasuke... Chci, abys to věděl.“ řekl a pousmál se na mě. Pak zavřel své nádherné modré oči….Musel vědět o mé slabosti. Slabosti, kterou jsem si uvědomil před několika sekundami. Slabosti...pro něj.
„Postarám se o to, abych tě už nikdy neviděl, Naruto.“ řekl jsem a zastrčil meč do pochvy. Otevřel jsem okno, které bylo nejblíže, a vyskočil jsem na parapet.
„Sbohem Sasuke.“ slyšel jsem milovaný hlas a vyskočil do deštivé tmy. Proklínal jsem ta jeho poslední slova! Tak moc mě zabolely u srdce, sakra! Ještě, že mi do obličeje padají dešťové kapky.