↓Upside Down↑ - Kapitola 10.

„Fajn, tak vysvětluj!“ vyzval Kamiya Uedu ostře.
Ueda nasucho polkl a zoufale se rozhlédl do stran, i když věděl, že pomoc nepřijde. Ti dva ho z Vikinga vytáhli na ulici, aby měli podle jejich slov soukromí, Ueda je ale podezříval, že ho plánují zavraždit. Stál zády přilepený ke zdi, zatímco Kamiya a Tsubaki stáli před ním jako vykonavatele posledního soudu. Najednou nebylo tak těžké uvěřit, že jde o pekelníka a nebešťana.


„Dobře, pro začátek se uklidníme.“ Zvedl ruce v obranném gestu.
„Já jsem naprosto klidný,“ řekl rázně Tsubaki. Kamiya přikývl. A najednou se můžou shodnout, napadlo Uedu.
„Jde o to, že… hm…“ začal Ueda, pak si to ale rozmyslel a zase zmlkl.
Oba muži před ním vypadali, že brzo ztratí i poslední zbytky trpělivosti.
„Fajn, tak já vám to řeknu rovnou. Jde o to, že i když se snažíte od Asano držet dál Muramasu, zapomněli jste na dost důležitou věc!“
Tsubaki a Kamiya si vyměnili pochybovačný pohled. Jejich nepřátelství jako kdyby si dalo pauzu a zaměřilo se teď proti Uedovi.
„Na jakou věc?“ zeptal se nakonec Tsubaki a založil si ruce na hrudi.
„Na sebe!“
Teď přišel pohled zmatený.
„Cože?“ zamračil se nechápavě Kamiya.
Ueda si povzdechl a promnul si čelo. „Já to nebudu balit do vaty, ano? Podívejte se na sebe. Oba dva vypadáte, jako kdybyste vypadli ze zatracený k-popový chlapecký kapely.“
Ticho.
„To vás ani na okamžik nenapadlo, že by se Asano mohla zakoukat do jednoho z vás?“ Ueda nechápal, jak můžou promýšlet každou maličkost, ale tohle jim na mysl nepřišlo. „Zrovna teď! Myslíš, že se tě ptala, jestli s někým chodíš jen ze zdvořilosti?“
„Počkej, počkej, počkej. Tak zaprvé, já a Asano jsme spolu neflirtovali. Jen jsme se bavili, děkuju mockrát. A zadruhé, to už jsi tak paranoidní?“ ohradil se Tsubaki a pohodil hlavou, aby mu světlé vlasy nepadaly do očí.
„A zatřetí, i kdyby to byla pravda, to tě nenapadlo nic lepšího než říct, že spolu chodíme?!“ dodal Kamiya, kterého nejvíc děsila právě tahle část.
„Byla to první věc, která mě napadla! Kdybych řekl, že má holku, tak je to málo. A takhle jste mimo hru oba dva.“
Kamiya se nezmohl na slovo.
„Navíc to dává smysl. Jste většinu času spolu. Sice z úplně jiných důvodů, ale to oni neví. A bydlíte spolu, jste zhruba stejně staří… někoho z Aloners už to určitě napadlo!“
Uedova logika byla šílená, ale zároveň dávala smysl. Kamiya ho sice nechtěl vidět, ale rozhodně tam byl. Unaveně složil hlavu do dlaní a zasténal. Tsubaki se tvářil, že by nejraději udělal to samé.
„Promiňte, ale… musíte uznat, že na tom něco je,“ zamumlal Ueda, jako kdyby chtěl svoji obhajobu zakončit.
„Co budeme dělat?“ zeptal se po chvíli Tsubaki a začal si nervózně hrát s křížkem, který měl pověšený na krku. Kamiya se narovnal, přitiskl si dlaň na čelo a zavřel oči. Chvíli oba mlčeli a zvažovali situaci ze všech úhlů. Skutečně to dávalo smysl.
Třístranné ticho přerušovaly jen hlasy návštěvníků Vikinga, kteří se vyšli nadýchat čerstvého vzduchu, a tiché dunění hudby, které bylo slyšet i na ulici.
Kamiya znovu otevřel oči a zadíval se na nebešťana, který ho pozoroval s napůl znepokojeným, napůl nevěřícným výrazem.
„Nedá se nic dělat,“ řekl poraženě a projel si tmavé vlasy dlaní. „Nechce se mi to ani říkat, ale má pravdu. Nehledě na to, že už to stejně plácnul.“ S tou poslední větou se na Uedu zle zamračil.
Tsubaki se tvářil ještě pochybovačněji. „My dva a spolu,“ ujišťoval se. „Jakože spolu. My dva, kteří spolu sotva vydržíme v jedné místnosti.“
„Mně to neříkej. Stěžuj si tady pánovi On vlastně chodí s Kamiyou!“ odsekl. „Já jsem z té myšlenky asi stejně nadšený jako ty!“
„To bych se hádal,“ odfrkl si Tsubaki.
Ueda chápal, jak to myslí. Vážně bylo těžké představit si ty dva v jakémkoliv vztahu, snad kromě arci nepřátel.
„Jako kdyby nestačilo, že musíme spolupracovat. Teď se ještě musíme tvářit, že spolu spíme!“ zasténal Tsubaki zhrozeně a stejně jako Kamiya si projel vlasy dlaněmi. U něj to ovšem mělo větší efekt, protože si je tak zřetelně rozcuchal.
„Ježiš, ani to neříkej nahlas,“ otřásl se Kamiya a o krok od něj ustoupil.
Chvíli si každý pro sebe něco mumlal a vzhledem k tomu, že jim Ueda ani slovo nerozuměl, hádal, že přešli do své rodné latiny. Nakonec oba zmlkli a podívali se na sebe, jako kdyby ten druhý byl něco, co vyškrábli z odtoku vany.
„Co my pro tebe neuděláme, Uedo,“ zamumlal nakonec Kamiya. Tsubaki si hlasitě povzdechl.
„To jako vážně?“ vzhlédl překvapeně Ueda.
„Co nám zbývá?“ pokrčil rameny Tsubaki.
„Měli bychom jít zpátky.“
Zamířili zpět dovnitř. Vyšli po schodech do hlavního sálu a chystali se vyšplhat na ochoz, kde seděl zbytek jejich skupinky, když Kamiya popadl Tsubakiho za loket a zamířil k baru. „Dorazíme hned,“ zavolal za Uedou, když se prodíral lidmi.
Když byli konečně u pultu, mávl na holohlavého barmana, kterého mu předtím Remyuu představil jako Richieho.
„Dvakrát vodku. Bez ledu. Ne, víš co, místo ledu tam přidej další vodku,“ požádal ho.
Tsubaki souhlasně přikývl. „Udělejte ji rovnou trojitou,“ přidal se a lokty se opřel o pult. Richie přikývl a otočil se k lahvím, které měl vyrovnané za zády.
„Co my pro tuhle misi neuděláme,“ zavrtěl hlavou Tsubaki a znovu si prohrábl vlasy.
„Možná bych dělal větší drahoty, kdyby proti nám nebyl Muramasa. Nesmíme tuhle misi zvorat. Kdyby byl ten od purgatorianů kdokoliv jiný… ale takhle ne.“
Tsubaki povytáhl obočí, Kamiya ale nad tím jen mávl rukou. „To nic.“
Richie před ně postavil skleničky. Normální runda měla hladinu na dva prsty nad dnem. Jejich ale byla téměř u horního okraje.
„Tomu říkám panák,“ kývl uznale Tsubaki a po jednom z nich sáhl. Kamiya sevřel svoji sklenici a chvíli pozoroval zrcadlo za barem.
„Takže… řekl bych, že na naše chození,“ zkusil to a zvedl ji Tsubakiho směrem.
„Vlez mi na záda,“ protočil oči Tsubaki, ale stejně si s ním přiťuknul. Oba do sebe vodku obrátili na ex, chvíli počkali, až přejde pálení v hrdle, než se vydali vstříc svému osudu, který na sebe vzal podobu bandy zvědavých herců.
„Kdyby se někdo ptal, v posteli jsem nahoře,“ dodal ještě Tsubaki těsně před tím, než došli k jejich stolu. Kamiya se zašklebil, ale neřekl nic.

Ezechiel byl profesionál. I Alastor byl profesionál. Oba se v oboru pohybovali už pěknou řádku let a byli svědky lecčeho. Ale ani to jim nezabránilo se uculovat, když jim Kamiya a Tsubaki oznámili nejnovější zvrat v misi Tamayori-HT.
„Jsem rád, že se bavíte,“ řekl kousavě Tsubaki a sesunul se na gauči ještě o něco níž.
Ezechiel se pokusil nasadit vážný výraz, ale v koutcích mu pořád cukalo. „O čem to mluvíš?“ zeptal se a dokonce i v hlase mu zvonil usměvavý podtón. Alastor, který seděl vedle něj, raději neříkal nic a tvářil se, že ho velice zaujalo něco mimo záběr webkamery.
Kamiya zavrtěl hlavou a udělal gesto, jako kdyby chtěl Tsubaki říct No věřil bys tomu?
„Každopádně,“ zkusil to znovu Ezechiel a odkašlal si, „to, co Ueda udělal nebylo úplně od věci. Takže vy teď musíte…“ Ani to nedokázal říct, protože se zase začal šklebit jako malé dítě.
„…musíme předstírat, že jsme spolu,“ doplnil ho unaveně Kamiya.
„Přesně tak,“ přikývl Ezechiel a znovu si odkašlal, i když to podle všeho nepomáhalo.
„Něco podobného už tady samozřejmě bylo, třeba vloni v Norsku… jen to byli dva pekelníci… a nebyli oba kluci… a nešli si po krku.“ Alastor se je zřejmě snažil povzbudit, ale nakonec to vyšlo spíš pesimisticky. „Pokuste se nezabít, ano?“ dodal nakonec, když si sám uvědomil, jak to vyznělo.
„Nic neslibuju,“ zamumlal Kamiya.
„Nápodobně.“
Problém pro ně nebyl, že byli oba dva muži a museli tak předstírat homosexuální pár (protože sexualita se v Patridě téměř neřešila, takže jim to přišlo stejně normální jako kdyby šlo o normální vztah) ani, že jsou pekelník a nebešťan (což sice v Patridě zakázané bylo, ale oni to přece jen předstírali). Ne, problém byl v tom, že se nemohli vystát jako osoby.
„Berte to jako zátěžovou zkoušku. Tahle mise vážně prověří, jestli na to máte,“ zkusil to Ezechiel. Na to oba reagovali pochybovačným pohledem, protože vážně? Doteď to nebylo dostatečně zátěžové?
„Jinak něco nového?“ Alastor se pokusil obrátit list.
V rychlosti jim shrnuli novinky, které se stali od posledního hlášení, a hovor ukončili dřív, než se jejich nadřízení zase začnou hihňat.
„Jsem rád, že se všichni tak upřímně baví,“ povzdechl si Tsubaki, svezl se na gauči na stranu a zabořil tvář do područky.
„Tohle si Ueda ještě odnese,“ souhlasil Kamiya, sám se zvedl z gauče a přešel ke spížce. Chvíli se v tam přehraboval, než vytáhl sklenici levné kakaové pomazánky. Z kredence vytáhl lžíci a šel se posadit zpátky na gauč, na němž pořád jak hromádka neštěstí ležel zhroucený Tsubaki.
„Myslel jsem, že touhle dobou už budu doma,“ řekl, když strhával ze sklenice ochrannou fólii. „Nečekal jsem, že tahle mise bude trvat dýl jak dva měsíce.“
Tsubaki se přetočil na záda, zátylkem se opřel o opěrku a v náručí sevřel polštář, jako kdyby to bylo plyšové zvíře. „Jo. Nikdy bych nemyslel, že zkejsnu na Zemi s pekelníkem jako parťákem a Muramasou Takim jako protivníkem,“ souhlasil a nadzvedl hlavu, aby zjistil, co to Kamiya jí.
„Tvoje stravovací návyky jsou dech beroucí,“ ošklíbl se, když Kamiya lžící hrábnul ve sklenici.
„Nechodil jsem na vejšku, takže si vybírám studentské chutě teď,“ pokrčil pekelník rameny.
„Nechodil jsi na vejšku?“ To bylo poprvé, co jeden z nich projevil zájem o jakékoliv informace ze soukromí toho druhého. I když spolu bydleli, byli pro sebe v podstatě cizí.
„Jasně, že ne. Už odmala jsem chtěl do Oddělení, takže po střední jsem si našel práci, jen aby se neřeklo, a začal se připravovat. Kdybych chodil na univerzitu, v životě bych se na pohovor nepřipravil. Ty jsi snad na vejšku chodil?“
„Kdyby ano, stejně bych ji nestihl dodělat.“ Tsubaki se znovu uvelebil na gauči a zavřel oči.
Kamiya v duchu rychle počítal. To znamená, že mu je kolik, nejvíc tak dvacet tři? Chvíli nebešťana nenápadně pozoroval. Dalo se těžko odhadnout, kolik mu tak může být. Mohl by být Uedův spolužák, kdyby chtěl.
Kamiya už se chtěl zeptat, ale na poslední chvíli se zarazil. Tolik informací mu o Tsubakim pro jeden den stačilo.

„Hej, Haizari?“
„Hm?“
„Co ti Muramasa řekl, když jsme byli ve Vikingovi?“
Kamiya se přetočil na záda a zvedl se na loktech. Skrz žaluzie do místnosti pronikalo měsíční světlo a pomalovalo část postele a podlahy bílými proužky.
„Proč myslíš, že mi něco řekl?“ zeptal se Kamiya.
Tsubaki si povzdechl, převalil se čelem ke svému spolunocležníkovi a založil si jednu paži pod hlavu. „Něco v tom smyslu jsi naznačoval. Navíc od té doby se při zvuku jeho jména zatváříš, jako kdyby sis něco našlápl.“
„Tak se tvářím i při zvuku tvého jména,“ poznamenal Kamiya.
„Co ti řekl?“ trval na svém Tsubaki a Kamiya ve slabém světle viděl, jak na něj tázavě upírá oči.
Kamiya se zhluboka nadechl a nechal gravitaci, aby ho znovu stáhla do polštáře. Chvíli bez hnutí ležel a jen pozoroval strop, než se rozhodl promluvit. „Že nemáme šanci a že jsme naivní, když si myslíme, že proti němu vyhrajeme. Jde mu jen o to, aby ukázal, že je nejlepší.“
„A to tě tak vzalo?“ podivil se Tsubaki.
„Mně jde o to, že… že mi to podal takhle. Nemáte šanci, já jsem lepší. Jasně, že je lepší, dělá tuhle práci už jakou dobu, ale tohle je prostě podpásovka. Když jsme se uráželi my, ještě když jsme byli proti sobě, tak to dávalo smysl, bylo to zastrašování, oba jsme začátečníci…“
Tsubaki se zasmál. „Tobě jde spíš o to, že sis myslel, že všichni pracovníci z Oddělení jsou slušní a mají charakter a Muramasa ti tenhle vzdušný zámek rozbil,“ poznamenal uštěpačně.
„Možná… trochu,“ připustil neochotně Kamiya po chvíli zarputilého mlčení.
Tsubaki se znovu tiše zasmál.
„Každopádně, je to o důvod víc, proč s ním a s Roe vytřít podlahu,“ dodal pekelník a otočil se zády k Tsubakimu.
„Motivace je důležitá.“
„Obzvlášť, když ji potřebujeme k tomu, abychom předstírali šťastný páreček.“
„Bože, nezačínej s tím zase,“ zaskuhral Tsubaki za Kamiyovo zády.
„Zvykej si, zlato,“ uchechtl se Kamiya a upřímně, nebyl příliš překvapený, když se v příští chvíli ozvalo zašustění deky a Tsubaki ho sešoupnul z postele na podlahu.

A tak začala nová fáze jejich mise, během níž museli předstírat, že jsou spolu. Což nebyl takový problém, jak si zpočátku mysleli. Nikdo od nich nečekal, že budou cukrovat, vzhledem k tomu, jak se chovali předtím. Drželi se Uedovo narychlo vymyšlené historky, že to nechtěli rozhlašovat, ale když už to Aloners ví, tak s tím nemají problém.
Společně dali dohromady jakous takous osnovu jejich imaginárního románku. Měli spolu být něco přes rok a půl, proto už se dostali přes tu prvotní fázi nechutné zamilovanosti a jsou schopni fungovat nezávisle na sobě.
Aloners se tím zvratem upřímně bavili.
„Tak vy se tváříte, jak se nemáte rádi a ve skutečnosti tohle,“ povzdechla si teatrálně Meg.
„No, já to docela chápu. Já a Shimeji jsme to zezačátku měli dost podobný.“ Remyuu seskočil z klavíru a přešel ke kraji jeviště, aby se posadil vedle Meg.
„Shimeji je ten tvůj přítel?“ zeptal se Tsubaki.
„To jsem já!“ ozvalo se z rohu jeviště, kde seděla dvojice pomocných sil a malovala nějakou kulisu. Jeden z nich byl zrzavý, asi dvacetiletý mladík, který měl na krku pověšená sluchátka a na tváři se mu leskla fialová skvrna od barvy. Pomáhala mu blonďatá dívka, která vypadala, že by ji nerozházel ani atomový výbuch. Kamiya si vybavoval, že je Eiichirou představoval jako Shimejiho a Kamishiro. Nějak ho ale předtím nenapadlo dát si Shimejiho do souvislosti s Remyuem.
„Jak jsem říkal, ze začátku jsme to měli taky drsný a než jsme se přiznali, že jsme spolu, tak jsme se tvářili, jako kdybychom se nemohli ani cítit,“ zopakoval Remyuu.
„To můžu potvrdit,“ ozvala se tentokrát Kamishiro. „Nikdo jsme neměli ani tušení!“
Kamiya a Tsubaki si vyměnili trochu nejistý pohled. Jo, to oni to měli podstatně drsnější.

„Nemůžu uvěřit, že to kvůli mně vážně děláte.“
„Věř mi, kdyby to šlo jinak, tak to tak uděláme,“ ujistil ho Kamiya, když vyšli před divadlo.
„Vážně to oceňuju,“ trval si na svém Ueda.
„Je to naše práce. Víceméně. Sice jsem to nečekal, když jsem se do Oddělení hlásil, ale je to naše práce. Je to jako dělat číšníka v tvojí oblíbené restauraci. Sám jsi to chtěl, ale nečekal jsi, že to bude takhle náročné a ponižující.“ Tsubaki se podíval do výlohy obchodu, který zrovna míjeli a uhladil si vlasy.
„S tímhle musím souhlasit.“ Ani Kamiya nepředpokládal, že jeho mise bude zahrnovat falešný vztah s nebešťanem, ale co, svět je plný překvapení.
„Když vám dneska zaplatím večeři, zmírní to alespoň trochu to vaše vnitřní nutkání mě rozčtvrtit až tohle celé skončí?“ usmál se Ueda s nadějí v očích.
Kamiya a Tsubaki se po době podívali, jako kdyby to vážně zvažovali.
Ueda začínal být každou vteřinou, co neodpovídali, nervóznější.
„Ne,“ zavrtěl nakonec hlavou Kamiya, „ale tu večeři nám zaplatíš tak jako tak.“
Jistě, co čekal.

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Jestli si kvůli téhle misi budu muset Haizariho i vzít, tak na to kašlu. -T