↓Upside Down↑ - Kapitola 11.

Kamiya si Aloners oblíbil.
Skutečně oblíbil.
Ale ani ta největší obliba mu nebránila se na jejich zkouškách neuvěřitelně nudit.

Aloners měli zkoušku třikrát týdně a většinou i během víkendu. Jejich součástí bylo čtrnáct stálých členů, patnáct, pokud počítal i Soohyun, a spousta pomocníků, kteří pracovali například u kulis. Kamiya se od Uedy dozvěděl, že i když je to soubor otevřený pro všechny, většinou jde o známé a známé známých a koho Aloners schvátí, toho většinou už nepustí. Třeba on byl jejich součástí od svých čtrnácti. Členů se u nich vystřídalo prý přes tři desítky, ale někteří, jako třeba Lee Moon nebo Roger, prohlásili, že Aloners opustí až v okamžiku, kdy přijde Apokalypsa.
To bylo všechno moc hezké a Kamiya věřil, že si užijí spoustu zábavy a že jejich finální vystoupení jsou výborná, ale když byl na všech zkouškách a nezbývalo mu nic jiného, než sedět v hledišti a tiše je pozorovat, začínalo ho to trochu nudit.
Většinou sedával v první nebo v druhé řadě, zatímco Tsubaki si zalezl dozadu, jednoho dne už ho to ale přestalo bavit definitivně. Už dobrou půl hodinu pozoroval, jak se Remyuu pokouší naučit jednu scénu a byl by přísahal, že i on už by ji dokázal odříkat nazpaměť.
Zvedl se ze svého místa a rozhlédl se.
K jeho smůle tam zrovna toho dne neposedával žádný bedňák ani zbloudilý divák, se kterým by se mohl dát do řeči.
Vyšel proto ze sálu, aby si protáhl nohy, ale ani to ho příliš nezabavilo, proto se brzo vrátil a zastavil se ve dveřích.
Zrak mu padnul na nebešťana, který seděl v jedné ze zadních řad a něco si pro sebe kutil. Kamiya si povzdechl. No, proč ne.
Zamířil k Tsubakimu a klesl na sedadlo vedle něj. Nebešťan překvapeně vzhlédl.
„Můžu ti pomoct?“ zeptal se a povytáhl obočí.
„Nudím se, tak jsem si řekl, že se zajdu podívat, co tady provádíš?“ pokrčil rameny Kamiya, jako kdyby ho to vlastně vůbec nezajímalo a z kapsy vytáhl telefon. „Což je mimochodem…?“
Zadíval se Tsubakimu na ruce a chvíli mu trvalo, než mu došlo, o co jde. Chvíli nic neříkal, než tázavě vzhlédl. „To jako vážně?“
„Máš s tím nějaký problém?“
„To ne, ale… vážně, origami?“ zasmál se Kamiya nevěřícně a znovu pohlédl na arch papíru s několika přehyby, který Tsubaki svíral v prstech.
Nebešťan nevypadal, že by se za mák styděl. To se mu muselo nechat. Ať už šlo o vaření nebo o origami, nepopíral to a nezdálo se, že by mu nějak vadilo, že na to Kamiya přišel.
„Sám jsi to řekl. Je tu nuda, že by se z toho člověk zbláznil. Takže se snažím zabavit, jak nejlíp to umím,“ řekl Tsubaki a znovu sklonil hlavu k rozdělané skládačce.
„Takže origami? Čekal bych třeba hry na mobilu, knížku, já nevím. Ale origami?“
Tsubaki nehnul ani brvou a jen papír obrátil, aby ho mohl pohodlněji přehnout. „Já nejsem ten, kdo tady během zkoušek pomalu spí, popřípadě chodí okolo a kouká jako sůva,“ řekl a odhrnul si pramen světlých vlasů za ucho.
Kamiya protočil oči a zapnul si telefon. Chvíli se tvářil, že je jím strašně zaměstnaný, oči mu ale stále častěji ujížděli k Tsubakiho prstům, které opatrně překládali rohy papíru.
„Co to bude, až to bude?“ zeptal se.
„Tučňák.“
Nastalo dalších několik minut oboustranného ticha. Kamiya znovu obrátil svoji pozornost na displej svého telefonu, ale tiché šustění ho nutilo občas se podívat, co Tsubaki dělá. Netrvalo to dlouho a kus papíru skutečně začal připomínat tučňáka.
Až když Tsubaki dokončil poslední záhyb, uvědomil si Kamiya, že ho už několik minut pozoruje bez toho, aby uhnul pohledem jinam. Tsubaki se samolibě usmál a opatrně tučňáka urovnal.
Kamiya jako kdyby se vzpamatoval se znovu otočil stranou a přejel prstem po displeji svého telefonu. Tsubaki si na klín zvedl svou tašku a vytáhl z ní černé desky. Opatrně je otevřel a tučňáka vsunul dovnitř.
„Kolik jsi toho už udělal?“ zeptal si Kamiya, když si všiml, že tučňák rozhodně není první skládankou, kterou Tsubaki v deskách má.
„Dost,“ připustil Tsubaki a chtěl desky zase uklidit, Kamiya byl ale rychlejší a vytáhl origami, jehož červený cíp vykukoval ven. Šlo o nějaký druh květiny, každopádně to ale bylo origami o dost složitější než tučňák, kterého Tsubaki právě dokončil.
„Jak jsi tohle udělal?“ zeptal se Kamiya a opatrně papírový květ obracel v rukou. Nemohl nikde najít začátek a prostě si nedokázal představit, že je z jednoho listu papíru.
„Není to zase tak těžké,“ pokrčil rameny Tsubaki. „Je to jen o cviku.“
Kamiya květinu zase vrátil a pozoroval, jak Tsubaki z desek vytahuje nový list a začíná skládat nový tvar.
„Co máš za problém?“ zeptal se Tsubaki otráveně, když si všiml, že mu Kamiya stále kouká pod prsty.
„Nic. Jen… koukám,“ zvedl Kamiya ruce v obranném gestu.
Tsubaki si povzdechl, odložil rozdělané origami na vedlejší sedačku, znovu zabořil ruku do své tašky a ke Kamiyově překvapení vytáhl další list papíru. K jeho ještě většímu překvapení natáhl ruku s papírem jeho směrem.
„Hm?“ Kamiya se na něj nechápavě zamračil.
„Vem si to a přestaň mi koukat pod ruce, Haizari,“ vyzval ho Tsubaki rozladěně. Kamiya si list skutečně vzal a zmateně ho převrátil v rukou.
„Co s tím mám dělat? Neumím složit ani parník!“
„Snaž se a na něco přijdeš,“ mávnul nad ním rukou Tsubaki a vrátil se ke svému vlastnímu výtvoru. Kamiya chvíli zvažoval, že papír zase odloží, než se skutečně začal snažit a pokoušel si vybavit, jak jeho spolužáci vždycky z pokažených písemek skládali vlaštovky.
Zřejmě se nesnažil dost, protože trvalo asi deset minut, než Tsubaki poraženě svěsil hlavu a otočil se k němu. „Víš, jak vypadá origami jeřáb?“
Kamiya přikývl.
„Bezva, ten by měl být dost jednoduchý i pro tebe.“

O hodinu a půl později Kamiya zvládl nejen jeřába, ale dokonce se mu podařilo vytvořit cosi, čemu by se s trochou dobré vůle dalo říkat žabka. Ale protože Kamiya byl začátečník a dobrá vůle tu byla, alespoň z jeho strany, žabka to byla.
„Jak tě vůbec napadlo tady skládat origami?“ zeptal se Kamiya, když Tsubaki pečlivě dokončoval žirafu ze žlutého papíru.
„Jednou, ještě když jsem měl na starost Maayu a sem jsem chodil jen aby se neřeklo, nudil jsem se tak, že jsem začal skládat nějaký letáček, který jsem našel v kapse kabátu. No a nějak mě to začalo bavit.“
„To mi chceš říct, že tohle ses tady naučil za ty dva měsíce, co tu jsme?“ Kamiya nevěřícně povytáhl obočí a kývl směrem k žirafě.
„Ale ne. Ještě v Capitali mě kamarádka Nnenna dotáhla na kurz origami, protože tam s ní nikdo nechtěl jít,“ pokrčil rameny Tsubaki a opatrně žirafě narovnal krk. Kamiya posadil svoji žabku na opěrku vedlejšího sedadla a spokojeně si ji prohlížel.
Tsubaki se na něj zaraženě otočil.
„Co je?“
„Nepřijde žádná narážka na to, že jsem byl v kurzu origami?“ podivil se nebešťan.
„Měla by přijít?“
„No… čekal bych, že se do mě pustíš s tím, že origami je pro holky a tak…“
„Tak pro začátek, právě jsem strávil hodinu a půl tím, že jsem skládal papírovou žábu. To bych si trochu protiřečil. A navíc jsem spoustu věcí, ale sexista rozhodně ne.“
Tsubaki překvapeně zamrkal, ale nakonec přikývl.
„Hej kluci, jdete už?“ zavolal na ně Ueda, který už stál připravený u vchodu do sálu. Kamiya si zastrčil papírová zvířátka do kapsy bundy, zatímco Tsubaki si ta svoje uklidil do tašky, kterou si přehodil přes rameno.
Vyšli před divadlo, kde čekalo několik dalších Aloners, kteří měli stejnou cestu jako oni. Stál tam i Muramasa a Roe. Ta se bavila s Meg a Kyouko, ale Muramasa se držel dál od ostatních
„Takže vy hrajete pár? No, není to roztomilé, jak se snažíte?“ zamumlal, když ho míjeli. Ueda pokračoval k ostatním, ale Kamiya a Tsubaki se zastavili.
„Takže ty a Roe hrajete sourozence? Ta má ale štěstí,“ usmál se sladce Tsubaki, oči měl ale ledově chladné.
„Ueda to uhrál dobře, ale vy dva jste v tomhle vážně zoufalí. Na první pohled je vidět, že jste začátečníci.“
Kamiya si odfrkl a založil si ruce na prsou.
Muramasa ale pokračoval: „Snaha tady bohužel nestačí. Jestli si myslíte, že ji má Ueda jistou jen protože jste se pokusili se vyřadit ze hry, tak jste vážně naivní.“
„Skončil jsi, nebo máš ještě další pečlivě naučenou povýšenou frázi, kterou bys nás mohl oblažit?“ zeptal se chladně Tsubaki. Přesně tímhle tónem mluvil s Kamiyou, když se viděli poprvé a on naznačil, že mu jeho otec dohodil práci na Oddělení.
Muramasa se na nebešťana chvíli díval, jako kdyby čekal, že ho svým pohledem zastraší, Tsubaki ale odmítal uhnout pohledem jako první. Nakonec to byl právě Muramasa, kdo se otočil a zamířil k Soohyun, která už se po nich ohlížela.
„Vidíš, jak jsem to myslel?“ zeptal se Kamiya, když pozorovali, jak si purgatorian rovná límec kabátu.
„Mám docela jasnou představu,“ přikývl Tsubaki a zastrčil si ruce do kapes. „Prý, že snaha nestačí. Ať si trhne nohou.“
Jejich skupinka se dala do pohybu, takže museli popoběhnout, aby je dohnali. Tsubaki se zdál ve stejně špatné náladě jako Kamiya, když se na něj Muramasa poprvé vytáhnul s obdobou téhle svojí řeči. Kamiya se mu moc nedivil.
Dorazili k rohu, kde se měli rozdělit.
„Já jdu dneska k Lee Moonovi,“ oznámil jim Ueda.
„Nechcete jít taky? Tuhle jsme řešili ty Chevrolety a konečně jsem našel tu knížku, o které jsem ti říkal,“ kývl Lee Moon na Kamiyu. Ten se rozzářil jako vánoční stromeček.
„Jasně,“ souhlasil. Tsubaki vedle něj ale zavrtěl hlavou.
„Já radši půjdu domů. Ještě něco musím dodělat,“ řekl. Kamiya se na něj ohlédl a všiml si, jak nebešťan nenápadně kývá směrem k Asano, se kterou by měl ještě několik bloků společnou cestu, kdyby teď zamířil domů.
„Dobře. Uvidíme se pak.“
Viděl, jak se Tsubaki koutkem oka podíval po Muramasovi, který stál bez zájmu opodál.
No, není to roztomilé, jak se snažíte? Snaha tady bohužel nestačí. Je na první pohled vidět, že jste začátečníci. Tohle byla hra a šlo o to, kdo je ochoten vsadit víc.
Tsubaki se podíval zpátky na Kamiyu a zdálo se, že se na zlomek vteřiny zamyslel, ale nakonec zřejmě došel k nějakému závěru, protože vytáhl ruce z kapes a udělal krok směrem k němu.
Kamiya věděl, co se chystá udělat.
Tsubaki natáhl ruku a sevřel mu vlasy na zátylku. Byli stejně vysocí, takže stačilo, aby si ho přitáhl blíž. Kamiya instinktivně přikročil k Tsubakimu blíž, aby udržel rovnováhu a najednou se ocitl v jeho osobním prostoru.
A pak se políbili, protože by bylo nefér říkat, že jeden políbil druhého dřív.
Bylo to jen, aby Muramasovi dokázali, jak to vypadá, když se skutečně snaží.
Tsubaki si nechal proklouznout Kamiyovo vlasy mezi prsty, místo toho ho chytil za rameno a naklonil hlavu na stranu. Kamiya mu musel uznat jednu věc. Líbat skutečně uměl. Odtáhli se až v okamžiku, kdy Kamiyovi něco cvaklo o zuby.
„Od sebe, hrdličky, nechte si to na doma,“ houkl na ně Lee Moon a chytil Kamiyu za loket, aby ho od Tsubakiho odtáhl. Ten se nijak nevzpíral. Naposledy se po Tsubakim ohlédl, ten se ale nezdál vyvedený z míry o nic víc, než on.

„Ty máš piercing v jazyku?“ zeptal se Kamiya mezi jednotlivými sousty večeře.
Tsubaki místo odpovědi polkl a otevřel pusu. V jazyku měl skutečně stříbrnou činku.
„Další otázky ohledně kosmetických zásahů na mém těle?“ zeptal se sarkasticky a strčil si do pusy další sousto pečeného kuřete. „Ještě mám náušnici, pokud by tě to zajímalo,“ dodal a volnou rukou, v níž nesvíral vidličku, si odhrnul vlasy z levého ucha, v němž měl na horní straně cvoček.
„Jen jsem se zeptal, vzhledem k tomu, že jsi mi s ním dnes málem uštípl kus předního zubu,“ opáčil Kamiya stejným tónem.
Tsubaki vzhlédl od své večeře s výrazem, který napovídal, že by mu nejraději ten přední zub naštípl svojí pěstí.
„Příště si dám pozor, abych ti s ním čirou náhodou neaktivoval pás cudnosti, princezno,“ řekl místo toho a natáhl se pro svojí sklenici.
„…říká někdo, kdo byl na kurzech origami,“ ušklíbl se.
„A jsme u toho. To jsem ale překvapen.“
„Jen říkám, že pokud jsem princezna já, tak ty jsi úplně stejná.“ Kamiya si strčil do pusy poslední sousto a zvedl se, aby po sobě sklidil nádobí.
„Každopádně, myslíš, že to Muramasu přesvědčilo?“ zeptal se Tsubaki, když Kamiya utíral čerstvě umytý talíř a otočil se na židli, aby na něj viděl.
„O čem přesně ho to mělo přesvědčit?“
„Že mu to nehodláme dát zadarmo.“
Kamiya talíř uklidil, přehodil si utěrku přes rameno a zády se opřel o pult. „Spíš jsme mu tím dali najevo, že jsme ochotni kvůli téhle misi udělat spoustu kravin.“
„Což jsme,“ připomněl mu Tsubaki.
„Očividně, vzhledem k tomu, že jsme se za bílého dne vykousli před půlkou Aloners,“ souhlasil Kamiya a udělal kyselý obličej, jako kdyby chtěl zdůraznit, že by byl rád, kdyby už se to neopakovalo.
„Teď už není pochyb o tom, že spolu chodíme.“ Tsubaki jeho výraz napodobil.
„Alastorovi a Ezechielovi to říkat nebudeme,“ upozornil ho Kamiya, sebral Tsubakimu prázdný talíř zpod rukou a odložil ho do dřezu.
„To ani náhodou. Stačí, že si to budu pamatovat,“ ošklíbl se Tsubaki.
„To mi povídej.“
Denní hlášení už měli za sebou a i když už to bylo pár dní, jejich nadřízení se pořád připitoměle uculovali, když nějak zmínili jejich předstíraný vztah. Zřejmě si to užívali o dost víc než Tsubaki a Kamiya. Což si užívali asi všichni, protože oni dva si to vážně neužívali.
„Hádám, že s Asano jsi cestou domů nic nevyřešil.“
„Nebyl čas. Celou dobu s námi byli Muramasa a Roe.“
Kamiya si povzdechl.
„Mimochodem, zítra má Ueda nějaké zkoušky, takže máme volný den. Já hned ráno mizím a ty si dělej, co chceš,“ řekl po chvíli a přehodil utěrku přes židli, aby mohla uschnout.
„Máš rande?“ ušklíbl se Tsubaki, zvedl se od stolu a zamířil k fatboyi, na němž ležela jeho rozečtená knížka.
„Jistě, rande se svým bratrancem.“
Tsubaki se zastavil a překvapeně se ohlédl. „Bratrancem?“
„No.“
„Co dělá na Zemi?“ zeptal se nechápavě.
„Sestra mého táty si vzala pozemšťana. Kdysi pracovala na Oddělení a seznámili se na jedné misi v Osace. Nějakou dobu žili v Hokkaidu, ale před pár lety se přestěhovali sem,“ pokrčil rameny Kamiya.
„To mi chceš namluvit, že je to shoda náhod?“
„Nic se ti nesnažím namluvit, protože to shoda náhod vážně je.“
Tsubaki se netvářil, že by mu věřil. „A ty ses mě pokoušel nařknout z toho, že mám protekci?“ odfrkl si pohrdlivě a posadil se do fatboye.
„Počkej, jak bych asi mohl mít protekci, když je moje teta už roky utečenec? Je jen náhoda, že mám misi ve stejném městě, kde ona se svojí rodinou žije.“
Tsubaki už ho ale neposlouchal. Zřejmě už si udělal obrázek sám. Naprosto chybný obrázek, ale Kamiya prostě nechápal, jak nebešťanův mozek funguje.
Někdy mu přišlo, že nefunguje vůbec.
Rozhodl se, že nemá zapotřebí se obhajovat. Místo toho zapnul televizi a posadil se na gauč.
Vážně to nemá zapotřebí.

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Už umím skládat origami. -K