↓Upside Down↑ - Kapitola 8.

„Nechcete jít s námi do hospody?“ ozvalo se nad Kamiyou. Pekelník vzhlédl a uviděl Lee Moona zachumlaného do křiklavě žluté mikiny z tygřími pruhy.
„Hm?“
„Jdeme si někam sednout, tak jsme si říkali, jestli nechcete jít s náma. Chodíte na naše zkoušky už měsíc, tak z vás musíme dostat, pro koho děláte špióny,“ pokrčil rameny a kývl směrem ke dveřím, u kterých čekala skupinka členů, kteří už zřejmě byli plnoletí.
„Jsme tady jen s Uedou,“ začal Kamiya, ale Tsubaki ho strčil loktem do žeber.


„Jasně, že půjdeme,“ usmál se na Lee Moona, zatímco na Kamiyu upřel významný pohled. Kamiya se znovu zadíval ke skupince a všiml si, že je mezi nimi i Asano.
Oba se zvedli, ze sedadel sebrali svoje bundy a zamířili ke zbytku Aloners.
„Takže s námi vážně půjdete? No ne, konečně s sebou budeme mít nějaké kluky, kteří nejsou čubky nebo nepoužitelní,“ zakřenila se Meg, když přišli blíž.
Ueda se pochybovačně zamračil. „Do které z těch kategorií patřím já?“ zeptal se opatrně.
Meg ho poplácala po hlavě. „Ty si zářná výjimka v téhle hluboké temnotě.“
„Jaká jsou kritéria pro bytí čubkou?“ zajímal se Tsubaki a zastrčil si ruce do kapes kabátu.
„To záleží. Ale tady stačí být součást Aloners a tak nějak se to na tebe nabalí,“ vysvětlovala Meg, když vycházeli ze sálu.
„To víš, máme to od koho mít,“ uchechtl se Lee Moon, za což dostal herdu do ramene.
„A ty máš nějaké jméno, blonďáku?“ otočila se Meg na Tsubakiho, zatímco si Lee Moon ublíženě mnul rameno. Kamiya si uvědomil, že zatímco on se Aloners představil už před několika týdny, Tsubaki vždycky jen posedával v zadních řadách a nevšímal si jich.
„Taiyouren Tsubaki,“ představil se Tsubaki a usmál se. Kamiya jen protočil oči.
„To je jméno jak pro nějakou pohádkovou postavu,“ podotkl pobaveně Lee Moon. „Slunce a kamélie.“
To se Kamiya neudržel a vyprskl smíchy. Tsubaki po něm šlehl pohledem, který se nápadně podobal těm pohledům postav z psychologických hororů těsně před tím, než někoho rozřežou na kousky pilkou na železo.
„Už počkáme jenom na Soohyun a půjdeme,“ řekl Roger a podíval se na hodinky.
„Soohyun je ta…“ začal Kamiya, ale to zmiňovaná vyšla zpoza rohu. „Moc se omlouvám, musela jsem si odskočit,“ zaculila se purgatorianka omluvně a přehodila si přes ramena béžový trenčkot. „Nevadí, když se k nám přidá ještě můj starší bratr?“ dodala a ukázala do rohu místnosti.
Všichni se tím směrem podívali a Kamiyu vůbec nepřekvapilo, když tam uviděl stát Muramasu.
„Sourozenci, hm?“ zamumlal Tsubaki tak, že ho slyšel jenom Kamiya.
„Zřejmě,“ ušklíbl se pekelník kysele.
Muramasa byl ale každopádně schválen a tak jich nakonec ve skupince odcházelo jedenáct. Čtyři zaměstnanci Oddělení, Ueda, Asano a dalších pět členů Aloners.
Zamířili do podniku, který se jmenoval ne příliš originálně Pod Vikingem a to z toho prostého důvodu, že v patře nad hospodou byla diskotéka, která se jmenovala se U Vikinga. Usadili se u velkého rohového stolu a brzo se rozeběhla konverzace všemi směry.
Tsubakimu s Kamiyou se nějakým zázrakem podařilo Uedu přistrčit k Asano, bohužel z druhé strany se k ní posadil Muramasa.
„Myslíš, že zkusí to samé jako s Maayou?“ zeptal se polohlasem Kamiya Tsubakiho, když Asano diktovala svojí objednávku servírce.
Ukázalo se totiž, že Muramasa se k Maaye nějakým způsobem dostal a naprosto jí zamotal hlavu. Nasliboval jí hory doly a dokonale si jí omotal okolo prstu. A pak jí jednoduše řekl, že nemá zájem a nikdy zájem neměl. A to zvládl během týdne. Tsubaki ani Kamiya netušil, jak to udělal, ale Maaya z toho každopádně byla na dně a sesypala se.
„Pokud ano, tak mu provedu vasektomii otvírákem na konzervy,“ odfrkl si Tsubaki a zlostně zlomil párátko, s nímž si posledních deset minut bezmyšlenkovitě hrál.
Ať měl Kamiya na Tsubakiho názor jakýkoliv, tenhle nápad mu nepřipadal tak zlý.
„A co vás vůbec tak láká na naše zkoušky? Nechápejte mě špatně, rozhodně vás od toho neodrazuju, ale sám vím, že někdy je zábavnější koukat na akvárko bez rybiček, než pozorovat naše zkoušky,“ ozval se najednou Remyuu, který seděl vedle Tsubakiho.
Kamiya se na okamžik zamyslel. „Mě to docela baví. Nikdy jsem v žádném souboru nebyl, tak mě to zajímá,“ řekl nakonec. „A Ueda nás tak dlouho odmítal vzít na zkoušky, že to je prostě taková odplata.“ To byla výmluva, kterou vymyslel už dávno. Tsubaki se na něj trochu pochybovačně zadíval, ale Kamiya jen povytáhl obočí, jako kdyby mu chtěl říct Tak si vymysli něco lepšího.
Meg si podepřela bradu dlaněmi a nevěřícně zavrtěla hlavou. „Tak Ueda před námi schovával tak pěkné kamarády. Že ti není hanba, Mitsukuni.“ Na to Ueda reagoval neutrálním pokrčením rameny, protože… co měl říct? Že ty dva znal měsíc a Kamiya lže, až se mu od pusy práší?
„A jak se vám u Aloners zatím líbí?“ zajímala se Asano, kterou se Muramasa pokoušel zatáhnout do konverzace a což se mu podle všeho nedařilo.
„Moc se mi líbí, co teď zkoušíte.“
„Jestli se ti líbí tohle, měl jsi vidět Christopherovu volbu. To bylo něco. Hráli jsme to… pf, jak je to dlouho?“ zamyslel se Roger, „Tak před čtyřmi lety. Byl to náš první muzikál a vážně asi to nejlepší, co jsem kdy zplodili.“
„Čím to asi bude… kdože se to k Aloners přidal během Chrise? Hm? Hm?“ zasmál se samolibě Remyuu.
„Jistě, jsi nejlepší,“ ujišťovala ho Kyouko. Mezitím přišla zpátky servírka s jejich objednávkami a začal menší chaos, když si rozdělovali, co komu patří.
„Ovocný pivo? To jako vážně? Kdo jsi, šestnáctiletá holka?“ nakrčil obočí Tsubaki, když se Kamiya přihlásil o grepové pivo.
„Víš co, vlez mi na záda,“ odfrkl si Kamiya a ochranitelsky sevřel sklenici do dlaní. „Já nejsem ten, kdo má na vyzvánění mobilu znělku z Ouran High School Host clubu.“
Tsubaki se zamračil a otočil se na druhou stranu, jako kdyby mu tak chtěl dát najevo, že je pod jeho úroveň se s ním bavit.
„Můžete toho nechat alespoň teď?“ Ueda si unaveně promnul kořen nosu. Někdy si připadal, jako kdyby měl na starost on je a měl za úkol jim zabránit, aby se navzájem zaškrtili.
Kamiya se místo odpovědi napil a po očku sledoval Tsubakiho, který vzdorovitě seděl s rukama založenýma na prsou.
„Vy dva jste vážně kamarádi?“ podivila se Meg.
„Upřímně řečeno, Meg, ty a Kiyoteru jste na sebe asi stejně příjemní, co si budeme nalhávat,“ připomenula jí Kyouko.
„Jsme kvůli spoustě okolností, které se ani jednomu z nás moc nelíbí, spolubydlící,“ upřesnil jejich situaci Tsubaki a na tváři měl kyselý výraz někoho, komu se příčí jen ta představa.
„Doufám, že ne na dlouho,“ dodal Kamiya.
Ueda se raději rozhodl do toho vložit. „Takhle je to s nimi pořád. Ale JSOU kamarádi,“ zdůraznil a významně na ně kývnul. Kamiya chtěl udělat grimasu, ale hádal, že to by to trochu pokazilo. Bylo pro ně lepší, když je budou mít za kamarády. Rozhodně budou méně nápadní. Jasně. Ale stejně…
Neochotně přikývl a pod stolem kolenem strčil do Tsubakiho, který ho ještě neochotněji napodobil.
Nato se pozornost přesunula na Soohyun.
Roe Soohyun. Když Kamiya od Alastora slyšel příjmení Roe, čekal, že to bude muž, ale ze Soohyun se vyklubala dívka, která mohla být mladší než on sám. Nejspíš začátečnice.
Soohyun rozhodně nevypadala jako někdo, kdo bude mít radost z mise, která má za úkol zabránit zoufalému klukovi, aby si konečně našel holku.

„I když je Tamayori sakra velký město, nikdy mě nepřestane překvapovat, jaká je to vlastně vesnice,“ zasmál se Remyuu, když s Tsubakim a Kamiyou procházeli nočním městem. Ukázalo se totiž, že bydlí ve stejné čtvrti jako oni, jen o několik ulic dál. „Hned ve vedlejším domě od vás bydlí bývalý přítel mého nejlepšího kamaráda. Teda, oni tvrdí, že bývalý, ale bůhví, jak to mají,“ dodal si spíš pro sebe.
„Přítel… nejlepšího kamaráda?“ ujišťoval se Kamiya.
Remyuu přikývl. „Jo. Madarame je bi… máte s tím problém, nebo…?“
„Ne, vůbec ne,“ zavrtěl hlavou Kamiya, protože v Patridě se řešila rasa, ale sexualita skoro vůbec. Vztahy mezi rasami byly i navzdory moderní době ohromné tabu a dokonce zákonem zakázané, zatímco homosexualita, bisexualita a všechny jiné sexuality byly leda tak na pokrčení ramen. A možná právě protože vztahy mezi rasami nebyli povolené, bylo procento bisexuality vyšší než na zemi. Kamiya si rád myslel, že je to protože si i lidé v Patridě chtějí něco užít.
„To je dobře,“ usmál se Remyuu po ujištění, že jim to nevadí. „Protože můj přítel se jmenuje Shimeji a jsme spolu čtyři roky.“
Tsubaki překvapeně povytáhl obočí. „Takže ty jsi gay?“
„Mhm. Meg tvrdí, že nevyléčitelný,“ přitakal Remyuu. Brzo nato došli na roh, kde se jejich cesty dělily. Remyuu jim popřál dobrou noc a zamířil doleva, zatímco oni pokračovali rovně. Chvíli mlčeli, než se ozval Tsubaki: „Co si myslíš o Muramasovi a Roe?“
Kamiya se na chvíli zamyslel. „Upřímně? Vůbec si nejsem jistý, co purgatoriani sledovali tím, že ji nasadili. Nezdá se jako někdo, kdo by byl na tenhle typ misí.“
„Kdyby tobě nabídli takovou misi, odmítl bys?“
„To asi ne, ale… no, prostě nevím. Navíc se mi nezdá jako někdo, s kým by byl Muramasa ochotný pracovat. Vždycky vede mise a spolupracovníky si vybírá hodně pečlivě. Proč by si vzal na takovouhle misi nováčka?“
Tsubaki se na okamžik zahleděl k obloze, jako kdyby nad tím vážně uvažoval. „Možná nikoho jiného do Japonska neměli,“ nadhodil.
„Purgatorianské oddělení je nadupané lidmi do východní Asie. Když se podíváš do záznamů misí z Japonska, Číny a Koreje, zjistíš, že skoro všechny byly splněné někým z purgatorianské sekce. Proč asi?“
„Myslíš, že Muramasa má nějaký plán?“ zeptal se po chvíli znovu Tsubaki, na tváři znechucenou grimasu, jak si zřejmě vzpomněl na Maayu a její zlomené srdíčko.
„Maayu jsem neznal, takže nevím, co byla zač, ale nemyslím, že Asano by mu na to jen tak skočila. Ale jestli plánují něco jiného…“
Zahnuli ke vchodu jejich domu. I když si jinak nevyměnili vlídné slovo, když se bavili o misi, oba se krotili, protože věděli, že je to důležitější, než jejich spory. Kamiya odemkl, prošli skrz halu do výtahu a vešli dovnitř.
„Když jsem si četl podklady některých Muramasových misí, říkal jsem si: Páni, ten ví, co dělá. A najednou mi to tak super nepřijde,“ přiznal se Kamiya, když je výtah vyvezl do jejich patra a chodbou pokračovali k bytu.
„To teda. Pamatuju si jednu misi… myslím, že to bylo v Nagoye… kde museli najít něčí unesené dítě. Díky Muramasovi ho měli do tří dnů a nikomu se nic nestalo. Když jsem to četl, tak jsem nechápal. Takže jestli má nějaký podobný geniální plán,“ zamumlal Tsubaki, prošel kolem Kamiyi do bytu, pověsil si kabát na věšák, zul se a zamířil do obývacího pokoje.
„No, Maayu dostal do týdne. Ale zase jsou tu okolnosti, které mu v tom dost pomohly.“
Tsubaki se na něj nechápavě ohlédl. „Okolnosti?“
Pekelník ho minul a vešel do ložnice. „Jasně, okolnosti. Tou nejdůležitější okolností byl fakt, že Maayu jsi měl na starosti ty.“
„Polib mi, Haizari. Až tady skončíme, tak za tyhle kecy dostaneš takovou do držky, že tě ani máma nepozná,“ zavrčel na něj Tsubaki, Kamiya nad tím ale jen mávl rukou, jako kdyby to slyšel poprvé.
Toho večera ho Tsubaki z postele skopl zcela vědomě a naschvál. Tím si byl Kamiya jistý.

Tsubakiho probudila kombinace zimy a sluníčka, které mu svítilo přímo do tváře. Nesouhlasně zamručel a zamžoural proti paprskům, které se mu násilně vkrádaly mezi víčka. Přetočil se na druhý bok a zabořil hlavu do polštáře, než si uvědomil, proč je mu zima. Zvedl se na loktech a zamračil se. Kamiya vedle něj ležel na zádech, tvář otočenou od něj a skoro celou deku naškudlenou u sebe.
Tsubaki chvíli zvažoval, že ho znova shodí z postele, jako to udělal v noci, ale když se podíval na budík, zjistil, že už to nemá cenu.
S povzdechem se svalil zpátky na postel a zamyšleně se zadíval do stropu.
Ať si o Kamiyovi myslel cokoliv, musel uznat, že od něj bylo vážně pěkné, že si ho pustil do postele. Kdyby to bylo naopak, Tsubaki by Kamiyu zřejmě nechal na tom fakírském gauči.
Ale stejně to neznamenalo, že na něj bude brát nějaké ohledy.
Chvíli se ještě povaloval, než se rozhodl, že to stačilo a že je mu na moc velká zima. Vyhrabal se tedy na nohy a zamířil do kuchyně.
Na stole ho čekalo překvapení.
Kroužek s dvěma klíči.
Tsubaki šel předešlého večera spát dřív, takže si na ně Kamiya zřejmě vzpomněl pozdě. Tsubaki je zvedl ze stolu a když si je pořádně prohlédl, hlasitě si odfrkl. Jeden z nich měl motiv berušek, zatímco druhý zdobila řada miniaturních prasátek.
Jistě. Jak jinak.
Ale i když klíče měly vzory, za které by Kamiyu nejraději šel z té postele shodit znovu, Tsubaki oceňoval, že si pekelník vzpomněl. Musel klíče udělat, když se na necelou hodinu rozdělili a Tsubaki šel s Uedou na oběd, zatímco Kamiya prohlásil, že má chuť na gyros.
Tsubaki si přehodil klíče z jedné ruky do druhé a zamířil ke svému kabátu v předsíni, aby si je přidal na kroužek, kde ze zvyku nosil klíče od svého bytu v Patridě.

Kamiya z ložnice vylezl o čtvrt hodiny později. To už byl Tsubaki po snídani a tak seděl na kuchyňské lince s hrnkem v jedné ruce a knihou v druhé.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho Kamiya rozespale, protože i nepřátelství má úřední hodiny.
„Dobrý,“ odpověděl stejně nadšeným tónem Tsubaki, aniž by vzhlédl.
Kamiya zamířil do koupelny a když se do kuchyně vrátil, Tsubaki už mezitím stihl zase zmizet v ložnici. Slyšel skřípění šatníku a šustění, jak se převlékal. Pekelník přešel k lednici, vytáhl z ní mléko a začal si chystat snídani, když si všiml hrnku, který stál na pultu hned vedle rychlovarné konvice.
Kamiya ho chvíli podezřívavě pozoroval, jako kdyby se bál, že se hrníček sebere a odpochoduje, nakonec se ale odvážil položit tu otázku, která se tak jednoznačně nabízela.
„To kafe je moje?“ houkl směrem k ložnici. Byl to jeho hrnek, takže by se dalo předpokládat… ale zase… byla řeč o Tsubakim. Proč by mu vařil kafe?
„Pokud tady nebydlí někdo další,“ zněla odpověď.
Kamiya hrnek obezřetně zvedl a opatrně k němu přičichl. Nic podezřelého necítil a tak sebral odvahu a trochu usrkl. Čekal nejhorší, ale ukázalo se, že až na to, že byla káva na jeho vkus trochu slabá, nic není v nepořádku.
„Děkuju?“ zavolal znovu a na konec přidal pro jistotu otazník.
Tsubaki neodpověděl a tak si Kamiya dopřipravil svoje lupínky a posadil se ke stolu. Když nebešťan o chvíli později vyšel z ložnice, už byl oblečený a netvářil se, že by se nějaká konverzace ohledně prvního vstřícného gesta z jeho strany vůbec odehrála.
„Mimochodem, dík za klíče,“ řekl, když se zastavil u dveří na balkón a zapínal si hodinky.
Kamiya se při vzpomínce na klíče pobaveně zaculil. „Líbí?“ V tu chvíli ho napadlo, jestli tomu kafi vážně něco není. Jako odplata za ty berušky.
„Jak jsi věděl, že mám slabost pro prasátka?“ odpověděl kousavě Tsubaki a stále pozoroval oblohu, na níž nebyl ani mráček.
„Kouká ti to z očí,“ zamumlal Kamiya skrz sousto cereálií.
Tsubaki si odfrkl. „Dělej, za chvíli musíme vyrazit,“ řekl nakonec, jako kdyby předchozí poznámku vůbec neslyšel. Kamiya se samolibě ušklíbl, ale skutečně přidal na tempu.
Když se konečně dostal do předsíně, Tsubaki už tam stál se zapnutým kabátem a netrpělivě klepal nohou, přičemž okatě kontroloval, kolik je hodin.
„No jo, vždyť už jdu,“ povzdechl si Kamiya a stáhl z věšáku svoji bundu.
Toho rána nevědomky došli k nepsané dohodě, které se skoro bez výjimek drželi až do konce mise, a to k dohodě, že rána budou časem příměří.

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Žádám o příspěvek na nové klíče od bytu. -T