SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Dean Winchester je žena jménem Piper Halliwell 04

Když byl Chris schopný zase letu, přenesl se rovnou domů, kde se postaral o tradiční povyk a vystrašil tak své tetičky i otce. Let plavmo přes celou půlku klubu, o který se postaral Crowley, mu moc ke kráse nepřidal. Stěna a podlaha mu s radostí darovaly několik krásných žluťoučkých modřin, které přecházely až do nachové. Oblečení měl špinavé a na některých místech i potrhané. Z roztrhlého rtu mu tekla krev. No jo, denní chleba Halliwellů. To jak vypadal, bylo odstrašující, ale v této rodině v celku běžné, když jste se rozhodli udělat party s pár démony. Zprávy, které však přinesl sebou, byly horší.
„Conrad Brooks je démon,“ byla první věta, kterou ze sebe dostal, když už mohl díky Leovu zákroku alespoň mluvit. Ta druhá věta zněla: „Piper není Piper.“ Což byly dvě žhavé novinky, které ze sebe musel za každou cenu dostat, ale jimiž však svým dvěma tetičkám moc nepomohl, takže nakonec musel začít znovu od začátku. Stručně vylíčil, co se stalo v klubu, ne však na tolik stručně, aby nevylíčil Crawleyho nabídku, či Papeřino podivné chování. „Piper ho znala, oslovila ho jménem a pak, proč nepoužila svoji moc? Házela po něm sůl a chtěla i svěcenou vodu, pak si to však rozmyslela. Jako by jí ta nabídka zaujala.“
„To, že jí Crowleyho nabídka připadala lákavá, není nic nového,“ připomněla Phoebe. „Piper vždy toužila po normálním životu. Více jak kterákoli z nás, ale to, že házela svěcenou vodu a sůl místo použití své moci, je divné. Navíc toho Crowleyho jsme nikdy nepotkaly, ani jsme o něm neslyšely.“
„A kde je Piper teď,“ naléhala druhá z tetiček.
„Nevím omdlel jsem dřív, než to celé skončilo. Když jsem přišel k sobě, už v klubu nebyla. Myslel jsem si, že bude tady,“ odpověděl Chris.
„Fajn, Piper zatím necháme stranou. Co ten démon. Z toho, co jsi řekl, to vypadalo, že ho znáš z budoucnosti,“ otočila hovor Phoebe.
Chris otráveně a kysele přejel své tetičky a otce pohledem. O Crowleym nechtěl mluvit. Divné chování své matky se mu zdálo daleko závažnější než ten démonský překupník s dušemi. Paige si povzdechla. „Chrisi, já vím, že chování Piper tě krajně znervózňuje, nehledě na to, že někam zmizela a my nevíme kam, ale ani to další, co jsi nám řekl, se nám zaboha nelíbí. Nějaký démon si sem kliďánko nakráčí. Zastaví celý čas, tebe jedním drobným chvatem takto zřídí, jen aby nám dal takovouhle nabídku. A může to vůbec dodržet, to co říká? Je to snad zdroj, a pokud se dohadujeme se zdrojem tak…“ Phoebe ani svoji obhajobu nestihla doříct, než ji do toho Chris skočil.
„On není zdroj, ale něco horšího, nebo alespoň v mé budoucnosti byl. Zdroj je pouze vůdce těch, kteří žijí tady na zemi, ale on se stal, nebo teprve stane, novým vládcem pekla.“
„No, vidíš, ještě něco horšího, bezva!“ zašklebila se Paige.
„Leviatani…“ ozval se Leův hluboký hlas. To slovo znělo celým obývákem a jako by proťalo ostatní přítomné. Leův hlas nezněl konejšivě a měkce, neutěšoval je jako obvykle, ale najednou jako kdyby se ochladilo. Leo měl strach a nebyl to onen strach o rodinu, nebo bližní. Onen strach, který se dá rozumem či bojem zahnat. Byla to úzkost, která člověka dusí, kterou nedovedete utišit. Úzkost spojená s neuvěřitelným. Strach, který člověka naplňuje, když se mu plní jeho noční můry, které považoval za nemožné. Leův strach byl tak překvapivý a čistý, až to Phoebe, Paige a Chrise naprosto ohromilo a to i přesto, že ho mohli v menší formě cítit, už když Chris začal vyprávět, co se stalo v klubu.
„Leo…“ zašeptala starostlivě Phoebe, Leo ji však nevnímal.
„Leviatani, kteří dokáží z nebe strhnout ty nejmocnější,“ nedokázal stále uvěřit svým uším. Konečně se alespoň Chris vzpamatoval. Vyskočil z gauče na nohy a jednou mu ji ubalil. Leo se zapotácel, ale další šok ho vrátil zpět do reality.
„Ty jsi mě praštil,“ řekl udiveně.
„Jo praštil,“ přikývl Chris.
„Praštil,“ zopakoval ještě Leo.
„A udělal bych to znovu, pokud by ses neprobral, a to samé by udělala tvá žena, kdyby tu byla. Sakra, co je s tebou?“ zeptal se podrážděně Chris.
„Ty nevíš, kdo jsou ti nejmocnější a leviatani, a jsi světlonoš!?“ vyčetl mu v zápětí Leo.
„Je, Ježíš! Tak jsem zrovna nedával pozor,“ zahučel Chris a obrátil oči v sloup.
„Nedával pozor!“ nemohl uvěřit Leo.
„Nejmocnější, Leviatani, vládce pekla… v čem zase zpropadeně lítáme?“ ozvalo se zavrzání venkovních dveří a Darylův hluboký hlas.
„Nejmocnější jsou Andělé“ začal nezávisle Leo vykládat, ignoruje Darylův příchod i otázku.
„No, to je bezva, já myslela, že ty jsi anděl,“ neodpustila si Paige.
„To ano, jsem,“ přikývl Leo.
„Takže jsi nejmocnější a bojíš se tím pádem leviatanů,“ vydedukovala si Phoebe.
„Ne. Teda ano, bojím se, ale nejsem nejmocnější. Nejmocnější jsou andělé.“
„Tedy jsem to jenom já, komu to, co Leo říká, nedává absolutně smysl? Není nejmocnější, ale je anděl a nejmocnější jsou andělé,“ ujišťoval se Daryl, který mezitím už přišel až do obývacího pokoje za nimi.
„Ano, tak to je,“ přitakal Leo. „Já však jsem světlonoš. Světlonoši jsou andělé, ale jak bych to řekl? Světlonoši byli dříve lidé a po své smrti se stali anděly. Můžeme lítat, uzdravovat nemocné a svedeme pár lehčích kouzel, ale…“
„Ale…“ poháněla ho Paige.
„To je jen zlomek moci, kterou mají nejmocnější. Nejmocnější jsou andělé, ale ne jako my, jsou to ti bibličtí, ti kteří nikdy nebyli lidmi. Můžou létat kam chtějí, drtí démony pouhým dotykem, dokonce dokáží cestovat časem. Uzdravují, ale také dokáží vrátit mrtvé mezi živé a to se vším všudy, vytahují duše ze spárů pekla. Jak zdroji patří vláda démonů na zemi i v podsvětí, ale je ještě peklo a musí poslouchat příkazy odtamtud, my světlonoši máme tady své svěřence a pod vládou starších držíme na zemi dobro, ale stejně jako zlo má peklo, my máme nebe a tam jsou nejmocnější. Nejmocnější však nezasahují. Stojí naprosto mimo dění na zemi. Jen ho pozorují. Povídá se, že jsou to pouze boží vojáci, kteří zasahují až tehdy, když započne apokalypsa. Leviatani jsou monstra, nebo by alespoň měla být monstra. Stejně jako o nejmocnějších nemáme o nich žádné důkazy. Ale podle všech vznikli ještě před nejmocnějšími, první stvoření, která přišla na svět. Zlá, ohavná a nezměrně mocná stvoření. Prý, že když je stvořil, zalekl se jich, a raději je uvrhl do nejtemnějšího kouta očistce. Jestliže se dostaly ty zrůdy ven, tak snad i ďábel nám bude dobrým spojencem,“ dokončil svoji přednášku Leo, doufaje, že postihl vážnost situace a vysvětlil hrůzu, která se na ně valí.
„No, moc pěkné, to se máme zase na co těšit,“ odvětil suše Daryl a pak pokračoval. „Pardon, že přerušuji tuto vaši přednášku, ale já vlastně přišel úplně z jiného důvodu. Jsem tu kvůli Piper.
„Kvůli Piper,“ zopakovali všichni zároveň. Najednou měl Daryl jejich plnou pozornost.
„Ano, poprala se s několika muži. Vážně je zranila. Tedy podle svědků, když jsem tam však přišel, oni tam už nebyli. Zbyla tam pouze ona. Nevypadala zrovna nejlíp, a tak jsem ji nejdříve dostal do nemocnice. Nehodlal bych to nijak moc vyšetřovat, když je to Piper. Ty muži stejně zmizeli, asi nějací démoni, jak vás tak znám, co? Ukončil svoje vyprávění překvapivě otázkou. Ona otázka však byla naprosto jasná, když pohlédl na jejich tváře. Všichni čtyři se na něj dívali jako tele na nové vrata. Něco bylo hodně špatně. To věděl, ale nikdo mu nebyl schopen sám od sebe říct co. „No dobře, co se u všech rohatých děje?“ vybídl své přátele opět.
„Piper není Piper, zřejmě,“ zopakoval Chris svoji větu znovu a Daryl na něj nechápavě vytřeštil oči.
„Paige, jak znělo to kouzlo, co jsi použila ráno?“ zeptal se zamyšleně Leo.
„Co, vy jste použili na Piper nějaké kouzlo!“ vybuchl okamřitě Chris.
„Leo, byl jsi to ty, kdo říkal, že nemohlo působit,“ připomněla Phoebe.
„Ano a také jsem řekl, že jsem se mohl mýlit, když jsi začala mít pochyby,“ připomněl Leo.
„Takže pokud to správně chápu, tak jste na Piper použili nějaké kouzlo…“ snažil si Daryl vše sesumýrovat dohromady.
„Já to myslela dobře. Chtěla jsem, aby si jen odpočinula. Je pořád ve stresu a jen a jen maká. Zaslouží si také dovolenou,“ hájila se Paige.
„Paige, přines sem to tvoje kouzlo,“ rozkázala jí její starší sestra.
„No jo, už to sem letí,“ zahučela a nastavila dlaň. „Kouzlo!“ křikla a v modré záři se jí objevilo pár papírků.
Leo s Chrisem a Phoebe se po nich natáhli, ale nakonec kouzlo četl Daryl, u kterého nehrozilo, že by skončilo jako Piper.

Tři sestry musejí zachraňovat svět,
a do samotné pasti zoufalství hledět.
Den co den bojují s krutým démonem,
a právě díky tomu neoplývají blahem.

Starší, rodina i přátelé
vědí, že už jsou zoufalé.
Únava je velmi zmáhá,
avšak dlouhá je ještě jejich dráha.

A tak volám tě má moci,
přijdi nám ku pomoci.
Dej alespoň mé nejstarší sestře den odpočinku
a již někdo jiný ať tě má na chvilku.

„Vždyť i jinde musí být duše,
která se nechová plaše.
Člověk, který zamete s démonem.
Duše s dobrým srdcem.“

„Někdo, kdo nezneužije tuto moc,
a ostatním přispěchá na pomoc.
Někdo mé duši hodně podobný,
Někdo, kdo je pro tuto práci stvořený.

A tak dopřej den klidu.
Bez porušení běžného řádu.
Na den vyměň role,
Tak aby se nic nevymklo kontrole.

Ne není to pro osobní prospěch.
Toto kouzlo je pro blaho všech,“

„Hmmmf, tak teď díky tomu někdo pobíhá v Piperčiném těle a pustoší město,“ zakončil to Daryl.
„Ale měla to být dobrá duše, podobná těm našim…“ zapípala Paige.
„No bezva! Nechápu, jak vůbec si jí to mohla dovolit,“ vyčetl Phoebe Chris. „A jak to, že jste mi to neřekly!“
„Nebyl čas,“ hájila se Phoebe.
„To by lecos vysvětlovalo…“ brumlal si pro sebe Deril.
„Skvěle, takže teď, jak řekl Daryl, po městě běhá maniak v Pipeřiném těle…“ vztekal se Chris.
„Nebo také ne,“ skočil do toho zamyšleně Leo.
„Co tím myslíš?“ zeptala se Piage.
„To kouzlo jsi, jak říkáš, koncertovala tak, aby nastoupil někdo, kdo by Pipeřin život mohl zvládnout. Včetně boje s démony, a zároveň, aby byl na naší straně…“ začal Leo.
„A?“ přitakala Paige.
„No a, tak je v Pipeřině těle nějaký nevinný, který je hodný, ale na smrt vystrašený, co se to s ním stalo,“ pokrčil rameny Chris.
„Sůl, svěcená voda a znal toho démona jménem, to nevypadá na obyčejného nevinného. To je…“
„To je šílené,“ dokončil místo Lea Daryl a podal jim několik fotek z místa činu. Kromě špíny a harampádí, co v slepé uličce zapomněli bezdomovci, několik fotek zničené Piper, byla vyfocená i hranice ze soli, lektvar, který podivně čpěl a symbol vystříkaný sprejem na zemi.
„Sůl, svěcená voda, past na démony a lektvar, to jsou zbraně exorcistů. Netušil jsem, že ještě lovci jsou,“ Leo neskrýval své ohromení, ale ani strach o svoji ženu.
„Lovci?“ zeptaly se Phoebe i Paige najednou.
„Středověk byl krušný, Byla spousta démonů a čarodějky, které z toho mohly lidi dostat, byly upalovány, a tak za to platilo svými životy spousta nevinných. Ale někteří z těch nevinných přežili a začali sami po démonech jít a ničit je. Přišli na spoustu jednodušších lektvarů a triků, které si pak začali předávat z generace na generaci. V tom, co dělali, byli skvělí. Zachránili možná víc životů než kde jaká čarodějka, ale bylo to také pro obyčejné lidi moc nebezpečné. Umírali jako mladí a své zkušenosti tím pádem neměli komu předat. Bylo dobře, že tu byl ještě někdo, kdo byl schopný se za slabší postavit a i se klidně obětovat, ale… Byla to naše vina, že postupně jich bylo čím dál tím míň. Nastavovali své životy, ale my je nebránili. Bylo nás příliš málo, než abychom bránili čarodějky i je. Mysleli jsme si, že už jsou dávnou minulostí, ale tohle vypadá na skutečného profesionála,“ vysvětlil Leo.
„Dobře, takže je tohle normální?“ zaptal se na to Daryl a podal Leovi rentgenové snímky. „To jsou Pipeřiny kosti, chtěl jsem se ujistit, že jí nic není. Nemusím, říkat jaký šok to pro ty lékaře byl, když tohle uviděli. Nakonec nám stejně utekla,“ vysvětlil Daryl a poslední větu řekl s lítostí i hanbou.
„Ona vám utekla!“ zaječel šokovaně Chris.
Leo se zachmuřil. Nevěděl, z čeho má mít větší strach, o svou ženu, nebo z toho, co uviděl. Sluneční světlo prostupovalo přes snímek a na plastové destičce tak vylezly ve světle kosti ovšem i s ornamentem na nich.
„Co to u všech svatých je?“ zkřivila svůj obličej Paige.
„Nejsem si jist, ale asi Enochova pečeť,“ odpověděl Leo.
„Enocho-co?“ zarazila se Phoebe.
„Pečeť proti zrakům andělů.“
„Proti andělům, tak teď už to opravdu nechápu. Je náš lovec dobrej, nebo zlej?“ zaškaredila se Paige.
„Nevím, ale Enochova pečeť patří k věcem, které já, nebo jiný světlonoš, nedokáže. Vytesává se přímo do kostí duše. Náš nevinný má na své straně jednoho z nejmocnějších. Já Paiper nemůžu najít, i kdybych se snažil, jak chtěl,“ postěžoval si Leo a sesul se do křesla. Nastalo hrobové ticho a všech 5 zúčastněných se na sebe bezradně podívalo.
„Tak dobře, takhle by to nešlo. Leo, ty si odpočiň, počkej tady, kdyby se naše Piper ne Paiper vrátila. Daryle ty zkus nějak celý ten incident zamést pod koberec. Phoebe, ty si vezmi mapu a krystal. Před anděly se možná skryje, ale před čarodějkami těžko, a já s Chrisem zkusíme najít něco víc o tom Crowleym v Knize stínů. Přeci jen nevíme, co ten Crowley je zač. Jestli nás nebalamutí. Nevíme, jestli leviatani skutečně z očistce utekli a já bych moc nerada s pánem pekel, o kterém nevím ani ň, podepsala nějakou zákeřnou smlouvu,“ pravila energicky Paige a přemístila se s Chrisem na půdu. Ostatní jen chabě přikývli a jali se dělat to, co jim nakázala.
Za půl hodiny byla zpátky s rozevřenou Knihou stínů v rukou. Jala se na hlas předčítat. „Crowley král démonů z křižovatky. Démoni z křižovatky jsou mezi démony obchodníky. Nabízejí lidem smlouvy, obvykle plní přání lidí ovšem ne zadarmo, ale za jejich duše, z nichž poté čerpají svoji energii a moc. Démoni z křižovatky jsou tak mocní, kolik mají duší a jejich moc vlastně může, tak růst neomezeně. Obvykle nechávají lidem několik let na vychutnání si splněného přání. Nejčastější doba je deset let. Jakmile se démon zmocní něčí duše, je jen malá pravděpodobnost, ji dostat zpět. Smlouvy se většinou pečetí polibkem – fuj, takového slizouna, jako je tady na obrázku, bych tedy rozhodně nepolíbila – Na démony jsou tito vcelku poctiví, tedy pokud se o démonech dá říci, že jsou poctiví. To, co uzavřeli, striktně většinou dodrží, jen si musí onen člověk dát pozor, aby si do smlouvy nepřidali nějaký nemilý dodatek. Démoni z křižovatky můžou také uzavírat jiné smlouvy než pouze s dušemi, pokud onen druhý zúčastněný má co jiného lákavého k nabídnutí. – A bla, bla, bla… Prostě takoví faoustovští démoni,“ prohlásila. „O Crowleym se tu nic zvláštního nepíše, jen že je král těch démonů a pekla, ale co vše takový král pekla dokáže a jak ho zničit nám kniha neporadí. Mimo jiné našla jsem v Knize stínů spoustu nových stran. Například článek o leviatanech, Luciferovi, několika potvorách a démonech, které mi nic neříkají, bráně do pekel a celé tři strany jsou věnovány pouze nejmocnějším.“
„Kniha stínů asi reaguje na paměť našeho lovce. Zřejmě jsi nezměnila jen jejich těla, ale obrácením jejich rolí jsi ho na den svázala s mocí tří. Možná nedokáže jako Paiper čarovat, ale moc tří by s ním měla fungovat,“ ozval se Leo.
„Je to marný, ať hledám, jak hledám, tak nic,“ vzdychla Phoebe.
„A co jsi použila, nemáme žádnou jeho věc?“
„Použila jsem ty rentgenové snímky. No nic, možná, když použiji tu flašku tvrdého, z které ráno pil…“ než však stačila Phoebe dokončit větu, krystal se konečně na mapu přisál.
„Tak kde je?“ zeptal se okamžitě Chris, který už také došel mezitím zase zpátky do obýváku.
„Tady,“ odpověděla ohromeně Phoebe. V tom zazvonil domovní zvonek. Všichni se na ráz zvedli a srotili se u dveří, připraveni zaútočit. Paige váhavě otevřela dveře.
Za dveřmi stál Dean. Bolela ho ruka a noha a na tváři Piper se mu zračil monokl. Šaty měl roztrhané a špinavé, začaly se podobat těm, co obvykle nosil. Nejistě se usmál a dal ruce nahoru.
„Vzdávám se, nekouzlete, nestřílejte, neměňte mě v žábu,“ řekl a snad ani nedoufal, že ho poslechnou, ale stalo se. „Mé jméno je Dean Winchester. Jsem lovec, něco jako vy dobrodějky. Řeknu vám, co vím o Crowleym, Leviatanech a té smlouvě. Crowleymu se nedá věřit, ale přijměte ji. Není to nic dobrého, ale je to to nejlepší, co můžete udělat. Řeknu vám vše, jen mě pošlete zpět do mého těla, zpět za mým bratrem.“

Bylo nad ránem, přesto ještě tma. Hvězdy a měsíc osvětlovaly motelový pokoj, ve kterém panovalo ticho, přerušované pouze Samovým chrápáním. Budík na stolku začal zběsile zvonit. Celý se z toho roztančil, až slítl na zem, kde ho utěšila Deanova ruka, která se vyhrabala z pod peřiny. Dean se narovnal a posadil se na postel. Rozespale si protřel své zelené oči. Z druhé postele se ozvalo hlasité zazívání a z podpeřiny se vyklubala Samova hlava. Vlasy měl rozčepýřené, každý na jinou stranu a unaveně zamžoural na svého staršího bratra.
„To bys nevěřil, ale dnes jsem měl fakt divnej sen…“ začal Dean, ale jeho bratr mu do toho skočil.
„Vsadil bych se, že jsem měl divnější. Víš, byl jsi ženská. Tedy byl jsi chlap, ale tady byla ženská,“ Sam si zaťukal přitom na čelo, aby to upřesnil.
„Jo, a jmenoval jsem se Piper Halliwell,“ zahučel Dean při vzpomínce na svůj sen.
„No, počkej, jak to víš?“ vyhrkl na svého staršího bratra Sam a vytřeštil překvapeně oči. Dean se rozkašlal, ale vysvětlit to nedokázal.

Dodatek autora:: 

Tak a je tu poslední díl.
Snad se bude líbit a "nerozčílíte se", když vás poprosím o nějaký komentář, nevím jestli jste to četli, ale autoři si rádi čtou komentáře, ať jsou jakékoli... Smile

0