Home-cože to? (9.kap.) League

K mé smůle jsem další dny strávené na rozpáleném hřišti zjistila, že náš povrchní šmoula je větší kouzelník, než já. To mi na náladě a sebevědomí moc nepřidalo. Ještě, že jediné, co mohl komentovat, byl můj hrozný běh a polařské schopnosti. Takže vlastně skoro všechno, přiznala jsem si nakonec.

Přesto ostatní kluky tolik nešetřil, spíš naopak. Vyžíval se v tom víc, než u mě, což bylo zvláštní vzhledem k našemu prvnímu rozhovoru. Možná jen na mě nemohl najít nic tak zásadně strašného, aby se do mě pořádně a s veškerou svou arogancí opřel.

Postupem času se Lionel dostal celkem rychle do mojí skupiny a to rovnou jako hlavní chytač. Tyler ani moc neprotestoval, ale stejně se mi to k němu zdálo nefér. Asi jsem jen byla moc zaujatá vůči tomu namyšlenýmu modrovlasýmu debilovi.

****

Bolí mě v zádech, klouby mám na hadry a vůbec netuším, kdy naposledy jsem se myla. Naneštěstí vím z osobní zkušenosti, že je to předzvěst několikadenního funění do polštáře a nepříjemném syčení při sprchování. Co naplat s tím se každý hráč musí smířit a já nebyla výjimkou. Navíc jsem spousta zranění tajně přechodila, aby jsem se vyhnula sezení na lavičce. A to z jediného důvodu.

Hlavní sezóna prvních kol zápasů je tady!

Nemohla jsem ani dospat, jak jsem byla natěšená na budoucí zápasy a nadupané protivníky. Dokonce jsem i s Alanem, Kylem, Peterem a Lenym tajně poslouchala za dveřmi trenérovi kanceláře, kde neustále řinčel telefon. Když nás u toho jednou nachytal kapitán Harry, ihned nám dal dvacet trestných kol navíc. Svým přísným pohledem teda nikdy nešetří.

"Náš první zápas je o víkendu!" Vykřikl nadšeně Leny, když vběhl na hřiště za námi. Zrovna jsme trénovali lepší koordinaci v poli a chytání těžkých míčků.
"Fakt?" Zeptal se nadšeně Peter a hodil mi míček hnusně, co nejvíce do levého pásma hřiště. To byla moje slabina a on to věděl. Naštvaně jsem nafoukla tváře, když jsem jeho dráhu minula o skoro dva metry a rozplácla se do ještě mokrého písku ze včerejší letní srážky.
"Teď mi to potvrdil Harry. Bude bitva," řekl Leny, a když doběhl až ke mě, začal se šíleně smát. Načež jsem mu naštvaně vrazila loket do žeber.
"To je bomba!" Řekla jsem nadšeně a trochu se oprášila.
"Hurá, jsem si začal připadat jako křeček," oznámil Kyle a naznačil prstem kruhový oběh planety Země.
"Za to si můžeš sám, pokud vím," poznamenal negativně Lionel a vysloužil si tím nespokojené pohledy ode všech polařů.
"Nikdo se tě na nic neptal, Juniore," řekl mu naštvaně Kyle a otočil se na svého spoluhráče čelem a pak udělal krok k němu, aby byla jasná jeho výšková převaha. Tohle není dobrý.
"Pravdu zdá se neseš těžce."
"Uvidíme, jak to poneseš ty, až ti rozbiju hubu."
"Klídek, Kyle. Je ještě v plenkách," zastavil ho Peter a položil mu jemně ruku na rameno. To Kyla trochu zklidnilo.
"Někdo ho naučte týmovou mluvu, jinak se něco přiučí od mě."
"To nám ta sezóna ale pěkně začíná," řekl Bart a díval se na protahující se druháky, kteří už nehodlali snášet keci od pozdě příchozího prváka a raději šli trénovat. Moc jsem se jim nedivila.

"Týmový duch je na bodě mrazu," pokračoval Alan a ještě stále mu nezmizel úsměv s tváře. Na můj pád jen tak nezapomene.
"A čí je to asi chyba? Nějaký nápady, Lio?" Zeptala jsem se a koutkem oka sledovala grimasy tý osiny v zadku.
"To se mě netýká. A laskavě mě přestaň oslovovat jako nějakou hloupou postavičku z tvého oblíbeného kresleného seriálu."
"Až se přestaneš chovat jako d***l, tak to možná zvážím."
"Upřímnost je teď hřích? Nebo se prostě rádi po někom vozíte?"
"Tak to není, a ty to moc dobře víš."
"Co po mě vlastně chceš?"
"Neštvi proti sobě tým. I kdybys byl sebe lepší, bez nich nezvládneš vyhrát zápas," udělala jsem krok k němu a pokračovala. "Si dobrej, ale takhle se jen necháš zbytečně odstavit. To chceš? Skončit v Béčkovým týmu jen proto, že nechceš vycházet s těmihle spoluhráči?"
"Možná," odpověděl mi nezůčastněně a já sevřela pěsti.
"Tohle nechceš, tak se přestaň tvářit, že je to ti fuk!"
"Co se sakra pořád staráš? Myslíš, že do mě vidíš?"
"Ne. Ale něčeho si všimnout jde i bez koukání, víš."
"Radši se starej o svoje věci."
"To právě dělám, Lio. Takže raději přijď na ten zápas o víkendu dobře naladěný," řekla jsem a ledově ho sjela.
"To mi vyhrožuješ?" Řekl pobavěně ale ihned mu jeho úsměv s tváře zmizel. To ve chvíli, kdy se podíval po polařích.

"Upřímně se zdá, že nejen on," poznamenal Alan a s úsměvem mě bouchnul přes záda. Kdy to sakra přestane dělat?
"Jste fakt roztomilý," řekl Lionel a stále se tvářil jako kus ledové skály, která se nehodlala hnout.
"Ne, my jsme tým, Lio," uzemnila jsem ho a společně s Alanem jsme se vrátili k druhákům. Přeci jen musíme ještě hodně trénovat, aby jsme vyhráli. Co si teď o mě a o tom, co jsem předvedla, pomyslel Lionel mě ani za mák nezajímalo.