SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kořist co dala zabrat 10 - Rychlý spád

10. Rychlý spád

Madarame byl z událostí minulých dní v šoku. Aby zahnal šok, sáhl po lahvince. Ani si nevšiml kolik dní od té doby uběhlo. Byl celý zahlcený ve své sebelítosti a vzteku. Kyosuke se mu pokoušel volat, ale jediná odezva byla ta, že se telefon proletěl. Madarame musel Kyosukemu vyseknout poklonu, telefon vydržel dlouho, ale ne věčně. Zoufale hleděl na láhev tvrdého alkoholu, osiřelou simkartu a kyblík na zvracení. Samé důležité věci. Pořád nemohl pochopit, proč to Kyosuke udělal, přeci mu věřil. Nechtěl připustit, že to celé byla jeho chyba, stát nahý před gayem, který vám vyznal lásku je to samé, jako podříznout si žíly a skočit mezi žraloky v domácím akváriu – taky vás znají, ale rozdíl mezi vámi a potravou není. A Kyosuke byl pro Madarameho hodně velký žralok a byla doba krmení. Madarame potřásl hlavou a kopnul do sebe další hlt té lihoviny.
Kyosuke se mezitím utápěl doma ve vzpomínkách na ráno s Madaramem a večer s culíkem. Nemohl zapomenout na to, jak byl v kleci šlehán bičem a nucen vykonat příkazy. Byl u toho tak neskutečně přitažlivý a v okamžiku, kdy ho muž s bičíkem chytil za culík a obkročmo mu sedl na záda, už to Kyosuke nevydržel a musel jít upustit tlak v kalhotách. Když se vrátil, klec byla prázdná a culík roznášel pití. Ovšem Kyosukemu se vyhýbal obloukem. Stejně tak Madarame. Nejdřív mu telefon nezvedal a teď už ani nezvedne, protože volaný účastník není dostupný. Alespoň, že nemá hlasovou schránku. Štěstí, že ve škole bylo ředitelské volno kvůli prasklému potrubí vody. Trávil čas alespoň prohlížením Madarameho fotek, které visely ve škole na nástěnce. Chtěl Madarameho i culíka. A držet Madarameho co nejdál od Seijiho, nesnášel ho.

* * *

Seiji byl z brigády úplně vyčerpaný. Vedoucí našel zálibu ve zvířátkách a po kočičce v klícce to byl pejsek a křeček a kdoví co všechno roztomilého. Hlavně všechno s velmi skromnou uniformou, víc to ukazovalo než krylo. Záda a zadek hráli červěně nonstop, od věčného šlehání bičíkem. Navíc kolega, který ovládal bičík se Seijimu snažil dostat pod ten miniaturní kousíček látky v oblasti podbřišku. Ne, že by se Seijimu kolega nelíbil, uvědomoval si, že holky nebudou asi jeho parketa, ale měl vyhlídnutou jinou kořist. A přesně ta kořist se doma válela s luxusní kocovinou.

* * *

Probudil ho ten ustavičně drnčící, otravný a vtíravý domovní zvonek. Měníc barvu z bílé na zelenou se pomalu začal přesouvat ke vchodovým dveřím. Zvonek nepřestával drnčet a vrážel Madaramemu do hlavy nechutně bolestivé klíny.
"Dyk už du, už du, hlavně klid." Brblal a sunul se otevřít, aby se toho zvuku co nejdřív zbavil.
Zvonek ale bez přestání drnčel, tak Madarame celkem ostře chňapl po klice a dveře se rozletěly. Za dveřmi stál Seiji, opřený o zvonek.
"Co tu děláš? Nohu mám v pořádku a nikdo tě nezval." Vyštěkl po něm Madarame.
Seiji nasál alkoholový opar, vznášející se bytem, rozhlédl se po prázdných lahvích a svou prohlídku zakončil u Madarameho.
"Sensei, vypadáte hrozně. Chtěl jsem se na něco zeptat ohledně školy, ale asi to radši počká než se tu uklidí a vy se vykoupete. Táhne to z vás jako ze sudu."
"Nech si toho a di domů, dotaz mi můžeš poslat e-mailem, až budu mít čas, vyřídím to, teď mám moc práce." Frfňal Madarame, snažíc se zbavit Seijiho.
"Nemyslim si, že byste můj e-mail vyřídil a nemyslím si, že toho máte na práci tolik." Odfrkl Seiji a vešel do bytu. Než začal Madarame protestovat, posbíral láhve a uklidil obývák. Madarame si radši bez reptání zalezl do sprchy a nechával po sobě stékat kapičky teplé vody. Sáhl rukou po svém čokoládovém sprchovém gelu. Miloval tu vůni čokolády, taková sladká. Za velkého oblaku páry vylezl ze sprchy a trochu zavrávoral, protože stále ještě měl značně upito a koordinace těla byla značně chatrná. Seiji si ho nevšímal a uklízel. Nesnášel tenhle Madarameho nepořádek. Pamatoval si, co se tu nauklízel, když měl Madarame nohu v sádře. Trochu se nad těma vzpomínkama pousmál. Bylo to tak vzdálené. Jeho teď osahávali v práci a Madarame ležel zpitý a ztrápený na pohovce a nezdálo se, že by byl přítomný myšlenkama. Seiji nevěděl, jestli to má spojistost s matikářem nebo ne, ale vědět to rozhodně nechtěl. Místo toho si v mysli vyvolal tu milou vzpomínku na tělocvikářovy trenky. Každý jejich detail měl zarytý v paměti. Ale jen jeden pohled na trenky stacit opravdu nemohl. V tu chvíli se otevřely dveře koupelny a v oblaku páry stál Madarame v ručníku. Seiji pouze nasucho polkl. Madarame se zapotácel a vrávoravým krokem se přesunul na pohovku, nedbajíc na to, že je pouze omotaný ručníkem. Jen co si lehnul, okamžitě sáhl po poloprázdné lahvince alkoholu.
"Sensei, to chcete zase nasávat?"
"Buď ticho, nic ti do toho neni!"
"Seinsei!" Vztekal se Seiji a jal se sebrat lahev svému tělocvikáři. Ten jí ovšem bránil, divže ne vlastním životem. Nakonec se váleli oba po podlaze obýváku a přetahovali se o lahev. Jednou byl nahoře Seiji, jednou Madarame, jednou otevřená láhev, ze které se pomalu, ale jistě pití vylilo. Na konci bitky nebyl vítěz ani pití. Vlastně vítěz byl. Seiji ležel na Madaramem, který byl pouze omotaný ručníkem, který jakoby kouzlem přežil to divoké válení sudů.
"Yamamoto-kun, co to... slez ze mě!"
"Ne, sensei"
Madaramemu v tu chvíli nedošlo, že mu Seiji odporuje.
"Tak slezeš už?! Je divný, když dva chlapi leží na sobě!"
"Můžu udělat víc divných věci, sensei."
"Nesahej na mě, nejdřív Kyosuke, teď ty, to je celej svět teplej?!" Vztekal se, poháněn zbylým alkoholem v krvi.
To v Seijim by se v tu chvíli krve nedořezali ani tou nejlepší motorovou pilou.
Matikář...
"Udělal vám Hanabi-sensei něco?!"
Madarame zaznamenal i přes alkoholový opar značně chladný tón Seijiho hlasu.
"Něco podobného co ty." Zavrčel a odvrátil hlavu. Bylo mu do breku.
"Pokusil se vás znásilnit?!" Začal bublat Seiji.
"A když řeknu že ano, co s tím uděláš?!" Zařval Madarame a první slza mu stekla po tváři.
"Očistím vás."
Madarame nepochopil, ale Seiji se k němu sehnul a objal ho.
"Také vás takhle držel?"
"Ano."
Seiji zesílil stisk.
"Taky vás takhle tisknul?"
"Ano."
Seiji zabořil hlavu Madaramemu do krku.
"Taky byl takhle blízko vašeho krku?"
"Byl."
"A co vám na krku dělal?"
"Olízl ho."
Seiji naklonil Madaramemu hlavu a olízl mu krk od brady až ke klíční kostil. Madarame se zachvěl. Vraceli se mu vzpomínky na Kyosukeho dotyk.
"Co dál dělal s vaším krkem, sensei?" Zeptal se po chvíli Seiji.
"Kousal mě." Přiznal bez zapírání Madarame.
Přesně podle jeho očekávání se Seiji sehnul a začal ho jemně okusovat na krku. V Madarameho nitru začaly vířit pocity. Bylo to tak jiné než od Kyosukeho.
"Co dál, sensei?"
"Už nic."
"Nic? Už se vás nikde nedotkl?" Seiji věděl, že lže.
"Na boku." Přiznal Madarame nerad.
Seiji sjel rukou na boky a nenápadně mu rozvázal ručník. Madarame si ničeho nevšiml, alkohol mu odboural zábrany a Seiji byl tak jiný než Kyosuke. Po jeho těle se rozlil teplý pocit, který už několik let nezažil. Vzedmula se v něm touha, i když nechápal proč, Seiji byl přeci muž. Ne, tohle nesmělo pokračovat!
Madarame se vzepjal Seijiho rukám, chtěl ho setřást, ale Seiji reagoval naprosto opačně. Než by slezl, přisál se na Madarameho rty. Byly tvrdé od toho, jak je Madarame tiskl k sobě.
"Nebojte, povolte, nechci vám ublížit ani udělat nic, co by se vám nelíbilo." Chlácholil ho Seiji.
Madarame se tomu nechtěl poddat, ale ten hlas byl tak podbízející, že jeho rty povolily samy od sebe. Seiji jen lehce Madarameho políbil. Žádná odezva.
"Sensei, chci jen pusu, nikdo se to nedozví." Seiji ani nevěděl, kde se v něm tohle vzalo.
Madarame se na něj podíval trochu utrápeně. Trápil se kvůli tomu, co mu udělal Kyosuke a najednou dělá ještě něco dalšího s jinym chlapem a studentem k tomu jako bonus? Než stihl přemýšlet dál, Seiji se přisál na jeho rty a obkroužil mu je jazykem. Madaramemu se zachvělo celé tělo a vyšel Seijimu vstříc. Jeho tělo jednalo samo, nezávisle na jeho vůli.
Seijiho překvapila učitelova vstřícnost, ale nehodlal tuhle šanci zahodit. Ovšem věděl, že nesmí zajít dál, pokud to Madarame nebude sám chtít. A bylo sakra těžké se ovládat. Jejich jazyky se totiž proplétaly šílenou rychlostí, tiskli se na sebe a tím si ještě víc ubírali nedostatkový vzduch, ale ani jeden z nich nebyl schopný přestat. Pak se Madarameho ruka ocitla v Seijiho vlasech. Pak Madarame pokrčil jednu nohu, aby to bylo pro oba pohodlnější. Pak se Madarame prohnul v zádech. Pak zazvonil zvonek.

* * *

Stál za dveřma s výrazem slepice po bouřce a nevěděl jak začně. Měl z toho strašný strach a několik dní mu trvalo se dokopat před jeho byt. Vždycky tu cestu v polovině vzdal. Dnes ale dojel až do cíle, i když byl vyklepaný jako ratlík. Nic se nedělo a tak zazvonil znovu. Stále nic, tak znovu. Po pár minutách se dveře rozletěly a do nich si ležérním způsobem stoupl Seiji.
"Chcete tu něco?!" Pronesl směrem k profesorovi arogantním tónem. Opravdu ho nesnášel, jelikož ho znal nejen z pohledu studenta, ale i z pohledu culíka.
Kyosuke jen zkameněl a přejel očima Seijiho. Neměl triko, vlasy měl rozcuchané, rty červené a na krku škrábanec po nehtu. Navíc se z bytu linula vůně Madarameho čokoládového sprchového gelu a alkoholu.
"Ehm, Yamamoto-kun..." Zakoktal matikář.
Seiji pozvedl obočí a pouze jedovatě zasyčel.
"Vypadněte."

Dodatek autora:: 

tak jsem se dokopala k dalšímu dílu a jelikož byl Madarame tak mimo z Kyosukeho chování, tak tomu Seiji nasadí korunu. Ale co to mu řekne Kyosuke? Jak to vlastně dopadne a co chudák Madarame?

4.95652
Průměr: 5 (23 hlasy)