Kořist co dala zabrat 9 - Pošlapaná důvěra zakončená šokem

9. Pošlapaná důvěra zakončená šokem

Oba stáli šokovaně proti sobě a ani jeden nebyl schopen slova. Madarame pouze zrudnul a Kyosuke zhluboka vydechnul. Atmosféra v pokoji by se v tu chvíli dala krájet. I mrknutí by znamenalo narušení toho, co se odehrávalo. Uběhlo ještě dobrých pár vteřin, než Madaramemu došlo, že rudnutí není to, co by měl dělat první a chvíli po této myšlence mu okamžitě vystřelily ruce aby kryly jeho nejcenější poklad. Až ve chvíli, kdy bylo vše (nebo alespoň většina) kryté se pohnul i Kyosuke.
Směrem k Madaramemu.
Beze slova.
Krok za krokem se blížil a jen se Madaramemu díval do očí.
Sotva dýchal.
Byla z něj cítit nervozita, strach.
Natáhl ruku ke klínu Madarameho.
Madarame vypískl jako pubertální školačka a odskočil.
"Kyosuke, sakra, prober se, co to děláš?!" Prskal jako kočka pod sprchou a snažil se jakkoli přiblížit k ručníku, aby se jím mohl omotat a tím znemožnit Kyosukemu výhled na celé jeho tělo, vystavené v plné kráse.
"Ale Madarame, ty sám mě tak provokuješ. Neboj, máš moje slovo, že se nic nestane, jen pojď na chvíli sem." Mluvil naprosto klidným hlasem Kyosuke a zvedl z podlahy Madarameho ručník. Natáhl k němu ruku. Madarame chvíli váhal, ale ten ručník opravdu chtěl. Udělal jeden nesmělý krok, pak druhý. Pomalu se blížil ke Kyosukemu a natáhl ruku po ručníku. Téměř se ho dotýkal, když Kyosuke cukl, upustil ručník a chytil Madarameho za ruku. Tím, že byl nahý, bylo jeho tělo studené. Kyosukemu stačilo minimum síly na to, aby si Madarameho přitáhl do náruče. Ten se v šoku nezmohl ani na nejmenší odpor a než se nadál, Kyosuke o objímal, tvář zabořenou do jeho krku, ruce obtočené kolem pasu. Div ho neumačkal. Vlastně ani sám neměl tušení co dělá, byl jako smyslů zbavený. Mačkal Madarameho ve svém náručí a nosem mu funěl na krk teplý vzduch. Madaramemu to dělalo husí kůži, ale na druhou stranu to bylo velice příjemné. Ani ho v tu chvíli netrklo, že se nebrání, jen poddává. Kyosuke mezitím povolil zatnuté pěsti a položil si dlaně na Madarameho boky. Byl tak pevný. Neustále mu funěl na krk, ale v jednu chvíli mu i to přestalo stačit. Nesměle Madaramemu olízl krk. Madarame už dlouho neměl přítelkyni a to, co Kyosuke dělal nebylo nepříjemné. Nic si nedovoloval tak hrozného, aby musel Madarame cukat a pokud tohle měl být trest za to, že vylezl ze sprchy neoblečený, tak proč to nevydržet. Ale Kyosuke to bral trošicku jinak. Několikrát Madaramemu olízl krk a pak začal jemně kousat. Přes látku jen svých kalhot zaregistroval, že se to Madaramemu jistojistě líbí, ale nevěděl, kam až může zajít. Ale zase na druhou stranu – proč to nezkusit. Pomalu povolil stisk kolem Madarameho boků a začal ho jednou rukou hladit po zádech, druhou stále pevně kolem pasu. Madarame se cítil jako očarovaný. Líbilo se mu to, i když to nechtěl přiznat, asi byl ještě po večeru trochu opilý. Pomalu, klepající se rukou objal Kyosukeho kolem pasu. Jen jednou rukou a jen lehce, nesměle. Kyosuke trochu ztuhnul, tohle od Madarameho nečekal. Ještě víc se na něj přitisknul a dravěji zaůtočil na jeho krk, Madarame jen zaklonil hlavu a lehce vzdychnul. Kyosuke cítil, jak mu z toho lehce tvrdne, ale oproti Madaramemu, který už tvrdý byl to byl minimální problém. Trochu víc se osmělil a rukou, kterou měl původně kolem Madarameho pasu sjel níž na jeho zadek. To už efekt mělo, Madarame cuknul.
"Kyosuke, ne." Vydechl.
Kyosuke se mu pouze podíval do očí a začal se přibližovat k Madarameho rtům. Pak blikla ta pověstná žárovčička a Madaramemu došlo v jaké je situaci. Zblednul a začal se kroutit. Fakt, že byl nahý a ještě vzrušený mu zrovna nepomáhal k zachování chladné hlavy. Navíc Kyosuke ho držel opravdu pevně.
"Kyosuke, pusť, nech toho." Vztekal se, ale Kyosuke jako by ho neslyšel. Nebo slyšet nechtěl. Popadl ho za vlasy a přišpendlil ho k zemi. Madarame už neviděl žádnou únikovou cestu, ale to, k čemu se schylovalo opravdu nechtěl. Měl Kyosukeho za kamaráda a on tohle? Madarame chápal, že do takové situace se dostal sám vlastní nerozvážností a blbostí, ale tak přeci nezaplatí tak tvrdě? (a bolestivě) Kyosuke si mezitím lehl polovinou těla na bok a polovinou těla přes Madarameho, stále ho držíc za vlasy. Madaramemu málem ukápla slzička, když udělal poslední zoufalý pokus se Kyosukemu vytrhnout. Prudce trhl hlavou, ve skrytu duše se rozloučil s nemalou částí své bohaté kštice a byl volný. Ovšem za tu cenu, že Kyosukemu zůstal v ruce nemalý chomáš Madarameho medových vlasů. Než si to stihl uvědomit, utekl Madarame do koupelny a tentokrát si cestou nezapomněl vzít z gauče přichystané oblečení. Rychle se oblékl a co nejrychleji opustil byt, zatímco Kyosuke stále ležel na zemi, svírajíc Madarameho vlasy. Až s bouchnutím domovních dveří si uvědomil rozsah své chyby. Nejprve opatrně položil Madarameho vlasy na ubrousek a pak teprve se chytil za vlastní vlasy a začal si nadávat do idiotů a ještě dál.

* * *

Seiji se mezitím chystal naposledy do práce, pak měl mít pár dní volno na odpočinek a školu. A ten odpočinek opravdu potřeboval. Práce ho nevyčerpávala, ale to věčné hlídání uniforem aby držely kde mají, neukazovaly co nemají a hlavně se neporoučely k zemi, to bylo více než namáhavé, stresující a vyčerpávající. Když už se psychicky smířil s tím, že dostane zase nějakou ulítlou uniformu, zazvonil mu telefon. Bylo nezvyklé, aby mu volal šéf, tak nejdřív překvapeně hleděl na displej. Pak až mu došlo, že hypnozou asi hovor nepřijme a tak stiskl odpovídající tlačítko.
"Šéfe, co se děje?"
"Yamamoto kun, co jsem koukal na účty, tak si hotovej zlatej důl, co bys řekl a větší plat a trochu jinou pozici?"
"Poslouchám, o co se jedná?"
"Tanec."
"Tanec?"
"Ano, tanec. Jistě sis všiml, že občas na tom malém podiu tancují nějací zaměstnanci, tak ti teď to podium nabízím na dnešní večer za dvojnásobný plat."
"Ale já neumím tančit."
"Nevadí, pokud to necháš na mě a jen se přizpůsobíš, nebudeš muset tančit. Tedy alespoň ne dnes."
"Tak proč ne, zkusit to můžu, přinejhorším zůstanu u roznášení drinků."
"Dobře, Yamamoto-kun, jsme domluvení. Počítám s tebou večer. Přijď na devátou."
"Dobře, nasthledanou."
Odložil telefon a pomalu se začal děsit, co si na něj šéf vymyslel. No, možná radši nevědět, sladká nevědomost. Pak mu ale opět začal v uších znít rozhovor matikáře a tělocvikáře. Zase si vzpomněl na sen, co se mu v noci zdál. Tělocvikář ho sváděl. A Yamamoto chtěl být svedený.

* * *

Do práce se potácel hlemýždím tempem a měl neblahé tušení, že dnešní večer se mu nebude líbit. Trochu mu z toho naskakovala husina. Při vstupu do baru zaznamenal, že kolem podia je daná tenká zlatá mřížka. Přemýšlel, jestli je tam proto, aby ho chránila před davem, nebo vlastně proč. Pokýval hlavou a běžel si radši vyzvednout uniformu pro ten večer. Měl z toho malou dušičku. V převlékárně už na něj čekal vedoucí a poťouchle se usmíval.
"Tak pojď, Yamamoto-kun, dnes mám pro tebe něco speciálního."
Seijimu z toho přejel mráz po zádech, to nevěstilo nic dobrého. Vedoucí měl ale stále na rtech svůj úsměv. Chytil Seijiho kolem ramen.
"Viděls při vchodu do baru tu klec kolem podia?"
"Viděl. A co s ní?"
"Dneska je tvoje."
"Cožeeeee??!!??"
Seiji to vůbec nechápal, ale vedoucí pak zvedl takový malý, ubohý uzlíček a prohlásil ho za Seijiho uniformu. Odstín bílé, kterou v tu chvíli Seiji nahodil, snad ještě ani nebyl zařazen do barevného vzorníku. Zároveň s uniformou ale vedoucí vyndal novou pracovní smlouvu a na ní byla částka mnohonásobně vyšší, než na smlouvě původní. A pokud to tedy znamenalo jen.. Pak souhlasil a začal se soukat do uniformy. Samozřejmě nezapomněl na červené čočky a svoje krycí culíky. Pak nastoupil.

* * *

Kyosuke se nemohl vzpamatovat z toho, co se stalo v jeho bytě. Pokoušel se Madaramemu volat, ale měl vypnutý telefon. Celým tělem cítil, že tohle prostě podělal. Rozhodl se zbavit žalu utopením. A tak se i tentokrát vydal směr bar. Občas rozesílali e-mailem sdělení o následujících akcích a dnes měli představit nějakou novinku. Kyosuke byl zvědavý. Když dorazil do baru, byl vnitřek poupravený a uprostřed baru dominovalo podium, obehnané zlatou klíckou. Víc přes davy neviděl a tak se pokusil protlačit trochu víc dopředu. Podařilo se mu dostat až před klec do první řady. Pak to uviděl. V kleci seděl Neko, na nohách černé podkolenky, malá – téměř nic nezakrývající tanga s plyšovým ocáskem, kožený obojek s rolničkou, kočičí tlapičky, roztomilá neko ouška, rudé oči a dva culíky.
Culíky!
Nad culíkem stál jiný klučina oblečený v koženém obleku se škraboškou přes oči a bičíkem v ruce. Před culíkem ležela mistička a do ní mohli zájemci házet odměny za vykonané povely.
Kyosuke nemohl popadnout dech. Tak to byla ta speciální atrakce Neko, už pochopil.